Už nějakou dobu zaznamenávám, jak v ordinaci bolestně zaznívají vytěsněné pocity klientů. Pocit nenávisti k lidem. Kolikrát jsem tenhle rok slyšela, že člověk nenávidí člověka. Jak hluboce jsem soucítila s bolestným odhalením temnoty duše člověka. A tento pocit cítí víc a víc lidí kolem nás. Pořád se to snažíme zatím vytěsnit, bojujeme s destrukcí, která v nás a na nás číhá.
Obrázek s vyznáním: "... miluji umění, nenávidím umělce...."a taky pláč klientů, kteří se cítí ochromeni nenávistí je moje téma adventního uvažování. Jenom pravdivostí odhalení, co je v nás ukryto, můžu vykročit do nejkrásnější části končícího roku.
Pojmenováním a přijetím toho, kolik je v nás bolesti můžeme vykročit do krásy a radosti. Vánoce jsou oslava narození naděje. Ať se na to řádně přichystáme.
Nenávist patří do stínu, nenávist je součástí kolektivního archetypu smrti, kam patří i destrukce, vina, konec, podlost, chlad, odmítnutí, týrání, zrada....
Smrt chápeme buď - anebo. Smrt je pro někoho rychlý pohyb vpřed: Je to nový začátek, jede se dál. Ano, milují to například sportovci, showbyznys. Lidé smrt ignorují, dokončí svoje soupeření, protože "mrtvý by si to určitě takhle přál". Nebo takový chronický útěkář ze vztahů, který miluje začátky. Kvůli nim opouští každý vztah.
Druhá polarita smrti je umřít zaživa a zůstat v těle bez duše; nebo pocit opuštění, smutek, ztráta a pasivita navždy. Archetypální psychologie nazývá tento stav rozpolceným archetypem. Můžeme prožít jenom jeden pól reality archetypu. Ocitá se ve vězení omezeného vidění světa, i když realita nás konfrontuje s oběma póly. Rozpolcení a přiklonění se k jednomu pólu vedou ke ztrátě duše, zakletí do omezeného pohledu na život.
A právě neschopnost prožít oba póly vede k neurózám, depresím, sebedestrukci, nenávisti k životu, lidem, umrtvování duše.
Jakou část tajemství života a smrti nevnímáme, když nejsme schopni vydržet napětí, které pochopení polarity přináší?
BOLEST. Neuróza je snaha vyhnout se bolesti. O to bolestivější je život neurotika.
Přijetí obou částí polarity, často v protikladu k sobě, nás může přivést k pochopení tajemství nevyhnutelnosti bolestivého lidského osudu. Vydržet to napětí mezi láskou a nenávistí může odkrýt hloubku bolesti, kterou máme v sobě všichni.
Všichni se rodíme v bolesti, ukrýváme v sobě své bolestivé části. Je dobré to vědět, aby jsme mohli následně být k sobě soucitní, milující. Je to práce někdy na celý život.
Náš malý život je omezený, ale je součástí na tvorbě života lidského společenství. Před tím nelze zavřít srdce ani oči. Jedině plnou účastí na životě se stáváme opravdoví a láskyplně chápeme vyšší vůli stvořitele jménem bůh, vesmír, život, kvantová fyzika. Jak je libo.
S láskou a přáním moudrých snů přeji hezkou první adventní neděli. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat