Nakupovala jsem v obchodě potraviny, tam jsem viděla bezdomovce, který se choval nápadně, hvízdal, proběhl kolem regálů a zmizel z očí. Stojím později před obchodem, v ruce káva a bezdomovec míří ke mně: "Jaký máte den? Daří se dobře nebo špatně?", zeptal se. Já s odstupem: "Mladý muži, mám se dobře, stále se mám dobře a když se nemám dobře, tak to je taky dobře." Chudák stál, koukal na mě nehnutě, ale pak se mu oči otevřeli nefalšovaným strachem, otočil se a utekl. Nejdřív jsem se smála... Opravdu to byla komická situace jak se dá pouhým slovem vzbudit hrůza v člověku. Obyčejně vzbuzují nepříjemné pocity oni ve mně. Naše strachy se v tomto bodě propojili. Ani ten bezdomovec by si o mně neopřel svoje kolo, stejně jako to dělám já s nimi. Myslím na knihu Všichni lidé bratři jsou a taky na Vánoce, čas, kdy se zase budeme milovat.... ach jo, je to někdy těžké s námi.
(fotka je z www.500px.com)
Posílám malý příběh z ulice na dobrou noc. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat