Chodím si číst Šťastný blog a z posledního článku jsem si dovolila stáhnout citát psychologa Ackermana. ....
Článek se týká odvahy říct někomu, že ho milujeme i když netušíme, jak to dopadne.
"Psycholog Joshua Ackermann z Massachusetts Institute
of Technology se prvním „miluji tě“, vyřčeným ve vztahu, zabýval věděcky
a zjistil, že…
- většina lidí si myslí, že jako první to obvykle říkají ženy
- ve skutečnosti ale „miluji tě“ jako první obvykle řekne muž, asi v 62% případů
- mužům se více líbí, když první vyznání přijde ještě před prvním sexem, zatímco ženy to spíše vítají až „po.“ „Miluji tě“ před sexem se jim zřejmě zdá poněkud účelové.
- ženy se k prvnímu „miluji tě“ odhodlávají mnohem déle než muži, v průměru pět měsíců od seznámení..."
Ale jak to je s vyznáním našim přátelům, blízkým, kolegům, lidem, kteří nás něčím zasáhnou?
Včera jsem do toho šla po hlavě, svému dlouholetému příteli jsem řekla, že ho miluji. Je ženatý a neměla jsem v úmyslu vstoupit do vztahového trojúhelníku. Jenom zrovna není šťastný a chtěla jsem mu ukázat, že krize, kterou dlouho řeší a chybí mu láska, není konec cesty. Jsou to jenom jedny dveře, jedna překážka, ale moje vyznání jsou dveře, za kterými je radost ze života, schopnost vidět věci jinak, aby mohl změnit pocit pasti, v které se zrovna nachází. Jeho reakce byla poctivá, řekla jasně, pevně: "Ale já miluji svoji ženu." Uf, ulevilo se mi. Sláva, mám přítele, který dokáže být své ženě oddaný za každých okolností. Jsem na něj hrdá. Moc mu děkuji, a když jsem se omluvila, že jsem to asi přepískla se svým vyznáním, odpověděl. "Ne, jsem rád. Potřebuji to slyšet."
Ano, musíme mít odvahu říkat lidem, že je milujeme, když to cítíme v hloubce svého srdce. Jsou různé druhy lásky a žádná není nadřazená.....
I já děkuji ženě na Mallorce, která se nebála mě obejmout a říct I love you. Řekla to v pravou chvíli. Mně se to včera povedlo taky. A to je radost.
About these ads
Posílejte svých 30 drobných radostí dál. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat