sobota 15. února 2020

udusit se junk slovy

Cítím se lehce. Včera jsem se viděla se svojí letitou přítelkyní. Nerada mluví, nemá ráda kouče a jiné chytré lidi (neřekla moudré lidi, ale chytré lidi). Já sama takových znám moc, moc moc. Ale moudrých lidí, aby člověk hledal v celém širém světě.
Kamarádka mezi ně patří, stejně jako Maruška z pohádky Sůl nad zlato. Po setkání s ní se mi vyčistí duše, protože vše je na místě, kde má být. Takové postavy pochází z pradávných časů, slovo tehdy mělo velkou váhu a neplýtvalo se ním.
Nejsem po setkání s ní přesycena, nechce se mi držet dieta nebo jít běhat, abych shodila vše, co jsem spolkla. Ano slova někdy jsou jako jídlo. Buď jíte sytící pokrm, zdravý a prostý, který tělu a duši prospívají, nebo se zúčastňujete orgií, polykáte tuny slov, pak je vyzvracíte a znovu se chystáte na další slovní orgie.
Jak úlevné znát někoho, kdo ví co slova znamenají, váží je a váží si je. Slovem nemanipuluje, nehřeší, nevyvyšuje se, nepoučuje, neexibuje a nehodnotí. Setkání s přiměřenou dávkou informací, přiměřenou dávkou osobních slov, které oblaží duši jsou jako z pohádky o soli nad zlato. Možná pyšný a do sebe zahleděný král davá přednost lichotkám a falši, zlatým prázdným informacím na efekt. A dnes takových "maličkých králů" je tolik, kolik je lidí na sociálních sítích, kteří krmí svět "junk food proslovy". Neunášejí "Marušku" a její vyznání o hodnotě soli. Realita jí dá za pravdu, jen musí čekat, až se studna junk food slovy, falší a lží naplní. Až pak možná získají slova zpět svoji základní hodnotu. Slovo je víc než zlato. A junk food slova budou tím, čím jsou: "neformální označení pro potraviny s vysokým kalorickým obsahem a nízkou výživovou hodnotou, zkráceně nezdravé potraviny." (tolik z www.margit.cz./encyklopedie)
No a takový je teď svět slov, junk words.
Ale to jsem se dostala daleko od setkaní se svojí Maruškou a její láskou k životu, který miluje víc než sůl. Děkuji. Hezké sny. Cantadora

neděle 2. února 2020

stadia vývoje vědomí podle Junga

Jak nevědomí rozhoduje o našem životním scénáři?  Čerpám z pohledu vývoje vědomí podle C. G. Junga, jeho Červené knihy, vlastní cesty, práce se sny a práce s klienty.
Zdroj informací, které tady reprezentuji pochází z knihy Murraye Steina: Jungova mapa duše; kapitola Pět stadií vývoje vědomí. 
1. stadium vědomí člověka se identifikuje s okolním světem. Začíná obdobím batolete, kterému chybí schopnost odlišit sebe od okolí, co je máma a co je já; dlouho trvá splývání vědomí subjektu a objektu; já a ty. Mluvíme o neoddělenosti sebe a světa. (Cítím se dobře, když jsou naplněné moje základní potřeby. To mi  umožňují nejbližší, kteří se na mě nalaďují a já se cítím podle toho, jak to naladění probíhá.)  Základem tohoto stadia je identifikace, introjekce a projekce. Tento stav vědomí Jung nazval participation mystique, probíhá plně nevědomě.  Participation mystique je stav vědomí, který v menší nebo větší míře probíhá v nás celý život.
2. V druhém stadiu se vědomí diferencuje a fyzická bytost rozlišuje mezi sebou a objekty vnějšího světa. Projekce pokračují, jsou více diferencované a stále víc se fixují na konkrétní osoby, situace. Lidé přes vnější osoby, události a objekty vnějšího světa reagují na své nevědomé psychické obrazy a síly. V této souvislosti chci upozornit na  ustálené myšlenkové spojení odrážející druhý  stupeň vědomí. : "On/a je zrcadlo,... nebo: co ta situace znamená? Co to zrcadlí....?" Dovolím si oponovat: Neexistují dvě stejné osoby a situace, ale slovné spojení zrcadla a zrcadlení vypovídá, nebo spíše odráží druhý stupeň vědomí: on/a odráží něco v mém já.  Je těžké pochopit vědomě procesy objektu, jako odlišné identity, která nemá nic společného s naším přenosem. Doslova objekt druhé bytosti využíváme pro své nevědomé procesy. Je to stupeň, který ještě lidem nenabízí dostatečnou motivaci ponořit se do vlastních  nevědomých sil, archetypů a  obrazů. Já chápe sen jenom jako sen, věří jenom tomu, co vidí a může držet v "rukách a ovládat", 1+1 jsou dvě. Rozumem je obsažený celý svět a hloubku našeho nevědomí nám "zrcadlí" objekty. Mechanický stupeň fyziky a psychiky. Newtonovská mechanika.
3. V třetím stadiu se proměňuje konkrétní svět a příběhy lidí. Už nejsou nositeli našich projekcí, stávají se "jenom" lidmi, nepřipisujeme jim moc nad sebou. Méně nás ovládají paranoia, nedůvěra v běžný svět. Ztrácí sílu nevědomé vzorce naplněné bolestí, vinou, strachem, nenávistí  a nedůvěrou v dobré matky a otce. Běžný svět už není naším projekčním plátnem. Projekční plátno nevědomí otáčíme od sebe ( už se nedíváme do svého zrcadla) směrem do nebeských sfér ( do vesmíru). Naše psychické obrazy už nejsou tak grandiózní a přestáváme vidět svět jako úžasné místo plné zázraků. Ztrácíme svoji naivitu. Odhalujeme svět, v kterém nejvyšší hodnoty projikujeme podle okolností do Boha, Zákonů, Přírody, Vesmíru. Tento stupeň vědomí hrozí pohlcením. Hrozí přesměrováni projekcí z osobní úrovně na abstraktní. A jsme u zrodů vizionářů, různých charizmatických guru, který dokážou ovládat nevědomé masy. Běžné  vztahy jsou nahrazovány celým komplexem ideí, ideologií. Dochází k odcizování lidí, ve jménu velké idey se může potlačit nebo ničit lidská sounáležitost, cena života. Symboly, ideologie, věda, náboženství  znamená víc než lidský život s jeho malými radostmi a starostmi založený na identifikaci, projekcích.
4. Čtvrté stadium vývoje vědomí je ve svých důsledcích projevem prázdnoty moderního člověka. Projekce jsou stažené a my se stáváme bohy. Jsme projektanty všehomíra. Vše je možné. Deset božích přikázání, úcta, hodnoty našich předků a pokora jsou přežitkem minulosti. Vynořuje se přesvědčení, že dokážeme vše. Asi tak zanikl Olymp. Lidé přestali uctívat bohy a oni zmizeli. V minulosti víra a čekání na příchod Mesiáše lidem dodávala naději. Ale co se děje teď, jaká témata se vynořují v nevědomí? Mesiáš nás měl v minulosti spasit. O čem jsou současné fantasy příběhy, komiksy, filmové umění?  Naše nevědomí potřebuje dospět do stádia zodpovědnosti a rovnováhy, to je úkol čtvrtého stupně vědomí.  Tento stupeň vědomí není prázdnota, v které je nastolená rovnováha. Pociťujeme vyprázdněnost od všeho. V příbězích současnosti ať už jsou to Hvězdné války, Pán prstenů, Hobit, Avengers, Doctor Strange, Xman, Harry Potter se objevuje cesta jak vyřešit boj protikladů, nastolení rovnováhy. Zlo je uznáno jako součást dvojice protikladů.  Prioritou jsou velké možnosti, které je potřeba dobýt, využít beze zbytku.  Už touto větou vidíme jak psychika člověka upadla do područí stínu. Stín otřásá vědomím moderního člověka, aby se vymanil z prázdnoty svého bytí. Dopouští se při rozhodování co je dobré a správné ve jménu změn a nesmírného množství nápadů tryskající z nevědomí řady fatálních chyb. Jde o zápas uvědomení všech důsledků arogance člověka, který  nepodléhá projekcím. Hybris, největší z lidských hříchů.  To je nebezpečí čtvrtého stupně. Přijmout zodpovědnost za to co jsem a dělám. Je možné, že na tomto stupni vědomí zmizeli některé vyspělé civilizace.  Na tomto stupni vědomí se vynořuje Bytostné já jako archetyp archetypů.
5. stadium je stadiem individuace. Přichází v druhé půlce života.  Psychika se stává předmětem analýzy a podrobného zkoumání. V naší evropské kultuře a tradici pomocí psychoanalýzy, hlubinné jungiánské psychologie a mnoha jiných oborů jako je mytologie, filozofie, historie, fyzika, umění se snažíme zpřístupnit vědomí naše problémy a otázky související s životem, který se odehrává v nevědomí. Už víme z první půlky života, že matka a otec nejsou bohové. Bůh nesedí na obláčku a netrestá nás, když nežijeme podle deset božích přikázání. Už víme, že naše grandiozita ve čtyřiceti je psychická porucha, víme, že podle metod různých guru se nám některá přání splní, ale jiná ne. Dosáhli jsme toho hodně ve světě, ale pozornost se přesouvá do našeho nitra. Přijímáme limity vědomí, otevíráme možnosti poznání nevědomých obsahů. Necháme působit v sobě transcendetní funkci, která pracuje ve prospěch sjednocení vnitřních protikladů. Tušíme působení bytostného Já jako nejvyššího archetypu, "ústředního tajemství psyché."
Původní jednota při prvním stupni vývoje našeho nerozlišeného já se spojuje v pátém stádiu individuace. Máme přístup k nevědomým obsahům, to se stává naším vnitřním polem, kde probíhá vědomá práce. Jak tato cesta proběhne je velmi individuální. Každému se nepovede. Vřele doporučuji film Tvář vody. Každá postava tam prožije to, jaký stupeň vědomí  prožívá. Na film je možné nahlížet na i jako na setkání s Bytostným Já.
"Bytostné Já je centrum a sjednocovatel všech částí. To vše však činí z velké vzdálenosti stejně jako Slunce, které ovlivňuje dráhy planet. Jeho podstata leží za hranicemi psyché. Je psychoidní a zasahuje až do oblasti za hranicemi lidské zkušenosti a vědění." str.167; kapitola: Bytostné já jako ústřední tajemství psyché.
 Ať jsme na jakémkoli stupni vývoje vědomí (můžeme mezi nimi volně procházet, výš a níž, posunovat se anebo se zabloudit v labyrintu), důležité je si své pole nevědomí najít a pracovat na jeho zúrodňování. Hezké sny přeji.
Cantadora

úterý 21. ledna 2020

Harry a Megan vs. Diana

Nevím jak sledujete příběh anglického královského syna Harryho a jeho manželky Megan, peripetie, které otřásají bulvárem, ale i seriózním tiskem otevřeli ve mě témata související s vývojem vědomí. Harry byl malý kluk, když tragicky zahynula jeho matka Diana.  Jeho otec Charles požádal tisk, aby vynechali děti a dali jim čas se vyrovnat z obrovskou ztrátou, jakou ztráta matky je. V dítěti v tak bolestné situaci vzniká otisk. Může dojít k záměně symbolů a místo draka je tím ohrožením symbol tisk v případě Harryho a Williama.  Z dětí vyrostli krásní mladí muži a jenom občas něco v jejich chování a zálibách naznačilo, že ztráta není zacelená. Starší bratr William si vybral dívku, která pochází z úplné funkční rodiny. A jeho mladá rodina naznačuje, že dělají toho se ženou Kate dost pro to, aby rodina byla funkční, naplněná láskou a vzájemnou podporou. Harry byl mladší, toho smrt maminky zasáhla viditelně víc. Taky víc zlobil a partnerku si hledal dlouho. Vybral si herečku, která ho nenechala ani domluvit jeho žádost o ruku, tak rychle se chtěla vdát za prince. Nepřipravená na formalizovanou roli v urozené rodině. Sama z dysfunkční rodiny, s komplikovanými vztahy s příbuznými a přáteli. Megan vlastně nemá nikoho, kromě matky, která žije alternativně a dost svobodně. V něčem to má shodné prvky rebelantství mrtvé Diany. Nevědomí při výběru partnera hraje často roli mocnější než rozum. Když muže ovládá trauma mrtvé matky a najde si partnerku, která mu "pomůže" otevřít rány s tím související, pak se spojí nevědomí dvou lidí a hra začíná.
 Harry od začátku vztahu ochraňuje Megan před novináři. Nevidí realitu, že Megan novináře zná a jako většina hereček je velmi pro svou kariéru potřebuje. Megan i roli vévodkyně ze Sussexu hrála, nikdy ní nebyla. Harryho nastavení vnitřního dítěte může být  zjednodušené a pokřivené: "To novináři uštvali maminku." Začátek vztahu Megan a Harry s novináři byl líbánkový. Tisk je miloval, byl to nový závan větru do tradicionalistické královské rodiny.  Harry  byl po královně nejoblíbenějším členem rodiny. Byl vtipný, bezprostřední a na nic si nehrál.  Megan vstupovala do vztahu bez znalostí složitostí provozu královské rodiny. Její svět je jednoduchý, je přesvědčená o své životní pravdě: jóga, zdravá výživa, ekologie, móda, celebrity. Svět, kterému je oddaná tak, že nemluví s nikým, ani se svým prezidentem, když se to nehodí do její verze světa. Nekomunikovali jako pár s tiskem, ale skoro úplně od začátku začali bojovat. I jiní bojují, ale neničí je boj s drakem. Je to jenom tisk. Harryho nevědomý vzorec zachránit matku před zlým drakem spustila Megan velmi rychle. Její černo-bílé vidění světa, labilita nabídli Harrymu předpřipravenou roli, aby se stal drakobijcem. Bohužel je to víc příběh Dona Quijota než boj svatého Jiřího s drakem. A nepíšu to s posměchem, spíš se smutkem. Své příběhy si nevybíráme. To se děje často v ordinaci. Klient odžívá dramatický příběh, vlastní zakletí v podobě traumat z dětství nebo tragických událostí pozdějšího života. Nemůžou překonat tu obrovskou bolest jinak, než že ji přenáší na další lidi a situace svého života, vytváří nová dramata, bohužel točí se v kruhu. Situace se zopakováním nevyřeší, člověk ještě víc zapadá do svých projekcí, které můžou pokračovat celý život.
Moc jim přeji změnu nevědomých vzorců. Novináři jsou všude a jestli zůstanou předmětem jejich projekce, budou dokola odehrávat psychické obrazy, které jako by náležely vnějším osobám a objektům.
Naděje je mocná síla, budu věřit a doufat, že se setkali navzájem právě proto, aby se vymanili ze svých nevědomých sil a obrazů světa.  Ať dospějí pro tento svět s jeho reálnými obtížemi.
William svého bratra potřebuje, to on jako budoucí král ponese na bedrech velkou zodpovědnost za svoji zemi. Potřebují ho teď možná nejvíc babička s dědečkem, kterým čas neúprosně měří chvíle bez Harryho i Archieho. Ale Megan to necítí, jak by to asi měla cítit, když pro ní rozbitá rodina je realita dětství. Její svět.V tom je podobná Dianě. A vše se opakuje.
P.S. Příště se chci vypsat z vývoje vědomí podle Junga víc teoreticky.
Hezké sny. Cantadora

neděle 12. ledna 2020

kočka a kráva

Sen: "Jsem v nějaké zemi, kam jsem musel cestovat. Asi hodně daleko. Přes oceán. Je tam mírné podnebí. Venkovská krajina. Jako bych byl na nějakém opuštěném statku. Vlastně ani žádnou budovu nevidím, ale cítím, že krajina je hospodářsky využívaná. Asi tu mám nějakou dobu pobýt. Jsem na louce. Vypadá šťavnatě.
Přichází ke mě kočka. Instinktivně jí chci dát něco k jídlu. A asi to i udělám. Ale také vnímám obavu, že těch koček pak přijde až příliš.
Pak si všímám pasoucí se krávu. Je klidná, vypadá přívětivě. Je docela blízko. Sotva pár metrů. Říkám si, že tu bude dost obživy i pro tu kočku. Cítím "dostatek", taky přívětivost, příznivé prostředí, bezpečí. Nevidím nikde lidi, ale přesto cítím lidskost."
Sny se symboly zvířat patří mezi ty, které si pamatujeme i po probuzení. Kromě rozklíčování, co zvíře znamená, je důležité si uvědomit, kdy takové sny přicházejí. Naše sny pocházejí z hlubin nevědomí, kde jsou uložené archetypy staré jako dějiny lidstva. Kdy použije sen zvířecí symboly pro naše dobro? Je to ve chvílích ztráty spojení s naší přirozeností, v období, kdy jsme ztratili kontakt s bytostným Já, nebo jsme ve věku, kdy přichází čas přípravy a zahájení procesu individuace. Zvířata jsou symbolem naší instinktivní, pudové části. Kdysi jsme žili spolu s nimi, dokonce jsme spolu bydleli pod jednou střechou, záviseli na sobě. V naší době jsme je odsunuli na okraj společnosti, do rolí mazlíčků, užitkových zvířat, do ZOO a cirkusů. (Nemám zde prostor zabývat se prací myslivců, vodohospodářů, zemědělců, ornitologů, kteří s nimi denně pracují a řeší mnoho aktuálních témat spojených s přírodou.)
Zvířata ve snech jsou odpovědí na stav nouze. Propojí nás s naší vnitřní ekologií, která léčí převahu myšlení a racionalizace, nedostatek kontaktu s bytostným Já. 
A co znamená symbol krávy a kočky obecně? Zdůrazňuji, že se to nemusí vztahovat na konkrétní sen. Cituji C. G. Junga: "Vyptávám se, netvrdím; neurčuji nic s konečnou jistotou; přemítám, usiluji, spojuji, zkoumám, táži se."
Symbol krávy obecně je mateřský princip, sytící, dávající a ochraňující. V některých kulturách je kráva dodnes posvátným zvířetem, v Egyptě měla bohyně Hathor podobu krávy. 
Ve výše popsaném snu kráva nabízí dostatek, její přítomnost je pociťovaná jako lidskost. V jiném snu, který jsem slyšela vyprávět, kráva utonula v jezírku. Pro mladé ženy může poškozený obraz krávy ve snu vynášet do vědomí překážky a obtíže související s mateřstvím. Jindy mladou ženu připravují sny o krávě psychicky na realitu, která s budoucím mateřstvím souvisí. Záleží na celkovém obraze snu a kontextu života ženy.
Ve snech mužů přitahuje symbol krávy pozornost k tématu buď osobní matky nebo k archetypální matce. Vrací snícího do období, kdy měla matka syna sytit, ale nedošlo ke vzniku bezpečné vazby mezi matkou a dítětem. Některé sny mohou snícímu pomoci otevřít a utišit nenasycený hlad po primární péči matky. Záleží vždy na celkovém obsahu snu a období, kdy se sen zdá. 
Kočka reprezentuje ženský princip. Kočka byla v různých náboženstvích považována za bohyni, v Egyptě byla známa jako bohyně Bastet, ochránkyně dětí a matek. V kabale a buddhismu je symbolicky blízká hadovi. A kde je had, tam se nevědomí otřásá, začíná cyklický proces proměny vědomí versus nevědomí. Postupně v průběhu vzniku a rozvoje křesťanské civilizace se proměnil symbol kočky (zvláště černá kočka) do obrazu ďábla. Ani Japonci a Číňané k ní nemají úctu a představuje pro ně negativní symbol. 
Svojí povahou je kočka vázaná spíš na domov než pána. Kočka je náladová, dokáže být hravá, ale rychle vystrčí drápky, je tedy nevyzpytatelná. Jako symbol ženství představuje jak pozitivní tak i negativní kvality. 
Snící krmí kočku, ale vyvstává u něj obava, že jich přijde mnoho. Můžou ho svými potřebami dostat do nouze. Podporovat svoji ženskou část, krmit ji je pro muže důležité, zvlášť ve druhé půlce života v období nástupu na cestu individuace. Kočka ve snu může reprezentovat mužovu animu, jeho erós. Kdyby se muž nechal ovládnout svojí animou, může se stát změkčilým, nevyzpytatelným, náladovým, povrchním, marnivým ... Anima může být překážkou na cestě k integraci stínu, proměně komplexové práce i individuaci. V tomto snu vystupuje jako velká neznámá. Ale blízko stojí kráva, z které lze čerpat dostatek, přívětivost, bezpečné prostředí vnitřní ekologie.
Anima a animus jsou mostem k archetypu matky a otce. A protože mluvíme o archetypech jako o našich nejhlubších částech uložených v nevědomí, nemluvíme tady o pohlaví muže a ženy, nevnímáme otce a matku a rozdíly mezi jejich pohlavími. Nepracujeme se sexualitou. Začala jsem tím, že když se vzdálíme od své pudové části, vynoří se z nevědomí symboly zvířat, a teď paradoxně píšu, že nejde o sexualitu. Sexualita přitom reprezentuje základní pud. V druhé půlce života je proces individuace stejně silný jako mužsko-ženská přitažlivost. Muž musí poznat svoji animu a žena animuse a spojit tyto protiklady v sobě. (Téma animy/animuse jsem už v blogu popsala, nebudu se k němu vracet.) Když se to nestane, nevědomí se postará o dramatické situace v životech těchto mužů a žen, kteří pak potkají svou animu nebo svého animuse venku. Vymáchá je v bahně reality, aby síla nevědomí otřásla jejich odporem k integraci, růstu, změně a individuaci. Kolikrát ani to nepomůže, to je ale náš život. 
Současný vývojový úkol snícího je spojit svoji animu přímo s mateřským archetypem, aby dokázal zvládnout autonomní síly otcovského komplexu. Muž/otec (v podobě zvířete) ve snu chybí. Potřebuje aktivovat otcovský archetyp: sebereflexi, řád, disciplínu, zákon, abstrakci, hranice a sílu, tedy výbavu archetypu otce. 
Zpravidla tak jako je náš stín mostem k animě a animusovi, tak je animus a anima mostem k archetypu matky a otce. V jiných snech snící průběžně zpracovává témata stínu. To ho pravděpodobně dovedlo až sem ke snu o krávě a kočce. 
Shrnu: Symboly krávy a kočky jsou silně ženské. Téma pro snícího je pracovat na zvládnutí mateřského komplexu, které ho spojí s otcem. Otcovský archetyp ho má vyvést z bezpečí domova do tvrdého světa. Tam se už připravuje cesta archetypu hrdiny. Individuace je cesta hrdiny. Na této cestě je mnoho nástrah, úkolů a překážek. Cílem je poznat Bytostné Já a spojit se s ním. Ve snu už na cestě je, někde hodně daleko v mírné krajině za oceánem.
Snící bude mít další sny, které mu pomohou navázat spojení s mužským světem otců. A stane se to skrze symboly, obrazy a imaginace laskavé a sytící posvátné bohyně kočky a krávy. A co bude dál? Počkáme si. Příběh pokračuje. Děkuji snícímu za důvěru a sen, který jsem mohla zpracovat na těchto stránkách. Výživné sny přeji všem, kdo jsou na cestě. Cantadora

středa 1. ledna 2020

2020

Přeji si, aby rok 2020 (taky si pamatujete rok 2000 jako by byl nedávno?) přinesl dobré zprávy, dobré situace a lidi, dobré knihy a filmy, dobré jídlo, laskavost do vztahů a života, skromnost, pokoru, počasí, které se nebude odchylovat z průměrných teplot, hodně pohybu, cestování, poznávání sebe sama. Hodně výživných snů a hlavně si přeji probudit zájem a chuť lidí porozumět vlastním snům. A to zlé, co nás bolí, zklamává, abychom přijali s odvahou a pochopením tajemství života.Tak jsem připravená, zvědavá a těším se, co přinese. Dobré sny. Cantadora

sobota 21. prosince 2019

bude čtvrtá adventní neděle


Chodím na dlouhé procházky městem a poslouchám jeho  zvuky, obrazy a vidím jak je Praha magická. K tomu musím otevřít městu srdce a vnitřní zrak. Pak mi ukazuje svoji skrytou krásu. Příroda je zmatená, barborky teď nekvetou ve váze, ale rozkvetli celé stromy kolem nás. Lidé jsou taky zmatení, pobíhají a honí se, ale snad se těší na Vánoce. Dnes se sejdeme s přáteli objevování Radosti, kteří projevili chuť zazpívat si koledy pod vánočním stromečkem. Jednou z koled bude Narodil se Kristus Pán. V 18.00 h je sraz na Staroměstském náměstí pod vánočním stromem, tak přijďte, radujme se, veselme se pospolu bez stresu a chaosu. Hezké sny. Cantadora



středa 18. prosince 2019

básně kolem

V Praze je lehké potkat básně. Lehčí než potkat básníka.Vynořují se psané na různých místech. Včera jsem se zastavila u básně anonymního básníka, napsanou na zeď. Inspiroval mě. Vzbudil ve mně touhu si za-veršovat. Tohle ve mně vyvolal, ale pověsím ji sem do virtuálním prostoru, nechci psát na čisté plochy architektů.

Procitnutí
Cítím bolest.
Předevčírem rána do břicha.
Včera úder do srdce.
Dnes pěstí mezi oči.
Opět dýchám.
Žiji.

Krásné sny. Cantadora