V den, který nazýváme nejsvatejším dnem roku jsem premýšlela, co se mění Vánoce od Vánoc? A to co jsem nahlédla je tajemné. Blížím se stále víc a víc jemnohmotné podstatě toho, proč vlastně potřebujeme mít ve svém životě takový mimořádný jedinečný den. Vkládáme do něj to nejkrásnější se sebe, ze svého lidství. Od chudých časů, pokory, posvátna, hrůzy, naděje, radosti jsme skončili v dnešních časech konzumu, ve stresu, jak dostát všem nárokům toho, co se od nás očekává. Ale možná už jsou nadosah Vánoce, kdy objevíme to tajemství. Vyskočila jsem z pasti modernity Vánoc už před pár lety. Rozhodla jsem se pro Vánoce, které otevřou "já, které je samo od sebe" bez snahy a v plynutí. Nejsem jeptiška, nevzdala jsem se blízkosti lidí. Už od ráno poslouchám překrásné koledy z Netflixu, jela jsem za blízkými přáteli přes celou Prahu, vypila jsem i pár svařáků s milými lidmi. Ale záměr, který neztrácím ze zřetele; hledat co je pod vším tím vystresovaným konáním kolem Vánoc, zlatými třpytkami, svíčkami, balíčky s dárky, pečením a vařením dobrot mi zůstal.
Jsem klidná a v srdci Vánoc. Náhodné otevření knihy Chan-šana Básně z ledové hory mi otevřeli před chvílí srdce. Podělím se o báseň 137 s touto předmluvou:
"Ustředním tématem básně je "bytí samo sebou", přirozená spontaneita věcí, ideál, jenž je společný taoizmu i čchanovému buddhizmu. Chan-šan jej vyjadřuje prostřednictvím popisu dějů v přírodě, které se odehrávají bez zjevné příčiny, samy od sebe. Zatímco se básník v meditaci noří do toho "já, které je samo od sebe", procitá ve vnitřním nahlédnutí k jasnému světlu poznání."
137
Místo, kde trávím své dny
je nevýslovně tajemné a skryté
Bez větru - samy sebou šumí popínavé rostliny
bez mlhy - v bambusovém háji stále šero
Co je příčinou klokotání bystřiny?
Sama ze sebe nad horou oblaka vznikají
Když jsem o polednách seděl
ve své horské chatě
až tehdy jsem pochopil, co je sluneční záře.
Krásné a požehnané Vánoce. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat