Hajao Kawai: Sny, mýty a pohádky z Japonska.
str. 70-71
"Byli dva budhističtí kněží, Gengjó a Gišó. Vydají se na vestu do Číny, kde chtějí studovat nauku sekty Chua-jen. Jednou, když hledají úkryt před deštěm, přečkají noc v jakési jeskyni. Teprve ráno zjistí, že je to ve skutečnosti hrob. Zůstanou tu i příští noc. Gengjó má sen, ve kterém se zjeví oni (druh démona), aby ho vystrašil. Po probuzení si Genjó uvědomí, že se mu oni zjevil teprve když věděl, že místo, kde spí, je hrob. Uvědomí si, že snové zjevení zcela závisí na jeho duševním rozpoložení, z čehož vyplývá, že rozhodující faktor představuje tato vnitřní duše, nikoli vnější okolnosti. Když získá tenhle vhled, rozhodne se v cestě do Číny nepokračovat, ale vrátí se do Koreje, protože nemá cenu hledat pravdu ve vnějším světě.
Po návratu domů Gengjó popíjí víno, chodí do nevěstinců a hraje na hudební nástroje, čímž porušuje předpisy. Nestará se o vnější věci, nýbrž se plně soustředí na vnitřní vývoj. Postupně se z něj stává významný korejský kněz. Říká se, že dokonce divoká zvířata zkrotla, když meditoval. Pak onemocní královna a nikdo ji nedokáže vyléčit. Král si dělá velké starosti, dokonce vyšle do Číny poselstvo , jestli by pro královnu přece jen nebyl nějaký lék. Když je loď na cestě, najednou se z moře někdo vynoří a požádá vyslance, aby jej následoval. Vyslanec je uveden do dračího paláce na dně oceánu. Dračí král mu sdělí, že když bude někdo další schopen lidem kázat podle svatých písem, která vyslanci rád předá, královna se jistě uzdraví. Vyslanec spisy přiveze nazpět svému králi a všechno mu vysvětlí. Král se usilovně snaží najít kněze, který by spisům z dračího paláce rozuměl. Nakonec je předvolán Gengjó. Když se mu úkol podaří, je královna uzdravena."
Příběh kněze Gengjóa reprezentuje cestu sestoupení do nevědomí, hlubin duše, která vede k uzdravení. Nebudu analyzovat, jestli je to příběh úzdravy animy Gengjóa. Tento přístup odkazuje jak je důležité věnovat pozornost svému duševnímu rozpoložení a neodcizovat se svému běžnému i bytostnému Já. Neméně zajímavá je ale i cesta Gišóa.
"Gišó mezitím pokračuje na své cestě do Číny, i když se Gengjó vrátil domů. Jednoho dne Gišó potká krásnou mladou dámu jménem Zenmjó. Je pro ni velmi atraktivní a nakonec mu vyzná svou lásku. On ji odmítne s odůvodněním, že musí dodržovat předpisy pro budhistického kněze. Když jej Zenmjó vyslechne, vzdá se svých nároků a obrátí se na víru. Po dokončení studií se chce Gišó vrátit do Širagi. Zenmjó se o tom dozví a spěchá do přístavu se s ním rozloučit. Uź ho nezastihne. Vidí jen Gišóovu loď daleko na moři. Hodí do vody svůj dar a doufá, že ten se k němu dostane. To jí však nestačí, nakonec sama skočí do moře a promění se v draka, který provází Gišóovu loď až domů.
V Širagi se poté snaží Gišó šířit učení sekty Chua-jen. Nedaří se mu získat pozemek, na němž by postavil chrám. Zenmjó se z draka promění v kámen čtyři kilometri dlouhý, který se vznáší ve vzduchu a nahání strach nepřátelským kněžím, takže ti se už neodvažují mu ve stavbě chrámu bránit."
To je Gišóova cesta dodržující pravidla a řád. Zaměřuje se na přijímání poznání života z vnějších zdrojů. Tvůřcí anima v podobě Zenmjó nejdříve přijímá jeho víru, ale bez lásky muže se proměňuje v studenokrevného draka. Aby její mužský protějšek uskutečnil svů plán zkamení tak, že vyvolává strach. Gišóovi to pomáhá naplnit své cíle a plány.
Obě cesty jsou známé lidským bytostem; každá cesta reprezentuje jiný aspekt života. Gengjó se vydal na cestu individuace. Gišó zůstal v naplňování kolektivního pádu do nevědomých vzorců, které se opakují po staletí. Historie nám ukazuje, kde a kým byli postupně tyhle kolektivní archetypy narušovány, transformovány. Děje se to u čím dál většího počtu lidí, kteří se nebojí vydat na cestu individuace.
Snad nám to pomůže, abychom se vrátili do rovnováhy klidu. Dnes to ještě není možné.
S láskou Cantadora. Hezké sny.
