pondělí 6. dubna 2009

sen a potřeba bezpečí

V březnu jsme pracovali na snu:
"Chodím na nějaké seance, workshopy. Říkají tam, že jsme vnitřně navázáni na delfíny. Nad námi jsou dvě mrtvá zvířata, delfín a ještě jedno. S tím jsme spjati také, ale ne tolik. Naše civilizace je hlavně spjata s delfíny. Zvířata jsou v sítích, mrtvá a nejsou celá. Delfínovi chybí ocas. Máme druhý den pracovat ve dvojicích. Kamarádka souhlasí, že přijde. Místo ní však přichází muž. Jsme smluveni, že se sejdeme v lese. Máme se rádi. Jdu do lesa, na schůzku. Má tam být zaparkované jeho auto. Má Audi, ale ve snu je to takové průměrné auto. Jakoby mi někdo říkal – jsou i lepší auta. Ale já jsem se rozhodla, že je to pro mě dostačující, že jsem s tím autem spokojená. Přijdu na místo, není tam auto ani on, ale umyvadlo a nějaká další nádoba s vodou, děsně zaneřáděné, plné jehličí a listí. Jsem úplně zhnusená, jak to je špinavé. Tak to vyčistím. Pak se objeví muž, na kterého čekám. Říká, že už je dost, že jsem to vyčistila. On by to udělal v případě, že bych to neudělala já. Ale proč by to ON měl dělat? Říká:" To byla moje práce." Je noc úplňku, říkají tam - přesně od svítání do svítání a to je největší vášeň. Chceme se milovat. Proto jsme se taky sešli v tom lese. Vynořuje se vlk. Prcháme nahoru, po dřevěných schodech, lesních, vyplněných jehličím. Vlk nás pronásleduje, cení zuby. Jsem pomalá a vůbec nestíhám, nebýt muže, který mě skoro táhne, vlk by mě dostihl. Zároveň prožívám tento snový děj a souběžně mám pocit, že v místnosti je postava s intenzivním žlutým vlčím pohledem a pozoruje mě. Ten pohled – mrazí mě. Ještě teď, když to píšu mi hned naběhla husí kůže. Pořád prcháme a já se úplně násilím probouzím do sedu a dívám se doprostřed místnosti. Nikdo tam není….. ale já mám pocit ještě dlouho, že tam je ta postava stále."


Děkuji snící, že mi dala svolení k jeho publikování. Já ještě přikládám poznámky snící ke snu.


"Ten večer před snem jsem si četla knížku „Ženy, které běhaly s vlky“. Mám pocit, že téma té knížky úzce souvisí s mým snem. Pak, když jsem sen říkala ve skupině, stalo se mi znovu to, co se mi někdy stává při povídání o velmi osobních bolestivých tématech – odřízla jsem se od svých emocí. Také to byla jedna z hlavních zpětných vazeb od skupiny. Po skončení skupiny jsem šla domů a na sen jsem již nemyslela. Druhý den jsem pocítila nutkavou potřebu se snem pracovat, nějak ho ztvárnit. Namalovala jsem k němu sérii čtyř obrázků. Potom jsem je taky vzala na sezení s Evou. Cítím, že to mi moc pomohlo. "


...Málokdy na skupině mluvíme o fyzických pocitech, ale tentokrát se to ukázalo jako důležité. Tak jak se snící probudila ze snu a přetrvával u ní pocit, že v místnosti je postava, ze které jí mrazí, tak já jsem během práce se snem cítila, že snící odkládá do kruhu pocity. Vášeň a emoce, které se objevili ve snu, vyprchali a ocitli se mimo nás. Odštěpili jsme je. Zopakovali jsme to co snící. Ale skupina fungovala dobře, na závěr práce jsme některé pocity vrátili mezi nás, pojmenovali je a dovolili jim být s námi. Snící si uvědomila, jak málo emocí si dovolí prožít a projevit - protože to pro ni není bezpečné. Snící se pak ze svých emocí vymalovala.
Obrázky, které na druhy den namalovala začínali obrázkem vodní ženy, která je sama a je smutná. Pozadí je ostré, nebe plné vzteku.
Druhý obrázek nazvala malý človíček a hory. Na obrázku jsou namalovány: ostré tvary, slunce zapadá, ne nebi jsou ptáci, malý človíček leze na hory pomocí žebříku. Na zádech má obrovský batoh. Jeden z ptáků je zelený a pomáhá/chrání snící. Snící má strach, že človíček nestihne vylézt do západu slunce na horu. Objevuje se téma strachu, že nestihne splnit vlastní nároky.
Na třetím obrázku je strom, pták a jezírko, které má svoji vílu. Snící se cítí zranitelná. Objevuje se tady téma sexuality.
Na 4. obrázku se víla proměňuje na čarodějnici. Dokáže být zlá, když je to zapotřebí. Téma sexuality se rozvíjí, spojuje se s emocemi a potřebou bezpečí.

A tím jsme se dostali k zážitku ze skupiny, kde si snící nedovolila prožívat emoce. Naše práce bude dál pokračovat.
Lavírujeme mezi potřebou bezpečí a potřebou svobody. Na seminářích se setkáváme vždy v jiném složení a pokaždé je nejdůležitější udržet ve skupině pocit bezpečí, že se tam nemůže stát nic, co by snícímu ublížilo. Vytváříme bezpečný prostor. Zároveň všichni snící mají právo se projevovat svobodně a být sám/a sebou. A to nese možnost překročení hranic toho druhého.


Moje role průvodkyně znamená udržovat rovnováhu mezi 2 základními potřebami: bezpečí a svobody.
Obrázky snící odkryly mnoho zdrojů, jak se postavit ohrožujícím částem sama sebe a intenzivně na tom pracovat. Budeme pokračovat dál v rozkrývání dalších symbolů, ke kterým jsme se nedostaly, protože jsme pracovaly s obrázky a dynamikou snu. Snící pracuje i na jiných vrstvách(symboly zvířat), které tento bohatý sen přinesl.
Když se mi nedaří chápat smysl symbolů a ani dynamiku toho, co se děje, poslouchám své tělo. Tak se mi nejvíc dařilo porozumět nevědomým obrazům snu. Cítila jsem velký rozpor mezi tím, jak jsme sen rozebírali ve skupině a jak jsem ten sen prožila tělesně. Z toho jsem pak vylovila informaci o potřebě velkého bezpečí. Aby se sen a realita mohli spojit.

Žádné komentáře:

Okomentovat