Příběh Daidala

Důvod proč chci uveřejnit tuto báj spočívá v postavě Daidala. Jeho cesta životem je vzorec pro práci s archetypy...

Jeho příběh je plný zvratů. V jeho příběhu se urodilo hodně dobrého a špatného - je to život sám. Mýtus o Daidalovi je vzorový příběh jak najít cestu k sobě. Práce to byla opravdu těžká. Takže NEVZDÁVEJME to ani my smrtelníci, kteří nejsme pod ochranou řeckých bohů. Máme rodiny, přátele , sny a víru. LÁSKU - stačí otevřít oči a srdce.

"Daidalos byl athénským sochařem, malířem, stavitelem a vynálezcem, který postavil labyrint pro krétského krále Mínóa. Báje o Daidalovi je spletitým příběhem, který svého hrdinu líčí jako složitou bytost. Nebyl totiž ani svatým, ani zlosynem, ale představoval prapodivnou směsici obou extrémů. Jeho genialita na jedné straně a nemravnost na straně druhé vypovídá o problémech, překážkách i léčkách, které nás čekají na cestě k dosažení našich ctižádostivých cílů. Pojednává o složitosti mravních zásad, jimž by mělo být podřízeno naše pozemské usilování a snažení se všemi jeho pády a úspěchy. Daidalos pocházel z athénského královského rodu, ačkoli o jeho rodiče se vedou spory. Byl vynikajícím kovářem a do umění ho zasvětila samotná Athéna. Své mládí trávil studiem a rozvíjením svého talentu a zručnosti. Dokonce se říká, že vynalezl pilu a sekeru, a že byl prvním, kdo dokázal do té doby beztvarým primitivním sochám božstev vytvořit údy - paže a nohy. Jeho sochy vypadaly jako živé, takže je lidé připoutávali, aby neutekly. Lidé mu prokazovali téměř božskou úctu. Avšak ani genialita není zárukou před lidskou slabostí. Jeho velkolepému talentu byla velkou hrozbou jeho temná osobnost a zkažený charakter. Když totiž zjistil, že jeho synovec Talós, ačkoli mu bylo teprve dvanáct let, je ve své řemeslné dovednosti při výrobě nových, dosud neznámých nástrojů, stejně jako při umělecké tvorbě ještě nadanější než on, v jeho nitru začala narůstat strašlivá závist. Byl jako mezi dvěma mlýnskými kameny, které ho drtily nesnesitelnou silou. Na jedné straně svého malého synovce miloval a obdivoval, na druhé straně jej pronásledovala jeho ctižádost, která nesnesla, aby někdo, ať by to byl kdokoli, takto ohrožoval jeho skvělou pověst. Rozhodl se proto, že se Talóa zbaví. Vyvedl jej na strmé skály, na níž stála athénská Akropole, a z její střechy jej svrhl dolů. Při pohřbívání jeho mrtvoly ho však někdo spatřil. Daidalos byl usvědčen, a bez ohledu na své umění a zásluhy byl odsouzen k smrti. Bohové však umělce chrání a dovedou jim někdy prominout i provinění proti nejvyšším lidským zákonům. Z jejich vůle se tedy Daidalovi podařilo z vězení uprchnout a umožnili mu, aby doplul až na ostrov Krétu, kde mu poskytl azyl král Mínós. Po nějakou dobu žil v Knóssu, hlavním městě Kréty, a Kréťané ho drželi v nejvyšší úctě. Nejenže však dostal Daidalos od Mínóa azyl, ale i přiměřenou práci. Vytvářel pro krále rozličné architektonické skvosty a bavil královské děti nejroztodivnějšími hračkami. Na krále Mínóa pak dopadla osudová rána. Král Mínós urazil boha moří Poseidóna, když mu odmítl obětovat bílého býka, kterého si za tímto účelem na bohu vyprosil. Poseidón královu troufalost potrestal tím, že srdce jeho manželky Pásifaé naplnil vůči onomu skvostnému božskému zvířeti sžíravou erotickou touhu. Pásifaé se se svou chlípnou žádostí svěřila Daidalovi, a prosila jej, aby vymyslel způsob, jak by se potají její sexuální spojení s býkem uskutečnilo. Daidalos se tak opět ocitnul v sevření osudu. Mínós byl jeho ochráncem a příznivcem, avšak současně si byl vědom, že to, co postihlo Pásifaé, je projevem nejvyšší vůle bohů. Daidalos se nakonec rozhodl, že se přikloní k boží vůli a přijme svou roli v jejím naplnění. Vyrobil dřevěnou dutou krávu, v níž se královna skryla a býk se s ní skutečně spojil. Když se ohyzdný Mínótaurus, dítě z tohoto spojení, narodil, všichni byli zděšeni, protože byl napůl býkem a napůl člověkem. Král Mínós si však nebyl vědom, že Daidalos Pásifaé pomohl uskutečnit její nevěru, a požádal jej, aby pro obludného Mínótaura vybudoval stavbu, v níž by se mohl před očima světa skrýt. Daidalos tedy znovu svému pánu posloužil. Po uvážení Mínóových požadavků navrhl vybudovat v Knóssu ohromný labyrint, v jehož středu by si mohl Mínótaurus klidně žít, ven by se nedostal, a kdo by se dostal k němu, nenašel by z labyrintu cestu. Mínós souhlasil a Daidalos svůj návrh proměnil v čin. Vybudoval stavbu, která se stala divem světa. Když doplul na Krétu Théseus, aby zrůdného tvora sprovodil ze světa, zamilovala se do něj Mínóova dcera Ariadna. Opět se obrátila s prosbou o pomoc na Daidala a Daidalos znovu zradil svého krále. Vymyslel totiž způsob, jak by Théseus do bludiště vstoupil a přitom z něj zase bezpečně našel cestu ven. Vyrobil pro Ariadnu klubko předlouhé zlaté niti, se kterým Théseus vešel do hrozivého temného bludiště, a jejíž konec Ariadna držela venku před bludištěm. Díky němu se Théseovi opravdu podařilo znovu spatřit sluneční paprsky. Tentokrát však král Mínós na Daidalovu zradu přišel a milého Daidala v labyrintu uvěznil. Pásifaé ho však propustila na svobodu. Z Kréty nebylo snadné uniknout, neboť pobřeží bylo hlídáno a na moři byl Mínós svrchovaným pánem. Daidalos dlouho přemýšlel, až našel řešení. Ať zahradí Mínós zemi i moře, vzduch je přece volný - uletí jako pták. Sestrojil z ptačích per pár křídel, jednotlivá pírka, která mu Pásifaé přinesla, spojil voskem, a pak odvážně vzlétnul z jedné z věží a vítr jej odnášel do bezpečí. Letěl na západ, až se snesl dolů u města Kýmé na italském pobřeží, kde zasvětil svá křídla bohu Apollónovi a postavil mu tam chrám se zlatou střechou. Potom se vydal na Sicílii a tam ho vlídně přijal král Kókalos. Král Mínós jej však nepřestával pronásledovat. Vezl s sebou Trítónovu ulitu, a kamkoli přišel, sliboval velkou odměnu tomu, kdo jí prokáže protáhnout nit. Věděl, že tento problém dokáže vyřešit jedině Daidalos. Tak se mu nakonec podařilo zjistit, kde se Daidalos ukrývá. Král Kókalos odmítl svého váženého hosta Mínóovi vydat, ačkoli dorazil k břehům Sicílie s celou válečnou flotilou. Sicilský král poručil svým dcerám, aby na Mínóa v lázni vylily vřící vodu, a tak jej zabil. Tím byl Daidalos zbaven svého pronásledovatele a od té doby žil spokojeně a dosáhnul požehnaného věku."

příběh publikován podle autorek

Liz GreenJuliet Sharman-Burke v knize Mýtický tarot