Koupila jsem si knížku Šálek dál hřeje dlaně, sbírku haiku českých a slovenských autorů. Sama haiku vytvářím někdy i na svém blogu, jenom to nenazývám haiku.
Co to vlastně haiku je? Cituji z obalu knížky: "Haiku je původem japonská básnická miniatura, a často slouží k tomu, abychom ostatním předali svůj postřeh a jedinečný prožitek. Umět se zastavit a/nebo sdílet svůj jedinečný pohled na svět se v poslední době jeví jako čím dál užitečnější dovednost."
Chci říct, že se to nesmí stát užitečnou dovedností! Takhle přemýšlíme my lidi západní civilizace. V termínech užitečnosti.
To co mě v přítomný moment napadá, klidně na veřejném záchodku, když si čtu vzkazy na zdi, je radost z přítomného okamžiku, napojení na život sám a ten pohled nelze definovat jako užitečná dovednost.
Je to bytostný stav, který má zůstat pocitem, haiku jako fotografie, nahlédnutí do nějaké formy tajemství života, bez jakékoliv kategorizace.
Jak vyjádřuji v haiku co je haiku, já?
xxx
Haiku je
tajemství života -
posílající impulz.
Napojení - to je haiku.
Haiku má přísná pravidla formy a já jsem je porušila, když nedodržuji tři verše s předem daným počtem slabik (5-7-5). Ale jiná pravidla to splňuje:
Výskyt sezónního slova - času, kdy se text odehrává. Stručností vyjádření až na "kost" větné skladby. Fotografickou formou, plynulostí, bez hodnocení.
A tady je pár haiku z knížky Šálek dál hřeje dlaně:
Nerušeně spí
Odkopaná peřinka
je na dědovi
xxx
Kluci u důlku -
bojují o skleněnku
jako o život
xxxx
Půlnoční mše
ruce si podávají
neznámí lidé
xxx
Místo hory Říp
vidím dnes na obzoru
Vancouver Island
xxx
Feťačka z Hořovic
až do Prahy
si maluje obličej
Autori záměrně neuvádím, dohledáte je ve sbírce Šálek dál hřeje dlaně. Ať se máte na co těšit.
Pro milovníky tajemství vlastního života.
Krásné sny. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat