co je svoboda

Téma svobody je víc a víc aktuální. Můj život se z určité části odehrál v totalitě a prožila jsem na své cestě  10 let života v dvou totalitách, které byli v té době bezprecedentní. Sovětský svaz a Severní Korea. Takže o totalitách vím něco víc než bych si přála. Proto znovu cituji část článku, který se mnou velmi rezonoval. Omlouvám se autorovi, nezapsala jsem si zdroj, odkud jsem vzala úvahu o svobodě. Je tak moudrá, budiž autorovi ke cti, že to nezapadlo mezi tisíci informacemi, kde se téma svobody překrucuje a manipuluje se se svobodou.

" Co je to svoboda?
Pokud má naše společnost nabízet všem lidem svobodný život, neobejde se bez toho, abychom se všichni v zájmu celku dobrovolně omezovali. "Naprostá svoboda nemůže stvořit žádné kladné dílo ani čin, zůstává jí pouze záporné konání, je to pouhý běs zanikání," připomínal už Georg Wilhelm Friedrich Hegel.

Není to svoboda, o niž se tu dav pere, nýbrž libovůle v rozhodování. Tak se obvykle v českých zemích svoboda chápe. Možnost dělat si, co chci, ať si o tom myslí kdokoliv cokoliv. Ať se staví proti většina, menšina nebo klidně celý svět, svoboda je tu čiré chtění sebestředného rozmazleného dítěte, které terorizuje všechny, kdo mu nechtějí vyhovět.
Libovůle se odmítá vystavovat konfliktu a srovnání, nebude se omezovat, odmítá podléhat kritickému rozumu, odmítá myslet. Je vůlí, to jí stačí.

Vůle je svobodná jenom tehdy, když myslí, když se nechává vést rozumem, říkával filozof Hegel, protože myšlení je svoboda sama. Koneckonců člověk je tvor myslící, animal rationale, a kdyby se rozhodoval jen podle libovůle, blížil by se spíše zvířecímu světu, automatu potřeb a slastí. Proto je i vůle svobodná teprve ve chvíli, kdy myslí s ostatními, kdy se nechává přesvědčovat argumenty rozvažování a rozumu, kdy o budoucnosti světa vyjednává s ostatními." 

konec textu

Je to stručné a krásné, teď už je jen potřeba pochopit jaký je rozdíl mezi vůlí a libovůlí.  Někdy stačí se naučit rozlišovat tohle, aby se svoboda nestala anarchií.

Preji krásné sny. Cantadora

 

cesta sv. Ludmily

Zatím je tady jenom fotka, která je jednou z mnohých, ty jsem nafotila na poutní cestě sv. Ludmily. Postupně nějaké fotky přidám. Pouť začíná na Velehradě a končí na Tetíně. K této pouti se budu v budoucnu v článcích vracet. Mám za sebou pár poutí po Česku a do Compostely. Poutnictví je na vzestupu, začala jsem s tím v době, kdy to ještě tak rozšířené nebylo. Zažila jsem ne jednou nedorozumění, když jsem mluvila, že se chystám na pouť. Ptali se mě lidé: "Kde bude pouť?", místo:"Kam půjdeš na pouť?" Teď už je to tak půl na půl. 

Tato pouť se liší od všech ostatních, protože jsem se spojila s energií poselství sv. Ludmily a cestou se dějí zázraky nebývalé síly. Proměňuje mě to víc, než poutě do Compostely a jiné. Jakobych se ponořila ne do kontemplace putování, ale do energie svátosti Ludmily. Objevuji, že sv. Ludmila v kvantové rovině pořád tady je a pracuje v náš prospěch. O tom svědčí i fotky, které jsou nádherné, plné jemnosti a bezpečí. Občas jdu sama, občas s někým a jako svědek vidím, jak působí sv. Ludmila i na moje spolupoutníky. Je čas pozapomenutou sv. Ludmilu znovu vynést do vědomí, má nám v dnešní době hodně co říct. 

S láskou ke snům, sv. Ludmile přeji vědomou cestu k sobě. Cantadora