pátek 16. srpna 2019

slíbený sen Jiné místo

Tři dny po těžké operaci, ještě na ARO, jsem měla živý sen. Podotýkám, že jsem byla pod vlivem anestetik, předtím v narkóze, takže připouštím, že sen ovlivňovali léky a můj pooperační stav.... A tak ho i chápu, jako stav vědomí v narkóze. Sen se s tímto stavem snaží vypořádat po svém.
Sen: "Jsem v měsíční krajině, ničemu co znám se to nepodobá. Je to možná i na jiné planetě. Jsem s kamarádkou z dětství a jejím synem. Obhlížíme si  krajinu, je kontrastně černo-bílá. Temně černá je obloha a od ní se odráží bílé skály prapodivných bizarních tvarů, všechny jsou ostré špičaté. Na obloze je bílé slunce, chladné, nepodobá se našemu slunci a zapadá. Vystoupili jsme z auta a chci fotit. Musím mít kamenné pouzdro na mobil, jinak by mobil nezachytil nic. Pouzdro je z kamene, aby ho nezničili paprsky. Fotím pozadí zapadajícího chladného slunce. Sundám pouzdro, ať vidím co jsem vyfotila, zjistím, že nic. Pouzdro chrání mobil, ale neumožňuje focení. Překrývá i objektiv. Kamarádka na mě volá, že se vrací k autu, syn něco cestou ztratil. Já se ještě rozhlížím po krajině, zdálky objevuji moře. Nemá žádnou barvu, nejvíc připomíná mrtvolnou šeď, voda se nehýbe, přelévá se jako viskózní olej, je to pomalý mrtvý pohyb. Vše v té krajině má nádherné tvary, barvy černá, bílá, šeď. Ale vše je studené, bez energie, nikde žádný život. Připomíná mi to údolí smrti. Jsem na jedné straně ráda, že můžu jít za kamarádkou a odjet pryč, ale na druhé straně jsem fascinovaná krajinou, která se nachází na Jiném místě. Nevím jak jinak nazvat to místo, kde není život."
Rozhodně mě nepřekvapilo, že po návratu z nemocnice mi zavolala kamarádka z dětství, s kterou nejsem už dlouho v kontaktu.
Hezký den a dobré sny. Cantadora

neděle 4. srpna 2019

pohled na ubytování v lázních

Vrátila jsem se posílená z lázní. Hotel následně požádal o hodnocení, které jsem už napsala. Jsem nadšená vším, co jsem tam zažila a hlavně, moc mi pomohlo být měsíc v péči lékařů a zdravotníků. Udělala jsem posun ke zdraví. Jsem vděčná a moc děkuji tomu zázraku, jakým je české lázeňství. Má hodně blízko k celostnému chápání medicíny. Přečetla jsem si recenzi, kterou chci sdílet. Co k tomu dodat....
Hotel je velmi pěkně udržovaný a čistý. Pro mě, ale 3 dny pobytu stačí! Klientela je hodně v pokročilém věku. Připadáte si jak v domově důchodců což pro člověka v produktivním věku tedy před 40 nepůsobí dobře. Procedury OK. Měla jsem 2x masáž a ve kvalitě masérů jsou velké rozdíly. Objednaná pedikůra byla fajn. Očekávala bych, že mi paní pedikérka nabídne alespoň nalakování nehtů. Nestalo se!
Bazén a sauny + pára jsou moc pěkné, ale pokud si chcete opravdu zaplavat nemáte šanci. Dav cachtajících se staříků Vám to neumožní. Uvítala bych jednu plaveckou dráhu pro skutečné plavce.
Naprostou katastrofou je snídaňová káva. Neočekávám nic extra k snídani, ale to co podáváte v tomto hotelu je opravdu strašné. Po objednání "espresa" mi donesla servírka na espreso parodii a v celém komplexu jsou všechny lobby bary a kavárny ráno zavřené. Jídlo je OK, ale bohužel není v nabídce nic pro vegetariány a vegany. K dispozici nebylo tofu a sojové jogurty jen sojové mléko. Ovoce na snídani v omezeném výběru a cereálie také. Velmi chválím paní servírku v lobby baru Imperiál cafe. Byla milá a ochotná což se o recepčních hotelu nedá již tak jednoznačně říci. Takže pokud je Vám něco mezi 70 a smrtí a máte dost peněz budete se zde cítit skvěle. Jinak pro mladého aktivního sportovce hledající ke sportu také relax nečekejte zázraky. Stáří Vás tady doslova dožene na každé rohu." konec citace.
Já osobně jsem potkala víc milých starších lidí. Taky jednu 86letou dámu, která byla skvělou společnicí. Potěšilo mě být s někým, kdo umí žít každou chvilku, kterou máme vyměřenou. Respekt k naší budoucnosti - tím myslím stáří - která potká skoro každého z nás, je zdravá cihla do stavby "budovy" našeho duševního zdraví. Nenávidět svojí budoucnost, pohrdat ní, je cesta ke zhoršující se vidině budoucnosti. 
Jenom jsem cítila potřebu něco napsat, aby nezůstalo nepovšimnuto něco, co může ničit naši budoucnost. Vzrůstá a je uvědomované téma dětství, už je dostatečně známý pojem vnitřního dítěte, jak závažnou roli hraje v psychickém vývoji člověka. Stejně důležité, jestli chceme mít dobrý život, je mít úctu ke stáří. Je tajemné, plné obtíží, ale pro rozšíření našeho vědomí nevyhnutelné. Tam se téma smrti otevírá a vede k poznání pravých životních hodnot. Hodnot, které jsou důležité a které v dnešní době opouštíme, ztrácíme, ignorujeme. A to mě teď vede k myšlence přečíst si od Bronie Ware: Čeho před smrtí nejvíce litujeme. Vidíte a začalo to takovou zlou recenzí..... 
Krásne sny. Cantadora      

neděle 16. června 2019

moralistický význam nemoci

Thomas Moore: Léčebná péče o duši
"Vzpoměňte si na výhrady Susan Sontagové proti tomuto přístupu (pozn. nemoci jako viny). "Není většího trestu než dát nemoci nějaký význam - přičemž tento význam je nutně moralistický." Ano, je pravda, že někdy lidi obviňujeme, že udělali něco, čím si svoji nemoc přivodili. "Jste moc tlustý. Necvičil jste. Nevyjadřoval jste svůj vztek." A v lidech se tak dá vyvolat pocit viny za hřích, že onemocněli. Je však přemrštěné říkat, že všechny snahy najít v nemoci význam jsou moralistické. Je určitě možné hledat souvislosti mezi způsobem života a způsobem onemocnění bez obviňování. Jde o sebezkoumání, ne o sebeobviňování.
Pokračuje moje iniciace v nemoci a dostává se mi tolik učitelů kolik k sebezkoumání potřebuji. Knihy Thomase Moora mezi ně patří. Hezké sny. Cantadora

neděle 2. června 2019

jak se nechat uzdravit nemocí

Thomas Moore: Léčebná péče o duši
Cituji: "Jakým způsobem člověk přistupuje k nemoci jako k rituálu přechodu, jako k iniciaci?
Za prvé není třeba dělat mnoho, pokud vůbec něco. Když se člověk poprvé dozví o nemoci, nebo postřehne první podezřelé příznaky, pravdepodobně to rozvíří jeho emoce a myšlenky. .... Zpočátku přichází záplava myšlenek. Pak se člověk těmi myšlenkami zabývá a věnuje jim pozornost. Tím nemyslím, že podněcuje svou úzkost, ale že hledá cesty, jak vyjádřit své vnitřní prožitky. Můžete je vpustit do vědomí, a dokonce si vyhradit čas a přemýšlet o nich. Dále si je můžete zapsat do deníku. Máte-li byť jen malý sklon vyjádřovat se slovně, nemoc je dobrou příležitostí k sebereflexi. Můžete také použít jinou formu vyjádření - poezii, kresbu, malbu, sochařství nebo hudbu. Můžete vést důležité hovory s rodinnými příslušníky a přáteli. Rozhovor je jednou z nejlepších metod na formování duše....
(moje poznámka: myslím si, že autor v pokračování textu myslí za druhé) Přestože úzkost má svůj účel, nemusí být vhodné ve stavu úzkosti zůstávat. Je to špatné pro vaše zdraví a uzdravování a nepomáhá to mezilidským vztahům ani reflexi. Můžete najít klid v meditaci nebo dokonce v nějaké formě jógy, vhodné pro vaši situaci a váš stav.....Osobně shledávám, že účinným prostředkem proti úzkosti je hudba. Vybírejte si hudbu pečlivě a opravdu jí poslouchejte. Nepoužívejte ji jen jako kulisu. Modlitba je dalším zdrojem velké útěchy při těžké nemoci. Lidé mají často na modlitbu omezený pohled, berou ji jako stížnost žádající o odejmutí utrpení a starostí. Takový druh modlitby je přiměřený a cenný, ale existují ještě jiné druhy. Můžete se modlit s vděčností za život, který jste prožili, za lidi v něm. Chválíte život za jeho krásu a složitost, právě za tu záhadu, že nemoc je součástí života. Můžete se  modlit, aniž by jste o něco žádali, a nedělat nic jiného než stát na okraji své existence a vyjadřovat souhlas se životem.Můžete následovat Ježíšův příklad a říci: "Ne vůle má, ale tvoje.".... Nebo vyslovit jednoduchou spontánní modlitbu: "Odevzdávám se Matce Zemi, která mi vdechla život, a která si mě zase vezme zpět.""
Co dává nemoc mně? Jakou iniciací procházím? Dál pokračuje moje práce se sny, v nich je zdroj mého chápání života a smrti, zdraví a nemoci, lásky a nenávisti, aktivity a pasivity, moudrosti a hlouposti, dobra a zla. A to co se z  protikladů vynořuje na mé křižovatce, kam mě zavedla nemoc, bude moje další cesta životem.
Hezké sny. Cantadora

středa 29. května 2019

ponoření

Nic teď na blog nepíšu. Ponořila jsem se do nemoci, procházím jejími temnotami a objevuji v podzemí důležité místa, které na mě čekají se svými bolestnými úkoly. Snažím se být napojená i na realitu běžného dne, ale ta ustupuje do pozadí. Dnes jsem si sedla k blogu a píšu krátkou zprávu. Až mi bude líp, napíšu pár snů, které mi pomáhají věřit, že vše je v pořádku tak jak to je. Všem snícím přeji dobré sny. Cantadora
P.S. Dočetla jsem knihu od Haruki Murakamiho: Komturova smrt. Od strany 601 jsem četla cizí příběh, který se mi útrřkovitě zdál v několika snech minulé léto. Zvláštní pocit, když vidíte, že fantazie spisovatele není tak unikátní, aby se nemohla latentně projevit i v nevědomí čtenáře ještě dřív, než si knihu přečte.

středa 24. dubna 2019

Sen z nemocnice

Vybrala jsem pro práci se sny další téma, které ovlivňuje náš pohled na život. Děkuji za sen od snícího, i za jeho svolení k jeho publikování. Chci pracovat s vrstvou snu, která obsahuje všelidské téma; tentokrát se nechci dotknout osobní vrstvy, pro snícího nejaktuálnější v současnosti.  Jeho sen vnímám jak osobní tak i kolektivní, obsahuje postoje, které se týkají nás všech. 
Obsahuje: 
1. základní postoj člověka, jak se dívá na svět 
2.odkrývá vztahovou vazbu k druhým. 

Sen z nemocnice:
"Vidím, jak někdo optimisticky prezentuje tři komplikované případy. Mluví o možnosti je vyléčit. Mě tím irituje. Jsem skeptický. Svým optimismem vytváří nepřiměřená očekávání v situacích, které já vnímám jako (téměř) marné!
Jakoby tam byl kvůli prezentaci sebe, ale dělník té péče jsem já. Klade na mě nepřiměřené nároky.

První obraz (případ):
Vidím ilustrační fotku, na které je nedonošenec, který se vejde do dlaně.
A toho se má podařit vypiplat? Očekávám spíš spoustu komplikací, které mohou vést k trvalému postižení, pokud to vůbec přežije.

Druhý případ:
Vidím dítě, které má uříznuté končetiny od trupu. Přinejmenším ty horní. Anebo podstupuje takový znetvořující zákrok. Má se tím léčit nějaká velmi zhoubná nemoc.
Někdo říká, že až ta choroba odezní, bude možné transplantovat končetiny nové. A ještě tvrdí, že díky velké ranné ploše se ty nové končetiny snáze přihojí!
Schovávám si hlavu do dlaní. Ten se snad zbláznil!

Při prezentaci posledního případu se ocitám na oddělení sám. Všichni ostatní sledují "tiskovku" toho optimisty. Jde o mladou dívku, velmi bledou, velmi hubenou, ale vysokou snad jak já! Jsem svědkem toho, jak prezentovaná dívka vstává z postele, snaží se odpojit od přístrojů a odejít. Vnímám, že je ohrožená pádem, že si vytáhne hadičky, může se dusit nebo krvácet, je třeba jí v tom zabránit! Zastoupím jí cestu, stojím proti ní, ruce rozpažené jak Kristus. Naléhavě volám na ostatní personál, ať mi přiběhne na pomoc, že vypadá velmi odhodlaně! Ona ta slova po mě opakuje: “Ano. Jsem mimořádně odhodlaná!” 
Ve snu probíhá vnitřní konfrontace mezi postoji optimisty versus pesimisty. Optimista je podezřelý přehnanou důvěrou bez hlubokých znalostí faktů a pesimista je přetížený svojí rezignací na naději. Jeho beznaděj nedává žádnému zranění šanci na uzdravení. U třetího případu se obraz pozměňuje. Na scénu snu vstupuje nový postoj mezi konfliktem optimisty a pesimisty a to odhodlání nemocné dívky. Síla odhodlání pocházející od nemocné části konfrontuje snícího se silou pravých pocitů. Odhodlání nelze sabotovat. Proces samoléčby u snícího ho spojuje s poznáním jeho vnitřních sil, které mu pomáhají překonávat hluboká zranění pocházející z nedostatku důvěry v lidské vztahy. Konflikt mezi pesimizmem a o optimizmem pojmenováváme jako téma základní důvěry a nedůvěry. Lidé v životě procházejí řadou zklamání ve vztazích, v životě jako takovém. Je jednodušší čekat to špatné s vírou, že nám pak život nemůže ublížit. Jsme tak připraveni na to nejhorší... Tato představa  chrání pesimistu před bolestí. Neuvědomuje si, jak zlomený je, jak šíří nedůvěru a beznaděj. Každý, kdo obětuje sám sebe, vzdá se své duše a vlastních potřeb výměnou za pocit bezpečí, doufá, že ho pesimizmus chrání před zklamáním. Dává mu jistotu, ale platí vysokou cenu v podobě izolace od života. Ve snu role optimisty taky nenabízí reálné řešení. Jsou to prázdná slova, dokud se nezapojí poraněná část. Ve střetu konfliktu obou postojů může dojít ke změně pohledu na léčbu poraněných části. Přijetím našich nejbolestivějších částí, se vynoří nový úhel pohledu.
Pracujeme se snícím na posílení postojů, které nepovedou k rezignaci a nedůvěře. A tady je druhý důležitý aspekt snu. Dokud se člověk vnímá jako bezejmenný dělník, na kterém nezáleží, který necítí bezpečné vztahové vazby s lidmi, může prožívat pocity protestu proti nedostatku lásky a vztahovosti. A tento aspekt snu vnímám jako kolektivní téma. Naše virtuální doba ještě více deformuje tekutost vztahů. Falešná představa sociálních sítí ještě víc pokřivuje jeden z nejdůležitějších faktorů života -  a to lidskou sounáležitost. Člověk ke svému životu potřebuje bezpečné citové vazby. Nedostatek respektu k sobě, své práci, životu, který žije v realitě, vede k pocitu trvalého emocionálního hladu. Virtuální sítě jsou chabou náhražkou. Když izolace postupně omezuje  radost ze života, pesimizmus zastírá zrak, dostavuje se deprese. Pocit životní síly slábne, člověk se cítí víc a víc v izolaci, sám a hladový, protože život ho ničím nemůže nasytit. Potom se může dostat do stádia ztráty víry, že je mu přáno. Ve snu snícího se v symbolu nemocné dívky objevila odhodlanost. Léčivý aspekt snu odkrývá odhodlání věřit. Pro mě je to postoj optimisty, vynořující se odhodlanost k navázání vztahu k sobě a posléze i okolí a životu jako takovému. 
Dobrou noc a léčivé sny všem snícím. Cantadora

středa 17. dubna 2019

jarní momentky 2.

 Ráno u vody.
 Večer u vody.
Zastavení u kříže.











Dobrou noc. Moudré sny. Cantadora