"Celý sen byl v bílém světle. Nějaká starší žena, šedivé vlasy - začnu ji pomáhat, něco ji radím, vysvětluji. Začne se na mne lepit, chce se vidět každý den, obtěžuje mě.... Ta starší žena se začne dobývat do školy. Říká věci, které nejsou pravda. I ostatním je nepříjemná. Pořád chce nějaký sraz a tak. Uděláme takovou fintu - je před vchodem do třídy (venku na trávě) a zavřeme dveře. Volám ať někdo přinese klíče, dlouho to trvá, držíme dveře a pak je zamkneme. Ta třída je plná žen. Najednou zvrat a učitelka mě osočí, že za to můžu já a že jsem Jidáš. Odpovím ji, že bez Jidáše by nebylo vzkříšení. Vím, ale že je mimo a nemá pravdu. Věci se udály jinak. Vyhodí mě ze školy. Balím si tašku - říkám si tak jo, nevím jak to vysvětlím doma otci, mihne se mi hlavou. Pak mi dojde, že už mám dávno školy dokončené a je to jedno. Vím, že opustím zemi. "
Sen byl delší a mnohem bohatší na děj a symboly. Vybrala jsem jenom tu část, díky které jsme postoupily v jeho pochopení právě směrem k pocitům zavržení, pocitům zrady. Kdo z nás nezažil tento pocit zavržení? Ve školce se nějaké děti nechtěli s námi kamarádit a krutě se vysmívali z naší jinakosti? Nebo ve škole, na táboře, kde jsme nezapadli a prožili jsme si pocit nepatřičnosti, zavržení? První kluk, holka, který/á necitlivě odvrhla naši lásku a vystavil/a nás pocitu absolutní ztráty?
Komplex zavržení ve svém jádru obsahuje silné pocity strachu a úzkosti z toho, že nebudeme přijati takový jací jsme. Že nejsme dost dobří pro lidi kolem sebe. Bojíme se trestu, který přichází v podobě samoty a zavržení.
Stavíme se k tomu buď postojem:
- udělám vše pro to, abych byl/a přijat/a
- udělám vše proti tomu, co se mi děje a s kým se mi to děje
- vystačím si sám/sama
Ani jeden postoj není úspěšný, když za ním stojí pocit odvržení. Pocit Jidáše byl postojem člověka, který šel proti lidem, který ho nepřijali. Jestli ten pocit byl oprávněný nebo ne, není podstatné, pro Jidáše to byla realita, jak jí vnímal on sám.
Abych přiblížila zlomek materiálu o Jidášovi a jeho situaci, tak cituji z webových odkazů:
kázání Davida Wilkersona z 15. června 1992. Citace nejsou v plném znění, cílem citací není odkaz k náboženskému textu, ale pochopení role, kterou Jidáš ve světě zaujímá. Pro mě tento text je pracovní k tématu komplexu Jidáše, kteří se začíná vynořovat ve snech. Je to komplex velmi častý a je dobré se s ním hlouběji obeznámit. Proč se vynořuje/zvědomuje právě teď? Nezrazujeme něco?
„Jidáš Iškariotský, kterýs pak byl zrádce“
On byl pečlivě vybraným učedníkem Ježíše Krista: kazatel evangelia, uzdravitel nemocných, Ježíšův společník na cestách. Tolik mu důvěřovali, že byl pokladníkem evangelického týmu apoštolů. Nebyl zvolený na toto místo – Ježíš osobně vybral Jidáše pro tuto práci.
Tradice říká podle Augustina, že „Ježíš často vysvobodil Jidáše ze smrti, kvůli němu uzdravil jeho otce z ochrnutí a vyléčil jeho matku z malomocenství, a hned po Petrovi ho uznával nad všechny apoštoly.“
Ale my opravdu víme jisté věci jako fakta: že Ježíš umyl jeho nohy, nechal ho omočit jeho chléb ve své vlastní misce a učinil ho svým pokladníkem. Přesto to byl právě ten muž, který zradí Ježíše v Getsemanské zahradě – polibkem smrti!
Jidáš vedl divoký dav do zahrady, kde identifikoval Ježíše polibkem. Po polibku se Ježíš podíval Jidášovi do očí a řekl: „Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?“ (Lukáš 22:48).
Rád bych věděl, co se honilo Jidášovi v mysli, když se rozvinula tato scéna:
Zástup ustoupil při pouhé zmínce jména Ježíš. Potom náhle všichni povstali v démonickém hněvu, mávali meči a holemi – zajali Ježíše a vlekli Ho do domu nejvyššího kněze. Jidášova zrada Ježíše byla tak odporná, hnusná, tak ďábelská, že jeden z otců první církve řekl: „Bylo by pro svět dobré, speciálně pro Boží děti, kdyby se pouze Jidáš samotný dopustil tohoto přestoupení, kdyby kromě něho samého již neexistovala žádná další zrádcovská osoba.“ Jinými slovy: Bylo by dobré, kdyby existoval jen jeden Jidáš.
Ale pravdou je, že svět je plný takových Jidášů! ... Duch Jidáše je skutečně živý...!
... Existují dvě fakta o Jidáši, o které se s vámi chci podělit.
Fakt číslo jedna: Nejvyšší kněží a náboženští vůdci nepotřebovali, aby jim Jidáš lapil Ježíše
Ježíše mohli snadno zajmout bez Jidášovy pomoci. Vyučoval v synagogách, na ulicích a na tržištích. Jeho tvář byla jednou z nejpoznatelnějších v celém Izraeli a Judsku. Písmo říká, že Ho lidé následovali i na osamělá místa, kam se odebral, aby se modlil!
Samozřejmě že Jidášův polibek nebyl nutný k identifikaci Ježíše – protože Ježíšovi nepřátelé ho již dobře znali! Skutečně – pachatelé tohoto zločinu nepotřebovali Jidáše. Faktem je, že jím pohrdali. Nevážili si ho a podle toho s ním jednali – použili ho, a pak ho rychle odstrčili. Když náhle činil pokání ze svého zrádcovského činu, mrštil peníze na zem a volal: „Zhřešil jsem, zradiv krev nevinnou“ (Matouš 27:4), židovští vůdci se mu jen vysmáli.
Řekli: „Co nám do toho? Ty viz“ (verš 4), čímž mínili: „To je tvůj problém – starej se o to sám. Nepotřebujeme tebe ani tvé slzy.“
Jidáše nebylo potřeba ani pro Ježíšův soud ani pro jeho ukřižování. Ve skutečnosti tu vlastně nebyl pro nikoho. V době, kdy šel Kristus na Kříž, byl již Jidáš mrtvý, spáchal sebevraždu do dvaceti čtyř hodin po svém strašném činu.
Fakt číslo dva: Satan potřeboval Jidáše!
Za scénou byl Satan, řídí každé zrádné hnutí. Jeho strategií bylo najít zrádce – někoho blízko Krista, někoho, komu Ježíš důvěřoval, o kom se předpokládalo, že je v Jeho péči. Přesto potřeboval někoho, jehož srdce bylo nakloněno chamtivosti – někoho, koho mohl přilákat a oslabit, zasít do jeho mysli pochybnosti.
Jidáš měl být ďáblem důkazem toho, jak je Ježíš Kristus bezmocný, aby spasil ztracené – protože nezachránil ani svého vlastního učedníka!
Nakonec, až by přišel čas, kdy bude Jidáš dotlačen k tomu, aby se sám zabil, Satan bude ječet své svědectví všem v pekle, v nebi a ve světě: „Vidíte, co se stalo tomuto muži? Podívejte se na něj, byl učedníkem Ježíše. Ale Ježíš ho nedokázal ochránit!“
Pýcha hraje významnou úlohu v neurózách. Pro poraněné já je důležité obnovit svůj pocit sebehodnoty. Když to necítí pravé JÁ, které je vystaveno pocitům méněcennosti a nedostačivosti, případně sebenenávisti, přebírá čím dál tím víc hlavní funkci nepravé JÁ, které funguje na základě pýchy. Pýcha se sytí pocity dokonalosti, krásy, moudrosti a síly, která stojí nad pravé prožívání spojené s poraněními.
Po Jidášově sebevraždě křičel Satan těm ve slávě: „Bůh nemohl zachránit jednoho ze svých vlastních učedníků – a On neuchoval nás, Jím stvořené anděly. Co vás k tomu vede myslet si, že uchrání vás?“
Klíč k pochybnostem o prožívání, jak rozlišit, které pocity vychází z pravého a nepravého já jsou uloženy v snových symbolech. Pravá hodnota práce se sny kromě jiného spočívá v nalézání odpovědí na naše pochybnosti, strachy a úzkosti.
Co bylo za Jidášovým pádem?
Jak se stal tento učedník zrádcem? Je důležité to vědět – protože to je varující znamení pro naše životy, abychom neklopýtli a také nepadli:
1. V Jidášově srdci zakořenila láska k penězům!
Opravdu, láska k penězům je kořen všeho takového zla (viz 1. Timoteovi 6:10). Je to semeno, které ďábel sází do srdcí mužů a žen a které vytlačí všechnu lásku pro Ježíše. Rychle vzrůstá potřeba hromadění peněz. Potom přichází potřeba je počítat a ujišťování, že se neztratily. Později přichází potřeba na nich stavět!
2. Jidáš se stal slepý ke změnám, které ho přemáhaly!
Satan spustil závoj přes Jidášovy oči, takže nemohl vidět, jak se mění. Učedník se stal slepý ke zlu a zkáze, která se pevně usadila v jeho srdci. Jidáš měl rozdělené srdce – a on si vybral, že nebude činit pokání!
Kdo se sny pracuje, ví, že je nutné přijmout, že jsme to i ono. Být soucitní sám k sobě. To je cesta k úzdravě. Najít hluboké porozumění pro své lidské vlasnosti, přijmout svoji lidskou podstatu. Když se spojíme se svými pocity, už nejsme sami a můžeme lépe unést svoji jedinečnost i to společné, co nás pojuje všechny dohromady a to je naše obyčejnost. Pak můžeme lépe chápat i ostatní. Milovat lidskost a respektovat odlišnost.
Pro snící je zvědomení si komplexu odvržení důležitým procesem k tomu, aby nemusela utíkat před lidmi do bezpečí samoty.
Přijmout se taková jaká jsem a vyhledávat lidi, kteří mně přijímají je dobrý začátek. Ve snu je to poselství v obraze: Neutíkej před šedovlasou moudrou paní a nenech se lidmi odsoudit, aby si nemusela opouštět zemi, kde žiješ.
Žádné komentáře:
Okomentovat