čtvrtek 20. července 2017

odkaz na snový web

Došlo mi do mejlové pošty:

Dobrý den,

po téměř dvou letech usilovné práce se nám podařilo spustit aplikaci Snáře sebepoznání pro mobilní telefony a tablety. Prozatím je aplikace pro systém Android 4.1 a vyšší. Pro iPhone uživatele aplikace zatím dostupná nebude. V plánu to samozřejmě je, ale při nejlepším asi na podzim 2017. Aplikaci lze zakoupit a nainstalovat jen z Čech a Slovenska. Další země přibudou v rámci 2-4 měsíců. To bude přístupná i anglická verze Snáře sebepoznání.
Pokud máte mobil či tablet se systémem android, pak si můžete stáhnout Snář sebepoznání jako aplikaci. Zkušební verze s 50% symbolů (písmen) je zdarma, plná verze je za 69 Kč na rok.
Vyhledávání v rozsáhlé databázi je oproti verzi pdf jednodušší i rychlejší. Aplikace navíc nabízí i mnoho dalších funkcí, včetně zapisování snů, přehledný kalendář se zapsanými sny, archivace i bezpečného zálohování.
https://play.google.com/store/apps/details?id=com.medo.dreambook

Ráda se u tuto zprávu podělím, zkušenosti nemám ověřené. Ale proč ne, říkám ano.... i to je cesta.
Krásný večer a hezké sny. Cantadora

pátek 7. července 2017

Stavros na Ithace


 Návrat z Ithaky byl radostný. Těšila jsem se domů. Cíl cesty splněn. Výběr místa dovolené souvisel s mýtem o Odysseovi. Ve vesnici Stavros je jeho malá busta a maketa paláce, jak vypadal v původním stavu. To vše na malém vesnickém náměstí. Taxikářka z Anglie, která mi velmi stručně na otázku, co jí přivedlo na Ithaku dělat řidičku, odpověděla "osud". Tak ta paní cestou do Stavrosu řekla, ať zapomenu na muzeum a vyjdu si do kopců, po vyznačené stezce, tam najdu zbytky, spíš trosky památky Odysseova domu. Byl to dobrý tip, kolem památky žádný ruch a zmizel rychle můj pocit školačky, která si doplňuje vzdělání... Náladu jsem měla sváteční, v tichu a samotě si vychutnala představu, že se dívám  z místa, kde žil bájný hrdina. Vidím zátoku tyrkysového moře, z které možná vyplouval do Trojské války a dlouho trvalo než znovu uviděl svůj rodný ostrov. Odysseus je muž, který domov opustil kvůli válce, ale ještě víc ho proslavila jeho touha po domově. Jeho cesta domů je už opěvována Homérem, to nikdo nepřekoná. Ale kolik z nás hledá svůj domov a žádná překážka nás neodradí, abychom našli to místo, kde můžeme říct: tady jsem doma. Někdo ho má spojené s domem, někdo s místem, někdo s rodinou, láskou, lidmi a někdo si nosí domov v srdci. A ty naše odysseovy cesty jsou neméně odvážné, plné touhy a víry v dobré konce.


Dobou noc a hezké sny. Cantadora

neděle 25. června 2017

useknutá ručka


Práce na snu:

Jsem v Africe, uprostřed buše v malém domku. Za buší začíná prales. V kuchyni okolo obdélníkového stolu sedí několik lidí. Je tam krásná exotická Evropanka s velice snědou pletí, nádhernými tmavými vlasy - Nádherná. Ostatní jsou místní, vypadají však jako běloši. Nádhernou posedl démon, je ale dobrý, skrz ní vymítá ďábla z kojence. Nádherná neví, co se děje, je to skrze ni. Kojenec je Afričan. Drží tmavý kříž -  amulet a paperbackovou bibli. Ze začátku se vymítání daří, pak však zlo zesílí, snažím se pomoct, odříkávám otčenáš, nemohu si však vzpomenout na správná slova. K domku přichází další Evropané. Zlo ovládá divokou zvěř v pralese, bojím se o ně. Konečně se pospíchají schovat do domku, do jiné místnosti. Teď si hlavně uvědomuji sílící zlo a kojence. Stále se snažím pomoct, modlitba se nedaří, bojím se, že Ďábel vyhraje, bible leží na zemi. Beru ji a vracím kojenci, snad to pomůže, nepomohlo. Zlo vítězí, vše je ztraceno. Najednou přibíhá žena, usekává kojenci levou ručku v zápěstí, jsem zhrozen, žena křičí: " Přijmi Bohyně tuto oběť za záchranu dítěte". Odhazuje ručku pryč. Oběť je přijata, dítě zachráněno. Vidím, že mu chybí velká část obličeje, oči, nos zeje tam několika centimetrová díra. Jak bude žít bez očí, dýchá a žije vůbec? Maso z obličeje má v sobě to zlo. Najednou je v mých v ústech, mám ho plnou pusu. Chci se ho zbavit a zlo zničit. Nemohu ho vyplivnout na zem, to by se zas rozšířilo. Není tam ani ubrousek, na zabalení masa odnesení a zničení. Našel jsem jen 1 dcl skleničku. Maso se do ní nevejde. Zbytek mám v dlani. Snad tu vaří na kamnech a maso spálím, dávám pryč hrnec.  Je to však plynový hořák, běhám po domku, hledám něco ke zničení zla. Někdo nezřetelný mi pomáhá, nějaká žena. Mám strach, bojím se.
střih
Jsem zpátky v Evropě, před krásným velkým kostelem s nádvořím, kostel je obklopen tmavým železným plotem s bránou. Napadlo mě, tady na svatém místě se zla zbavím. Okolo plotu je velký dav, žehrá na kněze. Jsou s ním nespokojení, když půjdu dovnitř budu proti nim, přesto tam chci jít. Nechoď tam, je zamčeno, nedostaneš se dovnitř. Vidím kněze, jak vstupuje na nádvoří, jde do kostela. Jdu za ním, brána je odemčená, udivuje mě to. Dřevěné dveře v kostele taky. Kněz šel kousek přede mnou, ale zmizel mi. Maso u sebe nemám, možná je nehmotné, stále se bojím návratu zla. Kostel je tradiční - sedmnácté století, dřevěné lavice, oltář. Mohla by mi pomoct svěcená voda, nevidím nikde svěcenky. Jdu k oltáři, kostel je prázdný: Zkouším modlitbu, nevzpomínám si na správná slova. Přichází kněz k oltáři. Toužím po modlitbě jako žíznící po čerstvé chladivé vodě. Cítím, že stejně tak by dokázala opláchnout zlo. Kněz začíná latinskou modlitbu, je však dost nezřetelná, nemá žádný účinek......konec  
Sen přinesl klient na úvod naší společné práce. Sen jsme spolu zpracovali spolu na úvod naší práce, aby byl zvědomený pro snícího tak, jak to bylo v danou chvíli pro možné. Tady jsou jeho poznámky k práci na snu.


Domek - já, prales. Divá zvěř - mé instinkty. Obdélníkový stůl – kvaternita, mé bezpečí, mám na to. Exotická Evropanka, bílý Afričané - dobro, zlo - neschopnost rozeznávat ho, budu se muset vzdát těchto dvou pilířů bezpečí. Zlo - přestat být v bezpečí. Kojenec - dítě ve mě, bez očí nevidí, bez nosu necítí emoce. Kráska mi nejdřív poskytuje bezpečí, potom mi ho už není schopna poskytnout. Useknutá ruka - vykoupení neschopnosti kontaktu za cenu bezpečí, dítě je zachráněno za cenu ztráty vidění a cítění. Musím se zbavit masa – symbol  pro kořen problému znamená odhodit hodnocení dobro/ zlo; už mi nedostačuje a nahradit to něčím jiným. Nechci toto hodnocení nechat v sobě v domku, ale chci ho dostat ze sebe pryč. Toto bezpečí, ty pilíře chci dostat skrz autoritu, ta je nedostačující a já se budu muset stát autoritou. Jsem stále ve střehu, aby mě nic neohrozilo a neublížilo mi. Přesto přicházejí samá překvapení. Modus být ve střehu mi nepostačuje, nejsem bezbranné dítě, jsem dospělý a je na čase to něčím nahradit...... pamatuji si ještě toto-hledám autoritu v knězi a doufám, že on zná správná slova modlitby co zaženou zlo, ano zná je, mě už však nepomáhají, budu si muset najít slova své modlitby… Téma zla, ohrožení a boje s ním se táhne naší prací do dnes.
(Doplnění k jednotlivým symbolům: dítě nemá tvář, dýchá a žije vůbec? Symbolicky zobrazuje velkou emocionální nouzi dítěte, které je odkázáno samo na sebe a už tenhle pocit z ohrožení je ZLO. Dítě je v dětství plně odkázáno na péči a lásku rodičů. Vytvoření zdravého obrazu světa je pro dítě v krajně extrémní situaci  úkolem, který nemůže samo zvládnout. I když mu pomáhají různé nápomocné síly z okolí, hlavní podpůrně podmínky formující zdravý a šťastný pocit dítěte je nemožný . Zlo je všude.  Maso je symbol odkazujícím historicky k lovecko-zběračské fázi. Maso jako odkaz k jádru tématu, které není uvědomené. Muži lovili maso, takže jedna z prvních asociací, která se může k tomu vázat je mužská role lovce. Pro dítě není lehké přijmout a identifikovat s mužskou rolí, když obraz muže je předkládaný matkou jako špatný. Ve snu je vyplivované maso. Je potřeba ho uvařit, zpracovat. Vyplivování masa může taky odkazovat k postupnému dělení a oddělování. Jenom tak může docházet k zpracování mužského aspektu. Pomáhá mu nezřetelná žena. Je to jeho anima? Nějaká žena, která ho provází jeho těžkostmi?  Useknout ruce: symbol rukou je prostředek pro vyjádření emocí - podle stisku, hlazení, teploty a vlhkosti dlaní poznáme co člověk cítí. Ruce pracují, podáváme je na znak souhlasu, dohody, uzavření sňatku, léčíme skrze ně, tleskáme, tančíme, bojujeme. Jsou kontaktem se světem lidí. Useknutí je proces oddělení, ukončení, vyléčení. Neosvobozený aspekt duše traumatizovaného dítěte může být skrze useknutí zachráněný. Dočasně, vývoj naznačuje, že se musí s useknutým aspektem (v tomto případě démonem) naučit  zacházet, zatím to lze kompenzovat návratem k tradičním hodnotám autorit.
Střih snu a příchod do prostoru kostela naznačuje pokračující uvědomování vzrůstajícího konfliktu mezi dobrem a zlem. Je to místo, které může na jiné rovině naznačovat  touhu po objevení vyšších sil vědomí. Je to místo míru, pokání a útěchy.) 
Naše práce pokračuje už několik let, otevřeli jsme další úroveň práce -  jeho animu.  Je zatím nebezpečná, nádhernou posedl démon, vyvolává touhu po odplatě. Samotná anima žádnou morálku nemá, pomáhá muži cítit. Muži hrozí, že ho anima může posednout a on jí pak musí sloužit. Úkolem muže je navázat s animou vztah, aby mu pomáhala dozrát citově. Dokud to nezvládne, zůstane buď malým mudrlantem bez opravdové zkušenosti muže nebo nezralým Peter panem, který chce žít jako věčný mladík. Bezrukost ohroženého dítěte, které hledá vlastní modlitbu, chránícího ho před zlem je práce na cyklu nigredo-rubedo-albedo. " Cizuji z knihy C. P. Estés:  Ženy, které běhaly s vlky: "V určitých alchymistických příručkách jsou popsána tři stádia, která jsou pro transformaci nezbytná; nigredo - černá nebo temná rozmělňovací fáze, rubedo - rudá nebo obětní fáze a albedo - oživující fáze.". Se snícím jsme tyhle fáze práce postupně procházeli. Od fáze beznaděje, nedůvěry, nesmyslnosti všeho, k odkrytí toho, k přijetí, že jeho dětství už nezměníme. Nemůže žádat, aby mu svět narovnal jeho bolest z dětství. Život mu nic nedluží a dostane od života jenom to, co do něj vloží. Tady jsme zůstali v zajetí animy, která je náročná a ovládá snícího. Snící zatím chce brát, ale postupně se učí dávat. Pracujeme na fázi rubeda. Obětuje své představy o světě. V jeho dalších snech se objevila bílá paní, která je nadějí pro jeho emocionální probuzení a zároveň nástupem fáze albeda. Zesvětlujeme temný aspekt nároků. Prohlubuje svojí objevenou tvořivost. V životě nachází více radosti a rovnováhy. Čeká nás ale dál práce na hledání vlastní modlitby - smyslu života.
Velmi si vážím snícího a jeho pravdivost při práci se snem. Děkuji za svolení  to napsat. Abychom sami sebe nalezli, je nutné najít odvahu k odhalení odmítnutých, nepřijatých částí sama sebe. To je cesta jen pro odvážné. Tím dává naději nám všem.
Dobrou noc a hezké sny. Cantadora

středa 21. června 2017

Kdo je cantadora

Blog Dreamcantadora píšu jako vykladačka příběhů z říše snů a protože sny můžu uveřejnit jenom se svolením snícího, doplňuji to i snovými motivy z reálného světa.
Proč jsem se stala vykladačkou příběhů? Díky svým prarodičům. Děkuji vám babičky a dědečkové za vaši ohromující schopnost předat přirozenou moudrost o životě a zároveň jste mi nechali svobodu rozvíjet svoji fantazii a ukázali jak si hrát i bez hraček z obchodu. Dědeček z matčiny strany byl přirozenou autoritou ve vesnici, kde se muži v neděli odpoledne scházeli u nás na dvoře. Babička vynesla židle ven z domu, připravila pohoštění. Děda si oblékl bílou košili s tuhým vysokým límcem, rajtky, vyleštil vysoké jezdecké kožené boty. Mužové všichni svátečně oblečení probírali závažné věci, kterými žila vesnice. Směla jsem jako maličká u toho být a dědovi sedět u nohou. Jejich tón řeči, rozvážnost a úcta byla cítit  v kruhu rozestavených židlí.  Tyto návštěvy vyvolávali v babičce a sousedkách vzrušení, byly uvolněné a vesele špitali v kuchyni. Rovnováha řádu se mi vryla do paměti. A tak vznikl první hluboký zářez do mé duše. Sezení v kruhu a vykládání událostí, které se tam proměňovali v něco hmatatelného. Muži pak odcházeli a naplňovali svá slova SKUTKY. Druhý impulz byli babička a dědeček mého otce, kteří si mě večer po práci na poli posadili na klín a vykládali mi pohádky, příběhy, které se stali i nestali, ale do mé duše padali jako čistá vláha z nebe. Pak, když si děda pořídil první rádio a čas trávil vylaďováním stanic, aby přes to praskání zachytil něčí slova, každý večer vyladil stanici, kde měkký mužský hlas pozdravil děti a začal každý večer stejně, vytáhl z truhlice strejdy Michala (Miska bácsi ládája) pohádku. Šla jsem spát pokaždé s naprostou důvěrou v tento báječný svět. Vyrostla jsem, ale nosím  hluboko ve svém srdci tento zázrak a chci báječný pocit důvěry v něco co nás přesahuje a na nejhlubší úrovni spojuje prožívat a posílat dál.
Clarissa Pinkola Estés, Ph. D.  Ženy, které běhaly s vlky napsala o cantadorách tohle: "V tradici cantadora/cuentisa jsou rodiče a prarodiče příběhu a někdy  madrinas y padrinos kmotrové příběhu. Jsou tou osobou, která tě učila příběh, poučila tě o jeho významu a síle, obdarovala tě jím (matka a otec příběhu), a jsou též osobou, jež učila osobu učící tebe (abuelo a abuela, dědeček a babička příběhu). Tak by to mělo být. Získat výhradní svolení pro vyprávění příběhu někoho jiného a opravdová důvěryhodnost takového příběhu, když máme svolení, je absolutně nezbytná, protože zachovávají střed rodu; my jsme na jednom konci a na druhém konci je životadárná placenta. Je to známka respektu a dalo by se říct i správného jednání pro získání svolení tím, že o něj požádáme. Nemůžeme pracovat a vykládat příběh, který nebyl darován ze svobodné vůle těch, kdo jej prožili, respektovat práci druhých, neboť jejich práce  a jejich život dohromady tvoří to, co rozdávají. Příběh není pouze příběhem. Ve svém nejpřirozenějším a nejsprávnějším smyslu je to něčí život. Je to ta božskost jeho života a jejich dokonalé obeznámení s příběhy, které v sobě nosí, která z příběhu činí lék. 
Kmotrové příběhu jsou ti, kdo spolu s darem vykládat příběh dali i požehnání. "
Je mi ctí pracovat se sny a předávat dál jejich sdělení. Je mi ctí, že jsem požehnaná a můžu ho posílat dál spolu s příběhem snu. 
Krásné sny. Cantadora

úterý 13. června 2017

Faethón - rebel bez příčiny

Většinou řešíme téma Oidipovského komplexu ve snech, kde syn znehodnocuje a sesazuje z piedestalu otce. Občas se ale snech synů  odehrává jiný krutý zápas, v kterých otec ničí syna. Můžeme ho nazvat faethónovský komplex. Jde o začátek cesty bezvýznamných synů, kteří jsou natolik znehodnoceni svými otci, že jsou vynuceni nastoupit na cestu hledání významu dospělého muže bez fascinace hrdinou.
Celý článek Jana Sterna o archetypu Hrdiny najdete na webových stránkách Britských listů: https://legacy.blisty.cz/art/22573.html     
 a z něj cituji:
"Faethón je zase archetypálním "rebelem bez příčiny", hrdinou experimentální závrati. Jako syn boha Hélia trpěl tím, že mu kamarádi jeho božský původ nevěří. Přemluvil tedy otce, aby mu dovolil řídit sluneční vůz na obloze. Splašení koně však začali zapalovat oblohu i Zemi, a tak vládce bohů Zeus musel srazit Faethóna z oblohy bleskem. Ranní rosa jsou prý slzy boha Hélia nad svým ztraceným synem. Kulturní formy faethónského typu hrdiny nalezneme ve všech extrémních životních stylech "in the edge" - ať už jde o extrémní sporty (rafting), konfrontaci s extrémní rychlostí (motorky, auta), nebezpečím (horolezectví), divokými zvířaty (žraloci, býci koridy), závratí (paraglading, bungee jumping, surfing) či nekontrolovanou transcendenci drogové zkušenosti. Experimentální dostávání se na hranu lidských možností, konfrontace s extrémem a smrtí, vyplavování adrenalinu i zaplavování toxickými látkami - to jsou také výrobní postupy hrdinů obsahů pop-kultury i celebrit specifického typu. Faethónskou ztrátu míry, zvláště v její narkotické formě, si přibírají do svého rejstříku zvláště celebrity orfeovského principu, které cítí, že tím, čím se prezentují (často jde jen o tvář a vizuální podobu), nenaplňují archetypální koeficient, neboť Orfeus byl přeci jen hrdinou výsostně kreativním a talentovaným."
 A pro ty, kteří svoji ztrátu míry potřebují zastavit a najít ROVNOVÁHU je důležité porozumět bezvýznamnosti svých počátku. Zkázu pádu na zem může přežít jenom syn, který přestane dokazovat svůj "božský původ hrdiny" a rebelovat bez smyslu. Uzdravující se syn potřebuje přijmout pravdu o sobě a nic nepředstírat na cestě k nalezení své obyčejnosti člověka. 
Moudré sny nám všem na cestě k sobě přeji. Cantadora

neděle 14. května 2017

zpívání

To, co nás spojuje jsou taky písně, které oslovují srdce. Tento rok se to moc povedlo v soutěži Eurovize Salvadorovi Sobralovi:

https://www.youtube.com/watch?v=tXodL-oQGws

Viva Portugalsko a jejich písně fado.
Fado (cituji z wikipedie): 
Portugalsko zpívá, když má chuť plakat“ – tak by bylo možno charakterizovat fado, zpěv s kytarovým doprovodem, který ztělesňuje dlouhou tradici portugalské lidové hudby a poezie. Fado je silně melancholický, emocionálně zbarvený styl, připomínající blues, především ale hudební baladové formy afrobrazilského původu jako fofa, modinha a lundum. Ve fadu se odráží, čemu se portugalsky říká saudade – tedy jakási melancholie, stav osudnosti a stesku, kombinovaný s fatalismem

Krásne sny. Cantadora

neděle 30. dubna 2017

kniha z Portálu


 kniha C. G. Junga: Aspekty mužství

Použila jsem odkaz z nakladatelství Portál  knihy Aspekty mužství.  Krize mužské identity je stejně zasadní jako emancipace žen a jejich další role v životě. Hezké čas přeji nejenom na dnešní večer pálení čarodejnic a noc otevírání pokladů.Přeji hezký čas májový a otevírání vnitřních pokladů nám všem.

"Jung vlastní psychologický přístup považoval za své „osobní vyznání“, a tak není divu, že i jeho způsob, jakým pojednává o mužství, je způsobem, jak se vyrovnat s komplikovaným vztahem k vlastnímu otci. Se skutečným otcem se dostatečně identifikovat nedokázal, a tak se střetává s mužstvím na obrazné, vnitřní, archetypální rovině. Vzhledem k tomu, že se Jung v žádném díle nezabývá výlučně psychologií mužů, podnikl editor John Beebe mravenčí práci, aby mužská témata našel v Jungových statích, přednáškách, dopisech či rozhovorech. Ve svém výboru se tak zaměřuje například na problematiku mužského hrdiny jako toho, kdo se snaží získat vědomou nezávislost na nevědomých, instinktivních silách reprezentovaných matkou. Neopomíjí téma ženství (animy) v mužích a mužství (anima) v ženách. Zahrnuje stati, kde se Jung zabývá otcem nebo kde zpracovává téma Logu a Erótu, ducha či alchymického sjednocení protikladů.
Výbor je významným příspěvkem k poznání díla C. G. Junga a tématu, které je dodnes vysoce aktuální a čtenářsky přitažlivé. Doslov Martin Skála.
Carl Gustav Jung (1875–1961) byl švýcarský psychiatr, psychoterapeut, všestranně originální myslitel a zakladatel analytické psychologie. Zabýval se lidskou psychickou v širokých souvislostech mytologie, filozofie, religionistiky a umění. V Portále vyšla jeho Červená kniha (2010, čtenářská edice 2013), Vybrané spisy C. G. Junga (2014), Vzpomínky, sny, myšlenky C. G. Junga (2015) a Rozhovory s C. G. Jungem (2015)."

Dobré sny. Cantadora