úterý 23. února 2016

Puška a odpuštění


Z knihy: Střední Brdy (autoři: Cílek, Mudra, Sůvová a kol.), v které je několik odkazů na knihy  R. R. Hofmeistra.

"Jednou přišla řeč na pytláky a tu lesní zvážněl a počal otci vyprávěti podivnou příhodu. Padl na pytláka, právě, když mu zastřelil srnce. Takové setkání dopadlo tehdy často velmi krvavě. Lesní i pytlák stáli naproti sobě, pušky v rukou, zamračeni, připraveni na zápas.
"Modli se desatero!" zvolal lesník.
"Dobrá, pomodlím, napřed já a potom vy, platí?" zahučel pytlák.
"Platí."
Pytlák začal odříkávati desatero, maje však pušku stále pohotově, a když řekl "sedmé: nepokradeš!", křikl lesní:
"Dost! Víš tedy dobře, že Bůh zakázal krást, proč tedy okrádáš arcibiskupa?"
"Odpověď dám později, teď vy se pomodlete desatero!" vzepřel se pytlák.
I odříkával fořt desatero, ale jak vyřkl "páté: nezabiješ", zarazil ho zase pytlák:
"Dost! Víte tedy taky, že Bůh zakázal zabíjeti, proč  tedy jste zastřelil mého synovce Frantu, když jste se s ním srazil v lese jako teď tady se mnou?" tvrdě a hrozivě mluvil stařec.
Lesní se zachvěl a sklonil hlavu. Chtělo se mu říci, že se mu Franta protivil, že nechtěl vydati pušku a jíti s ním - ale uznal, že to vše by byla jen planá slova, kterými se neomluví vražda člověka, třeba by dle zákona byla beztrestnou.
"Máš pravdu," řekl temně, obrátil se a šel v pokoji od pytláka i zabitého srnce.
Pytlák srnce sebral, odnesl, na druhý den ale přišel do myslivny k lesnímu.
"Pane fořt, viděl jsem, jak jste šel do sebe, a to mnou hnulo. Mohlo se snadno stát, že by tam byl jeden z nás dvou zůstat ležeti. Taky já jsem šel do sebe. Chybili jsme oba, a když vy jste svou chybu doznal, já ji také doznávám! Zde máte mou pušku, vezměte si ji, ode dneška už do smrti nebudu pytlačit! Ať je mezi námi boží pokoj!"
Podali si ruce - a oba byli v nejhlubších hlubinách duší pohnuti...."
 Rudolf Richard Hofmeister: Kořeny (1924, s. 207 - 208)

Koho zajímá autor, tak jeho životopis byl zpracován J. Jiráskem v roce 2014 pod titulem:  R. R. Hofmeister, Nezasloužený osud průkopníka literární fantastiky. Více na:
http://www.rrhofmeister.cz
Dobrou noc. Ať je více takových příběhů o hlubinách duše. Cantadora


úterý 16. února 2016

Dopa a popa... doše a poše..

Je čas. Tento týden dobíhám do konce 58. kola svého života. Chystám se na start 59. kola. Užívám si, vyhlásila jsem týden bílé košile. Každý den vítám v bílé košili. Vždy jsem obdivovala eleganci zralé ženy, která chodila v sukni a bílé košili s pestrobarevným šátkem. Tak si to dávám denně. Když jsem byla na prahu padesátky, tak mně zasvětili kamarádky do tajné řeči žen, které se rozdělují na dopy a popy. Do padesátky a po padesátce.
Já teď píšu další tajné slovo. Doše a poše. (do šedesátky a po šedesátce) Jsem na startu posledního běžeckého kola 50 - 60, jsem žena do šedesátky  a příští rok vstoupím do klanu šedesátnic. Pořád poznávám tajemství života, pořád jsem doše.... krásné sny. Cantadora

pátek 12. února 2016

Valentýnské sladkobolno

Jako na východ slunce
na tebe čekám,
až světlo tvé mne prozáří.
Že být spolu nemůžeme,
slzy stékají mi po tváři.


Šótecu: Podoben mraku život plyne...




Hezké sny plné lásky přeji Cantadora

čtvrtek 11. února 2016

Šótecu: Podoben mraku život plyne


Středověká japonská báseň od Šótecu, budhistického mnicha ze samurajského rodu...


V noci tak zima bylo!
Vlna, jež vodopádem býti měla
za letu svého zmrzla celá.
Praskotem ledu
svítání se ohlásilo.


Dobrou noc a hezké sny. Cantadora