pátek 29. března 2013

proč není Zelený čtvrtek zelený



Včera jsem si celý den připomínala, že je Zelený čtvrtek, ale až dnes mi došlo, že vlastně to byl den poslední večeře a zrady jidášem a nejde teda o barvu ale zradu. Název Zelený čtvrtek vznikl přesmyčkou původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek). Zelený čtvrtek tedy není zelený...Pak jsem si vyhledala na googlu průvodce Velikonocemi, abych se mohla do svátků ponořit i jinak, než barvením vajíček.... a našla jsem mimo jiného tohle...(autoři jsou uvedeni dole,  pro stručnost jsem to dost zkrátila.)
VELIKONOČNÍ TŘÍDENÍ (TRIDUUM)
Vrcholem a středem křesťanské liturgie je "slavnost tří velikonočních dnů utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Páně". Toto třídení začíná večerní eucharistií na Zelený čtvrtek a končí modlitbou večerních chval o velikonoční neděli. Svátek Velikonoc je tedy tvořen Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem, Bílou sobotou, Velikonoční nocí a Nedělí zmrtvýchvstání.
Mnohdy se bohužel pozornost v těchto dnech soustředí především na Ježíšovo utrpení a smrt a oslava vzkříšení se dostává do pozadí. Velký pátek a Velikonoční noc jsou ale dvě stránky téže skutečnosti: bez smrti není zmrtvýchvstání, smrt je jen bránou do slávy. Proto tvoří tyto svaté dny ve skutečnosti den jediný.

ZELENÝ ČTVRTEK

Obsahem liturgie tohoto večera jsou dvě události: 1. Ježíšova večeře na rozloučenou při níž ustanovuje tajemství eucharistie a myje apoštolům nohy, 2. Ježíšova modlitba v Getsemanské zahradě a jeho zajetí...

 Mší, která se slaví večer, si církev připomíná poslední večeři, při níž Pán Ježíš v noci, kdy byl zrazován, ukázal všechnu svou lásku. Obětoval Bohu Otci svoje tělo a svou krev pod způsobami chleba a vína a předal je apoštolům.

VELKÝ PÁTEK
Obsahem velkopátečních obřadů je zpřítomnění spásonosného Kristova utrpení a smrti. Obřady nejsou pouhou památkou Kristovy smrti, ale jsou oslavou velikonočního tajemství, skrze které Kristova smrt dochází svého smyslu ve zmrtvýchvstání. Skrze toto tajemství Vykupitel zlomil moc hříchu, pekla a smrti.

Podle prastaré tradice dnes církev neslaví eucharistickou oběť. Liturgické obřady začínají obvykle kolem třetí hodiny odpolední, kdy byl Kristus umučen a mají tří části: 1. Bohoslužbu slova, zakončenou přímluvami za celý svět, 2. uctívání kříže, 3. přijímání.

 Ježíš zemřel v době, kdy byli v Jeruzalémském chrámě obětováni velikonoční beránci. "Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku."

V tento den se od pradávna neslaví eucharistie, nýbrž jen liturgická památka, skládající se ze tří částí: bohoslužby slova, uctívání kříže a přijímání.
 Promítat si do obrazu ukřižovaného Ježíše své viny, svá selhání, křivdy, kterých jsme se dopustili na bližních, tvrdá slova, činy... prostě vlastní hříchy od narození až po současnost - to není zrovna povzbudivá podívaná, a přece tam, v muži na kříži, v muži bolesti, jsou naše hříchy definitivně "zabity", tam trvale mizí. On umírá, já jsem ze smrti zvedán... z jeho lásky.
 Nepatrným projevem naší spolu-účasti na Kristově utrpení za naše hříchy je půst (od masa a újma v jídle).

BÍLÁ SOBOTA

Na Bílou sobotu trvá církev na modlitbách u Kristova hrobu a uvažuje o jeho umučení a smrti, a také o jeho sestoupení mezi mrtvé. V modlitbě a postu očekává vzkříšení.
Bílá sobota je tzv. aliturgickým dnem, neboť se zásadně neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a případně svátosti smíření..

 Dle starodávného zvyku, vycházejícího ze židovského (resp. orientálního) počítání času, začíná nový den již po západu slunce (předešlého dne). Oslava význačných svátků a událostí tak začínala již v předvečer příslušného svátku - tzv. vigilie. Oslava vzkříšení tak tedy začíná (dle našeho počítání) večer na Bílou sobotu, anebo v noci. (Stejně jako například o Vánocích, kdy je hlavním svátkem 25.12., se slaví "Štědrý večer" již večer 24.12)

VELIKONOČNÍ NOC, VIGILIE

 Slavnost Veliké noci je podle prastarého podání nocí bdění pro Pána (srv. Ex 12,42), v níž křesťané očekávají zmrtvýchvstání Páně a slaví je. Tato oslava se prvních křesťanských dobách konala celou noc a končila teprve společným stolováním za rozbřesku, když se "noc rozjasnila zmrtvýchvstáním našeho Pána". Podle evangelia přišly ženy ke hrobu, "když uplynula sobota a začínal první den týdne" (Mt 28,1). Slavnost Velikonoční vigilie byla tedy od pradávna (a je na mnohých místech i dodnes) slavností ne večerní, nýbrž noční.

Oslava Veliké noci vyjadřuje mnohými symboly a texty velikonoční "přechod" (pesach) ze zajetí utrpení, omezenosti a smrti do života svobody a plnosti. Tato oslava má přehledně členěnou strukturu:
Utrpením Pán přešel ze smrti do života a otevřel cestu nám, kteří věříme v jeho vzkříšení, abychom ze smrti do života přešli i my (Sv. Augustin). Prožít Velikonoce, t,j. přejít ze smrti do života, znamená věřit ve vzkříšení. Sv. Augustin dále pokračuje: Není nic velkého, že Ježíš zemřel, tomu věří i pohané, židé a bezbožníci; tomu věří všichni. skutečně velkou věcí je věřit, že vstal z mrtvých. Vírou křesťanů je Kristovo zmrtvýchvstání.

- Oslava velikonočního světla (velikonoční oheň, velikonoční svíce)

- Symbolika a význam velikonoční svíce - "paškálu".
Název velikonoční svíce "paškál" pochází z latinského "paschale" - velikonoční. Svíce je znamením vzkříšeného Krista, "pravého světla, které osvěcuje každého člověka"

- Poté následuje velikonoční chvalozpěv (Exultet). Ten je chválou světla, které dává Bůh svému lidu: "Pohleď, jak na celém světě rychle zmizely temnoty", protože, "to je ta noc, o které je psáno: Noc jako den se rozjasní.

- Bohoslužba slova
V této části velikonoční oslavy věřící uvažují o podivuhodných skutcích, které Bůh od počátku činil.

- Křestní obřady (svěcení vody, obnova křestních slibů, křest)
Je možno říci, že jádrem velikonoční oslavy je právě křest. Je vyvrcholením naší účasti na Kristově utrpení, smrti a vzkříšení. Proto se přednostně slaví (nebo obnovuje) právě o velikonocích.
Tajemství a dar křtu vyvěrá právě z Velikonoční události.

Křtem se křesťané stávají Božím lidem a kráčejí, vysvobozeni od zla, k zaslíbené zemi nebeského království.

 Křest v řečtině znamená ponořovat. Křest v Krista Ježíše znamená osobní, pevné spojení s Ježíšem. Křest není něco, co se s člověkem děje - je to navázání osobního pouta s Ježíšem, které znamená pro člověka ochranu, péči, vysvobození z neodvratné moci zla.

NEDĚLE ZMRTVÝCHVSTÁNÍ, HOD BOŽÍ VELIKONOČNÍ
Kristus vstal z mrtvých za svítání "prvního dne v týdnu", neboli "prvního dne po sobotě" (sobota byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne). Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému "lámání chleba" a tento den nazvali "dnem Páně". Každá neděle v roce je tedy "oslavou Velikonoc" - zvláštním zpřítomněním Kristova vykupitelského činu. Jedině z něho můžeme čerpat posilu pro naši vlastní cestu zmrtvýchvstání.

Podle knih:
Klemens Richter, Liturgie a život, str. 150 n. VYŠEHRAD
J. Bradáč, Posvěcení času;
Katechismus katolické církve
(Redakčně upraveno a doplněno)
Hezké Velikonoce. Cantadora

Žádné komentáře:

Okomentovat