čtvrtek 30. dubna 2009

albedo


"Bílá je barva nového, čistého, nedotčeného. Je též barvou duše, osvobozené od těla, ducha, nezatíženého fyzičnem. Je to barva nepostradatelné výživy, mateřského mléka. Na druhé straně je to barva mrtvých, všechno, co ztratilo svoji růžovost, svůj příval vitality. Když se jedná o bílou, vše je na chvíli tabula rasa, nepopsané. Bílá je slib, že bude dostatek výživy pro všechny nové začátky, že prázdnota mezer bude vyplněna."


Clarissa Pinkoval Estés: Ženy, které běhaly s vlky

středa 29. dubna 2009

rubedo


"Rudá je barvou oběti, šílenství, vraždy, mučení, zabíjení. Přesto je rudá barva i barvou pulzujícího života, dynamického cítění, vzrušení, erotiky a touhy. Je to barva, která se považuje za silný lék na psychické onemocnění, barva, která vylepšuje chuť k jídlu. ... rudá barva znamená slib, že vzestup nebo zrod se brzy uskuteční. "

nigredo


"Černá je barva hlíny, úrodného a základního materiálu, do kterého se sejí myšlenky. Přesto je černá i barvou smrti, tmavnutí světla. Černá má ještě jeden aspekt. Je to barva spojovaná s tím světem mezi světy, na kterém stojí La Loba (něco jako nezničitelná životní síla) - je to barva sestupu. Černá barva je slib, že brzy budeš vědět to, co jsi dříve nevěděl."

černá - rudá - bílá


Mojí kamarádce se zdál sen o nevěstě. Symbol nevěsty - bílé barvy je pro snícího důležitá. Protože barvy ve snu mají povahu smrti a povahu života. Některé nás odkazují k procesu odumírání, jiné k oživování. Něco starého končí a něco nového začíná.
V knize Ženy, které běhaly s vlky, je procesu nigredo, rubedo, albedo věnován v příbězích - cantadorách - významný prostor. Jak využít proces albedo? Jak ho oslavit a uctít? Jak přijmout tento stav duše?
Cituji z knihy Clarissy Pinkoly Estés:
"Ve středověku byla užívána tato stará označení: nigredo, černý; rubedo, rudý; albedo, bílý a popisují alchymii, která sleduje okruh divošky, v práci Matky života-smrti-života. Bez symbolu rozbřesku dne, vycházejícího světla a tajemné temnoty by nebyla tím, čím je. Bez vzrůstající naděje v našich srdcích, bez stálého světla - ať už svíce nebo slunce -, abychom rozeznali to či ono v našich životech, bez noci, kdy může být vše konejšeno a ze které se může vše zrodit, by ani nám nekynulo žádné dobro z našich divokých povah."

Tomuto procesu se nikdo z nás nevyhne, toto je forma života-smrti-života, ale jak ho postupně rozvíjet a proměňovat? Přijmout kdo jsem a vyrůst ze vzorců chování a nevyhovujících rolí jako: pozorovatel, kritik, soudce, manipulátor, vyděrač, agresor nebo jenom skeptik, zlomyslný divák, sabotér atd.?
Přijmout se a naplnit srdce laskavostí k sobě a láskou k ostatním, kteří stejně jako já volají po tom lepším a větším než jsem to moje malé já.

pálení čarodejnic

Už několik let chodím 30. dubna na pálení čarodějnic na Kampu. U náplavky se zapálí hranice. Hranice se staví u Vltavy. Energie vody, země, ohně a vzduchu má na tom místě velkou sílu. Možná je tam přítomna i komerce, ale ve městě už to člověk musí očekávat.
Když se soustředím na oheň a vodu, tak pořád cítím a rozumím tomu, proč se tato tradice znovu oživuje. Energie oživení přírody je všudepřítomná. Je potřeba spálit a proměnit to staré, co umřelo. Spálit svoji vnitřní čarodějnici, uvolnit místo a nechat vyrůst svoji čarodějku.
Tak kdo ještě neví jak naložit s posledním dubnovým večerem, tady je můj tip.
MALOSTRANSKÉ ČARODĚJNICE 2009
VEČER 30. DUBNA 2009 SRAZ NA MALOSTRANSKÉM NÁMĚSTÍ 27
v 19.00 HODIN
košťata, kocoury, žáby, netopýry a jinou havěť s sebou!
OKOLO 19.15 HOD VYRAZÍ PRŮVOD -
TRASA LAMPIÓNOVÉHO PRŮVODU S HUDBOU:
Mostecká - Karlův most - Kampa - náplavka za Sovovými mlýny
PROGRAM - PARK KAMPA ATRAKCE : ČARODĚJNICKÝ SLET U PŘIPRAVENÉ HRANICE NA NÁPLAVCE
CCA 20.00 HOD pálení čarodějnic - rej přítomných neupálených čarodějnic - jedubab - bosorek a jiných meger

neděle 26. dubna 2009

1. máj, lásky čas


Pozvánka na pochod lásky romantickým údolím Kocáby.

Sraz v 8.30 h. na Smíchovském nádraží před zastávkou autobusu 314.
Odjezd 8:46 ze Smíchovského nádraží
Příjezd 9:39 h. do Bojanovic, Malá Lečice.

Trasa: 9,5 km romantickým údolím kolem několika trampských osad.

Na hezkém místě si uděláme piknik, dobré jídlo a pití s sebou.
Nepovinná soutěž (vítěz je každý, kdo se přihlásí) v recitaci milostných textů a příběhů. Proto si přibalte verše nebo milostnou prózu.
Směr túry Štěchovice, zhruba půlkilometrový úsek je náročný, takže si obujte pevné boty.
Odjezd do Prahy autobusem ze Štěchovic v odpoledních hodinách.


I tak se dá strávit 1. máj, lásky čas. Zvu přátele, známe, známe známých a každého, kdo nechce být v ten den sám, ale s námi.
Pozvánku pošlete dál a do 30.4. prosím potvrďte účast na pochodu na můj mejl:
ehroncekova@seznam.cz

čtvrtek 23. dubna 2009

pohled na krizi

Výrok Tomáše Bati z roku 1932.
"Příčinou krize je především morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem."

středa 22. dubna 2009

archetyp strašné matky


Téma matky je základní téma každého člověka. (Napíšu odkazy na zajímavou literaturu na toto téma), ale teď chci upozornit každého snícího, kterému se zdají sny o matce, že možná řeší nějaké každodenní problémy s ní, ale nemusí to tak být. Pozná se to podle energie snu, jestli se budíme v dobré kondici, nebo máme pocity úzkosti, somatické potíže jako bolest hlasy, psychické rozlady, plačtivost atd.
Možná je takový sen mnohem, mnohem hlubší a některé mateřské sny se dotýkají prazákladního vzorce komplexového vztahu k matce, (jednou popíšu mateřský komplex v samostatném článku na blogu).
Otevírám téma archetyp matky proto, že někteří z vás se na mně obrací se sny, za kterými vězí archetyp strašné matky a to neznamená, že lidská matka byla ve všech aspektech strašná. Archetyp strašné matky nás nutí k boji o přežití, jsou ohroženy naše základní potřeby a jáský komplex, o kterém chci napsat taky samostatný blog. Naše obrany klesají na úroveň štěpení a popření.
Nemusíme proto mít pocit viny, že jsme zlí k vlastní matce.
Nepotlačujme poselství snu, které odkazuje k nějakému našemu vnitřnímu bloku, zamrznutí v nějaké vývojové fázi, kterou ovládá archetyp strašné matky a nedovoluje nám růst. Takový sen přímo volá po zpracování a překonávání raných vzorců chování a obran.
Nedovolte znovu, aby nás ovládala strašná matka a udržela v dětském nereálném světě, kde musí dítě bojovat proti zlým ježibabám a čarodějnicím. Dovolme si pracovat se snem, aby jsme začali vidět naše vztahy z pozice zralých, dospělých lidí, kteří nepotřebují magii na to, aby přežili večeři s rodiči. Hezký den, cantadora

úterý 21. dubna 2009

... pokračování příběhu Daidala


Daidalos prožíval sebe sama mnohem hůř než jej vnímalo okolí, které mu vzdávalo úctu kvůli jeho talentu. Jeho jáský komplex byl slabý a kontaminovaný komplexem méněcennosti. Jinak by nereagoval tak destruktivně na úspěchy svého talentovaného synovce. Pocit vysoké sebehodnoty dosahujeme při slabém jáském komplexu s nízkým sebehodnocením úzkostným lpěním na penězích, hmotném majetku či společenském postavení.


... cituji dále z knihy Mýtický tarot:

"Nitro je v křeči, jakémsi pevném sevření, které tvůrčí energii, jejímž prostřednictvím vzniká materiální úspěch, nedovoluje volně proudit. Jako by byl tento energetický proud přehrazen, vázne v mrtvém bodě, kde není k ničemu. V tomto stádiu již Daidala přemohla zlobná žárlivost vůči jeho nadanému synovci, který jej už ve své zručnosti, uměleckém nadání i důmyslné vynalézavosti překonal, ačkoli je mu pouze dvanáct let. Místo toho, aby jeho konkurenci vzal jako výzvu ke svému tvůrčímu vývoji, propadl Daidalos nenávistnému lpění na své úspěšné minulosti. Jeho volba nakonec přinese záhubu nejen malému Talóovi, ale i Daidalovi samotnému Daidalovi. Peníze jsou také symbolem, nejen projevem takzvané objektivní reality. Neboť právě prostřednictvím peněz jsme schopni si uvědomit hodnotu všech věcí, stejně jako si jejich prostřednictvím poměřujeme a uvědomujeme hodnotu své materiální existence ve zjevném světě se vším, co k ní patří. Proto peníze odrážejí naši vlastní sebehodnotu a jsou jejím ztělesněním. Peníze, kterých se nám dostává, jsou jakousi školní známkou kterou hodnotíme sami sebe. Přičemž odměna, kterou člověk očekává za svou odvedenou práci, za své schopnosti a talenty, současně odhaluje, do jaké míry si váží darů, kterých se mu shůry dostalo. A protože tak často nechápeme, jaký hluboký duchovní význam pro nás v životě peníze mají, považujeme je za něco špatného a obviňujeme je, že za všechno zlo v našem světě mohou ony. Dokonce i duchovní a esoterická učení tvrdí, že peníze jsou přinejmenším nedůležité a opovržení hodné, ne-li přímo ztělesněním zla, a jsou příčinou rozkladu a prohnilosti lidské duše. Tato učení však zapomínají, že je rozdíl mezi faktickým předmětem, jenž sám o sobě pouze existuje, a mezi emocionální vazbou či lpěním, které si vůči němu člověk vytváří a teprve tím dává předmětu určitou hodnotu. Daidalova závist či žárlivost na nadaného synovce se netýká možného úpadku či ztráty jeho doposud prosperující živnosti, protože můžeme předpokládat, že tehdejší athénský trh byl dostatečně rozsáhlý nato, aby uživil oba řemeslníky. Kromě toho se mohl Daidalos k výjimečným schopnostem Talóa postavit jako k výzvě, která mu velí na sobě pracovat a rozvíjet své talenty. Jeho žárlivost má kořeny v nízké sebehodnotě, neboť Daidalos vnímá hodnotu sebe sama jako lidské bytosti prostřednictvím obdivu, který mu získávají jeho výrobky. Ztratí-li jedno, přijde i o druhé. Skrblictví, způsobeném úzkostným lpěním člověka na penězích, které zákonitě brání volnému proudění tvůrčí energie přinášející úspěch v materiálním světě, a tím znemožňuje jakýkoli zisk. Současně vypovídá o problému, který jde mnohem hlouběji, a který se týká lidského nitra, o problému sebedůvěry a hodnoty sebe sama, který vede nejen k citové, ale i materiální stagnaci. Aby k nám mohlo plynout materiální bohatství, je třeba osvobodit své city a nechat je volně plynout. Ten, kdo příliš ulpívá na lidech a věcech, kdo sám sebe nevnímá jako hodnotnou bytost, kdy jen hromadí a potlačuje svou velkorysost, si staví neproniknutelnou zeď ve svém nitru i kolem sebe, přes kterou se nepodaří proniknout žádnému daru, ač je jich všude kolem nekonečně mnoho. Strach, že o něco přijdeme, blokuje tvůrčí energii, a tím se v našem životě současně zastavuje i přirozené plynutí finančních prostředků a nakonec začíná být ohrožen i náš svobodný, přirozený projev, neboť se nám nedostává tvůrčí energie, z níž bychom mohli při svém kontaktu s okolním světem čerpat. "

... text jsem upravila tak, aby tam nebyli odkazy na výklad tarotových karet, jenom samotný příběh Daidala a výkladová analýza.

neděle 19. dubna 2009

Příběh Daidala


Důvod proč chci uveřejnit tuto báj spočívá v postavě Daidala. Jeho cesta životem je vzorec pro práci s archetypy...

Jeho příběh je plný zvratů. V jeho příběhu se urodilo hodně dobrého a špatného - je to život sám. Mýtus o Daidalovi je vzorový příběh jak najít cestu k sobě. Práce to byla opravdu těžká. Takže NEVZDÁVEJME to ani my smrtelníci, kteří nejsme pod ochranou řeckých bohů. Máme rodiny, přátele , sny a víru. LÁSKU - stačí otevřít oči a srdce.

"Daidalos byl athénským sochařem, malířem, stavitelem a vynálezcem, který postavil labyrint pro krétského krále Mínóa. Báje o Daidalovi je spletitým příběhem, který svého hrdinu líčí jako složitou bytost. Nebyl totiž ani svatým, ani zlosynem, ale představoval prapodivnou směsici obou extrémů. Jeho genialita na jedné straně a nemravnost na straně druhé vypovídá o problémech, překážkách i léčkách, které nás čekají na cestě k dosažení našich ctižádostivých cílů. Pojednává o složitosti mravních zásad, jimž by mělo být podřízeno naše pozemské usilování a snažení se všemi jeho pády a úspěchy. Daidalos pocházel z athénského královského rodu, ačkoli o jeho rodiče se vedou spory. Byl vynikajícím kovářem a do umění ho zasvětila samotná Athéna. Své mládí trávil studiem a rozvíjením svého talentu a zručnosti. Dokonce se říká, že vynalezl pilu a sekeru, a že byl prvním, kdo dokázal do té doby beztvarým primitivním sochám božstev vytvořit údy - paže a nohy. Jeho sochy vypadaly jako živé, takže je lidé připoutávali, aby neutekly. Lidé mu prokazovali téměř božskou úctu. Avšak ani genialita není zárukou před lidskou slabostí. Jeho velkolepému talentu byla velkou hrozbou jeho temná osobnost a zkažený charakter. Když totiž zjistil, že jeho synovec Talós, ačkoli mu bylo teprve dvanáct let, je ve své řemeslné dovednosti při výrobě nových, dosud neznámých nástrojů, stejně jako při umělecké tvorbě ještě nadanější než on, v jeho nitru začala narůstat strašlivá závist. Byl jako mezi dvěma mlýnskými kameny, které ho drtily nesnesitelnou silou. Na jedné straně svého malého synovce miloval a obdivoval, na druhé straně jej pronásledovala jeho ctižádost, která nesnesla, aby někdo, ať by to byl kdokoli, takto ohrožoval jeho skvělou pověst. Rozhodl se proto, že se Talóa zbaví. Vyvedl jej na strmé skály, na níž stála athénská Akropole, a z její střechy jej svrhl dolů. Při pohřbívání jeho mrtvoly ho však někdo spatřil. Daidalos byl usvědčen, a bez ohledu na své umění a zásluhy byl odsouzen k smrti. Bohové však umělce chrání a dovedou jim někdy prominout i provinění proti nejvyšším lidským zákonům. Z jejich vůle se tedy Daidalovi podařilo z vězení uprchnout a umožnili mu, aby doplul až na ostrov Krétu, kde mu poskytl azyl král Mínós. Po nějakou dobu žil v Knóssu, hlavním městě Kréty, a Kréťané ho drželi v nejvyšší úctě. Nejenže však dostal Daidalos od Mínóa azyl, ale i přiměřenou práci. Vytvářel pro krále rozličné architektonické skvosty a bavil královské děti nejroztodivnějšími hračkami. Na krále Mínóa pak dopadla osudová rána. Král Mínós urazil boha moří Poseidóna, když mu odmítl obětovat bílého býka, kterého si za tímto účelem na bohu vyprosil. Poseidón královu troufalost potrestal tím, že srdce jeho manželky Pásifaé naplnil vůči onomu skvostnému božskému zvířeti sžíravou erotickou touhu. Pásifaé se se svou chlípnou žádostí svěřila Daidalovi, a prosila jej, aby vymyslel způsob, jak by se potají její sexuální spojení s býkem uskutečnilo. Daidalos se tak opět ocitnul v sevření osudu. Mínós byl jeho ochráncem a příznivcem, avšak současně si byl vědom, že to, co postihlo Pásifaé, je projevem nejvyšší vůle bohů. Daidalos se nakonec rozhodl, že se přikloní k boží vůli a přijme svou roli v jejím naplnění. Vyrobil dřevěnou dutou krávu, v níž se královna skryla a býk se s ní skutečně spojil. Když se ohyzdný Mínótaurus, dítě z tohoto spojení, narodil, všichni byli zděšeni, protože byl napůl býkem a napůl člověkem. Král Mínós si však nebyl vědom, že Daidalos Pásifaé pomohl uskutečnit její nevěru, a požádal jej, aby pro obludného Mínótaura vybudoval stavbu, v níž by se mohl před očima světa skrýt. Daidalos tedy znovu svému pánu posloužil. Po uvážení Mínóových požadavků navrhl vybudovat v Knóssu ohromný labyrint, v jehož středu by si mohl Mínótaurus klidně žít, ven by se nedostal, a kdo by se dostal k němu, nenašel by z labyrintu cestu. Mínós souhlasil a Daidalos svůj návrh proměnil v čin. Vybudoval stavbu, která se stala divem světa. Když doplul na Krétu Théseus, aby zrůdného tvora sprovodil ze světa, zamilovala se do něj Mínóova dcera Ariadna. Opět se obrátila s prosbou o pomoc na Daidala a Daidalos znovu zradil svého krále. Vymyslel totiž způsob, jak by Théseus do bludiště vstoupil a přitom z něj zase bezpečně našel cestu ven. Vyrobil pro Ariadnu klubko předlouhé zlaté niti, se kterým Théseus vešel do hrozivého temného bludiště, a jejíž konec Ariadna držela venku před bludištěm. Díky němu se Théseovi opravdu podařilo znovu spatřit sluneční paprsky. Tentokrát však král Mínós na Daidalovu zradu přišel a milého Daidala v labyrintu uvěznil. Pásifaé ho však propustila na svobodu. Z Kréty nebylo snadné uniknout, neboť pobřeží bylo hlídáno a na moři byl Mínós svrchovaným pánem. Daidalos dlouho přemýšlel, až našel řešení. Ať zahradí Mínós zemi i moře, vzduch je přece volný - uletí jako pták. Sestrojil z ptačích per pár křídel, jednotlivá pírka, která mu Pásifaé přinesla, spojil voskem, a pak odvážně vzlétnul z jedné z věží a vítr jej odnášel do bezpečí. Letěl na západ, až se snesl dolů u města Kýmé na italském pobřeží, kde zasvětil svá křídla bohu Apollónovi a postavil mu tam chrám se zlatou střechou. Potom se vydal na Sicílii a tam ho vlídně přijal král Kókalos. Král Mínós jej však nepřestával pronásledovat. Vezl s sebou Trítónovu ulitu, a kamkoli přišel, sliboval velkou odměnu tomu, kdo jí prokáže protáhnout nit. Věděl, že tento problém dokáže vyřešit jedině Daidalos. Tak se mu nakonec podařilo zjistit, kde se Daidalos ukrývá. Král Kókalos odmítl svého váženého hosta Mínóovi vydat, ačkoli dorazil k břehům Sicílie s celou válečnou flotilou. Sicilský král poručil svým dcerám, aby na Mínóa v lázni vylily vřící vodu, a tak jej zabil. Tím byl Daidalos zbaven svého pronásledovatele a od té doby žil spokojeně a dosáhnul požehnaného věku."
příběh publikován podle autorek
Liz GreenJuliet Sharman-Burke v knize Mýtický tarot

čtvrtek 16. dubna 2009

Mindell: Techniky snění v bdělém stavu 3.


Tak, v čtení této knihy se blížím ke konci a průběžně jsem o ní napsala dva články, protože mi kniha přišla zásadní z pohledu práce se sny. Prohloubila můj přístup ke vnímání a jeho důležitost pro práci se sny.

Dnes se budu věnovat tomu, co mě hodně zaměstnává: a to, co dělat, aby obsah jednotlivých symbolů, jejich dynamika POMÁHALI snícímu. Aby snící se otevřel důveře v léčivou sílu snů. Někdy se totiž stává, že člověk neunese odkrytý obsah snu. Ten pohled na sebe je jako pohled medúzy, člověk ustrne, zkamení a má pocit, že toto není on a odvrací se sám od sebe. Nemá se sebou soucit a smilování - ani se sebou a ani se svým osudem.

Jak dělat dobrého průvodce těmito úskalími? Protože když tohle unese a snese, dostaví se královská odměna v podobě oživení, obohacení, rozšíření vědomí, uzdravě bolavé duše a psyché.

Budu citovat z kapitoly Cesta k velkému Já.

"Z pohledu 24hodinového bdělého snění se velké Já (míněno pravé Já) objevuje ve vašich nejhorších problémech, tělesných symptomech, nutkavě naléhavých myšlenkách, závislostech a vztazích a skupinových tématech, které hrozí, že vás přemohou. Aby v tomto boji uspělo, musí se malé já stát bojovníkem a musí svádět namáhavý boj, musí přemoci démonickou ničivost tohoto strašného vnitřního protivníka. Úspěšný bojovník nepodléhá svým zdánlivě nepřekonatelným problémům, zůstává naživu a zjišťuje, že potíže nebyly ničím jiným než maskou zakrývající moc a sílu, jež jsou nyní jeho spojenci
"dárci klíče, dárci tajemství."

Toto bych chtěla říci nám všem před každým snem, pamatujme si to, když se dostaví slabost a bolest a odpor k práci, nechuť k tomu jít dál.


Dobrou noc. Cantadora

seminář a další informace

Připomenutí: 20. 4. 2009. v 18.30 h v Maitrei, Týnská ulička 6, Praha 1 bude probíhat seminář.
Podíváme se víc do hloubky na jáský komplex a budeme pracovat se snem. Kdo má zájem, připravte si ho dopředu.
Ještě to budu několikrát inzerovat, ale tady je můj plán do budoucna: v červnu končí dvouletý cyklus otevřeného semináře Sen - cesta k sebepoznání. Kdo chodil pravidelně tak ví, že je to pravda.
NEOTEVÍRÁM v září další cyklus! Důvod?
Založili jsme se skupinou lidí neziskovou organizaci Moje přání a budeme plnit přání a sny nemocným dětem. Tomu teď chci věnovat svůj čas a energii.
Ale vím, že co jsem zasela, o to musím i pečovat, proto pro lidi, kteří se kolem otevřené skupiny pohybovali a dotkla se jich práce se sny - vyhovuje jim moje vedení- tomu nabídnu do konce roku 2009 dvouletý výcvik v uzavřené skupině: Sen - cesta k pravému JÁ.
Nabídku rozešlu na podzim účastníkům otevřených skupin. Scházet se budeme jednou za 2 měsíce v sobotu na 4 hodinovém setkání. (Podmínka minimálně 7 účastníků - maximálně 12 členů.)
Takže máme před sebou ještě 2 setkání oteřené skupiny, na kterých zažijeme nádhernou skupinovou práci v kmeni snících, kde se učíme respektovat sami sebe i navzájem. Vzdáváme úctu svým snům a mluvíme o tom, co skupina vytvoří.
Nový cyklus seminářů otevřené skupiny, která je úžasná kvůli kmenovým pravidlům a ruku na srdce, v kolika kmenech fungujeme? - otevřu až po roce 2010.
Tak toto je mapa mé cesty práce se sny. S našimi sny.
Cantadora

Doporučení

Ahoj. Když si kliknete na štítky v mém blogu - štítek umění, tak se vám rozbalí článek o hře Evžen Oněgin. Na podzim jsem psala o tomto nádherném představení. No a dnes se koukám na program televize a vidím, že představení Evžena Oněgina budou vysílat na ČT2 17.4. ve 20.50 h. Jestli vám nevadí se dívat na divadelní představení v televizi, tak toto je malý divadelní zázrak. Hezký zážitek přeji nám všem. Cantadora

úterý 14. dubna 2009

příchod dítěte/prospektivní funkce


Příchod jara přináší nové události.
Sen taky předpovídá něco nového a tato funkce se nazývá prospektivní. Někdy má sen hlavně prospektivní funkci. Sděluje, že něco se už dalo do pohybu a to, co je v pohybu, vyvolá nové události.
Ne, není to věštění. Prospektivní funkce je něco jak předpověď na základě logických událostí, které tomu předchází. Ale ty události dohromady vyvolají událost jinou, novou a jenom zdánlivě nečekanou. Jako u předpovědi počasí, když dlouhodobé vysoké teploty logicky vedou k bouřkovému počasí. Takže ve chvíli, když je venku 30 °C a v rádiu hlásí na odpoledne bouřky, taky si nachystáme deštníky.
Dnes napíšu nádherný sen a co mu předcházelo:
Snící řešila dlouhodobě téma mateřství, ke kterému měla rozporuplný vztah a nebyla si jistá, jestli chce v daném období dítě. Předcházela tomu série jiných snů, úvah a rozhovorů na téma děti a rodina. Pro mladou ženu to bylo bolestivé a konfliktní období plné stresů v práci a ani v rodině se necítila uvolněně.
Pak přišel sen: .Mám dcerku - miminko, jsou jí maximálně dva měsíce. Bydlím s ní v bytě, který připomíná kolej. Holčička spí v postýlce na bříšku, kolem jsou moji známí, ale nikoho konkrétního si z nich nepamatuji. Přemlouvají mne, abychom si šli sednout ven anebo se projít, malá přece může spát doma, za takovou chvilku se nic nemůže stát a když se vrátíme, bude ještě spinkat. Nechala jsem se přemluvit, i když jsem vnitřně cítila, že mám zůstat s ní, že nevím, kdy se vzbudí a bude mě potřebovat. Měla jsem pocit, že mi "srdce krvácí", ale i tak jsem šla s partou. Když jsme se vrátili, malá plakala, měla nudle na tvářičce a já jsem si říkala, že jsem měla poslechnout své instinkty a nenechat se přemluvit. Během celého snu jsem měla silný pocit mateřské lásky, jakou jsem do té doby ani v reálném životě nezažila. Dodávala mi velkou sílu a cítila jsem teplo v celém těle. Sen se mi zdál začátkem prosince a do měsíce jsem otěhotněla.
Mladá žena poslechla své instinkty, začala si důvěřovat a hlavně to přestala řešit hlavou.
Tohle je léčivá síla snu. Krásné jaro Cantadora

úterý 7. dubna 2009

Velikonoce


Blíží se Velikonoce. Všem přeji radost a požehnání do dalšího období.

Je to čas vzkříšení. Tak se tomu otevřeme. Co potřebuje vzkřísit, ať se tak stane. Co potřebuje obnovit, ať se obnoví. To co odešlo, poděkujme za to. Co umřelo, ať odpočívá v pokoji. Hezké svátky plné radosti přeji. Eva

pondělí 6. dubna 2009

fyzika a sny


Objevili jste ve snech celý vesmír? Tak se zajímejme i o fyziku. Například Bellův postulát odkrývá v kvantové fyzice koncepci a povahu částí a částic. Ale je to možné aplikovat i na povahu nevědomí? - na subatomární úrovni bylo zjištěno, že jedna elementární částice se spojí se svým dvojčetem bez ohledu na to, kde právě se v prostoru a v čase vyskytují. K jejich vzájemnému spojení dochází bez ohledu na místo a čas jejich výskytu.


Jak je možné, že v několika snech se vyskytuje jeden člověk v jednu noc na vícero místech? Jaké dvojče tohoto jedince se spojilo s neviditelnými částmi tří lidí během jedné noci?


No a ještě jedna novinka z vesmíru: časopis Nature oznámil, s odvoláním na výsledky práce sondy Pamela, že ve vesmíru je asi 23 procent temné hmoty. A teď odbočka o tom, co je temná hmota: temná hmota dosud odolávala všem pokusům o pozorování. Lze ji pozorovat jen díky jejímu gravitačnímu vlivu na okolní objekty tvořené běžnou "svítíci" hmotou. Nám známá baryonová hmota, kterou můžeme přímo nebo nepřímo pozorovat, tvoří pouhá 4 procenta. Zkusme se vydat někdy na návštěvu hvězdárny a podívat se dalekohledem na hvězdy a planety. Pro mně to mění pohled na to co uvidím, protože 23 procent něčeho co existuje, nejsem schopna vůbec uvidět. Ale jsem ráda, že to vím. O to jsem pokornější před naším nevědomím, kolik procent temné hmoty tvoří naše nevědomí? Waw, miluji fyziku.

sen a potřeba bezpečí

V březnu jsme pracovali na snu:
"Chodím na nějaké seance, workshopy. Říkají tam, že jsme vnitřně navázáni na delfíny. Nad námi jsou dvě mrtvá zvířata, delfín a ještě jedno. S tím jsme spjati také, ale ne tolik. Naše civilizace je hlavně spjata s delfíny. Zvířata jsou v sítích, mrtvá a nejsou celá. Delfínovi chybí ocas. Máme druhý den pracovat ve dvojicích. Kamarádka souhlasí, že přijde. Místo ní však přichází muž. Jsme smluveni, že se sejdeme v lese. Máme se rádi. Jdu do lesa, na schůzku. Má tam být zaparkované jeho auto. Má Audi, ale ve snu je to takové průměrné auto. Jakoby mi někdo říkal – jsou i lepší auta. Ale já jsem se rozhodla, že je to pro mě dostačující, že jsem s tím autem spokojená. Přijdu na místo, není tam auto ani on, ale umyvadlo a nějaká další nádoba s vodou, děsně zaneřáděné, plné jehličí a listí. Jsem úplně zhnusená, jak to je špinavé. Tak to vyčistím. Pak se objeví muž, na kterého čekám. Říká, že už je dost, že jsem to vyčistila. On by to udělal v případě, že bych to neudělala já. Ale proč by to ON měl dělat? Říká:" To byla moje práce." Je noc úplňku, říkají tam - přesně od svítání do svítání a to je největší vášeň. Chceme se milovat. Proto jsme se taky sešli v tom lese. Vynořuje se vlk. Prcháme nahoru, po dřevěných schodech, lesních, vyplněných jehličím. Vlk nás pronásleduje, cení zuby. Jsem pomalá a vůbec nestíhám, nebýt muže, který mě skoro táhne, vlk by mě dostihl. Zároveň prožívám tento snový děj a souběžně mám pocit, že v místnosti je postava s intenzivním žlutým vlčím pohledem a pozoruje mě. Ten pohled – mrazí mě. Ještě teď, když to píšu mi hned naběhla husí kůže. Pořád prcháme a já se úplně násilím probouzím do sedu a dívám se doprostřed místnosti. Nikdo tam není….. ale já mám pocit ještě dlouho, že tam je ta postava stále."


Děkuji snící, že mi dala svolení k jeho publikování. Já ještě přikládám poznámky snící ke snu.


"Ten večer před snem jsem si četla knížku „Ženy, které běhaly s vlky“. Mám pocit, že téma té knížky úzce souvisí s mým snem. Pak, když jsem sen říkala ve skupině, stalo se mi znovu to, co se mi někdy stává při povídání o velmi osobních bolestivých tématech – odřízla jsem se od svých emocí. Také to byla jedna z hlavních zpětných vazeb od skupiny. Po skončení skupiny jsem šla domů a na sen jsem již nemyslela. Druhý den jsem pocítila nutkavou potřebu se snem pracovat, nějak ho ztvárnit. Namalovala jsem k němu sérii čtyř obrázků. Potom jsem je taky vzala na sezení s Evou. Cítím, že to mi moc pomohlo. "


...Málokdy na skupině mluvíme o fyzických pocitech, ale tentokrát se to ukázalo jako důležité. Tak jak se snící probudila ze snu a přetrvával u ní pocit, že v místnosti je postava, ze které jí mrazí, tak já jsem během práce se snem cítila, že snící odkládá do kruhu pocity. Vášeň a emoce, které se objevili ve snu, vyprchali a ocitli se mimo nás. Odštěpili jsme je. Zopakovali jsme to co snící. Ale skupina fungovala dobře, na závěr práce jsme některé pocity vrátili mezi nás, pojmenovali je a dovolili jim být s námi. Snící si uvědomila, jak málo emocí si dovolí prožít a projevit - protože to pro ni není bezpečné. Snící se pak ze svých emocí vymalovala.
Obrázky, které na druhy den namalovala začínali obrázkem vodní ženy, která je sama a je smutná. Pozadí je ostré, nebe plné vzteku.
Druhý obrázek nazvala malý človíček a hory. Na obrázku jsou namalovány: ostré tvary, slunce zapadá, ne nebi jsou ptáci, malý človíček leze na hory pomocí žebříku. Na zádech má obrovský batoh. Jeden z ptáků je zelený a pomáhá/chrání snící. Snící má strach, že človíček nestihne vylézt do západu slunce na horu. Objevuje se téma strachu, že nestihne splnit vlastní nároky.
Na třetím obrázku je strom, pták a jezírko, které má svoji vílu. Snící se cítí zranitelná. Objevuje se tady téma sexuality.
Na 4. obrázku se víla proměňuje na čarodějnici. Dokáže být zlá, když je to zapotřebí. Téma sexuality se rozvíjí, spojuje se s emocemi a potřebou bezpečí.

A tím jsme se dostali k zážitku ze skupiny, kde si snící nedovolila prožívat emoce. Naše práce bude dál pokračovat.
Lavírujeme mezi potřebou bezpečí a potřebou svobody. Na seminářích se setkáváme vždy v jiném složení a pokaždé je nejdůležitější udržet ve skupině pocit bezpečí, že se tam nemůže stát nic, co by snícímu ublížilo. Vytváříme bezpečný prostor. Zároveň všichni snící mají právo se projevovat svobodně a být sám/a sebou. A to nese možnost překročení hranic toho druhého.


Moje role průvodkyně znamená udržovat rovnováhu mezi 2 základními potřebami: bezpečí a svobody.
Obrázky snící odkryly mnoho zdrojů, jak se postavit ohrožujícím částem sama sebe a intenzivně na tom pracovat. Budeme pokračovat dál v rozkrývání dalších symbolů, ke kterým jsme se nedostaly, protože jsme pracovaly s obrázky a dynamikou snu. Snící pracuje i na jiných vrstvách(symboly zvířat), které tento bohatý sen přinesl.
Když se mi nedaří chápat smysl symbolů a ani dynamiku toho, co se děje, poslouchám své tělo. Tak se mi nejvíc dařilo porozumět nevědomým obrazům snu. Cítila jsem velký rozpor mezi tím, jak jsme sen rozebírali ve skupině a jak jsem ten sen prožila tělesně. Z toho jsem pak vylovila informaci o potřebě velkého bezpečí. Aby se sen a realita mohli spojit.

středa 1. dubna 2009

oceán


Měla jsem sen. Stojím na břehu oceánu. Je tma, na pobřeží se lidi baví, nedaleko je město a probíhá veselý život. Na hladině vody vidím osvětlený člun. Jeho světlo dopadá hodně hluboko na dno oceánu a vidím podmořský život. Překvapí mně, že člun pluje dál, ale osvětlená část vody zůstává a já vidím na dno oceánu. Vidím vyrůstat strom pod vodou, hejna různych ryb a dva krokodýli, které se chovají velmi mírumilovně. Plavou kolem toho stromu. Překvapí mě ten strom a domnívám se, že to bude strom života. O krokodýlech dumám taky a usuzuji, že to budou plazy nebo ještěři, kteří prošli vývojem a jsou ve stádiu krokodýlů. Chovali se mírumilovně jako ryby. Cítim velkou radost z toho, co vidím.

Sen mě naplnil to velkou energií, kterou cítím i další dny. Po probuzení jsem zažila lehký trans, protože jsem si uvědomila, že to byl strom života, který společně sdílíme.

Sen přišel po práci se snem mé klientky, která pracuje s pravidelně se opakujícím snem. (Nebudu ho tady uvádět.)

Kódem jejího snu je pocit odcizení, téma potřeb, hledání cesty k jejich naplnění.

Měla jsem pocit, že můj sen je reakcí na její sen.
Už mnoho let vím, že když se mi zdá o rybách v mořském světe, oceánu, tak se propojuji se sny jiných lidí, ovlivňujeme se v snění navzájem. Mým dalším krokem bude jí tento sen převyprávět. Myslím si, že to pomůže snící, aby tento sen zahrnula do svého života. Stejně jako já některé sny zahrnuji do svého a žiju je i v bdělém stavu.
Sama jsem zvědavá, co to pro ní bude znamenat.

Odkaz k symbolu krokodýla jsem našla v Lexikonu snů u hesla Přechod - krokodýlové v řece a znamená to, že mají být překonané značné obtíže. Ano, určitě moji klientku čakají značné obtíže, ale to cítí i ona sama. Tak jsem ještě hledala v symbolech a našla toto:

Krokodýl, často souvisí se symbolikou vody. Protože však žije ve vodě i na souši, bývá jeho symbolický význam ještě komplexnější. V Egyptě byl podobně jako slunce považován za bytost zrozenou z vody. Byl uctíván jako mocný a zároveň chtonický a solární bůh Sobek, zpodobovaný s krokodýlí hlavou nebo jako krokodýl.... některé indiánské kultury spatřovaly v krokodýlovi bytost, žijící v pramoři, stvořitele světa. V křesťanském umění je krokodýl symbolickým významem blízkým drakovi.

Pohled do hlubin oceánu je vlastně snaha rozumět snům.

Malý kužel světla mi odkryl pohled do kolektivního nevědomí plný snů kolem stromu života.

P.S. a ještě k poslednímu semináři. Snící na semináři měla sen, úvod jejího snu byl o delfínovi....

"Chodím na nějaké seance, workshopy. Říkají tam, že jsme vnitřně navázáni na delfíny. Nad náma jsou dvě mrtvá zvířata, delfín a ještě jedno. S tím jsme spjati také, ale ne tolik. Naše civilizace je hlavně spjata s delfíny. Zvířata jsou v sítích, mrtvá a nejsou celá. Delfínovi chybí ocas...."

Kdo se toho semináře zúčastnil, může dál rozvíjet tento obraz a přemýšlet o tom. Co se děje v kolektivním nevědomí? Takové sny nás žádají, aby sme si uvědomili, že jsme všichni spojeni.
Moc se vzdalujeme od přírody a přitom sme její součástí.

Dobrou noc.