Beltaine

Jsem městský člověk, přírodu miluji tím renesančním způsobem obdivu a krásy, kterou vlídná příroda nabízí. Ale před surovostí a obtížemi v přírodě se utíkám do bezpečí domova nebo kavárny. Není to ani dobré ani směšné. Vnímám i tuhle stránku přírody a velmi si vážím lidí, kteří v přírodě žijí a znají její různé podoby, nevyhýbají se tomu. Zůstávají v její lůně bez zbabělosti a strachu z toho. Trochu mi to připomíná mojí práci terapeutky, takto žiju s dušemi, které provázím vším, co je potřeba otevřít, poznat a přijmout, aby se člověk zocelil a žil se sebou v míru. Takže moje přírodní část se toulá přírodou duše, ne venku na Matičce zemi. Zítra bude filipojakubská noc, pálení čarodejnic. Krásný čas hodit do ohně a nechat odejít to, čo je potřeba pustit, zbavit se toho jako se had zbavuje staré kůže.

Starý gaelský svátek Beltaine spojený s vyháněním dobytka na pastvu a zapalováním ohňů (u nás Valpuržina noc), den před prvním májem má i svoji modlitbu za požehnání. Tady je, jako úcta ke všem předkům, kteří s přírodou byli spojeni silným poutem.

Požehnej trojná pravdo a šlechetnosti,

mně, mé choti i maličkým,

mým křehkým dětem a jejich milované matce, co vede je

voňavou plání, šťastnou horskou pastvinou,

voňavou plání, šťastnou horskou pastvinou.

 

Všem v mé domácnosti a všemu, co vlastním,všem kravám a plodinám, všem stádům a veškerému obilí,od Dušiček po Beltain,požehnej vzkvétajícím a prospěšným blahem.Od moře k moři a každému ústí řeky,od vlny k vlně a hloubkám vodopádu. Ať tři osoby převezmou vše, co mi patří,ať důvěry hodná Trojice zachová mě v pravdě;a nakrm moji duši Pavlovou promluvou,a ochraňuj mé drahé pod křídly své slávy, 

a ochraňuj mé drahé pod křídly své slávy. Požehnej všemu a všem,vlož na nás Kristův kříž s mocí lásky,dokud nespatříme zemi radostnou,

dokud nespatříme zemi radostnou.Až dobytek z chléva půjde, až ovce z ohrady vycházet budou, až kozy do kopců mlhou zahalených stoupat budou, ať péče Trojice je následuje,ať péče Trojice je následuje. Ty, který jsi mě na počátku stvořil,poslyš mě a tady buď, když na kolena k tobě padám,každého rána, večer co večer, já bedlivýv Tvé společnosti, Bože života,v Tvé společnosti, ó Bože života. čerpáno z knihy Síla krkavce a moudrost hada od Noragh Jones.Tak ať vaše sny mají sílu. Cantadora  

Básně vnitřního smyslu od Rúmího

 báseň str. 169

Byl jsem toho dne, kdy jména nebyla,

ani známky existence, jež by jména nosila.

Mnou vzniklo pojmenování, mnou vznikla jména.

V onom dni, kdy slůvka "já" či "my" nic nevyjevila, 

zřel jsem cípek kadeře miláčka,

krásnou kadeř, jež se dosud neobjevila.

Prohlédl jsem usilovně kříž a křesťany,

na kříži tu nebyl, duše marně po něm toužila.

Zašel jsem do modlitebny ve starém světě, 

ani stopa se tu po něm nezrcadlila.

Zašel jsem do Herátu a Kandaháru, do hor,

v údolích a výšinách jenom mlha proudila.

Vydal jsem se tedy na vrch hory Káf

kromě fénixova hnízda ničím neokouzlila.

Uzdu žádosti jsem vedl do Káby,

 u starých ani u mladých stopa po něm nebyla.

Tázal jsem se po něm u Ibn Síny,

schopnost Ibn Síny však tu nepostačila.

Došel jsem pak do místa "vzdálenosti dvou luků",

ani na vynikajícím místě šlépěj nezbyla.

Pohlédl jsem tedy do vlastního srdce - 

ano, tam ho moje duše, tam ho spatřila.

Kromě Šamse z Tabrízu, člověka s čistou duší,

není, koho láska by tak zmámila a opila.

z básní Rúmí: Masnaví

závislá na rodičovství?

 

Od začátku naší civilizace, přes rozvoj, rozkvět, její vrchol až do dnešních dnů, kdy  všechny znalosti, formy a obsahy zpochybňujeme, se děje něco přirozeného. Od počátku až k zániku přes všechny stádia vývoje se nacházíme v přítomném okamžiku. Aktuálně ničíme božstva, kulturu a s ní celý život takový jak ho známe. Je to signál toho, že se v hlubinách kolektivního nevědomí formuje nové paradigma, které vytvoří obsah a následně tomu dá formu (nebo opačně).

 Jedna z věcí, která se rozpadá je výchova dětí. Z přehlíženého, méněcenného tvorečka jakou je dítě, se stává bůh, centrum života mnoha mladých rodičů. Tak jako všechny generace lidí před námi, dělají jenom to, co si myslí, že je v pořádku. Až za nějakých dvadcet-třidcet let budou plnit dnešní děti ordinace psychiatrů, bude pozdě. Důvod bude opačný než u těch rodičů, kteří sedí v ordinaci teď- jejich témata jsou direktivní výchova, vysoké/nízké nároky, malá empatie, nepodpora, nedostatek zájmu, opuštění, křivdy ze strany svých nejbližších. Dnešní děti trpí nadbytkem pozornosti, přesyceností, zahlcováním, rozmazleností. Nebudu psát příběhy rodin, které plně podřídili život dětem, které se stali slucem v rodině určující chod života. 

 Dítě potřebuje rovnováhu, poznat život v jeho hojnosti, ale i tu část, která nedává nic bez snažení, aktivní spoluúčasti. Dítě potřebuje poznat nudu, prázdno, jen tak se učí samo ze sebe pozorovat pohybující se mouchu, mráček na obloze, záclonu ve větru, utváří vlastní svět imaginace. Dotýká se svého potenciálu uvnitř sebe, z toho formuje fantazii, kreativitu. Dítě potřebuje nezájem, aby objevilo slast zájmu, hranice, aby se učilo sebeurčování; rodič je tady pro to, aby ho učil vyvažovat vše s mírou. Co s rodičem, který dítě zaplavuje hojností? Co s rodičem, který se oceňuje přes svoji roli rodičovskou? To je aktuální téma současnosti, pozoruji takové rodiče v ordinaci a otevírám téma závislosti na novém zdroji slasti - tou se stává dítě. A to je špatně. Pro obě strany. Takové děti v budoucnu můžou trpět narcistními poruchami, protože se tvoří jejich identita skrze pocit všemocného dítěte, nádherného dítěte, před kterým vše jihne, chce být zdrojem slasti pro rodiče a později okolí. 

Nenabízím řešení pro rodiče. To (výchova) se bude proměňovat vlivem změn, kterými prochází naše civilizace. Při práci se sny je nejdůležitější objevit, kde je ve snu nerovnováha. Sen nám chce ukázat, na čem je potřeba zapracovat, abychom se vrátili k rovnováze. Mladý rodič kromě svého milujícího a přepečujícího vztahu k dítěti se potřebuje ptát: je to (výchova)  v rovnováze s ostatními částmi mého života? Tohle je dobré vodítko a směr v příběhu dětí s rodiči, které se rodí teď. 

Hezké sny. Cantadora

Lao-c´ na neděli

Vím, je to povrchní napsat: Lao-c´na neděli. Je možné podávat moudrost jako jídlo na jídelním lístku? Myslím to tak: každý den má svůj rytmus a neděle je den ne-dělání. A tak zpytuji sama sebe, co potřebuji, abych byla šťastná a odpočívala. 

Úpřimně? Lásku v její čisté esenci.

Vzdávám se lásky, chránim se před zlem tak, že zamykám srdce do bezpečí. Uzamykám se před tím, co považuji za agresi, lež, zradu, zlo a jiné temné části a vidím je u jiných....  nemiluji zlo u lidí, sebe; Přestávám cítit lásku k lidem, bolí nejvíc, že srdce zavírám i (k) sobě....  jsem první obětí své strategie. Navíc tím zamykám stín, protože samozřejmě, nechci vědět nic o své agresi, lžích, zradě a zlu ve svých  hlubinách.... otevírám boj sama se sebou. A to není nedělní klid a nicnedělání.

Moudrý Lao-c´ hovoří o bojovníkově pouti toto:

"Cesta předpokládá úctu ke všemu, co je malé a jemné. Poznej vždy správný okamžik, kdy je třeba zaujmout patřičný postoj.

Protože už jsi z luku střílel mnohokrát, stále věnuj pozornosti tomu, jak kladeš šíp a napínáš tetivu.

Když si je začátečník vědom svých potřeb, bude nakonec moudřejší než roztržitý mudrc.

Hromadit lásku vede ke štěstí, hromadit nenávist k pohromě. Kdo nerozpozná potíže, nechá nakonec dveře dokorán a dojde k neštěstí.

Bitva nemá nic společného se svárem." P. Coelho: Rukověť bojovníka světla str. 46

 A taková může být neděle, hromadit lásku neuškodí. 

S láskou Cantadora

P.S. Dobré sny přeji.

P. Coelho: Rukověť bojovníka světla

"Bojovník světla poznal, že Bůh používá samotu, aby poučil o soužití. Používá hněv, aby ukázal nesmírnou cenu míru. Používá nudu, aby zdůraznil význam dobrodružství a opouštění.

Bůh používá mlčení, aby poučil o odpovědnosti slov. Používá únavu, aby bylo možno porozumět hodnotě probuzení. Používá nemoc, aby zdůraznil požehnání zdraví.

Bůh používá oheň, aby poučil o vodě. Používá zemi, aby se chápala cena vzduchu. Používá smrt, aby ukázal význam života." str. 127

Paulo Coelho: Rukověť bojovníka světla

 S láskou Cantadora

P.S. Hezké sny.
 

Velikonoce

Velikonoce se blíží, připomínám to hlavně sobě; jak budou přípravy na nejvýznamější svátek vypadat. Nebyla jsem vychovávaná v tradičním křesťanském duchu, takže si připomínám tradice spojené s ukřižováním a zmrtvychvstáním Ježíše.

Křesťané o Velikonocích oslavují tzv. svatý týden (či pašijový nebo velký týden), který začíná Květnou nedělí, a Velikonoce jako takové končí Bílou nedělí (2. velikonoční nedělí). Každý z dní má svůj vlastní název, význam a s ním i spojené tradice. Každý rok to prožívám silněji, na symbolické rovině je to nejzázračnější transformace. A to nemluvím o náboženské rovině, je to také symbol psychologické cesty skrze utrpení k novuzrození v jiné formě. Občas se to podaří i v terapii, ale to jsem se vzdálila od křesťanské mytologie do terapeutické ordinace. Radost mám velikou, čas naděje nadchází. 
Termíny svatého týdne 2023

• Květná neděle - 2. dubna 2023
• Modré pondělí - 3. dubna 2023
• Šedivé úterý - 4. dubna 2023
• Škaredá středa - 5. dubna 2023
• Zelený čtvrtek - 6. dubna 2023
• Velký pátek - 7. dubna 2023
• Bílá sobota - 8. dubna 2023
• Velikonoční neděle - 9. dubna 2023
• Velikonoční pondělí - 10. dubna 2023 

Hezké sny. Cantadora

dar Nic

 

Vím, že název Dar nic nedává smysl, ale stalo se. Marcela Lobos ve svém webináří, kterého jsem se účastnila, nás prováděla technikou, já jsem si ji upravila a udělala jako imaginaci Setkání se svojí moudrostí. Jádro imaginace bylo požádat vnitřní bytost nejvyšší moudrosti o dar, který si můžu přinést z hlubin nevědomí jako praktickou pomůcku pro svoji cestu k vyššímu vědomí. Má Moudrost mi totiž darovala NIC. V průběhu samotné imaginace jsem pocítila rozpaky a mírné zklamání z takového daru Ničeho. Po skončení imaginace se okamžitě začali dít synchronicity, které pokračují už víc než týden a nepřestávám být ohromena tím, co objevuji o daru Nic.

První synchronicita se dostavila okamžitě. Volala mi kamarádka, že někam odjíždí, ale necítí se dobře. Vnímala jsem obavy z cesty a tak jsem ji popřála šťastnou cestu a vyslovila přání, ať se jí Nic špatného cestou nepřihodí. Ohromilo mě spojení nic a nestane. Tím se rychle spustilo otočení úhlu pohledu na dar nic. A začala jsem si uvědomovat, že asi jsem dostala dar, kterého hodnotu vůbec neznám. A ano další dny se odehrálo množství synchronicit, byla jsem jejich hojností zaskočena, zmíním dvě. 

Dívám se na vtipný seriál Mladý Sheldon, tento týden běžel na HBO čtvrtý díl šesté série. A tiše jsem pozorovala, že Sheldon řešil existenci nuly a nicoty, kterou přirovnával k síle zrodu vesmíru. Spojil to dohromady a modlil se k nule jako k nejvyššímu řádu jednoty. Kdo má možnost dívat se na seriál, vřele tento díl doporučuji, je tam vtipně vysvětleno, jak si naše mysl s námi hraje při pochopení reality. 

 A ta druhá synchronicita je z knihy Anthony De Mella: Bdělost. Dnes jsem ji vytáhla z knihovny, že si ráno něco budu čít. Otevřela jsem nahodile stránku a znovu jsem jako synchronicitu začetla do textu  o velkém NIC. Možná největším. A to je mnohem složitější nic Antonyho de Mella na pozadí úvahy o existenci Boha.

Cituji z jeho knihy, str. 152:

" Jelikož nemůžeme vědět, co Bůh je, ale spíše co není, nemůžeme tedy ani uvažovat o tom, jaký je, ale spíše jaký není." Tomáš Akvinský Summa Teologica.... V knize O moci Boží sv. Tomáš píše: "Toto je vrchol lidského poznání Boha - poznat, že Boha nepoznáme." Tento pan (Akvinský) byl považovám za kníže teologů. Byl to mystik a dnes je to kanonizovaný světec. Stojíme tedy na dosti pevné půdě. 

V Indii pro to máme sanskrtské rčení: "Neti, neti." Znamená to: "Tohle ne, tohle ne." A tuto metodu sv. Tomáše  nazývají via negativa, negativní cesta. C. S. Lewis si psal deník, když jeho žena umírala. Jeho titul zní Svědectví o zármutku. Jeho žena byla Američanka a velmi ji miloval. Svým přátelům řekl: "V šedesáti mi dal Bůh to, co mi ve dvaceti odepřel." Umřela v bolestech na rakovinu, krátce poté, co se vzali. Lewis píše, že celá jeho víra se rozpadla jako domeček z karet. Byl to velký zástance křesťanství, ale když ho potkalo neštěstí, kladl si otázku: "Je bůh milující otec nebo je to velký vivisektor?" Pro oboje lze najít pádné důvody.....  

Lewis ve svém deníku také píše, že o Bohu nemůžeme vědět NIC a dokonce i naše otázky týkající se Boha jsou nesmyslné. ... Konečnou fází poznání Boha je tedy poznat, že nevíme. 

Naše největší neštěstí je, že toho víme příliš mnoho. Tedy myslíme si, že víme, to je naše neštěstí. Protože nemůžeme NIC objevit. ..."

 Čím víc se nořím do daru NIC, tím větší hloubku objevuji a naprosto to přesahuje jednoduchost mé představy o nic, že nic je prostě nic. Vedou mě krok za krokem synchronicity, které nabírají sílu o jaké jsem netušila. Žeby měl pravdu člověk, který říká, že  jedna a jedna může být nekonečné množství správných řešení? Tak uvidíme.

Vše začalo na úvodním webináři  Marcely Lobos ke kurzu 13 měsíců moudrosti. Děkuji za obrovský dar a šťouch. 

Krásné sny. Cantadora