V knize Neuróza a lidský růst píše Karen Horneyová:
"… neurotik může být naprostým sobcem nebo být až příliš nesobecký – nelze v této souvislosti najít nic, co by platilo pro všechny neurózy. Vždy však platí, že neurotik je egocentrický v tom smyslu, že je pohlcen sám sebou. Nemusí to být na první pohled patrné – může to být vlk samotář anebo může žít pro a skrze ostatní. Nicméně v každém případě prožívá své soukromé náboženství (svůj idealizovaný sebeobraz), uznává své vlastní zákony (měl bych) v rámci své ostnatým drátem obehnané pýchy a vlastními pojistkami, které ho chrání před vnitřním i vnějším nebezpečím. Výsledkem je, že je nejenom emocionálně izolován, ale navíc je pro něj obtížnější dívat se na druhé lidi jako na jedinečné bytosti odlišné od něho samého. Lidé jsou podřízeni jeho jedinému zájmu: jemu samému."
Mít se rád znamená důvěřovat životu, přijímat ho a být v jeho proudu. Až potom můžu opravdu milovat. To je odpověď na otázku:..." a co se stane, až se budu mít rád/a?"
V paměti svých buněk cítit to blaho lásky, která tam je a vždy bude, i když se zlobím, mám strach anebo pláču. Láska nám pomůže nést se dál přes těžkosti i lehkost bytí. Někdo to nazve TAO, bůh, vyšší vědomí a někdo Matka. Láska.
Do té doby jsou tady představy lidí, jak by měla vypadat láska... a asi opravdu nesouvisí s diamantovým zásnubním prstenem, uznáním lidí anebo statusem na FB.... Není to neuróza výše citovaného textu Karen Horneyové.
Krásné sny Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat