neděle 28. prosince 2014

vesele


Tohle jsem dnes četla na webu, podle twitteru trápi nás lidi, kteří máme domovy, práci, zdraví, jídlo, vodu, lásku svých blížnych a čas psát na počítač tyto věci:

STRAVOVÁNÍ DOMA

- Koupila jsem zelené olivy místo černých jako pohoštění pro přátele, co přijdou dneska večer. Nic tak hrozného už se mi nestalo celou věčnost.
- Nemůžu najít vykrajovač melounových kuliček!
- Onehdy jsem jedla piškotové madlenky a najednou mi došlo, že jsem nikdy nečetla Prousta. Vážně mě to dostalo.
- Trvalo mi příliš dlouho, než jsem objevila pesto!
- Nemůžu uvěřit, že jsem si koupil toustovač, co nemá nastavení na bagety.
- Řízla jsem se do prstu, když jsem krájela na nudličky zelenou papaju. Vaření má tolik nástrah!

STRAVOVÁNÍ VENKU

- Na gastronomickém festivalu došlo nepálské kozí karí. Jsem zhrzený.
- Moje suši bylo slepené k sobě!
- Potřebuju poradenství ohledně mušlí. Jednoduše jim nerozumím.
- Právě nám do salsy plivla labuť.

NAKUPOVÁNÍ

- Jsem jediný člověk na světě, co jde do supermarketu a musí sedět 20 minut v autě na parkovišti, aby sebral sílu vejít?
- Nemají koriandr, nemají zázvor, nemají krevety. A to bydlím v Surbitonu, ne v Bejrútu.
- Nejdelší den v roce? To je ten, kdy musím do IKEY.
- Dneska jsem zapomněla koupit další certifikované bio bezlepkové tortilly. To je tak depresivní.

NÁPOJE

- Výběr čajů není dost exotický.
- Ne, nechci macchiato s pěnou až nahoru, to si můžu dát rovnou capuccino.
- Chce se mi plakat, kdykoli mi dojde mandlové mléko.
- Dovlečete se z práce domů, otevřete si lahev červeného vína... a je cítit korkem. Svět je TAK krutý!

TECHNIKA

- Skoro jsem si vylila hummus na iPad.
- Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového řeknu, ale myslím, že moje televize je moc velká.
- Muset mazat fotografie z telefonu, aby v něm bylo místo, je jako zabít některé ze svých dětí, protože je všechny neuživíte.
- Přála bych si mít jméno, které bych mohla použít jako nick na Twitteru. Alexandria Annelaine je zatraceně moc dlouhé.
- Autobus bez wi-fi. V roce 2014. Kde to jsme, na Sibiři?

VÁNOCE

- Drazí výrobci drahého balicího papíru. Když je tak silný, že nejde složit a nedrží na něm lepicí páska, tak to asi nebude balicí papír, že?
- Právě jsem utratil 15 dolarů za nejhorší "svíčku s vůní Vánoc" vůbec. A pak mám něčemu věřit.
- Už třikrát jsem slyšel, jak se v konvici vaří voda, a ani jednou mi nikdo nepřinesl šálek čaje. To jsou NEJHORŠÍ VÁNOCE VŮBEC.

To mě baví:-), svět se točí dál. Přeji vám vše dobré v roce 2015. A krásné sny. Těším se na další příběhy. Cantadora

pátek 26. prosince 2014

poselství snů 2014

 Pamatujete si sen, který jsem uveřejnila v červnu, v závěru píšu, že zpracovávám kolektivní významy snů, které tento rok snící přináší k společné práci? Pro připomenutí, tady je ten sen, tady je  poselství snů:
 Jdeme s několika lidmi prozkoumat část zatím neprobádané Země. Cestou potkáváme osady a všem lidem říkáme, aby odešli do bezpečí, že jdeme do nitra Země a že nevíme, co se může stát. Celé vesnice poslouchají a opouštějí svá obydlí.

Konečně jsme se dostali k průrvě, kde začíná naše cesta. Vcházíme dovnitř a najednou se ocitáme v jiném světě. Zvenčí byla průrva temná a nehostinná jako propast Macocha, ale jakmile jsme překonali vstupní portál, tak jsme vkročili do naprosto odlišné krajiny, než z které jsme přišli. I slunce svítilo jinak. A vůbec to před námi nevypadalo tak, jak jsem si představoval. Čekal jsem něco potemnělého a spíš tlumené barvy z nedostatku světla, ale toto byl naprostý opak. Jasné světlo, zářivé barvy. Bylo to nadpozemsky krásné. Zelené stromy zajímavých tvarů, blankytně modrá obloha, průzračná voda v jezírku, do kterého padal vysoký vodopád, čerstvá tráva. A nikde nikdo. Nebyl tady ani náznak civilizace, prostě panenská krajina.
Něco se pokazilo a místo vodopádu začala téct láva. Celé okolí se proměnilo v nehostinnou sopečnou krajinu. Něco mě žene nahoru, ke zdroji lávy. Po strašném namáhavém výstupu jsem se konečně ocitl pár metrů pod zdrojem soptění. Pod sebou ve velmi velké dálce vidím Zemi, odkud jsem přišel, vidím opuštěné osady.
Koukám nad sebe a každou chvíli mě pohltí láva, zespodu se přibližuje hora ztvrdlé lávy, v podstatě už na ní stojím, díky přibývající lávě se stále přibližuji k pramenu.
Teď… Dopadají na mě první kapky zlata a necítím nic. Strnule tam čekám a nechám na sebe téct zlato. Po chvilce jsem součástí obří zeleno zlaté mohyly. A najednou cítím pohyb vzhůru a hlas, který sám o sobě budí respekt a uznání.
Jsme šíleně vysoko, možná ve vesmíru, je zde tma a jeho hlas.
Po hlavě padáme dolů a já slyším otázku CO SI PŘEJEŠ UDĚLAT?
Padáme šílené rychle a začíná mi být z té rychlosti špatně.
Před sebou vidím přibližující se poslední osadu těsně před vchodovou průrvou. Je mi jasné, že letíme přímo doprostřed osady.
Odpovídám: CHCI, ABY TI LIDÉ ŽILI.
Naše rychlost se ve zlomku vteřiny zastaví a mně se udělá šíleně zle od žaludku. Vidím, jak se lidé vracejí do osady, a vím, že všechno bude dobré, protože jsem se stal součástí zeleno zlatého boha.
Přidám ještě část jiného snu, ".... při pádu letadla dojde ke zmenšení lidí, kteří  doplavou v malých skořápkách k břehu oceánu. Na břehu stojí žena, která řekne: Kdo chce vyrůst, toho to bude bolet."

A další sen, v kterém "...velký duch sděluje telepaticky snící: Nedělej rozdíly mezi lidmi."
... a další a další sny, v kterých se střetává naše lidské ego s poselstvím snů z hlubin kolektivního nevědomí. 
 A tohle je poselství snů, 
s kterými pracuji
Ve světě vidíme postupné eskalováni boje dobra a zla v mnoha formách.
V našem nevědomí se teď nehromadí téma války a nedojde k opakování válečného tažení. Lidé řešili vyhrocené konflikty našich vnitřních zápasů dobra a zla bojem. Před druhou světovou válkou C.G. Jung upozorňoval na hrozbu nové války, která se konstelovala ve snech lidí. Za několik let začala 2.světová válka. Tentokrát NE. Ve snech těchto let není ohrožení válkou, ale výzva k vnitřní proměně.
Ve snech roku 2014 se vynořují témata výzvy k změně, sebepoznávání, růstu pomocí nových psychických sil, které musíme v sobě objevit. 

 Stav vědomí, který máme k dispozici už kolabuje. Ve snech se objevuje touha po rozšíření schopnosti lépe rozumět lidské podstatě a potenciálu, který musíme objevit. Do budoucnosti potřebujeme zvědomit schopnost porozumět svému místu na Zemi a spolupráci s neviditelnými silami, které tady jsou, ale my je nevnímáme. ZATÍM. V daném momentě kolabujících civilizací a zvětšující se temnotě na Zemi, přináší sny obrazy naší proměny a možností, které přesahují současné vědění. Ale ve snech to už je!!! Každý takový sen ve mně vyvolává posvátnou úctu a dává mi naději, že to co nás čeká není válka ale proměna. 
Ale.... Žádný sen neříká, jestli  náš potenciál využijeme
Krásné sny v roce 2015. Přeji nám vykročit na  cestu růstu našich duševních schopností a duchovních sil. 
S  láskou Cantadora 

středa 24. prosince 2014

přijde Ježíšek


Ne pro každého jsou vánoční svátky svátkem radostným.... pro lidi, kteří teď nenesou ducha Vánoc spolu s námi, cítí se vydědění, vyčlenění, přišla do jejich rodin tragédie, nemají zdraví nebo psychické síly na naše společné radování, těm přeji jenom pocit sounáležitosti s lidmi. Společnost se nehodnotí podle nejsilnějších jedinců, ale podle naší schopnosti  podat pomocnou ruku těm, kdo to potřebuje. Ať je jim s námi dobře i teď, když my budeme veselí a šťastní. Krásné Vánoce.
Děkuji své rodině za jejich lásku.
...a dobré sny Cantadora

neděle 14. prosince 2014

láskyplně

Třetí adventní neděle. Včera jsem se rozhodla pozvednout v sobě energii radosti a dala jsem si úkol dívat se na lidi láskyplně. Nehodnotit a nesoudit, nekritizovat. Vím, je to těžké. Ale těžké úkoly nám pomáhají růst. Vybrala jsem si lávku spojující Tróju se Stromovkou. Běžně se pokaždé rozčílím na bezohledné cyklisty, kteří si to pálí lávkou, my pěší uskakujeme a nic nás nechrání, i když je tam značka Cyklisto, veď kolo. Nadávám, vztekám se, to je můj běžný občanský pocit. Včera NE.
ROZHODLA JSEM SE VYSÍLAT LÁSKYPLNÉ POHLEDY, NEHODNOTIT A NESOUDIT. Přeladění mi šlo, ulevilo se mi a vstoupila jsem na lávku radostně. Cyklistů na kole bylo málo, energie radosti se zvyšovala. Uviděla jsem, jak cyklista sesedl z kola a fotil západ slunce na mobil, podívala jsem se na něj láskyplně a on rychle zapátral v paměti, něco jako: kdo je ta paní, co se usmívá, znám ji? Ulehčila jsem mu to a říkám: "Nic se neděje, jenom se usmívám." On se připojil a říká: "Přeji krásny den.", já:" Vám taky." Jdu dál a chvěji se tou chvílí láskyplné lidské vzájemnosti.
Cestou domů už zase upadám do běžného vidění světa; tady hovínko, tam odpadky, tady něco špatně, tam jiná bezohlednost... Ale v srdci si nesu radost. Krásnou adventní neděli přeji, hezké věci jsou v nás.
Dobré sny přeji. Cantadora

sobota 6. prosince 2014

dvě kabelky

Další příběh  v čase adventu...

Moje kamarádka prodává v květinářství a rozesmátá mi volala. "Představ si, měla jsem teď zákaznici mladou maminku s 2 holčičkami. Jedna z nich nesla dvě kabelky. Jednu měla přehozenou přes sebe a tu druhou nesla na tom malinkatém předloktí s takovou grácií. Já jí věřila tu eleganci, s tou se už asi narodila. Pravá dáma, žena každým coulem. Tak  jí chválím ty kabelky a maminka do toho vstoupila: "Představte si, když jsem se jí ptala, proč si bere ty dvě kabelky, tak mi řekla: "Maminko, ale já si beru jenom dvě." Na to nemůžete nic říct.....
 Krásny advent plný lásky pro naše blízké i neznámé. Hezké sny. Cantadora
foto: www.500px.com

pátek 5. prosince 2014

co s bezdomovcem

Člověk nepotřebuje nic číst, poslouchat kázání, jít na seminář, někam jezdit do ášrámu. Stačí kouzlo chvíle, aby byl zasažen poznáním.
Nakupovala jsem  v obchodě potraviny, tam jsem viděla bezdomovce, který se choval nápadně, hvízdal, proběhl  kolem regálů a zmizel z očí. Stojím později před obchodem, v ruce káva a bezdomovec míří ke mně: "Jaký máte den? Daří se dobře nebo špatně?", zeptal se. Já s odstupem: "Mladý muži, mám se dobře, stále se mám dobře a když se nemám dobře, tak to je taky dobře." Chudák stál, koukal na mě nehnutě, ale pak se mu oči otevřeli nefalšovaným strachem, otočil se a utekl. Nejdřív jsem se smála... Opravdu to byla komická situace jak se dá pouhým slovem vzbudit hrůza v člověku. Obyčejně vzbuzují nepříjemné pocity oni ve mně.  Naše strachy se v tomto bodě propojili. Ani ten bezdomovec by si o mně neopřel svoje kolo, stejně jako to dělám já s nimi. Myslím na knihu Všichni lidé bratři jsou a taky na Vánoce, čas, kdy se zase budeme milovat.... ach jo, je to někdy těžké s námi.
(fotka je z www.500px.com)

Posílám malý příběh z ulice na dobrou noc. Cantadora

pátek 28. listopadu 2014

www.1000 veci co me serou.cz



Divadlo pod Palmovkou  na komorní scéně zvané Studio Palmoffka uvádí ve spolupráci s odnoží libereckého divadla F.X. Šaldy (tzv. divadlem F.X. Kalby) příběhy populárního blogu
1000 věcí, co mě serou.
Projekt tří blogerů, kteří si říkají Attila, AchjoBitch, Curvekiller, si dal před lety za cíl sepsat tisíc krátkých fejetonů, které rozeberou nejrůznější nepříjemnosti běžného života.
Tahle krátká zprava v novinách vyvolala ve mně pocit, že jsem potkala rodnou sestru kampaně
10 000 drobných radostí. Jedno nepopírá druhé. Jestli kampaň 1000 věcí, co mě serou  běží jako divadelní představení, znamená to, že lidé rezonují víc se svými negativními emocemi a problémy. Radost je základní emoce, která nám pomáha mít důvěru a naději v život jako takový. Proto doufám, že se najde v brzké době nějaké divadelní studio, které bude mít odvahu zahrát i 10000 drobných radostí. Protože o tom to je taky.
 Slovo neštěstí rychle přitáhne pozornost, ale slovo štěstí je teď vyprázdněné a potřebuje hodně převleků, aby zabralo....  dobrou noc. Cantadora

Tak si čtěte na:  http://www.1000vecicomeserou.cz/

úterý 25. listopadu 2014

seminář Objevování radosti


Zvu vás na poslední seminář z cyklu Emoční inteligence
                                    Objevování radosti
který se uskuteční  19.12.2014 od 18.00 h do 21.30 h na adrese Vyšehradská 43, Praha 2

cena semináře: 600 Kč

Co je to radost a jakou hraje roli v našem živote? K čemu slouží radost v naší základní emoční výbavě, na naší cestě životem se všemi jeho nástrahami?

 Umíme se radovat nebo si radost navozujeme náhradními prostředky jako je alkohol, práce, trvalá zábava, excesivní sporty, hromadění majetku, boj o prestiž a postavení? Pojďme si říct, co to je emoce radosti a objevit ji v sobě nezávisle na všech vnějších okolnostech.

Prosím přihlaste se do 14.12.2014 na mejl: ehroncekova@volny.cz; 
platbu proveďte na účet: 43-8868270247/0100, uveďte ve zprávě své jméno a název Radost.

 Seminář má omezený počet míst.

 Radostný večer a hezké sny. Cantadora

úterý 18. listopadu 2014

učitel a guru

Níže uvedený text je z knihy Čarodějův učedník od Evalda Flisara. Evald Flisar napsal několik dobrých knížek, Čarodějova učedníka doporučuji všem, kdo jste na své osobní cestě a toužíte po učiteli. Zaujalo mě, co napsal o tom, jaký je rozdíl mezi učitelem a guru.
...."Učitel, který neumí nebo nechce být důsledný, je nebezpečný. Jestliže tě usměrňuje vlastníma rukama a zároveň ti podráží nohy a směje se, když spadneš; když ti dnes řekne něco, co je v rozporu s tím, co řekl včera; když ti vyčítá, že jsi pomíchal skutečnost se symboly, které jí jenom zastupují, zároveň ti ale vnucuje svoje..... potom ti nezbývá než se dříve nebo později  zeptat, kdo a co je ten člověk zač. Jak přišel ke své moudrosti? U koho se učil?... 
........ Guru není učitel. Vztah s učitelem je jednodušší, jeho úlohou je zprostředkovávat ti nejrůznější znalosti. Máš víc informací a můžeš se blýsknout v debatách a snadněji se uživíš. Guru ale neučí. Zkouší tě probudit, otevřít ti oči, vytrhnout tě ze sítě tvé falešné identity, ze snu, jemuž říkáš skutečnost. To může udělat jen násilím. Přišel jsi k němu pro nebesa a on tě ale uvrhne do pekla. Učitel tě vzdělává, utvrzuje tě v tom, kdo jsi. Guru to rozbíjí. Jeho úlohou je zbořit svět falešných projekcí a donutit tě, aby ses podíval do očí tomu, čím jsi ve skutečnosti, a tomu, co je pravda." 
str. 167-168


Hezké sny. Cantadora
foto: Jean-Claude Camu

neděle 16. listopadu 2014

převyprávět minulost

Všichni, kdo jsem žili před a v čase 17.11.1989  máme tento přelomový moment jako součást svého životního příběhu. Každý to vidí nějak.
Naslouchám moudrým i méně moudrým hlasům, které podávají svůj příběh, názor, pohled na to, co jsme prožívali.
... ani teď nemůžu nic říct, dlouho jsem cítila  vinu, že jsem byla slepá, nepatřila k těm, kteří tuto změnu aktivovali. Ano, patřím do stáda, které tvořilo šedivou zónu. Ta vina mně na roky umlčela a ochromila a zároveň nastartovala na cestu sebepoznávání. Jenom díky svobodě, která přišla potom, jsem se vydala na cestu hledání významu snů a objevování jejich pravdy... naučila jsem se dívat do hloubky a hledat významy v tom, co je v běžné realitě nedostupné.
 "Proto musíme čekat na konec věty a až do konce svého života, než se vyjeví jeho smysl. Dokud není za větou či za životem učiněna tečka, význam zůstává ve stavu neustálé možnosti přetvoření." (Cituji Borise Cyrulnika z knihy Láska nad propastí)
Ten, kdo na Národní nebyl a znehodnocuje  její příběh, nemluví o tom, co se dělo a jaký smysl to mělo. Nevykládá příběh o Národní třídě.... Mluví jenom a jenom o sobě...
Vykládat příběhy znamená dotýkat se síly naší vnitřní pevnosti a vytrvalosti, kterými léčíme sami sebe, i celý národ.  Dobrou noc. S láskou k životu takovému jaký je.... Cantadora

pátek 7. listopadu 2014

30 drobných radostí Dance Palace



Dostala jsem mejl s radostmi celého tímu Dance palace. Je to první seznam 30 drobných radostí od celé skupiny lidí, kteří napsali, co těší jejich firmu. S nimi chci tancovat, tam je nadšení a radost z práce. Práce je jejich radost. 

30 radostí Dance Place 


1. Děláme to, co milujeme.
 
2. Máme kolem sebe spoustu skvělých lidí.
 
3. Rosteme.
 
4. Jsme stále moudřejší.
 
5. Přinášíme radost lidem.
 
7. Pomáháme lidem růst a rozšiřovat své možnosti.
 
8. Vidíme, jak se lidé proměňují, dospívají a zamilovávají se.
 
9. Oslovuje nás stále větší množství lidí.
 
10. Pracujeme s mnoha skvělými umělci.
 
11. Vzděláváme se každý den.
 
12. Poznáváme nové lidi a místa.
 
13. Vytváříme nové projekty.
 
14. Sdílíme zajímavé příběhy.
 
15. Podporujeme začínající lektory, tanečníky, hudebníky a další umělce, čímž si vytváříme hezčí svět.
 
16. Předáváme své znalosti a zkušenosti jiným.
 
17. Tančíme.
 
18. Zpíváme.
 
19. Organizujeme taneční párty.
 
20. Seznamujeme se s novými tanečními styly.
 
21. Vytváříme nové taneční choreografie.
 
22. Propojujeme umělce různých tanečních a hudebních žánrů, stylů a technik.
 
23. Cestujeme.
 
24. Povídáme si s lidmi.
 
25. Vytváříme příjemné a inspirující prostředí kolem sebe.
 
26. Inspirujeme ostatní.
 
27. Klidně spíme.
 
28. Radujeme se.
 
29. Jdeme směrem, kterým nás vedou tanečníci.
 
30. Hledáme stále nové cesty.
 
 foto je z 500px.com

Krásne sny. Cantadora  



semináře v listopadu


Dobrý den všem,

kteří máte zájem o práci se sny, vám připomínám, že se tento měsíc znovu sejdeme.
A ženám nabízím seminář Objevování šarmu, je to setkání s vlastním šarmem, sdílení lehkosti a radosti, které se ženstvím souvisí. Protože ženy jsou krása a radost. Krásné sny. Cantadora

10. 11. 2014 seminář Sny léčí 18:00-21:30, Indigo Kids, Štulcova 1, Praha 2 Vyšehrad 500 Kč

19. 11. 2014 Objevování šarmu 18:00-21:30, U akademie 7, Praha 7, 800 Kč

středa 5. listopadu 2014

30 drobných radostí učitele jógy ve Španělsku

Kampaň 10 000 drobných radostí kamarádka, která se přestěhovala do Španělska postupně nabízí svým novým přátelům, začíná to od Tomyho, učitele jógy a doufám, že to Španělky a Španělé dobře rozjedou.... olala :-) 


1. Myslet v dobrém na všechny bytosti
2. Moct meditovat každý den
3. Vidět uvolněný výraz tváře u lidí, kteří se mnou cvičí jógu
4. Dávat shiatsu masáž a vidět jak se masírovanému člověku uleví
5. Obejmout strom
6. Ochutnávat chai tea
7. Číst Bodhisattvacharyavatara
8. Dětský smích
9. Zvuk ticha
10. Hrát se s mojí ženou
11. Ochutnávat vegetariánské jídlo
12. Cvičit hatha jógu
13. Měnit pohled na věc
14. Setkávání se s kamarády
15. Dát si smoothie z 15 banánů
16. Začít a skončit projekt
17. Poslouchat zvuk vln na pobřeží
18. Dát dar
19. Pomoct žebrajícímu na ulici
20. Tanec
21. Uklidit si dům
22. Východ slunce
23. Pozorovat divoké zvířata
24. Naučit se něco každý den
25. Krmit zvířata
26. Vyzdobit si dům květinami
27. Chodit naboso po pláži
28. Dostávat lekce od mého mistra
29. Hladit králíky
30. Hrát si se zlatým retrieverem



 Dobrou noc. Cantadora

úterý 28. října 2014

bdělost při práci se sny/kassandra


Tématem mého zamyšlení je zážitek, jak jemná je  práce se snem. Překrásný moment se nám stal spolu se snícím při celkem jednoduchém snu, v kterém byl odkaz ke jménu Sandra.
Klient se nachází ve fázi, kdy je konfrontovaný s tím, že nemůže překročit vlastní značně omezující prožívání reality. Přijímat slasti života je ohrožující téma doprovázené silnými destruktivními impulzy. Nevěří v to, že může žít dobře, být vyslyšen a přijat v plném rozsahu svých schopností. Sám sebe taky nepřijímá....
Ve snu, který přinesl do práce se vyskytovala dívka jménem Sandra, která ho opakovaně v realitě zklamala  a on k ní nemá důvěru. Po zdařilé analýze snu se snící zeptal, jestli existuje komplex Kassandry? Tahle otázka se vynořila z jeho nevědomí na základě slovní hříčky Sandra - Kassandra. Ihned jsem vyhledala v mytologických odkazech na wikipedii  jméno Kassandry. Oba nás překvapilo, že Kassandra byla veštkyně,  jejím osud bylo, že nikdo jejím věštbám nevěřil.
Sen použil jméno Sandry, aby jsme velmi pečlivě sledovali dál základní pocit nedůvěry. Aby to snící přijal, nestačil symbol Sandry, ta nebyla klíčem. Až jeho náhly vhled a otázka na Kassandru nás dovedla ke kořenům jeho potíží. Má pocit že je zakletý, nemůže se pohnout dopředu ohledně nedůvěry, není svobodný ve své vůli, něco vyššího ovládá jeho život. 
Mytologický příběh Kassandry se dotýká  archetypu lidské nedůvěry. Kolik lidí říká pravdu, ale okolí jim nenaslouchá, opakovaně volají po důvěře a místo toho přichází odmítnutí, znehodnocení. To jsou příběhy milionů lidí, kteří nejsou vyslyšeni, uznáni a tak trpí v touze po uznání svých schopností a často i uznání podstaty  pravého já.
Po práci s tímto snem začneme pracovat na tému jak se o svobodit od přesvědčení, které mají nad ním moc.  Kassandra nám pomůže... sám se dotkl toho, že v něm dřímají síly, schopné ho vést k osvobození. Ale musí si věřit.
převzato z Vikipedie 
Kassandra (řecky Κασσάνδρα, latinsky Cassandra) je v řecké mytologii dcera trojského krále Priama a jeho manželky Hekabé. Byla proslulou věštkyní.
Kassandra byla tak krásná, že se do ní zamiloval sám bůh Apollón, nejkrásnější z bohů. Slíbila mu svou lásku, když jí dá věšteckého ducha. Apollón to udělal, avšak ona ho najednou odmítla milovat. Dary od bohů se nevracejí, takže schopnost předpovídat jí zůstala, ale Apollón ji potrestal tím, že nikdo nikdy nebude jejím věštbám věřit. A tak tomu napříště vždycky bylo - Kassandra předpověděla, nikdo jí nevěřil, každá věštba se však bezezbytku potvrdila.
Poprvé se stalo, že její matka měla sen o hořící pochodni a Kassandra předpověděla, že její očekávaný syn bude příčinou záhuby Tróje. Radila, ať dítě hned po narození zahubí a tím ušetří bohaté trojské království od zkázy. Nikdo jí neuvěřil.
Novorozeného syna Parida nechali nicméně na králův rozkaz pohodit v lese, na svazích hory Ídy, on však přežil díky medvědici, která ho odkojila a nymfě Oinóné a pastýři Ageláovi, kteří se o něj postarali a vychovali ho. Když Paris dospěl, vrátil se do paláce, poté rozsoudil spor o nejkrásnější bohyni a za odměnu dostal krásnou Helenu; nato její manžel, spartský král Meneláos s celou armádou bojovníků a lodí připluli, obléhali a v desátém roce války dobyli a vyplenili Tróju.

Aiás znásilňující Kassandru
Další Kassandřina nevyslyšená věštba bylo varování Trójanů před dřevěným trojským koněm, nepovedlo se jí však zabránit tomu, aby zvědaví Trójané nevtáhli koně dovnitř městských bran. Z koně v noci vyskákali ukrytí Řekové, otevřeli brány dalším vojskům a do rána bylo město zničeno.
Když už Trója hořela, ukryla se Kassandra v chrámě bohyně Pallas Athény. Tam se jí však zmocnil achajský bojovník Aiás zvaný „malý“ a zneuctil ji. Za to ho ztrestala bohyně smrtí v moři.
Kassandra při dělení kořisti připadla jako otrokyně veliteli řeckých vojsk Agamemnonovi, který ji vzal s sebou do Mykén (prý i s dvojčaty Téledamem a Pelopem, které mu porodila). Hned po vstupu do paláce na slavnostní hostinu byla zákeřně zavražděna hned po Agamemnonovi. Někde se tvrdí, že zemřela rukou zrádného králova bratrance Aigistha, jiní říkají, že to byla ruka Klytaimnéstry, královy manželky. K těmto vraždám nemuselo dojít, kdyby Kassandřina varovná slova před vstupem do paláce byla vyslyšena. Jako tolikrát předtím ani tentokrát jejím slovům nikdo nevěřil.

Dobrou noc. Cantadora

pondělí 20. října 2014

naše omyly v lásce


Muž, který nevěřil v lásku - Don Miguel Ruiz
Řeknu vám jednu velice starou historku o muži, který nevěřil v lásku. Tento muž byl docela obyčejný člověk, jako jste vy a já, ale lišil se od nás tím, že si myslil, že neexistuje láska. Samozřejmě že se dlouho snažil lásku najít, a proto pozoroval lidi kolem sebe. Skoro celý život hledal lásku, ale nakonec zjistil, že láska neexistuje. Kamkoli přišel, každému říkal, že láska je pouhým výmyslem básníků či náboženství, které se snaží ovlivňovat slabou mysl lidí, aby je mohlo ovládat. Tvrdil, že láska neexistuje, a proto ji nikdo nemůže najít, i kdyby ji hledal sebevíc.
Tento muž byl velice inteligentní a mluvil velice přesvědčivě. Přečetl spoustu knih, studoval na nejlepších univerzitách a stal se uznávaným učencem. Byl schopen hovořit k jakémukoli publiku a jeho logika byla velice silná. Říkal, že láska je jako droga, neboť poskytuje euforii, ale brzy se stává návykem. Stanete se na ní závislí, ale co máte dělat, když neobdržíte svou denní dávku? Tento muž říkal, že většina vztahů mezi milenci je jako vztah mezi narkomanem a prodavačem drog. Partner, který má větší potřebu lásky, je jako narkoman, a partner, který takovou potřebu nemá, je jako prodavač drog. Partner, který má menší potřebu, ovládá celý vztah. Tuto dynamiku jasně vidíte, protože v každém vztahu je obvykle jeden partner, který miluje, a druhý, který nemiluje a pouze využívá partnera, který mu dává své srdce. Narkoman, ten, který má větší potřebu, žije v neustálém strachu, že nedostane další dávku lásky nebo drogy. Narkoman si říká: „Co budu dělat, když mě partnerka opustí?" Tento strach ho činí velice sobeckým. „To je moje!" Začne být žárlivý a náročný, protože se bojí, že nedostane další dávku. Prodavač drog ovládá narkomana tím, že mu dává větší dávky, menší dávky nebo žádné dávky. Ten, kdo má větší potřebu, je nakonec ochoten udělat cokoli, aby ho partner neopustil.
Tento muž lidem vysvětloval, proč láska neexistuje. „To, čemu lidé říkají láska, není nic jiného něž vztah založený na strachu a ovládání. Kde je vzájemná úcta? Kde je láska? Žádná láska neexistuje. Mladí manželé dávají jeden druhému spoustu slibů před Bohem i před rodinou: „Zůstaneme vždycky spolu, budeme jeden druhého milovat a ctít v dobrých i špatných časech." Slibují si všechno možné. Zajímavé je, že svým slibům opravdu věří. Nicméně pár týdnů či měsíců po svatbě je jasné, že žádný ze svých slibů nedodržují. Snaží se ovládat jeden druhého. Snaží se zjistit, kdo bude závislým a kdo ovládajícím. Veškerá úcta, kterou si slibovali, je nenávratně pryč. Jejich vztah je plný nenávisti a emočního jedu. Jeden druhého zraňuje, až nakonec nevědí, kam se poděla jejich láska. Zůstávají spolu, protože se bojí být sami a protože mají strach z mínění druhých. Ale kde je láska?
Tento muž říkal, že znal mnoho stalých manželů, kteří spolu žili třicet, čtyřicet nebo padesát let a byli hrdí, že to vydrželi tak dlouho. Když však hovořili o svém vztahu, říkali: „Přežili jsme své manželství." To znamená, že jeden z nich se podřídil druhému a rozhodl se snášet všechno utrpení. Válku vyhrál ten z partnerů, který měl silnější vůli a menší potřebu lásky. Ale kam se poděl onen plamen, kterému říkali láska? Dnes zachází jeden s druhým jako se svým majetkem: „Ona je moje." „On je můj." Muž každému vysvětloval, proč si myslí, že láska neexistuje. Řekl jim: „To všechno mám dávno za sebou. A už nikdy nikomu nedovolím, aby ovládal mou mysl ve jménu lásky." Jeho argumenty byly docela logické, takže přesvědčil mnoho lidí. Láska neexistuje.
Pak se jednoho dne procházel v parku a uviděl na lavičce krásnou ženu, která plakala. To probudilo jeho zvědavost. Posadil se vedle ní a zeptal se, zda jí může nějak pomoci. Pak se zeptal, proč pláče. Neumíte si představit, jak byl překvapený, když mu řekla, že pláče proto, že neexistuje láska. „To je zajímavé - žena, která nevěří, že existuje láska!" Samozřejmě se chtěl dovědět víc. „Proč říkáte, že láska neexistuje?" zeptal se jí. „To je dlouhý příběh, " odpověděla žena. „Vdala jsem se, když jsem byla ještě velice mladá. Byla jsem plná iluzí a naděje, že budu sdílet svůj život s jedním mužem. Přísahali jsme si věrnost a založili rodinu. Ale brzy se všechno změnilo. Byla jsem oddaná manželka; starala jsem se o děti a domácnost. Pro manžela byl však důležitější úspěch v zaměstnání než rodina. Přestal si mě vážit a já si přestala vážit jeho. Jeden druhému jsme ubližovali, až jsem si nakonec uvědomila, že ho nemiluji a on nemiluje mě. „Děti však potřebovaly otce, a proto jsem s ním zůstala a snažila se ho podporovat. Dnes jsou děti velké a odešly z domova. Už nemám žádný důvod žít s manželem. Mezi námi není žádná úcta ani láska. Vím však, že i kdybych si našla někoho jiného, nic by se nezměnilo, protože láska neexistuje. Nemá smysl hledat něco, co neexistuje. A proto pláču." Muž to chápal velice dobře, objal ji a řekl: „Máte pravdu, láska neexistuje. Všichni hledáme lásku, otvíráme své srdce, stáváme se zranitelnými, a nakonec najdeme jen sobectví. To nám ubližuje, i když si myslíme, že ne. Nezáleží na tom, kolik máme vztahů; každý vztah končí stejně. Proč tedy hledat lásku?"
Muž a žena se stali přáteli, protože si byli velice podobní. Byl to krásný vztah. Jeden druhého si vážili a nikdy se neuráželi. Kdykoli byli spolu, byli šťastní. Nebyla mezi nimi žádná závist ani žárlivost. Ani jeden se nesnažil ovládat druhého. Jejich vztah se postupně prohluboval. Trávili spolu stále víc času, protože když nebyli spolu, stýskalo se jim. Jednou, když byl muž na nějaké cestě mimo město, napadla ho podivná věc. Říkal si: „Možná k ní opravdu cítím lásku. Ale je to něco jiného než to, co jsem dosud poznal. Není to takové, jak to popisují básníci, a není to takové, jak to popisuje náboženství, protože se za ni necítím zodpovědný. Nic si od ní neberu; nepotřebuji, aby se o mě starala; nemám potřebu svádět na ni vinu za své vlastní problémy. Cítíme se spolu dobře; máme se rádi. Respektuji její způsob myšlení a cítění. Nikdy mě nepřivádí do rozpaků a nikdy mě neotravuje. Nežárlím, když je s ostatními lidmi. Nezávidím jí, když má úspěch. Láska možná existuje, ale je to něco jiného, než si lidé myslí."
Nemohl se dočkat, až se vrátí a řekne jí o svých podivných myšlenkách. Když začal hovořit, žena mu řekla: „Vím přesně, o čem mluvíš. Už dávno mám podobný pocit, ale nechtěla jsem ti to říci, protože vím, že v lásku nevěříš. Láska možná existuje, ale je to něco jiného, než jsme si myslili." Po tomto rozhovoru se rozhodli, že spolu začnou žít jako milenci. Bylo zajímavé, že se mezi nimi nic nezměnilo. I nadále si vážili jeden druhého a jejich láska byla stále silnější. I ty nejprostší věci jim dělaly radost, protože byli tak šťastní. Muž byl tak plný lásky, až měl pocit, že se jednou večer stal zázrak. Díval se na oblohu, našel si tu nejkrásnější hvězdu a jeho láska byla tak silná, že se k němu hvězda začala přibližovat, až nakonec přistála v jeho dlani. A pak se stal další zázrak a jeho duše splynula s hvězdou. Muž byl velmi šťastný a nemohl se dočkat, až se vrátí k ženě a položí jí hvězdu do dlaně, aby jí dokázal svou lásku. Když jí položil hvězdu do dlaně, žena pocítila pochybnosti. Byla to nesmírná láska a v tom okamžiku jí hvězda spadla na zem a roztříštila se na milion kousků.
Dnes chodí po světě jeden starý muž, který tvrdí, že láska neexistuje. A doma na něho čeká jedna krásná stará žena, která pláče pro hvězdu, kterou jednou měla v ruce a kterou v okamžiku pochybností upustila. Tohle je příběh o muži, který nevěřil v lásku. Kdo udělal chybu? Uhodnete, co se stalo? Chybu udělal muž, protože si myslil, že může dát ženě své štěstí. Hvězda byla jeho štěstím a on udělal chybu, protože dal své štěstí do ženiných rukou. Štěstí nikdy nepřichází zvenku. Muž byl šťastný díky lásce, která vycházela z jeho duše; žena byla Šťastná díky lásce, která vycházela z její duše. Jakmile vsak učinil muž ženu zodpovědnou za své štěstí, žena hvězdu upustila, protože nemohla být za jeho štěstí zodpovědná. Přestože ho velice milovala, nemohla ho učinit šťastným, protože nikdy nemohla vědět, co si myslí. Nemohla vědět, jaká jsou jeho nejhlubší očekávání, protože nemohla znát jeho sny. Vezmete-li své štěstí a dáte-li je do rukou partnerky, dříve nebo později je rozbije. Dáte-li své štěstí druhému, vždycky vám ho může vzít. Může-li vaše štěstí vycházet jen z vašeho vlastního nitra a je-li důsledkem vaší lásky, pak jste za ně zodpovědní sami. Nikoho nemůžeme učinit zodpovědným za své. vlastní štěstí, ale přesto když uzavíráme manželství, ze všeho nejdřív si vyměníme prstýnky. Dáváme svou hvězdu do rukou druhého a očekáváme, že ho učiníme šťastným a že on učiní šťastným nás. Ať někoho milujete sebevíc, nikdy nemůžete být tím, co si druhý přeje. To je první chyba, kterou dělá každý z nás. Zakládáme své štěstí na našem partnerovi, ale tak to v životě nefunguje. Dáváme sliby, které nemůžeme splnit, a tím si otevíráme cestu k neúspěchu.
Z knihy: Láska, vztahy, přátelství (Don Miguel Ruiz)
 Tento příběh je  stažen z FB.... stránky Stáňa Marešová

Co k tomu říct? Miluji naše chyby, jenom tak si můžeme číst tyhle krásné příběhy a doufat, že je naděje na jejich změnu. Tento příběh může mít pokračování. Muž nepodlehne nedůvěre a objeví prostou víru a žena uvěří, že je v pořádku důvěřovat a mít pochybnosti.....  Věřím ve šťastné konce, mějme odvahu otevřít srdce. Moc to přeji každému z nás... Dobrou noc. Cantadora

neděle 12. října 2014

sen bez výkladu

Sen, který se nevykládá: Stála jsem v místnosti, kde provozuji svoji praxi. Měnil se jeden klient za druhým, když najednou jsem vnímala osobu, která ke mně přišla, ale ani jeden z klientů to nebyl. Ta osoba stála, dívala se skrze mě a já cítila její pohled jak mnou přímo prochází. Řekla mi, abych lidi nehodnotila a nedělala mezi nimi rozdíly. Stála jsem tam jako opařená. V tu chvíli jsem si připadala jako ve filmu "Sedm", kdy jsou lidé trestáni za své hříchy. Zachvátila mě úzkost a strach, z toho co se bude dít dál. Věděla jsem, že ta dotyčná osoba má pravdu, vše bylo tak jasné a přímé, nebylo nic, co bych mohla dodat. Stáli jsme tam vyšší bytost a já, obě jsme věděli, jaká je pravda.... Potom jsem se hrůzou vzbudila a cítla, jak hluboce se mě dotýka.
V životě se nám zdají sny, které si ráno ještě pamatujeme, ale v průběhu dne slábnou a večer jejich význam už pomalu mizí. Jsou to sny, které dostáváme jako dopisy, jsou v nich informace, které nás nasměřují, abychom nesešli z cesty, udržují naši rovnováhu. Takové sny potřebujeme pochopit, učíme se jim porozumět a vykládat; pracujeme s jejich významy, mají léčebný efekt.
Párkrát za život  přijde sen, který nepotřebuje překládat, jeho význam je jasný a pochází z hlubin naší duše, zpráva je přímá a pomáhá člověku najít a uskutečňovat smysl bytí. Pochází z našeho Self (bytostného Já). Takového druhu je i výše zmíněný sen. Snící pochopila co potřebuje, aby mohla najít smysl svého života. To vše bez dlouhého hledání významu snu, ten byl jasný. Nejsilnější byla naše práce ve chvíli, kdy se konfrontovala s nejhlubší pravdou sdělení. Její poznání, že nemůže lidi srovnávat a dělat mezi nimi rozdíly proběhlo v tichu, tady nebylo  potřeba nic vysvětlovat, sen to udělal sám.
 A pak je ještě jeden druh snů: sny mystické, které přichází  jako přímé spojení s ONO (bohem, vesmírem,  propojení s vyšším vědomím, z kolektivního nevědomí... ale to vše jsou jenom jména pro zdroj, z kterého sen pochází.). Tento sen je navštívení, zázrak a trvale proměňuje člověka. Tyto posvátné sny se nesdělují, takové sny se žijí.
foto:  Sean van Tonder

Dobrou noc a moc moc lásky. Cantadora

pátek 10. října 2014

30 drobných radostí od D. CH.


S velkou vděčností uveřejňuji další drobné radosti paní D.CH.; to je dobře, že  pokračujeme...
Posílám svých 30 drobných radostí, aby díky vašemu projektu,  letěly do světa a potěšily další lidičky.
1. Ranní lenošení
2. Krátká meditace a spojení s vyšším já i duchovním dědečkem
3. Křupavý rohlík s máslem
4. Zebřičky mají další vajíčko
5. Těším se na další indicie a symboly, které mě dnes čekají a potvrdí mi, že jdu správným směrem
6. CD od kamaráda s alikvotním zpíváním
7. Úsměv paní, které jsem dala přednost při parkování
8. Mamce je lépe a jede na výlet
9. Našla jsem svoje nové jméno
10. Prožívám vnitřní klid a harmonii
11. Nic neberu osobně
12. Na svět okolo se dívám s nadhledem a přijímám ho takový jaký je
13. Čtu knížku o indiánských symbolech a nacházím v ní mnoho moudrosti
14. Pozvala jsem děti na sobotní oběd
15. Našla jsem vizitky na několik přátel, které jsem dlouho neviděla
16. Dnes mám mnoho nápadů a inspirace do nového projektu
17. Příjemná servírka v restauraci, dýňová polévka byla skvělá a domácí okurková limonáda osvěžila
18. Konečně jsem si zpracovala přednášku TAO peněz do poznámek a neodložila jsem to na později, tedy „na nikdy“
19. Setkání s přáteli u kávičky
20. Nebolí mě kolínko
21. Na dvoře mám kouzelný strom splněných přání
22. Moje dcera mi pomohla s úklidem
23. Moje maminka přijde v neděli ke mně na kafíčko
24. Těším se na každý den a srdce mi poskočí radostí, když si to uvědomím
25. Konečně jsem roztřídila všechny vizitky a začnu více komunikovat o mém projektu a spolku Pro lepší svět
26. Naplňuje se moje cesta za vizí
27. Obdivuji korálový trojúhelník, tedy zatím v TV, ale určitě tam zaletím a bude se potápět s tím 10 metrovým žralokem, který se živí jen planktonem. Vypadá jako autobus s ploutvemi.
28. Objevila jsem dalšího člověka, který chce vytvořit nový systém
29. Miluji každou vteřinu svého života, jsem tak šťastná, že jsem se narodila právě sem a do této doby
30.Vážím si sama sebe, stále si to připomínám, mám se ráda a těším se na svého emocionálního partnera.

Dobrou noc a krásne sny. Cantadora

neděle 5. října 2014

od Coco Chanel?

Kamarádka Jitka mi poslala mejlem vtipné inspirace od Coco Chanel. Upozornila mě,  když to chci dát na blog, ať si ověřím na googlu, jestli jsou to opravdu výroky Coco Chanel. Je lepší to mít ověřené z více zdrojů. A opravdu, mezi výroky Coco Chanel jsem je nenašla.....
 Přebíráme z internetu spoustu informačního smetí a přeposíláme dál; místo informací dezinformace. Jaký je rozdíl číst inspirativní věty, které pochází od známe osobnosti  anebo je napsala neznámá žena? Zneužíváme slavná jména na šíření informací, za kterými se schovávají novináři a novinářky, jen aby dodávali trvalý přísun slov na udržování pozornosti čtenářů?
Jo, nevím kolik lidí to řeklo, kdo to říkal, jestli to byli ženy, muži, ale díky za odlehčení.
1. Čím hůř se dívce daří, tím lépe má vypadat.
2. Po čtyřicítce není nikdo mladý, ale nepřehlédnutelní můžeme být v každém věku.
3. Ve dvaceti máte obličej, který vám nadělila příroda; ve třicítce takový, jaký vám vytvaroval život; a v padesáti máte obličej, který si zasloužíte.
4. Kašlu na to, co si o mně myslíte. Já na vás nemyslím vůbec.
5. Nejsou nehezké ženy, jsou jenom líné.
6. Abyste byla nezaměnitelná, musíte se odlišovat.
7. Péči o krásu začínejte u duše a srdce, jinak vám žádná kosmetika nepomůže.
8. Žena, která nepoužívá kosmetiku, si o sobě příliš myslí.
9. Přemoci se, když vám někdo ublíží a nedělat scény, když vás něco bolí – taková je ideální žena.
10. Všechno je ve vašich rukou, proto je nesmíte svěsit.
11. Stáří nebrání lásce, ale láska brání stárnutí.
12. Ať je to jak chce, v mužově životě bývá jen jedna žena. Všechny ostatní jsou jejími stíny.
13. Pokud ses narodila bez křídel, nebraň jim v růstu.
14. Nevím, proč ženy touží po tom všem, co mají muži. Vždyť žena, kromě jiného, má muže.
15. Skutečné štěstí nepřijde draho: musíte-li za ně platit vysokou cenu, je to jen padělek.

                                                       foto: anděl Michael Avory

Dobrou noc. Cantadora

 

úterý 30. září 2014

potřeby emocionálního těla/krása a tvořivost

Pracuji s lidmi na jejich hlubinných traumatech, tajemstvích, odkrývání pravého já, léčení duše....
Líbí se mi práce Lise Bourbeau: její útlá knížka Tělo - tvůj nejlepší přítel, jedna kapitola se jmenuje Potřeby emocionálního těla. Přesně se strefila do toho, co cítím. Vyjmenovala důležité potřeby, které nás sytí emočně a bez čeho chřadneme. Potřeby emocionálního těla jsou přesně v takovém pořadí důležitosti  jak je vyjmenovala Lise Bourbeau:
1. Krása
2. Tvořivost
3. Důvěra
4. Sounáležitost
5. Naděje
6. Náklonnost
7. Cíl

O kráse a tvořivosti už je napsáno vše... Když jsem  minulý rok zahájila štafetu drobných radostí cítila jsem, že to nepřišlo jako moje racionální rozhodnutí, byla to energie nadšení, nápadu. Udělala jsem vše, abych se obklopila krásou a radostí. Každý kdo sepsal svých 30 drobných radostí ví, jaké to bylo sedět a psát v proudu krásy a tvořivosti o svých drobnostech života. O tom co udržuje radost ze života.
Ne, nic si neidealizuji.  Konfrontace sil pudu života a smrti ve všech formách sílí. Nechci podlehnout pudu smrti, když krása je v nás a kolem nás.
Krása je všude, když otevřeme pořádně oči. Ve všem se dá objevit, v matematice, u mámi, v letu ptáků, v bolesti, učení, změně...
Dnes jsem jela tramvají a školní třída 11letých školáků čekala na druhé straně zastávky tramvaje. Krásne děti, plné touhy objevovat, nám mávali do tramvaje, opětovala jsem jim to a mávala-mávala. Skákali, smáli se, klaněli, dělali opičky. Mávala jsem až za roh budovy, která je zakryla. Krása.  Jednoduchá, bez smyslu a rozmyslu, prostě okamžik krásy, který je hned pryč. Jeho energie mi prochází tělem i teď, když to píšu. Pro děti je vše možné. Učím se to od nich, děti děkuji.

Cantadora



neděle 28. září 2014

důvod se zasmát


Uvědomila jsem si tento víkend, jak málo vtipů jsem slyšela v poslední době, ale přitom jich mezi lidmi vždy kolovalo dost, tak to chci poslat dál. První mi řekla moudrá žena, s kterou jsme mluvily o tom, jak je důležité správně se ptát.
Dva kuřáci katolíci sedí a  jeden z nich kouří. Druhý se ho ptá: "To ti pan farář dovolil? Já se ho ptal jestli smím kouřit, když se modlím a on mi řekl, že ne." Kouřící muž mu na to řekne:" To já se ho ptal, jestli se můžu modlit, když kouřím a on mi řekl, že jo."
............
Dnes jsme si povídali se synem, který začíná po letech naslouchat zkušenostem starších, je to úlevné vidět, jak mu dochází, že opravdu jejich generace není středem vesmíru a vypointoval náš rozhovor vtipem... Ptá se otec svého syna: "To si doopravdy myslíš, že sex jste vymysleli vy?" 
Jojo, život je hezký ve své perokresbě.
Make love not war. Dobrou noc. Cantadora

pondělí 22. září 2014

další příspěvek k symbolu havran ve snech

 http://www.janbim.cz/textiky-k-precteni/jak-havran-prinesl-svetlo/

 Havran je obvyklý symbol ve snech lidí, kteří se potřebují konfrontovat s neznámými částmi svého já, také ohlašuje strach z neznáma. Proto přikládám další příběh o havranovi z blogu Jana Bíma, který ukazuje havrana jako osvoboditele světla pro naše potřeby.

Jak havran přinesl světlo

Při cestě po Aljašce jsme navštívili také Muzeum severu ve Fairbanks. V oddělení suvenýrů jsem objevil knížky pro děti, které vyprávěly staré eskymácké mýty. Nejvíce mne zaujal mýtus o tom, jak Havran Stvořitel přinesl světlo.

Kdysi dávno, nějakou dobu po tom, co Havran stvořil souš, bylo na zemi tma a zima. Lidem a ostatním bytostem se špatně žilo. Havran to viděl a bylo mu lidí a ostatních bytostí líto. Rozhodl se proto, že najde světlo a přinese jej pro lidi a další bytosti. Létal dlouho po celé zemi, nad vodami i po nebesích a nemohl nikde světlo najít. Až jednou si všiml tenounké slabé záře nad krajem vod. Rozletěl se tím směrem. Letěl velmi dlouho, protože to bylo až na samém okraji vod. Našel zde malou vesnici a uprostřed u jezírka stál dům Náčelníka nebeského lidu. Z domu vycházela slabá světelná záře.

Havran se usadil na větvi jedné z borovic u jezírka naproti domu Náčelníka. Sledoval dlouho a pořád se nic nedělo. Již chtěl odletět s nepořízenou, když se otevřely dveře domu a vyšla ven krásná dívka oblečená do nádherných sobích a liščích kožešin. Byla to dcera Náčelníka nebeského lidu. Vyšla ven, aby nabrala do vědra vodu z jezírka před domem. Sklonila se k vodě a začala vodu nabírat do vědra miskou. Havran se rychle změnil v malou borovou jehličku a spadl do misky, kterou měla dívka v ruce. Dívka nabrala do misky další trochu vody , aby se napila. Spolu s vodou vypila i borovou jehličku.

Po krátké době dívka otěhotněla a pak se jí narodil krásný synek. Byl to Havran, který se z borové jehličky proměnil v dívčina syna. Náčelník byl na svého vnuka nesmírně pyšný. Svolal všechny starší z vesnice, aby se svým vnukem pochlubil. Vnuk byl nesmírně bystrý a šikovný. Hned začal lézt po čtyřech a volat gaga. Všichni starší chválili Náčelníkova syna a blahopřáli Náčelníkovi. Klouček si stále pamatoval, že chce lidem a ostatním bytostem přinést světlo. Lozil po celém domě a hledal, odkud vychází ona slabá záře. Zjistil, že vychází z velké truhly v rohu místnosti. Přilezl k truhle, začal do ní plácat a volat neustále gaga. Náčelník, dojatý tím, jakého má šikovného vnuka a také tím, že starší mu pochlebovali, řekl: „Posuňte truhlu do středu místnosti, ať si vnuk může s ní hrát“. Starší hned přiběhli k truhle a posunuli ji do středu místnosti. Vnouček si k ní přilezl a snažil se jí otevřít. Nešlo to, protože truhla byla zamčená velkými zámky. Chlapec bouchal ručičkou do zámků a volal gaga. Po chvíli Náčelník řekl: „Otevřete truhlu, ať si s ní můj vnuk může hrát.“ Starší rychle odemkli a otevřeli truhlu. Z truhly zářila světelná záře. Uvnitř byla menší truhla, z které pocházela ona světelná záře. Chlapec na ni sahal a opět dlouho volal gaga. Náčelník po delší době opět řekl: “Otevřete mu tu truhlu.“ Starší truhlu odemkli a otevřeli. Uvnitř byla další menší truhla a šla z ní větší světelná záře. Dohromady bylo truhel v sobě pět. Když otevřeli pro kloučka tu nejmenší, ležela ve vnitř světelná koule – Slunce. Havran se rychle změnil zpátky z kloučka v ptáka. Popadl Slunce do zobáku a vyletěl z domu ven. Letěl přes celé vody zpět na souš k lidem a ostatním bytostem. Postupně je všechny obletěl se Sluncem v zobáku. To dělá od té doby každým dnem.
Díky Havranovi Stvořiteli mají lidé a ostatní bytosti každý den světlo a teplo. Od těch dob se jim žije lépe.


Vnímám z tohoto příběhu alegorii k našim životům. Často žijeme „ve tmě“, ovládáni svými traumaty, zraněními a nevědomostí. Traumata jsou pro naše běžné vědomí schovány a zapouzdřeny. Žije se nám obtížně a bolavě. Tento smutek a žal – černý havran – nás ale vede dovnitř do sobe, abychom objevili truhly našich zranění a traumat. Když sevření truhly – zranění – odemkneme vyléčením a odpuštěním, dostaví se do našeho života záře ulehčení a žije se nám o něco lépe. Když postupně vyléčíme a odpustíme všechna svá vnitřní zranění, objevíme v sobě slunce šťastného života.





P.S. Obrázky k tématu jsem našel namalované na zdi domu ve městě Seward na jihu Aljašky.



Havran stvořil zemi mezi vodami na základě prosby Lososí ženy, aby si měla kde usušit vlasy.
Havran ztratil svoji Ženu Mlhy, protože byl líný a nevážil si jí. Žena se proměnila v mlhu a již ji nikdy nenašel.
Článek i s obrázky převzat z blogu Jana Bíma.



 Dobrou noc. S láskou Cantadora


sobota 20. září 2014

seminář Objevování hněvu

Zvu vás na seminář Objevování hněvu, který se uskuteční jako cyklus tří setkání ve dnech:
13.10.; 20.10. a 27.10. od 18.00 h do 21.30 h na adrese Vyšehradská 43, Praha 2.
Seminář se skládá ze tří setkání.
Termíny:
1. setkání 13.10.  Hledání klidné a léčivé síly
2. setkání 20.10.  Rozpoznání komplexu hněvu
3. setkání 27.10.  Porozumění hněvu a odpuštění
Léčení hněvu nespočívá v jednorázovém pochopení příčin, ale v každodenní rozpoznávání
mechanizmů, které hněv stimulují a souběžně objevování svých zdrojů na udržování pořádku a klidu duše.
Na semináři používám japonský příběh z Knihy Ženy, které běhaly s vlky.
Projdeme procesem:
1. Objevení vlastních zdrojů klidné a  léčivé síly v sobě. Úvod do mapy hněvu.
2. Rozpoznání komplexu hněvu: Odvaha pojmenovat hněv, který popírám, neznám,
má nade mnou moc. Rozeznání iluzí, přijetí, pochopení a odložení starých pocitů,
posedlostí, vzteku, hádavosti, zlosti, zloby, msty. Mapa hněvu.
3. Porozumění hněvu a odpuštění – odprošení svého soucitného JÁ, porozumění vzteku,
pochopení svých pocitů komplexu hněvu, aplikace principu naděje:
 „vše bude v pořádku“.
Pozitivní pohled na hněv může vést k odpuštění. Cyklus vzteku je stejný jako jakýkoliv
jiný cyklus v přírodě, který proběhne při vzniku emocí: rodí se, stoupá, klesá, mizí
a uvolňuje se jako nová energie.
Léčivý seminář Objevování hněvu pomáhá pracovat na vypouštění nahromaděného hněvu.
Práce s hněvem je proces, který pomůže zahájit proces odpuštění. Zabývání se
vztekem spouští proces proměny našich vztahů.

Dobrou noc. Cantadora


neděle 14. září 2014

30 drobných radostí vlčice Mou

 
Ahoj všem fandům 30 drobných radostí, dnes jsem si v Poště přečetla další porci a  posílám je dál. Začíná to takhle:
Dnes jsem konečně sepsala svůj seznam a mám z něj ohromnou radost. Začala jsem ho, jak víte, psát na úkor toho, že jsem byla smutná. Náhle jsem ale začala psát seznam a musela jsem se smát tomu jak snadno to šlo. Myslím že bych dala dohromady možná i 50. Za což Vám tedy opravdu ze srdce děkuji.

Mých 30 drobných radostí:

1. Miluji ten pocit klidu, když jsem po náročném dni u své kamarádky, sedíme u stolu, máme v ruce kávu, koláč co upekla její maminka a smějeme se na celé kolo.
2. Když jsem naštvaná na celý svět, jdu na trénink a po té hodině a půl dřiny jsem jako andílek. Naprosto v klidu jako kdyby žádný problém nestál za nic.
3. Vždy mi pomalu vyhrknou slzy do očí, když přijdu domů, kdykoliv, je jedno jestli jsem odešla na 5 minut, nebo byla ve škole, ale vždy mě můj pejsek vítá jako kdyby to byl rok.
4. Pokaždé mě překvapí, když jsem smutná a pláču, že ke mě přijde moje kamarádka, ta nejlepší, obejmeme se a najednou na to nejsem sama. Pomáhá mi si uvědomovat že ona je moje nejlepší volba.
5. Vždy se musím usmát, když mi můj nejlepší kamarád, který si toho zažil opravdu hodně, řekne jak hrozně mě má rád.
6. Radostné jásání ve mě vyvolává vedení toho, že mi další den ve škole odpadla první nebo poslední hodina.
7. Šťastná si přijdu také když jsem na soutěži a těsně před vyhlášením prvních 3. míst stojíme s mým týmem v kolečku, držíme se za ruce a se skloněnou hlavou čekáme.. Je to tak plné energie a lásky ;)
8. Když dostanu jedničku z českého jazyka :D
9. Když se svoji babičkou hraji karty, pijeme u toho kafe latte a smějeme se na celé kolo.
10. Vždy mi zvedne náladu objetí od mého brášky. Mám ho hrozně ráda, vím že on mě taky, akorát že to říká jenom tímto objetím.
11. Radost ze života a krás přírody mám nejčastěji když jdu na procházku do lesa. Povídám si se stromy a cítím se šťastná.
12. Miluji sníh, hodně moc sněhu.
13. Zbožňuji barvy podzimu, procházka parkem kde je tolik barev mi vždy připomene jaké originály jsme nejenom my lidé, ale také celá příroda.
14. Opravdu velkou radost mi dělá rajská od babičky mojí kamarádky, musím se jí naučit ;)
15. Zbožňuji pohádky, nejlepší jsou kreslené, ale relaxovat můžu u jakékoliv.
16. Přijdu si hrozně happy když se hezky obleču a jde se projít s kamarádkou po Praze. Nelze vyčíslit ty pohledy chlapců, kteří mají bradu až na zemi.. :D
17. Mám hrozně ráda když přijde domů mamka, která byla na kafíčku s kamarádkami, směje se  a vypráví mi jak se se mnou chlubila.
18. Když mám čas na to přečíst si hezkou knížku.
19. Když si uvařím meduňkový čaj a koukám na televizi.
20. Když se s dědou smějeme babičce , samosebou ne ve zlém :) babička to slyší a začne křičet na dědu "Ty dědku ušatá!" :))
21. Vždy když jedu domu, tak si sednu do autobusu, nasadím sluchátka, pustím si písničky a odpočívám.
22. Když jsem s tátou na zápase Prague Lions (americký fotbal), společně fandíme a smějeme se.
23. Když se v neděli odpoledne, kdy mám už všechno hotové lehnu a koukám na filmy.
24. Když se na mě usměje prodavačka v obchodě.
25. Radost mi dělá když se poznám s někým s kým si rozumím.
26. Vždy se musím smát tomu když vidím jak jistě melou Boží mlýny..
27. Opravdu mi dělá radost, když mi kluk napíše jako první.
28. Věc kterou bych doporučila úplně každému je pořádný, poctivý orgazmus ;) Zaslouží si ho každá žena!
29. Radost mi dělá, když moje radost dělá někomu radost. Kdyby to tak měli všichni, byla by to krásná řetězová reakce. 
30. Jsem na sebe pyšná, když ses v jakémkoliv ohledu ohlédnu do minulosti a vidím o kolik jsem se posunula do předu, zároveň ale vidím i tu kopu práce co jsem s tím měla. .)


Vlčice Mou 
Děkuji. Pošta 10 000 drobných radostí pokračuje...
Dobrou noc. Cantadora

pátek 12. září 2014

stromy

 Hledám pohádky, legendy, v kterých se píše o buku a s dojetím zjišťuji v knize Stromy od Freda Hagenedra v kapitole Buk toto, cituji: "...buk a kniha se anglosasky řeknou bok a bec; švédsky bok a bok. Starohornoněmecký výraz pro buk je buoche, pro knihu buoch, pro "z bukového dřeva udělaný" je to buohin.... gótsky výraz bokos (písmo, kniha, množné číslo k boka, písmeno) původně znamenal "runový znak, písmeno", a tento název byl později přenesen na buk... Tudíž je možné předpokládat, že bukové hole byly   široce používáný jako runové tyče, ačkoliv pro to neexistují žádné archeologické důkazy (jak také - u tak málo trvanlivého materiálu jako je dřevo)." konec citace.


BUK

 Strážce sesbíraného vědění
Pevnosti vzpomínek života
Předáš nám dnes to
Co potřebujeme,
abychom rostli jako Ty?
ze středu neochvějného 
Srdce
Rozpínajíc zářící listy
A vybrané runy rozesílající
Jako šípy
Aby vytvořily sílu, tak pevnou
Jako je Tvá.

 z knihy Stromy; autor Fred Hageneder

Dobré sny přeji. Cantadora

pondělí 1. září 2014

radost z vyznání


Chodím si číst Šťastný blog a z posledního článku jsem si dovolila stáhnout citát psychologa Ackermana. ....
Článek se týká odvahy říct někomu, že ho milujeme i když netušíme, jak to dopadne.
"Psycholog Joshua Ackermann z Massachusetts Institute of Technology se prvním „miluji tě“, vyřčeným ve vztahu, zabýval věděcky a zjistil, že…
- většina lidí si myslí, že jako první to obvykle říkají ženy
- ve skutečnosti ale „miluji tě“ jako první obvykle řekne muž, asi v 62% případů
- mužům se více líbí, když první vyznání přijde ještě před prvním sexem, zatímco ženy to spíše vítají až „po.“ „Miluji tě“ před sexem se jim zřejmě zdá poněkud účelové.
- ženy se k prvnímu „miluji tě“ odhodlávají mnohem déle než muži, v průměru pět měsíců od seznámení..."

Ale jak to je s vyznáním našim přátelům, blízkým, kolegům, lidem, kteří nás něčím zasáhnou? 
Včera jsem do toho šla po hlavě, svému dlouholetému příteli jsem řekla, že ho miluji.  Je ženatý a neměla jsem v úmyslu vstoupit do vztahového trojúhelníku. Jenom zrovna není šťastný a chtěla jsem mu ukázat, že krize, kterou  dlouho řeší a chybí mu láska, není konec cesty. Jsou to jenom jedny dveře, jedna překážka, ale moje vyznání jsou dveře, za kterými je radost ze života, schopnost vidět věci jinak, aby mohl změnit  pocit pasti, v které se zrovna nachází. Jeho reakce byla poctivá, řekla jasně, pevně: "Ale já miluji svoji ženu." Uf, ulevilo se mi. Sláva, mám přítele, který dokáže být své ženě oddaný za každých okolností. Jsem na něj hrdá. Moc mu děkuji, a když jsem se omluvila, že jsem to  asi přepískla se svým vyznáním, odpověděl. "Ne, jsem rád. Potřebuji to slyšet."
Ano, musíme mít odvahu říkat lidem, že je milujeme, když to cítíme v hloubce svého srdce. Jsou různé druhy lásky a žádná není nadřazená.....
 I já děkuji ženě na Mallorce, která se nebála mě obejmout a říct I love you. Řekla to v pravou chvíli. Mně se to včera povedlo taky. A to je radost.


About these ads
Takhle jsem si udělala fotku za ostrého slunce v pravé poledne, někdo si asi chtěl svítit na moře i jinak .....

Posílejte svých 30 drobných radostí dál. Cantadora

pátek 22. srpna 2014

řada nešťastných příhod

Zpět z dovolené, kde jsem nezažila nic, na co jsem se těšila. Zato jsem měla hrozné ubytování, přepadl a okradl mně gang zlodějů, dvakrát jsem spadla z kola a zranila se. Anglická hospoda pod okny. Špatné počasí navrch....

 Každý den nová nešťastná příhoda, a do toho po předčasném návratu otázky známých typu,  "Přemýšlej, PROČ se ti to děje?". To  jsou pro mně otázky jako červené sukno pro býka. Kdybych žila podle principu, proč se ti to děje, tak bych nemohla žít. Bála bych se vystrčit nos z bytu, ale nechci být paranoidní. Děje se to PROTO, že život není to, co si přejeme, ale to co se nám děje, jak říkal Arnošt Lustig. Život mám ráda a tak se mu přizpůsobuji, i  když mi zrovna nevoní.
A krásna příhoda nakonec. Sedím v restauraci, slzy zklamání na krajíčku. Přijde ke mně číšnice v uniformě, starší krásná dáma s perlami kolem krku. Obejme mně a říká prostá slova: Miluji vás.  Dotek anděla by mně nezahřál líp.... vše bylo v té chvíli v pořádku, i když už jsem byla pevně rozhodnutá a večer se zabalila k návratu. Vrátila jsem se šťastná, hurá jsem doma.
Dobré sny. Cantadora


sobota 9. srpna 2014

ahoj a šťastný návrat






















Jedu na dovolenou. Na té fotce je vše, na co se těším. Moře, hry, západ slunce, lehkost, sny. Budu psát dál svůj příběh. Krásné sny všem snícím.   S láskou Cantadora

středa 6. srpna 2014

stěhování a zase stěhování

V novém školním roce zahajuji seminář Sny léčí na novém místě na Vyšehradě ve školce Indigo kids.... pojďme pracovat spolu v krásných prostorách, kde se spolu budeme učit pracovat s významy symbolů, které nám sny přináší.

Indigo Kids

Štulcova 1
Praha 2 – Vyšehrad
128 00
www.indigo-kids.cz

foto: Travis Daldy  

Autem

4 minuty z Nuselského mostu.

Parkování

Pro rodiče máme povolení k vjezdu a parkovací místa přímo u školky.

MHD

5 minut pěšky od zastávky Výtoň, tramvaj číslo 3, 7, 17.
5 minut pěšky od zastávky Albertov číslo 18,24
10 minut pěšky od zastávky metra C – Vyšehrad.

Popis cesty

Nejlépe se k nám dostanete od tramvajové zastávky Výtoň, kde za Železničním mostem nalevo uvidíte ceduli s ukazatelem na Národní kulturní památku Vyšehrad, odtud vedou schody přímo před naší školku. Pozor, schody jsou prudší a s dětmi je půjdete pomaleji. (Dospělou chůzí 5 min).
Pro cestu s kočárkem doporučujeme cestu od tramvajové zastávky Výtoň vlevo ulicí Vratislavova k Cihelné bráně, ihned za branou vpravo a uličkou dojdete k budově Nového proboštství a za ním již spatříte naší zahradu a budovu Starého proboštství – naší školku Indigo-kids. Cesta je krátká, ale vede do kopce. (Dospělou chůzí 7 min).
Další možná cesta i pro jízdu kočárkem je od tramvajové zastávky Albertov. Podejdete podchod a za přechodem ulicí Neklanova vzhůru, na konci doleva ulicí Vratislavova k Cihelné bráně, ihned za branou vpravo a uličkou dojdete k budově Nového proboštství a za ním již spatříte naší zahradu a budovu Starého proboštství – naší školku Indigo-kids. Cesta je krátká, ale vede do kopce. (Dospělou chůzí 7 min).
Od stanice metra Vyšehrad vede cesta k horní Táborské bráně, za ní projdete ještě Leopoldovou branou a potom vlevo ke kostelu sv. Petra a Pavla. Za kostelem se dáte doprava podél zdi a hned první dům je naše školka. (Dospělou chůzí 10 min).

Začneme 8.9.2014 od 18.00 h.

Krásné sny. Cantadora

neděle 3. srpna 2014

fotky

Všechny krásné fotky na mém blogu jsou buď moje, mých přátel a známých  nebo je stahuji z www.500px.com, kde se setkávají fotografové se svými nádhernými fotkami. Budu se ke každé snažit přiřadit autora. Ano, omlouvám se, doteď jsem to nedělala a chci to napravit. Úctu k autorům a poděkování za jejich krásnou práci vyjadřuji touto cestou. S láskou ke všem fotkám, které mají duši.
Cantadora

ztratil hlavu?

je ráno ve Stromovce, je krásné ráno, přede mnou louka a uprostřed ní dva milenci v kameni.... běžím kolem nich a něco není v pořádku.... běžím dál,  pak mi to dochází. Něco je špatně. Muži chybí hlava, nedrží dívku, neobjímá, protože mu uřízli i ruku. Zasáhlo mě to. Je to symbol. Tolik lásky je kolem nás. Ale co s ní děláme, jak se k ní chováme? Sochař, který dokázal dát do kamene tolik lásky, práci s kamenem, co s tím udělá? Jak si bude stát za tím, co vložil do kamene? Jak si stojíme my za tím co děláme, cítíme? A co ti, kdo to ničí, závidí a znehodnocují? Co vyjadřujeme? Běhám kolem milenců dál a přeji jim, ať se spojí jejich ruce. A milenci/muži přeji hlavu na pravém místě.
 S láskou Cantadora

středa 30. července 2014

30 drobných radostí B. P.

30 drobných radostí B.P. 


Moc vám B.P. za to děkuji, že jste si sedla a napsala své radosti.

     1. když ráno vstanu a nemusím jít do práce
  1. když spotřebovávám krém
  2. když zapaluji svíčku
  3. když koukám na usměvajícího se muže
  4. když na mě počká řidič tramvaje
  5. když poslouchám hudbu
  6. když můžu číst knihu
  7. když cítím vůni kávy
  8. když cítím vůni zapálené cigarety, i když jsem nekuřák
  9. když si můžu objednat jídlo v restauraci
  10. když svítí slunce a já si hraji se svým stínem
  11. když slyším hlas ptáků a cvrčků
  12. když najdu kreditní kartu v kabelce
  13. když koupím boty ve slevě
  14. když vidím květy na kytkách, které je předtím nikdy neměly
  15. když zalévám květiny a trávu
  16. že je mi čtyřicet let
  17. když si vzpomenu na narozeniny přátel
  18. když zavolá někdo, koho jsem chtěla slyšet
  19. když dostanu něco dobrého k jídlu
  20. když dostanu barevný obrázek od syna
  21. když manžel nakoupí potraviny a já pořídila to samé
  22. když vyžehlím kupu prádla
  23. když slyším zvuk zapnuté myčky a pračky současně
  24. když slyším smích lidí
  25. radost, že tělo je moudré
  26. že vidím
  27. že slyším
  28. že cítím
  29. že brečím....

Děkuji.  Doufám, čekám do Pošty další seznamy. Hezké sny. Cantadora

úterý 29. července 2014

30 radostí Nelly

 
 Hurá, Pošta 10 000 drobných radostí pokračuje... děkuji Nelly.

30 radostí Nelly

  1. Svítící slunce
  2. Déšť za letního dne
  3. Něžnosti od partnera
  4. Spokojeně si pobrukující syn
  5. Úsměvy miminek (zvlášť toho mého)
  6. Kamarádské povídání s mou velkou dcerou
  7. Setkávání s lidmi, které mám moc ráda
  8. Když mě někdo od koho by jsem to nečekala příjemně překvapí
  9. Veverka ve větvích
  10. Když vidím, že jsou lidé na sebe hodní a ohleduplní
  11. Když sedím sama večer na balkóně a dívám se na hvězdy
  12. Když si na procházce můžu přivonět k rozkvetlé růži
  13. Procházka v lese
  14. Když si na mě dá naše čubina hlavu a spokojeně usne
  15. Když mě můj partner líbá do vlasů, i když si myslí, že spím
  16. Povídání se sousedy
  17. To, že jsem alespoň na chvíli mohla vlastnit úplně úžasného koně
  18. Sledování koní ve volnosti
  19. Když tančím a cítím se být ženou
  20. Když přijedu do rodných Beskyd
  21. Když vidím a vím, že můj život má smysl
  22. Když někoho smutného rozesměju
  23. Když si v kavárně můžu v klidu vypít své laté
  24. Poslech hudby na kterou mám zrovna náladu
  25. Když hladím svému partnerovi obličej a vím, že je mu to příjemné
  26. Když sedím na lavičce a pozoruji včely vylétající z úlu
  27. Pohled do plamene ohně
  28. Velikonoce
  29. Když napíšu dobrou básničku nebo povídku
  30. Když se můžu kochat krajinou při jízdě v autě

….a další a další drobnosti 

 s láskou Cantadora