Být vděčný za vše co život přináší je někdy zdánlivě nemožné. Ale i ty nejhorší chvíle, před kterými obstojíme, jsou nakonec důležité. A můžeme být za ně vděční. Právě tím a tehdy jsme nejvíce poučováni o životě a svém místě v něm. Je úžasné mít svou vlast a být vděčná za krajinu, v které žiji. Jsem vděčná i za místo, kde právě jsem, práci, kterou mám, rodinu, která často zlobí, přátele, kteří někdy nemají na mě čas, stárnutí a jiné drobné rozlady. Taky za to zlé, Danu, která mě obrala o důvěru a peníze, lidi, kteří mi nespravedlivě za něco napadají, záměrně ublíží, zneužijí pro své účely.... Pokaždé se poučím a vyučím víře, důvěře, lásce a trpělivosti, nebo taky odvahy se hádat a stát si tvrdohlavě za svým názorem, odmítnout přítele i bratra, pustit něco důležitého, učit se být roz-čarovaná, abych vzápětí byla okouzlena zázrakem života. Vše to mi dává prohlubující se pocit vděčnosti za dar života.
A tak si dovoluji citovat:
"Svatý
Pavel počítá nevděčnost mezi nejhorší chyby: Věz, že v posledních dnech
nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví,
budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní,
bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k
dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha (2
Tim 3,1-4). Nevděčnost je hříchem nevěry. Pramení z lidské pýchy a
hlouposti. Pýcha vede člověka k domněnce, že za všechno vděčí sám sobě:
vlastní práci, důmyslu, inteligenci. Zatímco hloupost vede člověka k
domněnce, že vše je samo od sebe a všechno mu patří.
Díkůčinění patří k podstatě víry. Má být výchozím bodem nejen při zpytování svědomí, ale i u ostatních modliteb...."
Žádné komentáře:
Okomentovat