Jsem v Africe. Uprostřed buše v malém domku, za buší začíná prales. Jsem v kuchyni, okolo obdélníkového stolu sedí několik lidí, je tam krásná exotická Evropanka, má velice snědou plet, nádherné tmavé vlasy. Ostatní jsou místní, vypadají však jako běloši. Nádhernou ženu posedl démon, je ale dobrý, skrz Evropanku vymítá ďábla z kojence, kráska neví, co se děje, je to skrz ní. Kojenec je Afričan, drží tmavý kříž, amulet a paperbackovou bibli. Ze začátku se vymítání daří, pak však zlo zesílí. Snažím se pomoct a odříkávám otčenáš, nemohu si však vzpomenout na správná slova. K domku přicházejí další Evropané, zlo ovládá divokou zvěř v pralese, bojím se o ně. Konečně se pospíchají schovat do domku, ale do jiné místnosti. Teď si uvědomuji hlavně sílící zlo a kojence, stále se snažím pomoct. Modlitba se nedaří, bojím se, že ďábel zvítězí. Bible leží na zemi. Vracím ji kojenci, snad to pomůže. Nepomohlo. Vypadá to, že zlo zvítězí a vše je ztraceno. Najednou přibíhá žena, usekává kojenci ručku v zápěstí. Zhrozil jsem se. Žena křičí „přijmi bohyně tuto oběť za záchranu dítěte“, odhazuje ručku pryč. Oběť je přijata, dítě zachráněno. Chybí mu však velká část obličeje, oči, nos, zeje tam několika centimetrová díra. Jak bude žít bez očí? Dýchá, žije vůbec? Maso z obličeje má v sobě to zlo, najednou ho mám v ústech, mám ho plnou pusu. Chci se ho zbavit a zlo zničit. Nemohu ho vyplivnout na zem, aby se to zas nerozšířilo. Není tu ani ubrousek na zabalení a odnesení ke zničení. Našel jsem jen decilitrovou skleničku, maso cpu do ní. Nevejde se tam, zbytek je v dlani, snad tu vaří na kamnech a maso v nich spálím. Odendávám hrnec, je to však plynový hořák, běhám po domku, hledám něco, čím to zničit. Nezřetelná žena mi pomáhá hledat. Mám strach.
Jsem v Evropě před velkým krásným kostelem s velkým nádvořím a tmavým železným plotem s bránou. Napadá mě, že tady na svatém místě se mohu zla zbavit. Okolo plotu je dav lidí, žehrají na kněze, jsou s ním nespokojeni. Vím, že když půjdu dovnitř, budou proti mě. Přesto tam chci jít. Nechoď tam, bude zamčeno, nedostaneš se dovnitř. Vidím kněze, jde dovnitř, jdu za ním. Divím se, že je odemčeno, brána i dřevěné dveře. Kněz mi zmizel. Maso u sebe nemám, možná je ale nehmotné, bojím se návratu zla. Kostel je tradiční ze 17. století. Dřevěné lavice, oltář. Mohla by pomoci svěcená voda, nikde ale nevidím svěcenky. Jdu k oltáři, kostel je prázdný. Zkouším se modlit, nevzpomínám si na slova. Přichází kněz. Toužím po modlitbě jako žíznící po čerstvé chladivé vodě, cítím, že stejně tak by dokázala opláchnout zlo. Kněz začíná latinskou modlitbu, je však nezřetelná, je bez účinku. Konec.
S tímto snem jsme spolu se snícím po prvé pracovali víc než před dvěma lety. Práce s ním byla náročná ale krásná, protože jsme spolu objevili důležitou vrstvu snu. Objevili jsme Naději. Naději, která na jeho pouti životem byla ukryta hluboce v jeho nitru. Nebudu teď popisovat ten proces postupného uvědomování si naděje. Naděje je základní psychická energie, která je důležitá pro každého z nás při překonávání všech životních obtíží a v období krize. Snícímu se zdálo ještě několik snů, které podpořili jeho práci s posílením naděje při jeho životních těžkostech. Prošel dlouhou cestu, než naděje posílila natolik, že jsme se dostali k dalšímu důležitému pohledu na význam snu - tématu ZLA.
Co znamená zlo v životě mladého muže, který vybojoval svůj boj s démony alkoholu, drog, ztráty základních pilířů identity jako je rodina, práce, majetek?
Snící dlouhou dobu odmítal přijetí vlastních konstruktivních sil. Vše co bylo plné naděje, radosti a života odmítl, aby mohl žít svůj STÍN.
Už před dvěma lety bylo jasné, že vše pozitivní ho naplňuje nedůvěrou a strachem ze zklamání. Ve snu se pokoušel zbavit zla několika způsoby, i když pokaždé cítil, že jeho boj je bez účinku.
Zlo má tolik podob, kolik podob má dobro. Zlo potřebuje dobro v nás oslabovat, znehodnocovat. Proto je důležité být bdělý a trvale podporovat naši životadárnou část.
V této době, kterou nazýváme krize, je to těžké, protože část lidí propadla pochybnostem a nedůvěře, která pomáhá vítězit zlu kolem nás i v nás samotných.
O to víc je důležitý sen snícího, který je dokladem neutuchajícího snažení člověka o to, aby zlo bylo zničeno. Uvědomení si této neúnavné síly, kterou má v sobě snící, znamená obnovení důvěry a naděje, že boj se zlem člověk nechce a nemůže vzdát. Leží totiž v základě našeho všelidského snažení.
Děkuji snícímu za jeho neutuchající snahu najít vlastní cestu, za odvahu a statečnost, jak neuhýbá sám před sebou a svým stínem, ale nepodléhá mu. S láskou přeji všem hodně životadárné síly na cestě. Dobrou noc. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat