pondělí 20. září 2010

pohádka Železný Jan a 7 paprsků mužství


Tentokrát jsem převzala z mého spřízněného blogu článek:


Zároveň doporučuji čtení knížky:

Robert Bly: Železný Jan. Argo, 2005.

A tady je text zmíněného článku o sedmi paprscích mužství a pohádce Železný Jan z blogu o grafologii.

Pohádka o Železném Janovi
V tajemném lese se ztrácejí lidé i všichni lovci, které tam král vyšle. Až jeden hrdina se přihlásí králi do služby a slíbí, že tuto záhadu objasní. Když kráčí kolem temného jezera, nad hladinu se vymrští ruka a stáhne pod hladinu lovcova psa. Lovec džbery postupně jezero vyprázdní a na jeho dně spatří divého muže pokrytého hnědou rzí s vlasy až po kolena. Svážou jej a král jej nechá v kleci uvěznit na nádvoří paláce. (Právě v této situaci se nalézá Divý muž v naší kultuře). Král má však osmiletého syna. Tomu spadne do klece zlatý míč. Divý muž mu jej dá jen pod podmínkou, že jej osvobodí. Princ však neví, kde je klíč. Divý muž mu poradí, že se nachází pod polštářem jeho matky. Princ jej potichu v noci ukradne a Železného Jana vysvobodí. Rozhodne se s ním hrad opustit a prchnou spolu do lesů. V lese má princ hlídat studánku tak, aby do ní nic nespadlo, zatímco je Železný Jan na lovu. Po prvé do ní zanoří prst, který si poranil, když odemykal klec; ten celý zezlátne. Po druhé mu do ní spadne vlas, když si poraněnou rukou prohrábne vlasy - ten také zezlátne. Potřetí do ní pohlédne, podívá se sám sobě do očí a všechny jeho vlasy se promění ve zlato.Železný Jan prince vykáže, protože neobstál v jeho zkoušce; nicméně mu slíbí pomoc, kdykoliv jej bude potřebovat. Princ, nyní chudý mladík se zakrytou hlavou, nastoupí do služby jako nosič dříví, vody a jako ten, kdo vynáší popel a stará se o oheň; později pracuje jako zahradníkův pomocník. Jednou v létě si v parném dni sundá na okamžik čepici a zlatá hříva jeho vlasů zazáří do princezniny komnaty jako zlatavé sluneční prasátko mihotající se na zdi. Princezna vyběhne z komnaty na balkón a přikáže mu, aby přinesl květiny. (Tuší, že to není obyčejný mladík). Třikrát za sebou ji musí přinést květiny a ukázat, co má pod čepicí, ale chlapec se vymlouvá a zapírá - že má prý prašivou hlavu. Ona mu za to nabízí zlato a dukáty, ale nic jí to není platné. Neukáže ani na potřetí.Pak se království ocitne ve válce. Chlapci však ve stáji nechají jen starou chromou herku. Vyrazí na ní do války, ale u lesa křikne na Železného Jana, který mu poskytne dokonalou výstroj, krásného koně a mocnou ozbrojenou družinu. Chlapec vtrhne na bojiště, které se již již chýlí ke smutnému konci. V klíčové situaci obrátí na válečném poli prohru v triumfální vítězství - ale domů se opět vrátí nenápadně na staré herce. Říká, že byl ve válce a srdnatě bojoval, ale všichni chlapi se mu jen smějí.V další části král i princezna pátrají po tajemném zachránci. Vyhlásí turnaj. Chlapec přijede třikrát za sebou v trojím barevném přestrojení (na ryzáku, bělouši a vraníkovi), které mu poskytne Železný Jan, a vždy na hrot meče zachytí jablko, které princezna hází z balkonu. Avšak nikdy nezůstane, aby králi a princezně odhalil svou identitu, ale odcválá vždy na koni pryč. Při posledním pokusu utrpí od královy pronásledující družiny zranění na noze.V závěrečné fázi se princezna vyptává na podivného zahradníkova pomocníka. Doslechne se, že tři zlatá jablka rozdal zahradníkovým dětem. Chlapec musí předstoupit před krále. Princezna mu strhne čepici a jeho zlaté vlasy ozáří celý sál. Chlapec přizná, že byl tím, kdo vyhrál všechna tři zlatá jablka, kdo utrpěl zranění od královy družiny a kdo kdysi obrátil na bitevním poli prohru ve vítězství.Král se jej ptá, kým doopravdy je. Chlapec přizná, že je princ a že jeho otcem je mocný král z jiné říše. Král se mu cítí hluboce zavázán - prý si může cokoliv přát. Princ si přeje - jak to tak v pohádkách bývá - princeznu za ženu. Král svolí. Princezna je zamilována již dávno. Přijedou oba princovy rodiče a koná se radostné shledání rodičů se ztraceným synem a velkolepá svatba. Pije se a hoduje. Když tu zničehonic svatební ryk utichne, rozletí se brána a do komnaty vkročí hrdý král s velkou družinou. Přijde k ženichovi a praví: "Jsem Železný Jan. Byl jsem zakletý v divého muže, ale tys mě vysvobodil. Děkuji ti a všechny mé poklady ti skláním k nohám."


Pohádka zobrazuje Divokého muže v situaci, v níž se nachází dnes ve vztahu k dnešní kultuře - a zobrazuje proces proměny, který se musí v duši muže uskutečnit, má-li být obnoveno spojení s Divokým mužem a má-li se Divoký muž vrátit na místo, které mu náleží.


Sedm paprsků mužství

Robert Bly se domnívá, že se mužská esence - podobně jako se bílé denní světlo skládá ze sedmi barev spektra - skládá ze sedmi vnitřních bytostí. V praxi nejde o to stát jedním z nich a ostatní vyloučit (to může být naopak destruktivní - válečník bez milovníka směřuje například k brutalitě, jelikož dosud "neumí s mečem tančit"), ale být naopak pokud možno ve spojení se všemi z nich:

1) Král. "Kdosi v nás, kdo ví, co chceme dělat po zbytek života, zbytek měsíce či zbytek dne. Je mu jasné, po čem toužíme, aniž by podléhal vlivu názorů našeho okolí." Zápal, vášeň, zaměření na něco. Vědět, co chci. Energie, která žehná, vybízí k tvořivosti, zavádí do vesmíru řád. Posvátný obraz vesmírného řádu. To, co drží pohromadě zemi a nebe. Moc, která chrání a dává bezpečí.

2) Válečník. Vnitřní válečník: ochrana svého vnitřního psychického prostoru, uhájit si své místo, zvítězit nad vlastními pochybnostmi a komplexy, schopnost postavit se rodičům je-li to třeba, opak bezbrannosti nebo pocitu oběti, téma "uhájit si svou duši navzdory všemu a všem". Vnější válečník: schopnost snášet bolest, zimu, vedro, hlad, nedostatek pomocí vůle; obětování se nadosobnímu ideálu navzdory urputným překážkám a strastem; schopnost strategického myšlení, prohnanost, zkušenost, inteligence - přelstít, zastrašit, ale i čelit síle silou tváří v tvář - jako Ivan a Baba Jaga). Loajalita, věrnost. Schopnost utvářet hranice, respekt k hranicím svých i druhých; v nejobecnějším smyslu je posláním válečníka bránit hranice vnitřního i vnějšího světa.

3) Milenec. "Pozorné vědomí", nenásilné vcítění do věcí a lidí, jakoby to byla hudba. "Co vlastně tolik milujeme, že to chceme uchránit před cizími lidmi?" Sféra intimity, zahrady, tance, poezie, změněného toku času. Schopnost prožívat bez intelektuální analýzy, odložit svět povinností. Láska k požitku, skandálnost, provokativnost (Řek Zorba). Extatická radost, ale nikdy ne chtíč sám o sobě. Spontánní radost z dělání radosti druhým. Radost z dotyku, senzuálního kontaktu se světem a lidmi. Vnitřní spojení s ženskostí uvnitř muže. Otevřenost oceánickým prožitkům a změněným stavům vědomí.

4) Divoký muž. Bezprostřednost, divokost, úcta k zármutku a riziku, která mnohé odstrašuje, výstřednost, intenzita, vědomí pádu i vnitřního zranění, básnické šílenství, pohyb na okraji všeho, kontakt s emocionálním tělem; ten, kdo vede vnitřní dítě v nás (viz. pohádka o Železném Janovi). "Je to bytost, jenž nám nahání strach, při setkání s ním trneme hrůzou, on je hlubinný, chlupatý, divoký, silný a neuhlazený. Má v sobě apollónskou i dionýskou energii, něžnou i surovou, v očích oheň, v nozdrách vzduch, v ústech vodu, v bradě zem."

5) Intrikán. Ta část v nás, která umí chytře zvrátit chod událostí ve svůj prospěch, která popostrkuje věci určitým směrem, která nečeká, až "věci dopadnou samy od sebe". Hermes, šašek, filuta, šibal, šprýmař, Heyóka (kojot), Odysseus, Bilbo Pytlík.

6) Mág. Mytolog, kuchař, v nejvyšší podobě šaman. Styk s neviditelnými silami světa, pronikavost vidění. Moudře otáčí vše špatné v dobré (alchymie, vaření: transmutace energií a duševních procesů). Odhaluje jiné světy, odkrývá hrdinův (králův) stín v podobě rádce. (Falešný král se bojí proroků a mágů jako Herodes; pravý Král rádci-čaroději-šamanovi naslouchá). Temnou stránkou mága je manipulátor.

7) Smutný muž. Odvaha snášet smutek, i smutek bez příčiny, jakási hutná černota patrná u starých umělců spojená s nejzazší hlubinou a přijetím smrti.
Hezký den. Cantadora

Anna Karenina


Román Anna Karenina jsme četli jako povinnou literaturu. Zasáhla mně tehdy jako tragédie zklamané lásky. Bylo mi 18 let, tak jak jinak jsem to mohla vidět? Anna se zamilovala jako vdaná žena do důstojníka, šla za hlasem srdce a trest společnosti následoval. Annu zapudili, přišla o možnost výchovy svého dítěte, postavení, budoucnost. Nehodnotila jsem ji jako labilní ženu, nemorální nebo rozmazlenou dámu. Prožila jsem na stránkách Tolstého románu příběh špatného osudu a odložila ho jako historii. Ženě teď nehrozí takový konec, protože žijeme v jiné době a jinak.

V Pátku LN mně zaujala recenze na divadelní představení Anna Karenina, které teď proběhlo na nějakém divadelním festivalu. Recenzent napsal o Anně Karenině: ... " ... V jejím pojetí se Anna vyděluje z celé společnosti, její ušlechtilá vznešenost je nepřirozená, působí až strnule. Jakoby stále pózovala a předem se pokládala do budoucího tragického osudu. Žije čítankový život, ale její postoj nevyvěrá z přesvědčení, pouze z vágní představy o tom, co je morální a co ne. Stačí málo, a vše se zhroutí, Anna se ocitá ve svěráku vnitřních běsů, s nimiž neumí bojovat. Propadá se do hysterie a neopodstatněné zloby. Nejdřív je to jakoby by za ni mluvil někdo jiný, a postupně se z ní klube její pravé já - nesympatický sobec, který volí sebevraždu hlavně proto, aby trestala své okolí. .... "


Opravdu její pravé JÁ zvolilo sebevraždu jako mstu za nenaplněnou lásku? Pravé já, které čím víc se na něj napojujeme a oživujeme ho, tím víc nabízí kontakt s životadárnými emocemi a léčivými zdroji duše? Píše recenzent o tom Pravém Já, které nás vede k pocitům rovnováhy a lásky?


Anna Karenina ze strnulosti své masky Persony procitla, když potkala Vronského a ožila celá její ženská podstata. Společnost na to reagovala naprostým odsouzením, postupně ji vytlačili na okraj společnosti, odebráním výchovy syna. Milenec si časem taky našel vhodnější, mladší a méně divokou ženu, více přizpůsobivou tomu, co vyžaduje společnost. Má společnost pochopení pro ženy, které dramatickým způsobem objevují své divoké instinkty?

A jak jsou na tom mužské divoké instinkty válečníka? Válka je zlá, ale svět ji integroval jako temnou součást lidské historie. Temné instinkty mužské válečnické povahy jsou akceptovatelné? Proč jsou ženy, které žijí v souladu se svými instinkty nazývány čarodějnice, hysterky, nesympatické sobecké hyeny? Čeho v nás se dotknou Anny Kareniny? Proč jim svět nepodá pomocnou ruku, aby mohli zvládnout své temné části a raději je rovnou odsoudí? Komu to pomáhá?


Anna Karenina je představitelkou jednoho z miliónů osudů žen, kterým bylo odepřeno, aby završili svůj proces sebepoznání a staly se tím, kým jsou. Rezence Anny Kareniny ve mně otevřela hluboké otázky. Jaké je opravdu místo ženy ve společnosti? Jaká smí být, aby byla pro společnost přijatelná?

Dobrý den. Cantadora


neděle 12. září 2010

dítě

Dítě ve snu. Dítě je archetyp. Když se ve snu objeví dítě, předpokládáme, že se odkrývá energie růstu, rozvoje. Snící je vystaven konfliktu, který ve snu už připravuje potenciál pro nový způsob řešení. Takže časová linie symbolu dítěte je budoucnost. V daný moment snící musí počítat s tím, že se musí spolehnout sám na sebe. Dítě symbolizuje stav opuštěnosti, jako nutnou podmínku začátku. Nastal čas, který vyžaduje spolehnout se na vlastní vzrůstající síly a zdroje.
Dítě směřuje od pocitu příslušnosti ke své rodině směrem k jedinečnosti a osamostatnění.
S tím souvisí i pocit síly a nepřemožitelnost dítěte, touha po sebeuskutečnění. V symbolu dítěte je obsažen rytmus života-smrti-života. Něco vzniká, směřuje k uskutečnění, aby to mohlo zase zaniknout a uvolnit místo něčemu novému. Symbol dítěte vyjadřuje ještě nediferencovanou sexualitu. Instinkty, které sen odkrývá, neaktivují naši sexualitu, ale realizaci našeho potenciálu bytí.
Sen 1: Snící ve snu kouká na muže a ženu jak krmí kojence z láhve, dítě není jejich, vzali si ho na výchovu. Vyzařuje z nich klid a spokojenost.
Sen 2: Rodiče dají dítě k adopci, adoptivní rodina dítě nezvládá a chce ho dát pryč, někomu dalšímu do péče. Snící by ho chtěla, ale si uvědomí, že je na to sama. Dítě potřebuje rodiče, proto chce zavolat a nabídnout dítě původním rodičům.
Zajímavostí obou snů je načasování. Sny se zdáli ženám, které spaly na jednom pokoji tu samou noc. Jejich sny obsahovali stejné symboly.
Symbol dítěte pro jednu znamená řešení otázky založení rodiny a pro druhou změnu postoje k domovu.
Proč o tom píšu? Kvůli načasování.
Nemůžu nazvat tento jev jinak než synchronicita. Jak pracuje nevědomí, že ve spánku přinese snícím stejný symbol dítěte a obraz pěstounů? Obsah snu je pro každou z nich jiný. Ale k jeho významu dospěli právě díky společné práci na obou snech.

Možná stojí za to se ptát, když spí pohromadě víc lidí, o čem se zdálo ostatním. Někdy v cizích snech najdeme odpověď na to, co potřebujeme znát o svém životě. Dobrou noc. Cantadora