čtvrtek 27. prosince 2012

otcovský komplex a prospektivní sen z Brazílie

Sen:
Cestoval jsem po Brazílii, po domácích destinacích bez turistů, až jsem dorazil do malé vesnice s několika chýšemi na úpatí velehor. Místní mě pozvali do jedné z chýší, ale jakmile jsem se dostal dovnitř, tak všichni začali panikařit a já začal tušit, že se něco děje. Jedna stará žena mi vysvětlila, že se blíží banda Pedra Hernandeze, a tito banditi jsou známí tím, že zabíjejí všechny bělochy. Poprosil jsem ji, aby mne před nimi schovala, ale ona si mě změřila pohledem a mlčela. Z řeči jejího těla jsem usoudil, že se o mne nebojí, a získal jsem trochu pocit bezpečí.

Pak ale začala pobíhat po domě a schovávat všechny své cennosti. Sama se banditů asi taky bála, ale když jsem se jí znovu zeptal, zda mi něco nehrozí, tak si mne opět jenom změřila pohledem a nic neřekla. Nevěděl jsem, zda je to proto, že jsem jí lhostejný, anebo jsou bandité příliš blízko, abych stihl utéct, anebo si myslela, že jsem tak vysoký, že mi nic nehrozí. Všechny tři možnosti mi přišly stejně pravděpodobné. Zůstal jsem v domě ačekal, co se bude dít.

Na prahu se objevila skupina asi šesti mužů, a já opět netušil, jestli to je její rodina, která přišla na pomoc, anebo zda to jsou užobávaní banditi. Chovali se civilizovaně a babka reagovala úplněneutrálně. Ani je nezvala dovnitř, ale ani nekřičela o pomoc. Kdo to byl, jsem se dozvěděl, až když mě posadili na židli, a pokoušeli se mi píchnout nožem do hrudníku. Útok jsem ale lehce vykryl rukou, ostří nože se mi zabodlo do předloktí. Šéf bandy to ocenil potleskem.Útok nožem se zopakoval, já jsem ho vykryl kolenem. Ostří nože se mi zarylo do lýtka. Šéf bandy znovu tleskal a já jsem získal pocit, že je to jenom takový test, a když se budu dostatečně krýt, tak mě po čase nechají být. Útoky pokračovaly, a já je bezstarostně vykrýval, krev mi tekla ze všech ran, ale pořád jsem se domníval, že to je v pohodě.Životně důležité orgány jsem uchránil, a všechno to byla povrchová zranění. Že mi jde o život, jsem pochopil až v momentě, když se mi jeden útok nožem dostal mezi žebra. V tu chvíli „střih“ a já najednou stojím před chýší, a celou scénu sleduji přes okno. V chýši je šest banditů, každý z nich drží v ruce jinou zbraň, a já tam sedím zakrvácený nažidli. Jeden z nich mě mlátí do hlavy velkým kladivem. Divám se sám na sebe a vím, že nejsem mrtvý, protože „já“, které sedí na židli, má otevřené oči a usměje se po každé ráně.V tu chvíli se rozzuřím, a cítím, jak do mne vstupuje nadpřirozená síla. Otevřu okno s takovou silou, že se roztrhnou rámy, a já vstupuji mezi bandity. Jednoho po druhém s lehkostí zabíjím. Jejich zbraně se lámou o mou ocelovou kůži a já je pěstmi rozmáčknu o zeď. Lehce nad nimi vítězím, a zachraňujiživot svému druhému „já“... vlastně sám sobě.

Tento sen aktivuje otcovský komplex.

Mladý muž, jehož sen jsem uveřejnila, od mládí hodně cestoval, střídal zaměstnání a je doteď neukotvený. V rodině chyběl otec, který by mu ukázal a ulehčil cestu, jíž se má vydat. Matka byla slabá, pečující a taky trestající, ale nejasná, a nedokázala mu nahradit otce, kterého potřeboval.

Chyběl mu pocit sounáležitosti se skupinou mužů, v níž by se cítil bezpečně. Opuštění otcem znamenalo i problém se sebedůvěrou a oceněním. Matka ho svojí výchovou znejisťovala tím, že od něj vyžadovala věci, které mu připadaly zbytečné a nedůležité, jako nákupy, úklid, čistota a pořádek, témata, která ho míjela. Nevěděl, jak obstát ve skupině ostatních mladých mužů,s nimiž se přátelil, a chtěl mezi nimi mít své stálé místo. Postupně se z ní vyčlenil kvůli svým konfliktům, nárokům a kritičnosti. Měl spoustu otázek a neznal nikoho, kdo by mu na něodpověděl.
Jak se opakovaně vracel z cest po světě, některé situace se začaly opakovat. Nějakou dobu se cítil doma dobře, ale pak znovu začal hledat„dobro-družstvo“ (slovenský výraz pro dobrodružství). „Dobré družstvo“ – to dobré, co mužům pomáhá se cítit jistě a smysluplně, ve skupině si vybojovat respekt a úctu tím, co každý z nich dokáže. Snící získával v cizině zkušenosti, které ho obohacovaly. Věřil si, že vše zvládne, ale život v cizině není jednoduchý, takže postupně přibývaly povrchové rány. Banditi, kteří jsou také jeho částí, ho vystavují krutým situacím, v nichž sám sebe zraňuje. Až v momentě, kdy začínají banditi ohrožovat jeho životně důležité orgány, se probouzí pud sebezáchovy a snící v sobě objeví životadárnou energii, která ho může zachránit a osvobodit. Banditi jsou aspekt mužství, který je velmi rozšířený v celé generaci mužů, jimž chybí silné mužské vzory. Těmi nejsou ani sportovci, ani hvězdy nebo superstar, i když to tak vypadá, že se s nimi teď mladí identifikují. Pravé otcovské vzory jako jsou otcové a dědové, strýc, nebo profese jako učitel, lékař atd. – prostě muži, kteří formují chlapce v období dospívání, chybí. Muž potřebuje jasnost, řád, pevnost, pravidla, ježmu pomohou zorientovat se ve světě, který potřebuje dál udržovat v jeho pravidelném řádu. Když řád chybí, vymknou se kontrole banditi, kteří pak řádí v mužských duších. Jedním z aspektů tohoto stínu je nárůst podvodníků, zločinců, mužů zneužívajících ženy, líných a neužitečných mužů, kteří neumějí dostát svému slibu a slovu. Ve snu je ale přítomna nadpřirozená síla, která dokáže čelit rozkladu a týrání muže tím, že v momentě, kdy už se zdá, že není naděje, nastupuje zázrak, přítomný v každém z nás. V duši každého je ukrytá energie transformace, naše silné archetypy, které dokážou i v beznadějných situacích aktivovat v člověku jeho potenciál - jako to je ve snu tohoto mladého muže. Ten je vyzván svým snem, aby obnovil svoji podstatu a zachránil sebe sama v tom dobrém slova smyslu.

Věřím, že to využije ve svůj prospěch, ve prospěch toho zdravého, co mužská energie v našem lidském světě představuje - snahu o zachování řádu, pravdy a práva.
 
 

Dobré sny. Dreamcantadora

pátek 21. prosince 2012

Svátky


Milujme se, jak to každý umíme. Ubližujme si co nejméně. Poprosme o odpuštění a dodejme si naději, že to zvládneme. Hezké Vánoce přeji všem. A ještě pozvání pro snící.
Posezení při kávě.
Poslední den v roce zvu na kávu, čaj nebo skleničku něčeho dobrého každého, kdo si chce popovídat a něco vnést do práce se sny. Posezení proběhne ve výborné kavárně v Adrii na Národní třídě v paláci Adria 31.12. 2012 v 11.00 h. Budu tam sedět a čekat na překvapení, kdo dorazí. Dobré sny. Eva

pondělí 17. prosince 2012

Zdravý skepticizmus

Vše co se děje a stupňuje kolem mayského kalendáře a konce světa mně přinutilo k jasnému vyjádření. Považuji to za manipulaci s lidskou myslí, za test, jak se až člověk nechá ošálit.
Trápí mně tohle. Kam zmizel zdravý rozum?  Kam zmizel ten úžasný vědecký postoj, realizmus a ověřování faktů? Jak lehké je manipulovat lidskou myslí. Stačí smíchat minulost, tajemství, apelovat na emoce zvlášť strach a obavy o bezpečí...
A čím je mocnější esoterika, tím víc upadá zdravá skepse do nevědomí. Proč se dávno nikdo nezeptal, kdo a co stojí za touto manipulací s lidským strachem? Komu se hodí tahle celosvětová vlna víry v konec světa? Nevěřím na konec světa jenom kvůli předpovědi mayského kalendáře, který  možná jenom není uchovaný kompletně a tak reagujeme na neúplné informace. A co naše západní věda, kde se bere to její podceňování, naši vědci taky umí počítat a žádný konec světa nepředpovídají na základě novodobých výpočtů. Už dost, nechci slyšet o konci světa, každý den si přeji slyšet otázky, které se ptají a volají po zdravém selském rozumu. Dobrou noc. Cantadotra

sobota 27. října 2012

nespoutávejme své draky



Dobrý den,
děkuji snícímu za povolení publikovat jeho sen. Zároveň mu chci poděkovat za společnou cestu, kterou jsme prošli při pochopení jeho snu o základní důvěře. Nejdřív to byla práce ve skupině, ale to nestačilo, sen se dlouho vzpíral pochopení... Co se týče vlivu na snícího, už celý měsíc otevíral hluboké rány z minulosti snícího. Zároveň je to léčivý sen.
Mladý muž už delší dobu  hledá svého místa ve světe. V nalezení pravé cesty mu brání mnoho překážek, tento sen postupně odkrývá tu nejhlubší.
"Lovil jsem draka. Byl to drak železný a potkal jsem jej někde venku. Měl hlavu, křídla, nohy a ocas. Sám bych jej neulovil, zavolal jsem k tomu partu chlapů. Než se drak nadál, přehodili jsme přes něj řetězy a drželi a nepustili. Byl to boj, dlouhý a únavný. Řetězy jsme drakovi stahovali končetiny a křídla k zemi a k tělu, až drak povolil a klesl k zemi. Chlapi pustili řetězy a šli oslavovat k autu. Věděl jsem, že ale není konec, že draka musíme svázat, aby nám neutekl. Volal jsem na ně, ať se vrátí, ale byli v euforii a neslyšeli mě. Až na jednoho, ten přišel sundal pásek z kalhot a pomohl mi draka dvěma spojenými opasky svázat. Než jsem začal draka opasky svazovat, natáhl jsem ruce s opaskem k jeho hlavě, aby ucítil mou vůni a byl klidnější. Drak natáhl hlavu směrem k opasku, přičichl si k němu, ucítil mou vůni, můj pot. Hlavu měl schoulenou mezi křídly, hlava mu svítila a promítal si vzpomínky na mě. Znal mě z minula, stýskalo se mu po mě.
Žena mi vynadala (nebyla spokojena), že jsem draka chytil. Její plán byl vyklidit komoru a nalákat draka do komory. Vysvětlil jsem jí, že to byla otázka příležitosti, když jsem jej potkal na volném prostranství."
 Lidi si promítají do draků mnoho z neovladatelného přírodního života, který naše předky ohrožoval. Je to kolektivní archetyp, který se dotýká instinktivní podstaty přírody a lidí. Drak je symbol z našeho hlubinného arzenálu. Objevuje se v bájích a pověstech různých národů jako vpád do života. Draci většinou ohrožovali klidný život a řád, ohrožovali důvěru v život jako takový, protože s nimi může být život křehký a ohrožovaný vpádem silných impulzů nebezpečí....  Draci dokázali rozpoutat konflikty, boje, vyvolat hněv, smutek ale hlavně strach. Jenom po vyhraném boji s draky najde hrdina vytoužený cíl - své království,  princeznu, štěstí, rodiče, rodinu...  Čím víc  přírodu spoutáváme, tím víc se rozvíjí síla našich vnitřních draků, kteří ovlivňují vnitřní svět člověka. Boj o ovládnutí draka je spojený s omezováním a spoutáváním něčeho, co ale spoutat nelze.
Položme si základní otázku ohledně draka. Co znamená drak pro snícího?
Ve snu drakovi chybí kontakt se snícím, stýská se mu po něm. Co chybí našemu snícímu? Postupně se vynořilo silné emoční odkrytí, že mu chybí základní důvěra v lidi.
Vyhnout se boji s drakem, znamená vyhnout se odkrytí poznání toho, čeho se bojím, co v životě postrádám. Co potřebuje snící narovnat? Čeho je ve snu příliš nebo čeho se nám nedostává v reálném světě? Ve chvíli, kdy jsme pojmenovali téma nedůvěry,  začali se věci postupně skládat do sebe.
Pro snícího je nutné se podívat pravdě do očí, kolik pomoci potřebuje, co ještě můžeme udělat spolu, aby začal věřit lidem a taky sám sobě.
Po měsíční práci se nakonec dostáváme k bolestivému příběhu o ztrátě základní důvěry v lidi, kteří od malička zklamávali důvěru snícího. Důvěru, bez které život neodkryje své mohutné síly a šance, protože člověk žije spoutaný strachem a závislý na pomoci ostatních. Drakovi se stýská po jeho majiteli, pamatoval si ho (možná z období, kdy ještě mohl věřit a mít naději).  Snící musí osvobodit základní důvěru a naději v život, aby jeho život získal smysl. 
 Ve snu je zdrojem naděje to, že snící vidí v hlavě draka, jak se rozpomíná. Stejně tak to probíhalo i v naší práci, postupně se rozpomínal na momenty, kdy ztrácel důvěru a sám sebe spoutával chladem a odstupem, různými strategiemi, které ho měli chránit pře bolestí a zklamáním... A tak skupinové volání "nespoutávejme své draky" v jeho snu znamená; "Nedovolme, aby jsme ztráceli důvěru člověka k člověku." Byla by to cesta dlážděná do pekla. Dobrou noc. Cantadora

středa 10. října 2012

hněv neznamená odmítnutí

Večer v šest zahajuji seminář Objevování hněvu, který poběží celý říjen. Dnes se vydáváme se zájemci o zmapování svého hněvu na cestu.
 Začínáme na úpatí hory rozhodnutím, že se chceme zbavit svého zakletí, pocitů, které nás drží v pasti. Hněvu, který je toxický a bere nám hloubku života. Objevíme svůj pravý vřelý hněv a jak ho použít pro ochranu svých hranic a posílení Já. Hněv je opakem odmítnutí.
Pak se dostaneme do střední části cesty, kde rozkryjeme svoje vzorce, jak s hněvem nakládáme a proč není náš dobrý sluha, ale mocný pán, který rozhoduje o našem postoji k hněvu:
1. raději se vůbec nezlobím, aby mě měli lidi rádi
2. často se zlobím, tak neztratím pozornost lidí ani svoji moc
3. nezlobím se a je mi jedno, co to znamená, jsem odpoutaný od lidí a cením si své nezávislosti
Další setkání bude věnováno té části poznání hněvu, která souvisí s naším laskavým  Já. Pochopení životního příběhu pomůže odkrýt toxicitu hněvu; následné praktikování jiných způsobů zvládání hněvu pomůže každému na cestě k ozdravě. Ale bez vytrvalosti, úsilí a setrvání na cestě odkrýt svůj opravdový hněv se do vyšších částí hory nedostaneme. Je to ta část cesty, kde se setkáváme se sebou a svými opravdovými emocemi. Úplně na vrcholu je klid a moudrost, ke které toužíme dojít. Tam už není hněv naším pánem, ale sluhou. Tak dnes začínáme. S láskou. Cantadora

středa 19. září 2012

přijetí strachu

Připravuji seminář emoční inteligence, ten první je věnovaný Strachu. Všichni, kdo se strachem pracují, a snaží se porozumět jeho roli v životě člověka píšou o strachu jako o základní trvalé emoci, kterou potřebujeme přijmout a žít s ní. Přitom naše kultura je založená na popření strachu, farmaceutický průmysl ví o tom své, stejně jako pojišťovny, nemocnice, školy, chrámy, kde se snaží nabídnout lidem iluzi bezpečí....
Nejmilejší je pro mě osobní objev, že když se bojím, tak to prostě musím udělat. (U zubaře jsem samu sebe překvapila, když mi úžasný doktor vylíčil bolest, kterou budu pár minut cítit, v duchu jsem si přeříkala, "bojím se své bolesti a jdu do ní". Byla jsem překvapena, jak jsem vše zvládla a potěšila sebe i personál, který zná z dřívějška, jak jsem vyváděla, když  došlo na cokoliv kolem vrtání zubů. Bolest tady byla, ale strach z toho dělal nezvladatelné situace.)
 Strach je mým trvale přítomným pocitem, který teď už nepopírám a neznevažuji. Pomáhá mi být tady a ukazuje cestu, kterou mám jít. Dobře se rozpouští, když vím, že mě má chránit a ne ničit. Doufám, že tohle můžu předat i na semináři, těm, koho má strach v hrsti. Tak to je, když člověk musí popřít součást své emoční inteligence.
Večer  se sejdeme a bude to začátek skupinové práce na symbolech, které se objevují taky ve snech a představují odkaz k našim vytěsněným emocím. Dobrou noc. Cantadora

neděle 9. září 2012

jdu krokem

"Sen, legendu a mýtus  nelze lovit. Tím, že na jednoho nebo druhého číháme, lovíme v sobě, abychom našli světlo, pravdu, lásku, čistotu a štěstí. Není to snad to, co ještě stále hledáme? "
Didier Colin: Slovník symbolů, mýtů a legend.
Dobrou noc na místě, kde je ještě vše, co odolává realitě a zároveň je to stejně cenné jako realita sama. Cantadora

neděle 2. září 2012

začínáme

Milí snící, zítra pokračujeme v Druně seminářem o snech. Setkání začíná v šest. Zvu každého, kdo se o sny zajímá a má odvahu k cestě do svého srdce. Seminář je otevřený, vítám každého, kdo tam bude. Kromě teorie budeme pracovat s konkrétním snem, spolu se budeme učit jak porozumět řeči snů.
Dobrou noc. Cantadora

čtvrtek 23. srpna 2012

neurotický kruh Domova, Vlasti a Rodiny

Znovu se blíží čas stěhováni do nového bytu. Bydlela jsem 21 let na jednom místě, nejdelší doba na jednom místě. Pak jsem udělala okruh, koupila jsem byt, který otevřel moje neurotické konflikty a témata rodiny - vlasti a domova.A teď jsem udělala další krok ke zmeně.
 Můj životní příběh kopíruje hodně z dějin střední Europy. Narodila jsem se rodičům, kteří celý život žili v maďarské oblasti, kde jsem se narodila i já a tam mi do šesti let nic nechybělo. Poslouchala jsem krásný divoký jazyk, hlásky, které v Čechách neexistují jsem vyslovovala s lehkostí a žvatlala jsem jazykem, který když slyším dnes na ulici, oči mi zvlhnou. Ke všem Maďarům chovám dětskou důvěru a lásku, protože to mám spojené s časem nevinnosti a naprostého bezpečí. Ráj skončil přestěhováním v době nástupu do první třídy. Rodiče se přestěhovali do slovenského města. Zažila jsem přechod do cizího prostředí bez varování. Učitelé nebyli zlí a netrestali mě za to, že jsem nikomu a ničemu nerozuměla a jak jsem postupně přestala odezírat ze rtů a zapojovala se do hry jinak než  rukami - nohami, vše se uklidňovalo. Dokonce moje stará paní učitelka mi dala na první vysvědčení jedničku. Za to jsem ji vděčná, protože mi nezošklivila školu. Rána přišla ve třetí třídě, kde  netrpělivá a chladná učitelka měla potřebu přehrávat zoufalství nad dvěma nepovedenými Maďarkami, které ne a ne pochopit 7 pádů...  Skloňování znamenalo mírné ponižování, protože "to by předse pochopil i debil", že? Jak půvabné se mi jevilo říkat: 1. pád: Dvě vajčika a 2. pád dvě vajčika, třetí pád dvě vajčika... chvíli jsem byla hrdá, jak jsem vtipná a chytrá, než mi došlo, že to je výsměch a učitelka si s krutými dětmi notovala. Teď skloňuji úžasně dvě vajíčka, ale nerozumím, proč není dobře říkat dva vajíčka...:¨) vtip.
 Pak přišlo hodně stěhování do jiných zemí světa  i kontinentů a můj úděl vyvržence bez kořenů se začal stávat obyčejnou realitou, která měla  své plusy: tolik nových zážitků, nových přátel, tolik poznání o malosti lidí a velikosti ducha.... na mnoho let jsem zapomněla jak bolí, že obyčejnost a každodennost zmizela a na nic se nedá spolehnout, protože vše je přikryté pestrostí lehkosti. Věděla jsem od dětství, že strom bez kořenů může lehce spadnout a zahyne, to mi  jednou ukázali děda s babičkou ve švestkovém sadě... Jsem vděčná za věrnost, trvání a oddanost, protože mi pomáhají budovat domov. A teď se s tím znovu konfrontuji, všechny neurotické potíže kosmopolitního života na mě dopadli plnou vahou. Všechny nenaplněné touhy a přání jsou znovu zjitřeny.
No ale vysvětluj to realitní makléřce, nebo člověku, který dozoruje stavbu, kde se staví můj DOMOV, že pro mě to nejsou jenom cihly, ani provize za prodaný byt. Je to mnohem víc, mnohem víc. Dokonce víc než pro souseda, který si kupuje byt na investici nebo člověka, který si kupuje druhý byt na penzi.
Chci si koupit domov, sounáležitost. (Ach, to  je ta moje neurotická iluze)!!! Tady jsem se střetla s realitou a moje bolesti ožívají. Neustále se hádám s každým, kdo to nebere vážně, že je to posvátnost, ale všednost. Jsem schopná se změnit z trpělivé a vše chápající ženy v lítou saň, která soptí a rudne vzteky, že realitní makléřka nemůže otevřít Můj byt, protože má dovolenou, nepustí mě do bytu, protože se stěhuje a jiné permanentní NE!!! Je to je jenom její práce. Ne osud. Že musím čekat na chlápka, který bodře vystoupí z výtahu a řekne, který to je klíč? "AHA, ten bláznivý byt, tak pojďte", a já jsem okamžitě zuřivá, protože pane, jak můžete o mém DOMOVĚ říct, že je bláznivý? Sama sebe překvapuji, jak nezvládám znovu zvednout kotvy a přestěhovat se na další místo. Jak potřebuji zakořenit a zažívat obyčejnost, pravidelnost a všednost místa, kde znám každý strom a kde nám říká dobrý den i kámen před hospodou, protože tam močil už můj děda, když šel v dobré náladě domů.
V pondělí večer jsem si to uvědomila, sama sobě jsem se zasmála, že tady nepomůže žádná psychologická výbava, jenom to Přijmout. Přijetí poranění. Vydržet to a pak dostat pochopení všech mých blízkých, kteří nezažili vykořenění. Já to znám. Přijmout to, že teď možná i půl rok vše co udělám a řeknu musím vydělit deseti, protože se mi nic neděje, jenom se zase otřásá v základech téma domov, vlast a rodina. Moc se těším na svůj bláznivý byt. Věřím, že to bude už můj domov. Teď přeju  všem mým milovaným hodně trpělivosti s mým příběhem. Cantadora

úterý 21. srpna 2012

semináře na druhé pololetí

Září

2. 9. 2012  v 18.00 h
Práce se sny
Otevřená skupina v Druně

19. 9. 2012, v 18.00 h
Základní formy strachu a jeho překonávání

Bojíte se změnit práci, opustit partnera, bojíte se samoty, stárnutí, nemoci? Bojíte se něco začít, nebo ukončit? Seminář vás seznámí se základními formami strachu a dozvíte se, jak strach zvládnout. Je to první ze seminářů, které vás provedou základními emocemi, jimiž jsou strach, hněv, smutek a radost. Zájemci, kteří absolvují všechny semináře, zmapují své základní emoce, poznají jejich fungování, naučí se je přijmout a pochopit. Kdo absolvuje tuto výpravu za poznáním svých základních emocí, projde emocionálním dobrodružstvím, které ho promění a odkryje cestu k pravému JÁ.

Září
26. 9. 2012 v 18.00 h
Šarm v našem nitru
Byla jste kdysi krásná a cestou jste svůj půvab ztratila? Nikdy jste se krásná necítila, ale víte, že krásu v sobě máte, jen se k ní nemůžete dostat? Jste šarmantní a hlásíte se na seminář, protože ženy jako vy nevynechají žádnou příležitost k setkání s jinými šarmantními ženami? Seminář vám nabídne objevení a rozvinutí krásy, kterou má každá žena v sobě a potřebuje ji najít a udržovat.
Říjen
1. 10. 2012 v 18.00 h
Práce se sny
Otevřená skupina v Druně

5. 10. 2012 v 18.00 h
Muži a ženy a jak si vzájemně naslouchat
Zvu na setkávání muže a ženy, kteří věří, že si vzájemně mají co říct, aby to jejich vztahy posílilo. Pomocí mýtů, pohádek a našich příběhů se dostaneme k tématům, které nám brání se vzájemně milovat a ctít. Setkání se konají každý měsíc, přihlásit se může každý, kdo chce pochopit druhé pohlaví a nestačí mu stereotypy v myšlení. Skupina je důležitá pro vytvoření sounáležitosti mezi muži a ženami.

10. 10. 2012 v 18.00 h
Objevování hněvu

Cítíte hněv? Nesmíte se zlobit? Bojíte se, když se zlobí někdo jiný? Máte problém s vlastním hněvem a potřebujete pochopit, jak u vás vzniká a jak se projevuje? Tento seminář nabízí objevný přístup k hněvu, který je důležitý pro posílení zdravých hranic vlastního Já. Seminář je rozdělen do tří částí, celkový rozsah semináře je 15 hodin, lze ho absolvovat pouze jako celek.
1. setkání – 10. 10. 2012 – hledání klidné a léčivé síly
2. setkání – 17. 10. 2012 – rozpoznání komplexu hněvu
3. setkání – 24. 10. 2012 – porozumění hněvu a odpuštění
30. 10. 2012 v 18.00 h
Supervize snů je určená absolventům uzavřené skupiny, kteří prošli výcvikem Práce se sny.

Listopad
5. 11. 2012, v 18.00 h
Práce se sny
Otevřená skupina v Druně
9. 11. 2012 v 18.00 h
Muži a ženy a jak si vzájemně naslouchat
Zvu na setkávání muže a ženy, kteří věří, že si vzájemně mají co říct, aby to jejich vztahy posílilo. Pomocí mýtů, pohádek a našich příběhů se dostaneme k tématům, které nám brání se vzájemně milovat a ctít. Setkání se konají každý měsíc, přihlásit se může každý, kdo chce pochopit druhé pohlaví a nestačí mu stereotypy v myšlení. Skupina je důležitá pro vytvoření sounáležitosti mezi muži a ženami.
17. 11. 2012
Smutek celodenní seminář od 9.30 h do 17.00 h
Celodenní seminář je určen každému, kdo se potřebuje vypořádat se svým smutkem. Cítíte lítost, žal, smutek, máte depresi a chcete pochopit, jak smutek vzniká, jaké má fáze a k čemu slouží? Potřebujete čelit svým křivdám, zradě, opuštění, odmítnutí nebo ponížení? Chcete léčit svá zranění? K tomu je určen celodenní seminář Smutek. Jeho cílem je pochopit význam našich smutků v celém našem životním příběhu a vyrovnat se s nimi.
28. 11. 2012, v 18.00 h
O radosti 1.
Co znamená radost pro každého z nás? Máte jí málo, potřebujete jejím prostřednictvím přikrýt jiné pocity? Nevíte, jak s radostí zacházet? Co je radost? Pro každého, kdo touží po radosti a chce ji prožít, nabízím radostné setkání, které završuje cyklus seminářů o základních emocících.

Prosinec
3. 12. 2012, v 18.00 h
Práce se sny
Otevřená skupina v Druně
7. 12. 2012, v 18.00 h
Muži a ženy a jak si vzájemně naslouchat
Zvu na setkávání muže a ženy, kteří věří, že si vzájemně mají co říct, aby na jejich vztahy posílilo. Pomocí mýtů, pohádek a našich příběhů se dostaneme k tématům, které nám brání se vzájemně milovat a ctít. Setkání se konají každý měsíc, přihlásit se může každý, kdo chce pochopit druhé pohlaví a nestačí mu stereotypy v myšlení. Skupina je důležitá pro vytvoření sounáležitosti mezi muži a ženami.

12. 12. 2012, v 18.00 h
Peníze a náš vztah k nim
Jaký je váš vztah k penězům? Nemáte jich nikdy dost? Nesmíte je mít? Závidíte každému, kdo je má? Moc šetříte, nebo moc utrácíte? Bojíte se peněz? Jste na penězích závislý? Peníze velmi souvisí s naším sebepřijetím. Moje přednáška v Černé labuti pojednává o vztahu peněz k našemu Já z hlubinně-psychologického hlediska. Součástí přednášky bude host, který v druhé části zodpoví vaše dotazy na téma peněz.



21. 12. 2012 v 18.00 h
Radost 2.
Radostně zvu na seminář O radosti 2. všechny, kdo absolvovali seminář O radosti 1. Datum konce světa má povýšit naše setkání na společné prožití radosti a přitakání životu, který půjde dál svým silným proudem a přiblíží nás k oslavě Vánoc a Štědrého dne.

31. 12. 2012 v 11.00
Posezení při kávě

Poslední den v roce zvu na kávu, čaj nebo skleničku něčeho alkoholického každého, kdo si chce se mnou popovídat a něco vnést do práce se sny. Posezení proběhne ve výborné kavárně v Černé labuti, Friends nebo v Adrii v 11.00 h. Místo bude upřesněno podle počtu zájemců.
Místo seminářů je v ulici Řehořova 10, Praha 3, když není uvedeno jinak. Ceník seminářů je uveden samostatně na webových stránkách www.evahroncekova.cz.

Těším se na skupinovou práci. Cantadora

úterý 7. srpna 2012

formy toxického studu


"Když je dítě zahanbováno, ponižováno, zrazováno, s velkou pravděpodobností v dospělosti udělá cokoli, aby se tyhle pocity studu, ponížení, zrady nikdy neobnovili. První, co  se naučí, je být ve střehu před všemi událostmi, které by mohli obnovit stud. Kontroluje své myšlenky, pocity a skutky, stejně jako skutky a pocity jiných lidí." parafrázováno z knihy Johna Bradshawa z knihy Jak se zbavit studu, který vás svazuje
Tématu studu se detailně věnuje právě John Bradshaw. Sám prošel vším, co ve své knize popisuje a dokázal upřimně a čestně přiznat vše, co takový toxický stud způsobuje. Proměňuje chování poraněného člověka a vyzbrojí ho nestoudným chováním ke kterému přiřazuje: "perfekcionizmus, usilování o moc a kontrolu, hněv (moje pozn. jedná se toxický hněv), aroganci, kritičnost a obviňování, souzení a moralizování, pohrdání, blahosklonnost, přehnanou starostlivost, závist a podlézání."
Chci podrobněji psát o kontrole a moci, která ničí sounáležitost mezi lidmi a v osobním vztahu zablokuje možnost vzniku intimity.
Cituji: "Kontrola je kořenem zla, který vede ke zkáze intimity. Nemůžeme svobodně sdílet své pocity, pokud si nejsme rovni. Když jedna osoba kontroluje druhou, rovnost je zničena. Potřebujeme kontrolovat, protože nás toxický stud žene ven z nás samých. Jsme doslova vedle sebe. Stáváme se sami sobě objektem a považujeme se za nedostatečné a defektní. Proto se musíme vystěhovat z vlastního domu. Jako kdybyste žili na svém předním dvorku - a ostražitě hlídali, aby nikdo nevstoupil dovnitř. Usilování o moc pramení z potřeby kontroly. Získat moc je přímým pokusem, jak kompenzovat pocit vlastní nedostatečnosti. Pokud má někdo moc nad jinými, snižuje se možnost, že bude vystaven studu. Honba za mocí se často stává absolutním určením a životním posláním. Ve své nejneurotičtější podobě je to skrz naskrz závislost a návyk. Takové osoby vypotřebují všechnu energii na plánování, intrikaření, riskování a manévrování, jen aby postoupily o stupínek výš na řebříček úspěšnosti. Moc je neodmyslitelnou součástí jistých rolí a povolání. často jsou takováto zaměstnání vyhledávána, aby zakryla toxický stud. ... Mezi role a povolání,  jež v sobě obsahují moc, patří rodiče, učitelé, lékaři, právníci, duchovní, rabíni, politici (já musím dodat, že i my psychologové)." John Bradshaw: "Jak se zbavit studu, který vás svazuje"


Jenom když budeme plně bdělí a denně odolávat svodům moci a kontroly můžeme prožívat sounáležitost a intimitu. A o to jde... Dnes jsem se usmívala při pochůzkách ve městě a jeden mladý muž na to reagoval pokřikem: "Paní, vy se na mně tak smějete, co jsem udělal?" zatočila jsem se jako malá holčička a odpověděla: "Pane, život je krátký a krásný, tak proč se neusmívat?   Dobrou noc. Cantadora

pátek 3. srpna 2012

Gliese 581 daleko na 22 světelných let


Tahle informace v letních mesících možná zapadne do kaleidoskopu skandálů, olympiády, politických bojů, bankovních podvodů a jiných lidských slabostí, ale pro mě má neuveřitelně zajímavý tón. Netuším, co to znamená, být daleko 22 světelných let, ale tuším, že je to něco nepředstavitelného. Jenomže stejně tak bylo neuveřitelné to, že chodíme po zeměkouli a nikdo z ní nepropadne do vesmíru, volání z mobilu, medicínské experimenty všeho druhu a jiné zázraky. Tato informace je sice sci-fi, ale možná není marná pro naše děti nebo vnoučata... Dovolila jsem si plně citovat Michaelu Cmíralovou, našla jsem to na Novinkách.
Vědci zkoumají planetu, která by mohla nahradit Zemi
"Dvacet dva světelných let od Země leží planeta pod názvem Gliese 581. Díky svým podmínkám a atmosféře by podle vědců mohla být obyvatelná. Má atmosféru, která je schopná zadržet vodu, a je relativně blízko.
„Dá se říci, že ji máme přímo před nosem,“ uvedl vedoucí výzkumu profesor Steven Vogt, který před dvěma lety planetu objevil a v minulých dnech se podle serveru deníku Herald Sun s týmem vědců naplno pustil do výzkumu této planety. A to i přes negativní hlasy jiných vědců, podle nichž žádná taková planeta neexistuje.

Díky relativně krátkým prodlevám v případné mezihvězdné komunikaci je Gliese 581 podle profesora Vogta nejlákavější planetou pro případný mimozemský kontakt. „Kdybychom měli štěstí a našli bychom na ní mimozemskou civilizaci, mohli bychom zažít i oboustrannou komunikaci v průběhu jednoho lidského života. Nikdo nechce strávit tisíc let čekáním, než uslyší „Jak se vede?“, a pak čekat dalších tisíc let na to, aby obdržel odpověď „Nic moc, jak vám?“ prohlásil profesor žertem.
Gliese 581 je od Země vzdálena 22 světelných let, což by pro případnou komunikaci znamenalo prodlevu přibližně dvaceti let.
Planeta obíhá v ideální vzdálenosti od své hvězdy, což zajišťuje, že její povrch není ani příliš horký, ani příliš chladný, a tak může voda na jejím povrchu existovat v kapalné formě. Právě to je pro lidstvo základní podmínkou života.

"Jako v parku v Sydney"
 Studie astronomů z Kalifornské univerzity a Santa Cruz ukazuje, že „Nová Země“ je minimálně dvakrát tak velká jako Země samotná. Díky tomu je schopná lépe si udržet svoji atmosféru a zároveň i zadržovat na svém povrchu vodu. Zda je ale voda na planetě zmrzlá a uložená pod povrchem, anebo je tekoucí, vědci nebyli schopni říci.

Teplota na planetě by měla být také vyhovující. „Povrchová teplota na většině území je tak akorát správná na to, abyste mohli stát na povrchu a cítili jste teplo tamního Slunce na tváři, mělo by to být podobné jako stát v parku v Sydney,“ prohlásil Vogt.
Sám profesor Vogt planetu už přejmenoval a nazval jí podle své ženy. Osobně jí říká „Zarminin svět.“
Michaela Cmíralová, Novinky
Když se dozvídám něco s prodlevou 20 let, tak to už vypadá na parádní rodinné tajemství. Jak to změní naše myšlení a chování, když místo internetu, mobilu, ipodu.., které vše ukrutně urychlili, Gliese nás naučí rytmu 22 světelných let. Život a věci tak můžou získat zase jiný rytmus... škoda, že to asi neuvidím, nezažiju, protože tohle zrychlení tady a teď je pro tělo stresující a neodpovídá Radosti v nás, ona - Radost je pomalejší než tempo této doby. Radost je stav dokonalé sladěnosti člověka s realitou, soulad a harmonie, kterou můžeme dosáhnout ve chvílich klidu a dokonalého vyladění. Zarminin svět je dalekooooooooo před námi.... jaký  bude? Myslím na to jako na potenci, která se objevila 22 světelných let daleko.
Dobrou noc. Cantadora

úterý 31. července 2012

nemocnice Na Františku

Musela jsem strávit několik dní v nemocnici na Františku. Svět v nemocnici má svůj rytmus, není tam internet, telefonuje se málo, hodně se spí a pravidelně jí, nemocní berou pravidelně léky, pečují o ně sestričky, s odborným zájmem si vás prohlíží lékaři. Trošku návrat do dětství, kdy se o vás starali dospělí a vy jste se nechali opečovávat, ALE, tenhle návrat je nedobrovolný a spojený s nemocí. Naštěstí jsem opět skoro zdravá, doma a můžu se těšit z léta, práce, lásky a rodiny.

Musela jsem strávit několik dní v nemocnici na Františku. Svět v nemocnici má svůj rytmus, není tam internet, telefonuje se málo, hodně se spí a pravidelně jí, nemocní berou pravidelně léky, pečují o ně sestričky, s odborným zájmem si vás prohlíží lékaři. Trošku návrat do dětství, kdy se o vás starali dospělí a vy jste se nechali opečovávat, ALE, tenhle návrat je nedobrovolný a spojený s nemocí. Naštěstí jsem opět skoro zdravá, doma a můžu se těšit z léta, práce, lásky a rodiny.
Zamilovala jsem se do staré budovy nemocnice Na  Františku, protože jsem se dívala z okna pokoje na krásné střechy starých budov, viděla zapadat sluníčko v zahradě se slunečnými hodinami. Každou hodinu zvonil zvon nemocniční kaple. Nejdřív mě to rušilo, ale rychle jsem si zvykla a zvlášť kolem půlnoci jsem počítala kolikrát zazvonil jasný zvuk zvonu... nevím jestli to bylo kvůli infuzím, které jsem dostávala, ale zdálo se mi, že zvon je náladový a nevyzpytatelný. Někdy zvonil kažou hodinu jenom jednou, ať byla jedna nebo šest hodin. Jindy zvon zvonil poctivě a jasně dělal BIM-BAM tolikrát, kolik bylo hodin.  Nejvíc mně pobavil jednou o půlnoci, když poctivě udělal jedenactkrát BIM-BAM a zmlkl, i když hodinky ukazovali půlnoc. Pomyslela jsem si s despektem:  "Ten zvon si zvoní jak chce!" Ale za pár minut jsem uslyšela zazvonit ještě jedno bim-bam. Pousmála jsem se, tajemný zvon reagoval.  Zvon se pro mě během pobytu měnil, nebyl jenom předmětem. Tento má svoje nálady a srdce,  bavilo mě poslouchat jak právě zvoní. Někdy jenom oznamuje: "celá hodina odbila",  jindy hlásí, kolik je právě hodin. Zvon jaký jinde neslyšíte, zvon s duší. Byla to taková moje dětská hra v nemocničním pokoji mezi cizími ženami, kde jsem si připadala spolu se zvonem bezpečně.
 Teď už jsem doma a se zájmem si čtu o historii této nemocnici se svéhlavým zvonem, který zvoní podle svého záhadného kódu.
A tady je  něco o nemocnici z oficiální webové stránky nemocnice na Františku:
"Jen obtížně bychom hledali zařízení, a to nejen na území republiky, ale i v širším evropském regionu, v jehož prostorách je poskytována lékařská péče nepřetržitě od 14. století. Uprostřed hlavního města, na pravém břehu Vltavy, takový unikát nalezneme – je to Nemocnice Na Františku. Nemocnice se rozvíjí po celou dobu své existence, tedy od roku 1354, kdy Arnošt z Pardubic vysvětil kapli a špitál. Arcibiskup Jan zřizuje v roce 1368 nadaci, která nemocnici zajišťuje další existenci, tuto nadaci zaštiťuje sám císař Karel IV.

V roce 1620 předává Ferdinand II. zakládací listinu nemocnice řádu Milosrdných bratří a nemocnice se dále rozvíjí – při špitálu je zřízena lékárna, počet lůžek se z původních 24 rozšiřuje na 55, v roce 1703 je přistaveno další poschodí a zařízení je schopno přijmout téměř 90 pacientů.
Dar císařovny Marie Terezie umožňuje další zvelebení Nemocnice Na Františku, která se jako pobočka lékařské fakulty stává významnou vědeckou a výzkumnou základnou. V roce 1783 císař Josef II. schvaluje plány na další rozvoj nemocnice.
... Na přelomu století navštěvuje nemocnici císař František Josef s následníkem trůnu Ferdinandem d´Este, aby nemocnici podpořili. Ta záhy disponuje 200 lůžky a stává se tak největším zdravotnickým zařízením v Praze a širokém okolí.

V roce 1847 zde provedl Celestýn Opitz první amputaci končetiny v celkové éterové anestezii v tehdejším Rakousku-Uhersku a v celé Evropě. Anesteziologickou tradici umocnilo ještě v roce 1965 zřízení prvního lůžkového anesteziologicko-resuscitačního oddělení v tehdejším Československu.
Důležitost nemocnice ve středu Prahy podtrhla i taková jména jako T.G.Masaryk, E. Beneš anebo papež Pius XI., kteří se zasloužili o získání značného finančního obnosu, díky němuž mohla být v roce 1926 dokončena dostavba nábřežní části objektu.....

Během II.světové války fungovala nemocnice jako vojenský lazaret pro raněné piloty nacistické Luftwaffe. V roce 1950 byl celý komplex převeden do majetku státu a stává se součástí různých Obvodních ústavů národního zdraví a to až do roku 1992, kdy se nemocnice vyčleňuje z OÚNZ Praha 1. Vzniká tak Nemocnice Na Františku jako příspěvková organizace."

Dobrou noc. Cantadora

neděle 22. července 2012

úsměv


Sluníčko nesvítí, politická situace je napjatá, ekonomická krize je cítit všude a navzdory tomu každou minutu žijeme, v dobrých a špatných časech. To co můžeme ovlivnit, je právě to, jak se při tom cítíme. Nemůžeme popřít smutek, strach, hněv a jiné emoce. Ale nechci psát o tom. Píšu o tom, jak zacházíme se svým životním darem RADOSTI. Radost v sobě musíme pěstovat, abychom byli duševně zdraví, potřebujeme přijímat kromě jíných pocitů, minimálně třetinu radosti denně, aby byl náš den příjemný. Není to emoce, která snese ignoraci a odmítání.
Byla jsem pár dnů ve Vídni a zlepšila jsem si náladu jenom tím, že se lidi usmívali. Nemyslím si, že mají o tolik lepší život, ale myslím si, že se už naučili víc si vážit  své životy a lépe o ně pečovat. Tam jsem viděla, že člověk člověku opětuje úsměv.  Zdvořile pustí sednout toho, kdo se právě cítí  unaveně, že nevydrží stát tři zastávky... (rozhodně se nežene na jediné volné místo v tramvaji, aby tam byl dřív než paní s třemi nákupními taškami...) Pozdraví, když vstupují do místnosti, kde jsou LIDÉ. Pozdraví, když odchází z místnosti, kde jsou LIDÉ... lidi se vnímají, cítí v prostoru lidskou existenci. Na chvíli jsem pocítila sounáležitost s nimi, byla jsem sice cizinka, ale nebyla jsem cizorodý prvek. Na krátky moment jsem byla ve Vídni a cítila jsem SOUNÁLEŽITOST s nimi. Ano, uvědomila jsem se, co mi tady v Praze chybí, nevidím mezi lidmi sounáležitost, o které mluví Alfred Adler, jako o jednom z tří pilířů duševního zdraví.
Díváme se před sebe, bez očního kontaktu, úsměvu. Bez známky toho, že cítíme, vnímáme, vidíme  vedle sebe dalšího člověka. Díváme se někdy tak odcizeně, že v prostoru není NIC. Léto, matka země nám nabízí paletu radostí. Úsměv k němu patří.
Úsměv je dar. Je to pohled do očí druhého a signál, jsem teď a tady a vidím vás, krásny den, z hloubky duše se raduji, že jsem a můžu být toho všeho součástí.
Nemám v sobě ani dvě skleničky brandy, ani jsem si nedala práska, abych psala tyhle optimistické báje (znám ženu, která by klidně řekla bláboly). To kdyby teď škarohlíd v každém z nás chtěl popřít  lehkost léta, ne, jsem při smyslech. A vím o čem píšu. Hledám radost v našem soužití, ne v rodině, ne na pracovišti, ale jenom tak  na ulici, mezi lidmi. Nechci se smířit s tím, že rozdíl mezi Vídní a Prahou je v tom, že tam se lidi usmívají a cítíte jak vás to hladí a v Praze zamračené tváře lidí zabolí, kradou duši...
Líbí se mi profese fotografa, který může přímo z výkonu své profese lidi požádat: "Úsměv prosím!"
Hezký den. Cantadora

čtvrtek 12. července 2012

Konflikt. Když sen ví....



První sen snící po konfliktu se ženou, kterou snící  považovala za svojí duchovní matku:
"Vidím se jako pozorovatel, jsem zároveň těhotná žena, zvrací na mě cizí žena. Uhýbám před ní, ale ona jde za mnou a pořád na mně zvrací."
Po prvním snu došlo k úlevě, snící si přestala brát osobně všechny výčitky, kterými ji zahrnula její učitelka. Pro ní byla duchovní průvodkyní, kterou si do té doby idealizovala a bezmezně jí důvěřovala. Když se jí snící postavila a začala s ní mluvit jako s rovnocennou partnerkou, došlo k nečekanému konfliktu ohledně kompetencí a pravomocí.
Hned další noc přišel druhý sen, který měl snící pomoc přijmout realitu.
"V davu lidí stojí malá holčička, kterou si nikdo nevšímá a je tam bez matky. Jdu k ní, chci ji obejmout, ale nedovolí mi to, takže ji proti její vůli zvednu a křičím na lidi: "Hledá se maminka ztracené holčičky." Ale náhle mi dochází, že to děvčátko se nezatoulalo, že jí  matka záměrně opustila a nechala v davu."
Snící se vzbudila s pocitem opuštěnosti a zrady. Cítila hluboký smutek, ale zároveň se jí ulevilo.Došlo jí, že podcenila sílu konfliktu se svojí duchovní učitelkou. Přestala si celou situaci zlehčovat a omlouvat. Mohla teď začít zpracovávat své pravé pocity. Začala tím, že opečovala své vnitřní dítě.
Takhle rychle a účinně sen pomáhá, když je žák připravený. Snící se ulevilo, proces přijetí a zvládnutí  konfliktu přinesl klid a znovunabytou duševní rovnováhu. Zároveň jí konfrontoval s požadavkem stát se sama sobě učitelkou. Čas být žáčkem, který lpí na "vedení/učení někoho jiného" skončil.

Hezký den Cantadora

čtvrtek 21. června 2012

rajský pocit


Vrátila jsem se z Tater, kde jsme spolu se synem absolvovali pár túr po horách, dobře relaxovali a jeden zážitek je navíc. Nejdřív to tak ani nevypadalo, protože jsem se rozhodli pro výstup k Priečnemu plesu, který byl popsán jako středně náročný. Nakonec jsem tam vůbec nedošla, teď jsem asi autorsky  zabila pointu příběhu. Ale tohle nemá být zážitek plný akce. Přechod přes Malú studenú dolinu je asi nejdůležitější okamžik, který jsem v horách zažila. V tichu, které bylo z obou stran posílené vysokými horami, zvuky plynoucí vody potoka, která opravdu jemně "zurčela", neuvěřitelně lahodný zpěv ptáčka otevřeli  pocity, které nenabízí civilizace - v Malé studené dolině jsem zažila totiž stav podobný euforii. Dokonale se mi povedlo být tady a teď. Splynula jsem s tím místem, stav konání a myšlenky odešli. Nebyla ve mně žádná netrpělivost, co dál, necítila jsem nic kromě naprosto otevřených smyslů, nebylo žádné plánování, chtění. Jenom jsem tam BYLA. Trvalo to určitě nějaký čas. Ten stav, kdy je vše v dokonalé jednotě a nikdo a nic ji nemůže narušit. Tu jednotu s přírodou, kterou možná prožívali naši praprapředkové předtím než se z přírody vydělili. A já se bojím, že je ten stav čím dál vzácnější a nedostupnější. Civilizace nás stále více zahlcuje, intenzivněji odlidšťuje a místa, kde můžeme  splynout s matkou zemí ubývá.  Tohle neumí tablet, iphone, ipode, mobil, počítač, skype a jiné úžasné vymoženosti techniky, tohle je jenom mezi člověkem a naší planetou. Moc miluji tohle místo a Zem. Dobrou noc.  Cantadora

  

 

pátek 15. června 2012

není pomoc jako pomoc

 Během krátké doby jsem viděla a byla konfrontována jak pomáhají lidi. V prvním případě žena s velkým srdcem a dobrými úmysly chtěla pomoc, aniž se zeptala jestli člověk, kterému se rozhodla pomoct o to stojí. A tak nadělala svým činem víc škody než užitku. Druhý příběh je o ženě, která vstoupila do projektu na pomoc konkrétním dětem v Indii se souhlasem dospělých. Dětem, kterých rodiče nemají prostředky na jejich obživu, chtějí zlepšit jejich tíživou situaci.Pomoct jim chodit do školy a mít základní jídlo. je to moc dobrý a smysluplný projekt. Tato žena svým zápalem dokázala otevřít srdce i peněženky lidí. Uvědomila jsem si, že i já se někdy hrnu do pomoci, ale než se tak stane, musím se zeptat: "Můžu vám pomoct, s čím vám můžu pomoct nebo jak vám mám pomoci?..." Někdy jsou dobré úmysly cesta dlážděná do pekla; zvlášť v případě, když druhý člověk potřebuje spíše než pomoc -  podporu - , že si ve své situaci poradí sám. O tom by mohla vyprávět svůj dlouhý příběh Zlatá rybka. Hezký den a dobré sny. Cantadora

středa 6. června 2012

pauza v Druně





Proběhl poslední seminář před prázdninami, loučila jsem se básničkou:
Slunce, léto, milování, tak se holka nebraň ani....
Tu básničku nám  složila/nebo parafrázovala kamarádka, když jsme se rozjížděli do domovů na prázdniny. Tak ráda si vybavuji tu chvíli, chichotání a lehkost bytí 17letých dívek, které věřily v ráj na zemi. Básnička mi  připomíná tajemství, které ještě není odkryto. Mám ráda začátek léta, ostatně jako každé období. Pokaždé vnímám, že TANEC života nabírá na síle. A kdo se nezapojí, nemůže cítit jeho ohnivou energii.
Semináře v tomto pololetí měli překrásné sny. Potkávali se tam lidé vnímaví, obdarovaní vnitřní imaginací a hlubší moudrostí, která pokaždé vyplavala napovrch. Na začátku semináře jsme byli pro sebe cizinci, ale  rozcházeli jsme se v důvěrné blízkosti jako dávní známí. Hezké léto drazí snící.
Moc ráda budu pokračovat po letní přestávce, určené  lekci ŽÍT, v práci se sny
a 3.9.2012 v Druně v 18.00 h  nashledanou.
Cantadora

pondělí 4. června 2012

příprava na seminář o snech

Za hodinu začíná seminář o snech. Téma archetyp dítěte. Pořád nejsem správně naladěna, ale teď mi do doklaplo. Podívala jsem se na žádost o ruku, kde je zastoupeno vše co obsahuje archetyp dítěte.

http://www.stream.cz/video/685830-tohle-video-dojima-miliony-lidi-po-celem-svete

Teď můžu jít a přednášet to, co vím o archetypu dítěte. 
Téma překonání protikladů, osamělosti jako výchozího předpokladu cesty k JÁ, bezmoc, směřování do budoucnosti, téma hermafrodit, život a smrt, cestu od dítěte k hrdinovi... a zpět. Na tom videu je návod jak si můžeme celý život hrát. Jak to pomáhá, aby nás naše příliš diferencované vědomí neohrozilo a neuvrhlo zpět do temna nevědomí. Jak je důležité nezapomenout, že jsme zakořeněni v našich instinktech a i to nejvyšší a duchovné v nás musí trvale žít ve spojení s tím nejnižším instinktivním. Tak vypadá žádost o ruku, když dítě v nás se raduje, miluje, tančí a zpívá. Děkuji za to. Cantadora

pondělí 28. května 2012

TOUŽIT: to-užít a tou-žit; jaký je v tom rozdíl?



V sobotu jsem byla na semináři o feng-shui. Máme výbornou učitelku, krásně to tam plyne a hodně věcí se tam učíme. Protože jsem probírali téma dokonalosti (podívejte se na dokonalost jídla, které je na obrázku), tak jsem se dotkli tématu TOUHY. Chvíli jsme se bavili o tom, jak je důležité tou-žit ve smyslu lidské  touhy.. .a pro mě to dostalo i význam užívat si vše na sto procent v tom, co děláme, to-užívat.
Matthieu Ricard v Knize o štěstí napsal o touhách tohle....:"není bez zajímavosti, že podle provedených studií lidského mozku nejsou za pocity "potřeby" a "lásky" odpovědny tytéž mozkové oblasti a neurální okruhy. To vysvětluje, proč si nejdřív na určitou touhu můžeme zvyknout a posléze se stát na ní závislými. Potřeba jejího uspokojení totiž nemizí ani v případě, že vlastní prožitek nám již přestal být příjemný. Nakonec toužíme, aniž bychom milovali. Přitom bychom se od trýznivé posedlosti, která nás nutí toužit po něčem, co nás už dávno přestalo uspokojovat, rádi osvobodili. Ze stejných důvodů můžeme naopak někoho či něco milovat, aniž bychom pociťovali jakoukoli touhu.
Rozpor mezi potřebou a blahem dokresluje v nejkrajnější podobě způsob,  jakým Eskymáci loví vlky - zabodnou do sněhu nůž, aby z něj vyčnívala pouze špička. Když vlk začne lízat čepel, pořeže si jazyk a začne krvácet. Rozdrážděn krví líže ostří nože o to zuřivěji, prohlubuje své rány a nakonec zemře vykrvácením."
Tolik o touze, která má  v našem životě své výsadné místo. Je to ta lehkost bytí, kterou si můžeme v životě užít. Když jsou  slast a touha  natolik silné, že se stanou našimi závislostmi,  jsme na cestě pryč od lásky, pryč od sebe.

Krásné sny. Cantadora

pátek 18. května 2012

Imaginace: příběh o vykoupení


V pohádkách a mýtech není neobvyklé, že lotr potrestaný za své hříchy není pohřben nebo je pohřben za městem, kam jsou vykázáni všichni hříšníci.  Hlavní hrdina příběhu, který putuje po světě s cílem splnit nějaký těžký úkol, se nad tou mrtvolou slituje. Za své poslední peníze ji nechá pohřbít se vší úctou a vážností. Pak pokračuje dál na své pouti za strastiplným úkolem, aby zachránil svoji rodinu, zemi anebo své království a lid a samozřejmě taky nevěstu. Po tomhle aktu soucitného činu nastává krásná a nadějná fáze příběhu, protože hrdinovi se začne dařit plnit úkoly.  I když je jeho úkol těžký a je v něm plno překážek a nástrah, on je zdolává s pomocí neviditelných pomocníků, kteří ho na jeho cestě chrání a radí mu. Na konci příběhu se ukáže, že tím pomocníkem a MOUDRÝM RÁDCEM je duch zemřelého, kterého mŕtvé tělo hlavní hrdina vykoupil. Tak se mu odměnil za to, že ho uchránil před úplným odvržením i po své smrti.
Je tomu tak i v našich životech. Všichni se dopouštíme  nějakých nepravostí, naštěstí náš hlavný hrdina (naše nejsilnější psychická energie) v nás má schopnost nás vykoupit před naprostým odvržením a izolací.
Tohle jsem pochopila při práci s imaginacemi. V imaginacích  jsem potkávala v hlubinných obrazech mnoho symbolů zavrženihodných lidí a nedůstojně pohřbené mrtvoly. Až po mnoholeté práci mi došlo, že z nich můžou vzejít moudří rádcové, protože vědí o životě z odvrácené strany víc, než si přeje naše EGO.
Vykoupení je proces, který znamená víc než odpuštění (něco pustit), znamená to aktivní čin, vykoupit něco, dát vlastní "krev" tomu, kdo v nás pochybil a důstojně to uložit na věčný spánek.
Ráda s vámi budu na tomto tématu pracovat v aktivních imaginacích. Je to cesta pro odvážné, na konci této cesty je setkání s vlastním rádcem... Dobrou noc. Cantadora

ze šuplíku: Láska matky


Další příspěvek, který jsem nedala včas na blog je o lásce, jedné z nejsilnějších. O lásce mateřské...  v neděli proběhl  Den matek.Vše nejlepší přeji všem matkám minulým, přítomným a budoucím.
Ráda bych citovala z knihy Symbióza a autonomie od Fratze Rupperta toto:
"Čím stabilnější je matka, čím lépe se cítí, tím lépe se dokáže její dítě samo o sebe postarat. Děti s "jistotou vazby" se snáze mohou otevírat okolnímu světu, protože nemusí věnovat tolik pozornosti stavu, v jakém je matka.Vědí, že matka je tu a právě v tísni a nouzi je tu pro ně. Když má dítě starosti, může jít za matkou, odbourat svůj stres a znovu se emocionálně nabít. Naproti tomu pro dítě s "nejistou emocionální vazbou" je podstatně těžší otevírat se okolnímu světu. Jeho pozornost se z větší části zaměřuje na matku, která není dost stabilní a spolehlivá, aby ji mohlo s klidem nechat delší dobu o samotě. Vlastní matka je pro takové dítě trvalým zdrojem stresu. Proto je samo dítě  konstantně ve stresu a nemůže se učit, jak upokojit nepříjemné pocity jako strach, vztek a smutek. Jestliže rodiče nejsou schopni adekvátně reagovat na touhu dítěte po vřelosti, ochraně, opoře, bezpečí, jistotě a především lásce, znamená to pro dítě nesmírnou duševní tíseň a nouzi." citát z knihy: Symbióza a autonomie od Fratze Rupperta.

Přemýšlím, jestli se dostatečně staráme o budoucí matky, jestli jim poskytujeme v dostatečné míře stabilitu a podporu. Aby pak mohla dávat dítěti právě symbiotickou vazbu, která pak lehce a jednoduše může vytvářet důvěru dítěte ve svět. Jsou ženy, které to umí a jsou úžasně nadané v tom spojit se s dítětem a dát mu slast už od začátku. Ale je celá armáda žen, matek, které mají v sobě chlad, necitlivost, tvrdost a nerozumí svému děťátku. Není jim dobře, mají velké množství problému od deprese, pocitů viny až po agresivní záchvaty, ale je těžké o tom pro ně s kýmkoliv mluvit. Je to pro společnost ohrožující a skoro tabu. Potkávám tyhle příběhy strašných matek ve snech snících i v reálném světě. Zaslouží si, aby byly vyslyšeny a okolí jim podalo pomocnou ruku. Stejně tak jako jejich děti potřebují lásku a vědomí toho, že jsou to milované bytosti schopné lásky. Důležité je  vidět, rozpoznat, pojmenovat a nezavírat před tím oči, když matka má problémy s tím být dost dobrou matkou. Je teď dost možností, jak s tím začít něco dělat. Přiznat si to a požádat o pomoc je začátek cesty k nápravě. Potom dospělí padesátníci u terapeutů nebudou muset marně hledat  odpověď na otázku: "Co jsem udělal/a špatně, že mě matka nemilovala?"
- "Nic děťátko nic, jsi nejúžasnější človíček na světě a maminka by tě ráda milovala jak to potřebuješ, ale neumí to."
Krásně a drahé ženy, pečujme o sebe a i o naší mateřskou část. Je silná, vyživuje nás všechny, dodává nám důvěru a naději v život.  V dnešní nejisté době je to možná to nejdůležitější, co můžeme dělat. Cantadora



Které myšlenky zůstali v šuplíku: Hekaté


Tenhle příspěvek jsem rozepsala před čarodějnicemi.... ale pak jsem šla s kamarádkou na Kampu do průvodu na pálení čarodějnic. Ukázalo se to jako čistá komerce. Rozhodně jsem nepřišla do kontaktu se svojimi odpornými a špinavými částmi, které bych pak mohla rituálně spálit. Zato bych tam mohla do sytosti pít pivo a jíst buřty ve stáncích na Kampě, které tam při této příležitosti vyrostli...  proto se vracím k článku o Hekaté, který mi je bližší než parodie na obřad pálení čarodějnic.
Hledala jsem na webu vše o Hekaté.  Je jednou z velkých ženských postav v souvislosti s čarodějnicemi. Tím jsem ji chtěla vzdát úctu jako Té z řady žen, která bude bezejnemmá a neoslavovaná , ale bez ní není života.
Michael Streeter
Božstva
"Patří mezi nejmocnější, nejuctívanější a samozřejmě nejobávanější. Je starší než řecká božstva, ale Řekové ji přijali za svou, v úctě ji choval i otec všech řeckých bohů Zeus. Byla současně bohyní plodnosti, Měsíce a podsvětí. Kromě toho též byla patronkou magie a čarodějnictví, kvůli tomu se na západě vyobrazuje jako pekelná bestie s červenýma očima, která v noci navštěvuje hřbitovy, nutí psy divoce výt, vyvolává noční můry a šílenství. Jedno z jejích dávných jmen zní Bezejmenná. Také se často zobrazuje se třemi hlavami a těly, čímž jednak zdůrazňuje její schopnost vidět do minulosti i do budoucnosti, jednak jde o symbol křižovatek, jejichž je patronkou, ty mají jak doslovný tak i symbolický význam: představují přechod či změnu směru, to v případě Hekaté znamenalo přechod ze zrození do smrti. Ve starověku však byli život a smrt, světlo a tma součástí jednoho celku Smrt nemůže být bez života a život bez smrti - nekonečný koloběh.
Hekaté bývá také spojována se zrozením a s porodními bábami, i ty byly někdy pronásledováni jako čarodějnice. Byla rovněž bohyní Měsíce a občas vystupovala ve spojení se Seléné a s Artemis, kdy představovala ubývající, temnou stránku Měsíce.
Symbolizuje moudrost, lidské podvědomí a vnitřní, skryté já - temnou stránku, kterou musí člověk uvést v soulad s vědomou myslí, aby v životě dosáhl jednoty."
 Čtěte to s takovou láskou a respektem jako já. Hezký den. Cantadora


čtvrtek 12. dubna 2012

Velikonoční tradice

Píšu si ještě zápisky k velikonočním tradicím, které jsem posbírala z novin a časopisů během přípravy na Velikonoce a ráda bych si to uchovala na přípravu příštích Velikonoc. Protože pro sebe až takhle pozdě objevuji duchovní a přírodní rozměr Velikonoc. Obnova a znovuzrození mně tenhle rok zasáhli hluboce. Pod náporem povinností jsem zapomněla, že život není práce a duši musíme sytit stejně jako tělo.
Proto začnu jídlem. Co se vařilo v kuchyni našich matek, babiček a prababiček?
"Na Škaredou středu se podával hrách, čočka, cokoli co hospodyně uvařila mělo vypadat nevábně, takže kdyby to byli ovesné placky, měla by je  hospodyně aspoň trochu při obracení potrhat. Na Zelený čtvrtek v kuchyni měla hlavní slovo zelená barva špenátu, kopřiv, petrželky, medvědího česneku a dalších bylinek, z kterých se vařila polévka, věřilo se, že kdo bude jíst zelené, bude po celý rok zdráv. Zelený čtvrtek je i dnem, kdy Jidáš zradil Ježíše - na stole nesměli chybět jidáše, kynuté těsto ve tvaru krouceného provazu, na němž se Jidáš oběsil, potírané medem. Kdo je ve čtvrtek pojedl před východem sluníčka, měl být celý rok chráněn před hadím uštknutím, včelím bodnutím a lidskou zradou. Velký pátek, den ukřižování Krista, byl ve znamení smutku, tedy i půstu. Ten, kdo věděl, že hlad nevydrží, si mohl k jídlu připravit rybu. Nejvíce se kuchařky zapotili na Bílou sobotu; k obědu chystali velikonoční nádivku z uzeného masa, housek, vajec, mléka a bylinek, ten den se barvila i vajíčka. Během soboty se připravoval i nedělní beránek. Pro ty, co nepečou jehněčí pečínku, tak symbolicky přichystají  beránka z kynutého, piškotového nebo třeného těsta a především mazance, nejstarší doložené velikonočné pečivo u nás. Bochánky, které hospodyně před pečením nahoře nařízly do kříže - na upomínku Ježíšovy oběti -, se připravuje z takřka stejného těsta jako vánočka, s tím rozdílem, že do těsta se přidává víc vajec a špetka muškátového oříšku. Upečené mazance, stejně jako masité pokrmy se pak nosily do kostela k vysvěcení. Svátky vyvrcholily Božím hodem velikonočním. Stůl byl slavnostně prostřený a nechyběly na něm nejen posvěcené mazance, dlouho odpírané maso a nejrůznější pokrmy z vajec, ale především zmíněný beránek, symbol čisté oběti a podobenství Vykupitele."
převzaté z  LN Pátek; upravené a krácené
"Který den Velikonoc je hlavní? Pro křesťany neděle. Právě na Boží hod se slaví vzkříšení. A protože Židé, k nimž Ježíš i první křesťané patřili, považovali za začátek nového dne už západ slunce toho předešlého, hlavní oslavy jsou  na Bílou sobotu po setmění. Je to podobné jako na Vánoce - Bílá sobota odpovídá Štědrému večeru a hlavní den je Boží hod.
A proč se lidové zvyky vážou hlavně k Velikonočnímu pondělí? Je to den po Božím hodu, kdy odezní hlavní nápor náboženských obřadů a je čas na "skotačení." Volno po Božím hodu je tradiční - na Vánoce je to na Štěpána, kdy se dříve taky chodilo na koledu a do hospody mohli i čeledíni. Volnem se zdůrazňuje výjimečnost předchozího dne a je to příležitost, jak si dát kromě modlení i pořádně do nosu.
Co se děje na Zelený čtvrtek a Velký pátek?
Ve čtvrtek Ježíš s apoštoly naposledy povečeřel. Když snědli pečeného beránka, rozdal jim Ježíš chleba a víno a řekl, ať to přijímají jako jeho tělo a krev. Až s nimi nebude, ať jídlem a pitím s ním znovu vytvoří společenství. Na Zelený čtvrtek tedy Ježíš vlastně založil mši svatou, která se slaví po celém světě každý den, s jedinou výjimkou a tou je Velký pátek. V kostelech se v ten den neslouží mše, ale zvláštní velkopáteční obřady, při kterých se jako jediný den v roce neproměňuje chleba a víno. Mše na Zelený čtvrtek je podobná běžné nedělní bohoslužbě, jen je slavnostnější. Obřady na Velký pátek jsou zajímavější - zvony podle tradice letí do Říma a úplně se odmlčí varhany. V kostele se ani nesvítí. Zpívají se pašije a lidi uctívají kříž tím, že před ním poklekají. Na místě, kde stojí o Vánocích betlém. se odhalí boží hrob. Na Bílou sobotu začíná mše později než jindy. Správně až po setmění, začíná se žehnáním ohně před kostelem, čte se mnoho pasáží z Bible, které ukazují celé dějiny spásy. V půlce mše se znovu rozezní zvony a začnou hrát varhany. Tím vlastně začínají Velikonoce. Přesný termín Velikonoc je pohyblivý - je to vždycky víkend po jarním úplňku." MF Dnes Víkend - upravené a krácené
V tradicích je něco uklidňujícího a bezpečného. Je v tom spojení s předky i potomky, když je naučíme tradice ctít.
Hezké jaro. Cantadora

sobota 7. dubna 2012

Velikonoce

Hezké Velikonoce.
 Cantadora

středa 4. dubna 2012

živote, nebojím se tě... a jak to pokračuje

20. ledna jsem psala o snu s názvem Živote nebojím se tě - klepání na dveře a jak se snící bojí jít dveře otevřít...
Včera volala, protože se jí zdál pokračovací sen, že jí zase někdo klepe  na dveře, ale tentokrát  překonala svůj strach a šla otevřít. Zjistila, že to klepání je vítr, který bouchá za dveřmi... po probuzení se jí ulevilo.
 Nejenom že ve snu konečně dveře otevřela, ale po dlouhém zvažování dala v realitě výpověď v práci. Bála se udělat takové rozhodnutí. Teď je přesvědčena, že jí to pomůže se pohnout dopředu, protože v zaměstnání už byla dlouho nespokojená a drželi jí tam jenom jistoty složenek.
Vítr za dveřmi je čerstvý vítr, který potřebuje, aby se jí vrátila do života radost a těšení se na práci. Už jí dlouho necítila. Dobrou noc. Cantadora

První výročí soukromé praxe


Před rokem jsem 1.4.2011 zahájila provoz své soukromé praxe jako psycholog, kouč a snový průvodce. Za tento rok se mi povedlo provést pár desítek lidí jejich snovou krajinou, objevit symboly a komplexy, které byli nabité spoustou informací pro snící. Pomohlo jim to najít cestu jak dál, otevřít, pojmenovat a vyléčit nějaká poranění, najít nové zdroje a motivy pro další cestu. Děkuji svým klientům za důvěru a otevřenost, s kterou mi dovolují, abych je provázela v individuální terapii, při koučování a poradenství. Cítím se být nejvíc průvodkyní v našem pobytu tady. Máme k dispozici mnoho map, které používám na různých cestách s různými klienty. Spoustu map ale dostáváme do rukou v průběhu cesty a vzájemně si pomáháme najít tu nejschůdnější cestu. Někdy je hodně náročná a vyčerpávající, je úžasné sledovat vytrvalost, odvahu a upřímnost s kterou to spolu zvládáme. Slavím první rok této práce v mé vlastní ordinaci. Založila jsem virtuální dům osobního rozvoje DORA, scházíme se v něm, abychom společně na seminářích zvládali témata naší duše – témata strachu, smutku, hněvu, radosti, rovnováhy. Scházím s se ženami, které chtějí oživit a posílit svůj šarm, v létě otevřu skupinu dialogu mezi muži a ženami na všechny aktuální témata. Připravuji nové semináře o našem psychologickém vztahu k penězům, seminář o archetypech a našich životech....  Pokračuji v seminářích a supervizích snů a vyprávíme si dál příběhy našich životů, které chceme vzájemně vyslyšet, aby jsme mohli spolu pokračovat na naší cestě. Děkuji za vaši přízeň a důvěru, s kterou se na mně obracíte. Snažím se být dost dobrá pro sebe a snad pak můžu být dost dobrá i pro ostatní. Snažím se mít ráda i své chyby a omyly, které můžou pomoct i mým klientům přijmout své chyby a omyly jako součást lehkosti bytí.
Dobrou noc. Cantadora

čtvrtek 29. března 2012

seminář Smutek

V sobotu 24.3. 2012 jsem chtěla jít na pohřeb Majdě, která umřela v pondělí. Dlouho před tím jsem zvala na seminář o smutku lidi, kteří potřebovali projít cestu svého smutku. Zastavit se na místech, které v životě neoplakali. Na pohřeb jsem nešla právě kvůli semináři, abych mohla být spolu s lidmi s odvahou a vnitřní poctivostí. Abychom se dotkli vlastních poranění a oplakali své neoplakané smutky. Ten den jsem cítila, že zároveň truchlím pro Majdu, ale mám i radost, že jsem poznala jí i její rodinu.
Důležité bylo přijmout poznání, že smutek je emoce, která má člověka zpomalit, dát mu čas a prostor na reorganizaci vnitřního světa. Ztráty, poranění mění trvale nebo dočasně vnější svět člověka a tomu se musí přizpůsobit ten vnitřní. Smutek přeskupuje náš svět, pomáhá nám adaptovat se ke změnám, které člověka čekají. Někdo měl matku a přišel o ní, jiný ztratil rodinu, někomu zavraždí blízkého člověka, kolik lidi prožilo vraždu své duše, ztrátu domova, práce, iluze...  život je plynulý tok změn a některé jsou velmi bolestné.
Takhle mi smutek dává velký smysl, jeho dopad na naše životy je nadějně léčebný, není důvod se smutku vyhnout. Není důvod věřit písni: "Show must go on"... Je lepší dělat to, co dělali naši prarodiče, vzali si čas klidu, oblékli se do černého a chtěli si projít svoji krajinu smutku, z které se vrátili, až když přijali ztráty. Rány se zahojili jak dlouho bylo potřeba, aby se pak mohli  pustit na další cesty s obnovenými silami. Ráda bych tento seminář na podzim zopakovala, byl důležitý v objevování smutku a jeho přijetí. A vlastně po něm přišla i radost. Dobrou noc. Cantadora

úterý 27. března 2012

motlitba


Modlitba anonymních alkoholiků pomáhá i ve chvíli, kdy jde o to zůstat věrný sám/sama sobě...
Bože, dej mi klid, přijmout to, co změnit nemohu, odvahu změnit to, co změnit mohu a moudrost jedno od druhého rozpoznat.
Dobrou noc všem, kteří nemají klid, ani odvahu a hledají moudrost mimo sebe. Tady je jeden dobrý maják pro hledající a tápající.
Dobrou noc. Cantadora





neděle 18. března 2012

co nového na Slunci?

Dnes mě ohromila nová informace o Slunci. Slunce je kromě jiných aspektů i symbol moci, ono ovlivňuje naše bytí a nepotřebuje k tomu nic jenom být nebo nebýt. Co se děje na Slunci?

http://www.novinky.cz/veda-skoly/vzdelavani/262015-u-slunce-se-objevil-tajemny-objekt-vypadajici-jako-tmava-planetka.html

Jsem zvědavá  na odpovědi vědců. Cantadora

neděle 11. března 2012

královna Sissi


Sen: Prosila jsem císařovnu Sissi, aby neodmítala své dítě, které se podle ní  nehodí na trůn tak velké říše jaké vládne. Ale císařovna trvala na svém odmítnutí."

Snící svému snu pře víc než rokem neporozuměla a tak jsem se rozhodly společně, že ho necháme v sešitu zatím v klidu dozrávat.  Jeho smysl se nám vyjeví, až přijde jeho čas. Byl jiný než ostatní sny, které se jí v té době zdály. Měl jiné symboly, dynamiku a nedával jí žádný smysl s událostmi běžného života a konflikty, které v té době řešila v práci s kolegyní.
Po roce práce na jiných snech byl najednou jasný a nepotřeboval hlubokou analýzu. V jiných snech jsme totiž velmi jemně a postupně odkrývali základní vztah matky a dcery přikrytý spoustu obranných mechanizmů. V realitě byla nucena dlouhodobě řešit svůj vztah se starší kolegyní, která ji v práci odmítala pomoct s adaptací na nové pracovní zařazení a náplň práce. Nešlo už udržet mimo  vědomí mnohem bolestnější vztah a to se svojí matkou, která její existenci odmítala už před narozením. Velmi pomalu a postupně odkrývala pravdu, že přišla na svět jako nemilované dítě.
Všechny obrany postupně slábly a pro klientku nastala nejtěžší fáze práce: přijetí toho, že jako dítě nebyla přijímána svojí matkou.
Tento sen se stal srozumitelným. Daleko dřív než její vědomí jí sen poslal základní pravdu, ke které jsme ještě další rok krok za krokem smeřovaly.  Pro snící nastal  čas pochopit, že odmítnutí matkou nemohla přežít a tak to jednoduše celý život před sebou ukrývala v nevědomí jako nejhlubší poranění, o  kterém nevěděla. I tak zůstává princeznou císařovny Sissi, ale už neusiluje o její lásku. Pracujeme na tom, aby se otočila k lidem, kteří jí přijímají, pracujeme na lásce, kterou ještě může přijímat a dávat.
Tento sen má prospektivní funkci a pomalu nás usměrnil správným směrem, abychom se zaměřily na základní poranění, které musí být ošetřeno.  Strach a obrana před touto krutou realitou nás dlouho držel před branami pochopení toho, co klientka v hloubi své duše už léta musela držet v podzemí jako dobře ukrytou mrtvolu. Ale pravé vědění léčí. Snící se pomalu nadechla, je na cestě se konečně pohnout. Já ji děkuji za možnost dělat jí průvodkyni územím příběhu matky a dcery, která si musí dát sama svolení převzít své království. Teď může jít a hledat smysl života tam, kde bude přijímána.

Dobrou noc všem matkám a dcerám, které se do něčeho zapletly a čekají na rozpletení svého zakletí. Cantadora

pátek 24. února 2012

tablet


Včera jsem našla na zastávce tramvaje tablet. Nepíšu to proto, že chci psát o morálce, dát tomu nějaké hlubší významy. Je to o pocitech. Uvědomila jsem si, kolik informací má v tabletu neznámý člověk - práci, poštu, banku, fotky, hudbu, osobní život... nevím co dalšího, prostě svůj svět. Cítila jsem, že tomu člověku musím vrátit jeho příběh. Protože člověk se straceným příběhem zabloudí.....
Ptala jsem se v tramvaji, čí je ten tablet. Přihlásila se asi šestnáctiletá dívka, která seděla v tramvaji už když jsem nastoupila s tabletem. Nelitovala jsem ji, když jsem jí natvrdo řekla: Vám bych ho nedala, slečno! Vtipné bylo to, že se slečna urazila. Nevadilo jí že lhala, zatoužila po cizí věci, ale dotklo se jí, že jsem jí ponížila.... tohle jsou paradoxy pokřiveného vidění světa.
Skoro dva dny jsem řešila podle indícií, čí je to asi tablet, až dnes konečně zavolala majitelka. Reagovala na mejl, který jsem rozeslala lidem z došlé pošty na tabletu, jeden došel i majitelce. Potěšilo mně, že je konec pátrání a majitelka je na světě. Zjistily jsme, že jsme bydlely ve stejné ulici. Nemá to pointu, jen jsem klidná, že svět má ještě svůj jízdní řád, kde věci doputují k tomu, komu patří. Ať je to věc, nebo slovo, skutek. Děkuji i klukům z IT, pomáhali mi s hledáním. Příběh je zase tam, kde má být.
Dobrou noc. Cantadora

pátek 17. února 2012

lidský řetěz

"... Kde bylo, tam bylo, žili, byli..."
Kolik lidí před námi prošlo touhle úžasnou Zemí a zanechali na ní své stopy v podobě památek, duchovního bohatství, dobrodružství, umění, zmaru, bojů, válek? Nejčastěji ale předávali svoji energii, odkaz pro potomky... Proto se mi líbí statistické údaje o lidském rodu. Asi nejsou přesné, spíš je to hádání z vody, i tak je to ohromující představa.Tohle si chci udržet v paměti jako důležitý fakt při vykládání z pokladnice 107 miliard příběhů, waw.

"Po Zemi už chodilo 107 miliard lidí

Po Zemi už chodilo celkem 107 miliard lidí, konstatovali vědci z amerického Úřadu pro studium populace (PRB) s tím, že na každého ze sedmi miliard nynějších obyvatel planety Země připadá 15 mrtvých předchůdců. Sedm miliard mrtvých jsme překročili kdysi dávno mezi lety osm tisíc před naším letopočtem a začátkem letopočtu.
PRB určil jako počáteční okamžik měření dobu před zhruba 50 tisíci lety, kdy se na Zemi poprvé objevil Homo sapiens.
„Máme počáteční a konečný bod… Problémem ale je, že pro 99 procent období mezi nimi neexistují údaje,“ podotkla pracovnice ústavu Wendy Baldwinová. To znamená, že aby experti zjistili, kolik do současnosti žilo na světě lidí, museli v podstatě hádat, i když v rozumné míře.
Ve 20. století klesla porodnost ze 40 narozených na tisíc obyvatel za rok na 31 v roce 1995 až na dnešních 23. V minulosti ale bylo třeba zhruba 80 porodů na tisíc lidí, aby lidstvo vůbec přežilo, protože člověk se nedožíval tak vysokého věku jako nyní a jen málo lidí vyspělo natolik, aby mohli mít děti.
„Dnes je očekávaná délka života kolem 75 až 80 let. Podle některých našich odhadů ale ve středověku byla 10 až 12 let, což znamená, že velká část lidí nikdy nepřekročila hranici dětství,“ zdůraznila Baldwinová.
Vesmírná odysea měla pravdu
Mýlil se tedy spisovatel Arthur C. Clarke, který ve své knize 2001: Vesmírná odysea napsal: „Každý živoucí člověk má dnes za sebou zástup asi 30 duchů, neboť právě v tomto poměru počet mrtvých převyšuje počet živých“? Podle Baldwinové nikoliv. „Svůj výpočet provedl v roce 1968, kdy žilo na Zemi kolem 3,5 miliardy lidí. Když použijeme naše metody výpočtu, dojdeme skutečně k číslu 29 mrtvých na jednoho živého,“ vysvětlila.

Jak dodala, je zcela nepravděpodobné, že by počet živých někdy převýšil počet mrtvých. To by totiž znamenalo nemyslitelně vysoký růst populace. „Dovedete si představit, že na Zemi bude žít 100 až 150 miliard lidí? Já rozhodně ne,“ uzavřela Baldwinová.

Méně dětí, ale delší život

* v dávných dobách lidstvo potřebovalo k přežití alespoň osmdesát porodů na tisíc obyvatel na rok

* lidé se dožívali nižšího věku a jen malá část se dočkala vlastních dětí

* dnes se rodí třiadvacet lidí na 1000 obyvatel, očekávaná délka života je ale až osmdesát let ."


Převzato z: znk, ČTK, BBC, Právo

Dobrou noc. Cantadora

úterý 14. února 2012

láska každý den

Děkuji za opětovaný úsměv. Děkuji za pomoc, za kterou nečekám závazek dluhu. Děkuji za důvěru, podporu a radost. Děkuji za pravé přátelství. Děkuji za pravou lásku. Děkuji lidem, kerý podporují mojí víru v život. Děkuji za to, že můžu být sama sebou, říct co cítim bez trestu a odmítání. Protože život je pořád láska v nejrůznějších podobách, ne jenom na Valentýna.


Cantadora

středa 8. února 2012

to znamená, že...

V poslední době jsem se setkala se stejnou reakcí.  Když jsem se stěžovala na bolesti hlavy a jiné neduhy, první reakce lidí byla racionalizace. "Co myslíš, co ti tvé tělo říká? Bolest hlavy znamená, že děláš něco špatně... "
Protože bolesti jsem měla ukrutné, tak jsem nereagovala jako nadšená studentka, která se dozví zásadní informaci o tom, že země je kulatá...  moje bolest se jenom vystupňovala. 
Kde je moje babička, která, když jsem jí řekla, co mě bolí, věděla hned, co potřebuji. Vetšinou teplo, klid nebo bylinkový čaj....
Odsunout bolesti druhého racionalizací je cesta odcizování. A to je něco, co je pořád běžnější.  Nejsme se sebou v kontaktu, nejsme v kontaktu ani se životem jiných. Rozumíme teoriím, ale nejsme druhému schopni podat čaj, když mu není dobře. Vše je JAKO ve filmu, odehrává se případně na facebooku. Vyvolává to zdání prožívání, ale je to bez osobního vkladu.
Je to ta falešná část vztahů, kterou můžeme rozvíjet bez toho, abychom do vztahu investovali sebe jako lidi, nezahřejeme se, nepocítíme vůni druhého, ani nepříjemné příznaky reality. Vše se odehraje v rovině informací.
Odlidštění pokračuje. Takže když mi teče z nosu, mám různé příznaky, budu ráda, když mi můj bližní podá kapesník. Ty řeči o vnitřním pláči si raději prožiji sama v posteli. Budu se u toho potit, bolet mně budou všechny klouby, ale bude mně hřát hezký pocit, že mi má kdo uvařit a  podat čaj.
Dobrou noc. Cantadora

středa 1. února 2012

lednová supervize

30. ledna proběhla první supervize spojením tří skupin, děkuji účastníkům za dobrou práci a důvěru. První setkání bylo obohacující pro tři lidi. Téma supervize se týkalo hranic, instinktu a rozumu.
Další setkání proběhne  30.3.2012. Kdo bere sny vážně a chce se dal trénovat a cvičit v trpělivosti, intuici a syntéze obrazů, učit se objevovat informace ukryté v nevědomi, teď máme příležitost se vzájemně učit a podporovat svoji lidskost ukrytou ve snech.
Hezky únor přeji.
Únor - poslední stadium spánku přírody, sny jsou teď v hlubokém ponoření, ve stavu nehybnosti. To aby se na jaře začali pomalu probouzet životadárné energie v nás.

Já se tak těším, až se nám zase začnou zapalovat lýtka, v té míze jsou skryté informace o živote v nás.

Cantadora

středa 25. ledna 2012

Objevování šarmu - seminář v únoru


Ahoj všem ženám.
Kdo by chtěl v únoru udělat radost sobě, svým kamarádkám, mamince, nabízím úžasné setkání pro ženy, které mají odvahu hledat své kouzlo osobnosti.

http://www.jenprozeny.cz/kam-dnes-jit/seminar-o-sarmu

 Hezké dny. Cantadora

pátek 20. ledna 2012

živote, nebojím se tě


Sen snící:
Dnes se mi zase zdály zvířátka, byla jsem na hřbitově a potřebovala jsem čůrat. Šla jsem k potůčku a ve vodě jsem viděla sovu, začla jsem o ní přemýšlet jestli se topí nebo si tam tak žije. Najednou jsem si všimla, že to není sova, ale puma. Došlo mi, že bych se měla přestat dívat a měla bych utéct. Najednou to byl pes, který vyskočil z té vody. Vůbec se nesnažil být přívětivý, chtěl mne pokousat. Cítila jsem sílu našich myslí, věděla jsem, že když uteču, tak prohraju, takže jsem na něj začala chrlit příkazy a i když jsem se bála, nedovolila jsem si projevit svůj strach. Pejsek mým příkazům podlehl a oblíbil si mne. Došla jsem s ním ke skupince lidí, kteří na mne čekali a chtěla jsem se pochlubit, jak jsem získala kamaráda, a tak jsem psíkovi dala povel "hlídej". Pejsek v touze mne bránit napadl jednoho člověka. Načež do něho jiný střelil. Nedokázala jsem vůbec zareagovat. Došlo mi jak neuváženě jsem se chovala. Pejsek dostal střelu do boku nohy.... opět bok, ale poranění přežil. Už jsem nestála strnule a začala jsem plánovat, že mu budu do rány dávat takovou hojivou mastičku, věděla jsem, že k veterináři se dostanu až za 3 dny. Přišla jsem do místnosti, kde byli hrobečky mých zvířátek a já viděla, že mi zbyly jen tenhle pejsek a ještě jedna kočička, co se pokakává po bytě. Cítila jsem hroznou bolest vnitřně nad ztrátou mých milovaných zvířátek, ale otupěle jsem z místnosti odcházela, že i když mi zbylo tak málo, prostě žiju dál.

Tomuto snu předcházel jiný sen, v kterém měla snící strach z neznámého útočníka ve svém bytě. I když dveře pečlivě zamkla, byli otevřené, schovával se ve tmě před nebo za dveřmi, anebo mohl být schovaný i v koupelně.
Existence samotného života přišla snící ohrožující, protože se vymykala všemu dosavadnímu, co si o životě představovala,  jak má  Život vypadat.  Vyrůstala v péči maminky a svět podle ní měl zůstat laskavý a neohrožující a bezkonfliktní. Toužila po lásce otce, který rodinu opustil a snící nedával dostatek pozornosti a lásky.
V realitě se objevovali konflikty v práci, vztazích, které sebou přinášel běžný život. Tyhle konflikty nepřijímala jako přirozenou součást života,  snící brali radost a důvěru v život. (neznámý útočník ve tmě).  Je čas přiznat si strach žít běžný život se všemi jeho aspekty, které neodpovídají životnímu ideálu.
A tak přišel výše napsaný sen snící, který  ukazuje, jaké má k dispozici síly. Symbol zvířat představuje dost často naši instinktivní podstatu a povahu. Sen jí ukazuje, jak si umí ochočit nespoutané instinktivní síly v sobě. Když  chce předvést ostatním svého ochočeného pejska, je v tom ještě dětské chlubení, které narazí na přísné postoje okolního světa, který sestřelí její zvíře, protože může někomu ublížit. A další zdroj její léčivé energie je v moudrosti. Snící ví, co má udělat, nestojí strnule; poranění potřebuje hojivou mast - péči a pozornost. I když truchlí nad ztrátami, které utrpěla a pohřbila už hodně životní energie, pořád jí zůstává něco životadárného. Konfrontuje se s kočičkou, která se pokakáva. Kočička je domácí zvíře, které je ve skutečnosti  velmi čistotné, ale ve snu NE. Ve snu pouští svoje špinavé nestrávené zbytky... možná se potřebuje taky ukázat v jiném světla než hodná čistotná domácí kočička. Začal proces přijmout svoje přirozené potřeby a podle nich se chovat. Stejně jako není jenom moudrou sovou, ale i dravou šelmou. Sen ji jemně vede k odkrytí širšího spektra vlastností, které si bude muset  uvědomit a přijmout jako svoji přirozenou součást.

Děkuji za moc hezký sen a práci ve skupině i moji práci teď na blogu, doufám, že bude povzbuzením pro snící. Děkuji za možnost ho dát na blog. Dobrou noc milí snící. Dobrou noc všem kočičkám a pejskům... ale i pumám, sovám, kondorům a ..............  chrr. Pššššššššššššššš. Spinkejte sladce. Cantadora