Román Anna Karenina jsme četli jako povinnou literaturu. Zasáhla mně tehdy jako tragédie zklamané lásky. Bylo mi 18 let, tak jak jinak jsem to mohla vidět? Anna se zamilovala jako vdaná žena do důstojníka, šla za hlasem srdce a trest společnosti následoval. Annu zapudili, přišla o možnost výchovy svého dítěte, postavení, budoucnost. Nehodnotila jsem ji jako labilní ženu, nemorální nebo rozmazlenou dámu. Prožila jsem na stránkách Tolstého románu příběh špatného osudu a odložila ho jako historii. Ženě teď nehrozí takový konec, protože žijeme v jiné době a jinak.
V Pátku LN mně zaujala recenze na divadelní představení Anna Karenina, které teď proběhlo na nějakém divadelním festivalu. Recenzent napsal o Anně Karenině: ... " ... V jejím pojetí se Anna vyděluje z celé společnosti, její ušlechtilá vznešenost je nepřirozená, působí až strnule. Jakoby stále pózovala a předem se pokládala do budoucího tragického osudu. Žije čítankový život, ale její postoj nevyvěrá z přesvědčení, pouze z vágní představy o tom, co je morální a co ne. Stačí málo, a vše se zhroutí, Anna se ocitá ve svěráku vnitřních běsů, s nimiž neumí bojovat. Propadá se do hysterie a neopodstatněné zloby. Nejdřív je to jakoby by za ni mluvil někdo jiný, a postupně se z ní klube její pravé já - nesympatický sobec, který volí sebevraždu hlavně proto, aby trestala své okolí. .... "
Opravdu její pravé JÁ zvolilo sebevraždu jako mstu za nenaplněnou lásku? Pravé já, které čím víc se na něj napojujeme a oživujeme ho, tím víc nabízí kontakt s životadárnými emocemi a léčivými zdroji duše? Píše recenzent o tom Pravém Já, které nás vede k pocitům rovnováhy a lásky?
Anna Karenina ze strnulosti své masky Persony procitla, když potkala Vronského a ožila celá její ženská podstata. Společnost na to reagovala naprostým odsouzením, postupně ji vytlačili na okraj společnosti, odebráním výchovy syna. Milenec si časem taky našel vhodnější, mladší a méně divokou ženu, více přizpůsobivou tomu, co vyžaduje společnost. Má společnost pochopení pro ženy, které dramatickým způsobem objevují své divoké instinkty?
A jak jsou na tom mužské divoké instinkty válečníka? Válka je zlá, ale svět ji integroval jako temnou součást lidské historie. Temné instinkty mužské válečnické povahy jsou akceptovatelné? Proč jsou ženy, které žijí v souladu se svými instinkty nazývány čarodějnice, hysterky, nesympatické sobecké hyeny? Čeho v nás se dotknou Anny Kareniny? Proč jim svět nepodá pomocnou ruku, aby mohli zvládnout své temné části a raději je rovnou odsoudí? Komu to pomáhá?
Anna Karenina je představitelkou jednoho z miliónů osudů žen, kterým bylo odepřeno, aby završili svůj proces sebepoznání a staly se tím, kým jsou. Rezence Anny Kareniny ve mně otevřela hluboké otázky. Jaké je opravdu místo ženy ve společnosti? Jaká smí být, aby byla pro společnost přijatelná?
Dobrý den. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat