moralistický význam nemoci

Thomas Moore: Léčebná péče o duši
"Vzpoměňte si na výhrady Susan Sontagové proti tomuto přístupu (pozn. nemoci jako viny). "Není většího trestu než dát nemoci nějaký význam - přičemž tento význam je nutně moralistický." Ano, je pravda, že někdy lidi obviňujeme, že udělali něco, čím si svoji nemoc přivodili. "Jste moc tlustý. Necvičil jste. Nevyjadřoval jste svůj vztek." A v lidech se tak dá vyvolat pocit viny za hřích, že onemocněli. Je však přemrštěné říkat, že všechny snahy najít v nemoci význam jsou moralistické. Je určitě možné hledat souvislosti mezi způsobem života a způsobem onemocnění bez obviňování. Jde o sebezkoumání, ne o sebeobviňování.

Pokračuje moje iniciace v nemoci a dostává se mi tolik učitelů kolik k sebezkoumání potřebuji. Knihy Thomase Moora mezi ně patří. Hezké sny. Cantadora

jak se nechat uzdravit nemocí

Thomas Moore: Léčebná péče o duši

Cituji: "Jakým způsobem člověk přistupuje k nemoci jako k rituálu přechodu, jako k iniciaci?
Za prvé není třeba dělat mnoho, pokud vůbec něco. Když se člověk poprvé dozví o nemoci, nebo postřehne první podezřelé příznaky, pravdepodobně to rozvíří jeho emoce a myšlenky. .... Zpočátku přichází záplava myšlenek. Pak se člověk těmi myšlenkami zabývá a věnuje jim pozornost. Tím nemyslím, že podněcuje svou úzkost, ale že hledá cesty, jak vyjádřit své vnitřní prožitky. Můžete je vpustit do vědomí, a dokonce si vyhradit čas a přemýšlet o nich. Dále si je můžete zapsat do deníku. Máte-li byť jen malý sklon vyjádřovat se slovně, nemoc je dobrou příležitostí k sebereflexi. Můžete také použít jinou formu vyjádření - poezii, kresbu, malbu, sochařství nebo hudbu. Můžete vést důležité hovory s rodinnými příslušníky a přáteli. Rozhovor je jednou z nejlepších metod na formování duše....
(moje poznámka: myslím si, že autor v pokračování textu myslí za druhé) Přestože úzkost má svůj účel, nemusí být vhodné ve stavu úzkosti zůstávat. Je to špatné pro vaše zdraví a uzdravování a nepomáhá to mezilidským vztahům ani reflexi. Můžete najít klid v meditaci nebo dokonce v nějaké formě jógy, vhodné pro vaši situaci a váš stav.....Osobně shledávám, že účinným prostředkem proti úzkosti je hudba. Vybírejte si hudbu pečlivě a opravdu jí poslouchejte. Nepoužívejte ji jen jako kulisu. Modlitba je dalším zdrojem velké útěchy při těžké nemoci. Lidé mají často na modlitbu omezený pohled, berou ji jako stížnost žádající o odejmutí utrpení a starostí. Takový druh modlitby je přiměřený a cenný, ale existují ještě jiné druhy. Můžete se modlit s vděčností za život, který jste prožili, za lidi v něm. Chválíte život za jeho krásu a složitost, právě za tu záhadu, že nemoc je součástí života. Můžete se  modlit, aniž by jste o něco žádali, a nedělat nic jiného než stát na okraji své existence a vyjadřovat souhlas se životem.Můžete následovat Ježíšův příklad a říci: "Ne vůle má, ale tvoje.".... Nebo vyslovit jednoduchou spontánní modlitbu: "Odevzdávám se Matce Zemi, která mi vdechla život, a která si mě zase vezme zpět.""
Co dává nemoc mně? Jakou iniciací procházím? Dál pokračuje moje práce se sny, v nich je zdroj mého chápání života a smrti, zdraví a nemoci, lásky a nenávisti, aktivity a pasivity, moudrosti a hlouposti, dobra a zla. A to co se z  protikladů vynořuje na mé křižovatce, kam mě zavedla nemoc, bude moje další cesta životem.
Hezké sny. Cantadora