rajský pocit

Vrátila jsem se z Tater, kde jsme spolu se synem absolvovali pár túr po horách, dobře relaxovali a jeden zážitek je navíc. Nejdřív to tak ani nevypadalo, protože jsem se rozhodli pro výstup k Priečnemu plesu, který byl popsán jako středně náročný. Nakonec jsem tam vůbec nedošla, teď jsem asi autorsky  zabila pointu příběhu. Ale tohle nemá být zážitek plný akce. Přechod přes Malú studenú dolinu je asi nejdůležitější okamžik, který jsem v horách zažila. V tichu, které bylo z obou stran posílené vysokými horami, zvuky plynoucí vody potoka, která opravdu jemně "zurčela", neuvěřitelně lahodný zpěv ptáčka otevřeli  pocity, které nenabízí civilizace - v Malé studené dolině jsem zažila totiž stav podobný euforii. Dokonale se mi povedlo být tady a teď. Splynula jsem s tím místem, stav konání a myšlenky odešli. Nebyla ve mně žádná netrpělivost, co dál, necítila jsem nic kromě naprosto otevřených smyslů, nebylo žádné plánování, chtění. Jenom jsem tam BYLA. Trvalo to určitě nějaký čas. Ten stav, kdy je vše v dokonalé jednotě a nikdo a nic ji nemůže narušit. Tu jednotu s přírodou, kterou možná prožívali naši praprapředkové předtím než se z přírody vydělili. A já se bojím, že je ten stav čím dál vzácnější a nedostupnější. Civilizace nás stále více zahlcuje, intenzivněji odlidšťuje a místa, kde můžeme  splynout s matkou zemí ubývá.  Tohle neumí tablet, iphone, ipode, mobil, počítač, skype a jiné úžasné vymoženosti techniky, tohle je jenom mezi člověkem a naší planetou. Moc miluji tohle místo a Zem. Dobrou noc.  Cantadora

  

 

není pomoc jako pomoc

 Během krátké doby jsem viděla a byla konfrontována jak pomáhají lidi. V prvním případě žena s velkým srdcem a dobrými úmysly chtěla pomoc, aniž se zeptala jestli člověk, kterému se rozhodla pomoct o to stojí. A tak nadělala svým činem víc škody než užitku. Druhý příběh je o ženě, která vstoupila do projektu na pomoc konkrétním dětem v Indii se souhlasem dospělých. Dětem, kterých rodiče nemají prostředky na jejich obživu, chtějí zlepšit jejich tíživou situaci.Pomoct jim chodit do školy a mít základní jídlo. je to moc dobrý a smysluplný projekt. Tato žena svým zápalem dokázala otevřít srdce i peněženky lidí. Uvědomila jsem si, že i já se někdy hrnu do pomoci, ale než se tak stane, musím se zeptat: "Můžu vám pomoct, s čím vám můžu pomoct nebo jak vám mám pomoci?..." Někdy jsou dobré úmysly cesta dlážděná do pekla; zvlášť v případě, když druhý člověk potřebuje spíše než pomoc -  podporu - , že si ve své situaci poradí sám. O tom by mohla vyprávět svůj dlouhý příběh Zlatá rybka. Hezký den a dobré sny. Cantadora

pauza v Druně

Proběhl poslední seminář před prázdninami, loučila jsem se básničkou:
Slunce, léto, milování, tak se holka nebraň ani....
Tu básničku nám  složila/nebo parafrázovala kamarádka, když jsme se rozjížděli do domovů na prázdniny. Tak ráda si vybavuji tu chvíli, chichotání a lehkost bytí 17letých dívek, které věřily v ráj na zemi. Básnička mi  připomíná tajemství, které ještě není odkryto. Mám ráda začátek léta, ostatně jako každé období. Pokaždé vnímám, že TANEC života nabírá na síle. A kdo se nezapojí, nemůže cítit jeho ohnivou energii.
Semináře v tomto pololetí měli překrásné sny. Potkávali se tam lidé vnímaví, obdarovaní vnitřní imaginací a hlubší moudrostí, která pokaždé vyplavala napovrch. Na začátku semináře jsme byli pro sebe cizinci, ale  rozcházeli jsme se v důvěrné blízkosti jako dávní známí. Hezké léto drazí snící.
Moc ráda budu pokračovat po letní přestávce, určené  lekci ŽÍT, v práci se sny
a 3.9.2012 v Druně v 18.00 h  nashledanou.
Cantadora

příprava na seminář o snech

Za hodinu začíná seminář o snech. Téma archetyp dítěte. Pořád nejsem správně naladěna, ale teď mi do doklaplo. Podívala jsem se na žádost o ruku, kde je zastoupeno vše co obsahuje archetyp dítěte.

http://www.stream.cz/video/685830-tohle-video-dojima-miliony-lidi-po-celem-svete

Teď můžu jít a přednášet to, co vím o archetypu dítěte. 
Téma překonání protikladů, osamělosti jako výchozího předpokladu cesty k JÁ, bezmoc, směřování do budoucnosti, téma hermafrodit, život a smrt, cestu od dítěte k hrdinovi... a zpět. Na tom videu je návod jak si můžeme celý život hrát. Jak to pomáhá, aby nás naše příliš diferencované vědomí neohrozilo a neuvrhlo zpět do temna nevědomí. Jak je důležité nezapomenout, že jsme zakořeněni v našich instinktech a i to nejvyšší a duchovné v nás musí trvale žít ve spojení s tím nejnižším instinktivním. Tak vypadá žádost o ruku, když dítě v nás se raduje, miluje, tančí a zpívá. Děkuji za to. Cantadora

TOUŽIT: to-užít a tou-žit; jaký je v tom rozdíl?

V sobotu jsem byla na semináři o feng-shui. Máme výbornou učitelku, krásně to tam plyne a hodně věcí se tam učíme. Protože jsem probírali téma dokonalosti (podívejte se na dokonalost jídla, které je na obrázku), tak jsem se dotkli tématu TOUHY. Chvíli jsme se bavili o tom, jak je důležité tou-žit ve smyslu lidské  touhy.. .a pro mě to dostalo i význam užívat si vše na sto procent v tom, co děláme, to-užívat.

Matthieu Ricard v Knize o štěstí napsal o touhách tohle....:"není bez zajímavosti, že podle provedených studií lidského mozku nejsou za pocity "potřeby" a "lásky" odpovědny tytéž mozkové oblasti a neurální okruhy. To vysvětluje, proč si nejdřív na určitou touhu můžeme zvyknout a posléze se stát na ní závislými. Potřeba jejího uspokojení totiž nemizí ani v případě, že vlastní prožitek nám již přestal být příjemný. Nakonec toužíme, aniž bychom milovali. Přitom bychom se od trýznivé posedlosti, která nás nutí toužit po něčem, co nás už dávno přestalo uspokojovat, rádi osvobodili. Ze stejných důvodů můžeme naopak někoho či něco milovat, aniž bychom pociťovali jakoukoli touhu.

Rozpor mezi potřebou a blahem dokresluje v nejkrajnější podobě způsob,  jakým Eskymáci loví vlky - zabodnou do sněhu nůž, aby z něj vyčnívala pouze špička. Když vlk začne lízat čepel, pořeže si jazyk a začne krvácet. Rozdrážděn krví líže ostří nože o to zuřivěji, prohlubuje své rány a nakonec zemře vykrvácením."

Tolik o touze, která má  v našem životě své výsadné místo. Je to ta lehkost bytí, kterou si můžeme v životě užít. Když jsou  slast a touha  natolik silné, že se stanou našimi závislostmi,  jsme na cestě pryč od lásky, pryč od sebe.

Krásné sny. Cantadora

Imaginace: příběh o vykoupení

V pohádkách a mýtech není neobvyklé, že lotr potrestaný za své hříchy není pohřben nebo je pohřben za městem, kam jsou vykázáni všichni hříšníci.  Hlavní hrdina příběhu, který putuje po světě s cílem splnit nějaký těžký úkol, se nad tou mrtvolou slituje. Za své poslední peníze ji nechá pohřbít se vší úctou a vážností. Pak pokračuje dál na své pouti za strastiplným úkolem, aby zachránil svoji rodinu, zemi anebo své království a lid a samozřejmě taky nevěstu. Po tomhle aktu soucitného činu nastává krásná a nadějná fáze příběhu, protože hrdinovi se začne dařit plnit úkoly.  I když je jeho úkol těžký a je v něm plno překážek a nástrah, on je zdolává s pomocí neviditelných pomocníků, kteří ho na jeho cestě chrání a radí mu. Na konci příběhu se ukáže, že tím pomocníkem a MOUDRÝM RÁDCEM je duch zemřelého, kterého mŕtvé tělo hlavní hrdina vykoupil. Tak se mu odměnil za to, že ho uchránil před úplným odvržením i po své smrti.
Je tomu tak i v našich životech. Všichni se dopouštíme  nějakých nepravostí, naštěstí náš hlavný hrdina (naše nejsilnější psychická energie) v nás má schopnost nás vykoupit před naprostým odvržením a izolací.
Tohle jsem pochopila při práci s imaginacemi. V imaginacích  jsem potkávala v hlubinných obrazech mnoho symbolů zavrženihodných lidí a nedůstojně pohřbené mrtvoly. Až po mnoholeté práci mi došlo, že z nich můžou vzejít moudří rádcové, protože vědí o životě z odvrácené strany víc, než si přeje naše EGO.
Vykoupení je proces, který znamená víc než odpuštění (něco pustit), znamená to aktivní čin, vykoupit něco, dát vlastní "krev" tomu, kdo v nás pochybil a důstojně to uložit na věčný spánek.
Ráda s vámi budu na tomto tématu pracovat v aktivních imaginacích. Je to cesta pro odvážné, na konci této cesty je setkání s vlastním rádcem... Dobrou noc. Cantadora

ze šuplíku: Láska matky

Další příspěvek, který jsem nedala včas na blog je o lásce, jedné z nejsilnějších. O lásce mateřské...  v neděli proběhl  Den matek.Vše nejlepší přeji všem matkám minulým, přítomným a budoucím.
Ráda bych citovala z knihy Symbióza a autonomie od Fratze Rupperta toto:
"Čím stabilnější je matka, čím lépe se cítí, tím lépe se dokáže její dítě samo o sebe postarat. Děti s "jistotou vazby" se snáze mohou otevírat okolnímu světu, protože nemusí věnovat tolik pozornosti stavu, v jakém je matka.Vědí, že matka je tu a právě v tísni a nouzi je tu pro ně. Když má dítě starosti, může jít za matkou, odbourat svůj stres a znovu se emocionálně nabít. Naproti tomu pro dítě s "nejistou emocionální vazbou" je podstatně těžší otevírat se okolnímu světu. Jeho pozornost se z větší části zaměřuje na matku, která není dost stabilní a spolehlivá, aby ji mohlo s klidem nechat delší dobu o samotě. Vlastní matka je pro takové dítě trvalým zdrojem stresu. Proto je samo dítě  konstantně ve stresu a nemůže se učit, jak upokojit nepříjemné pocity jako strach, vztek a smutek. Jestliže rodiče nejsou schopni adekvátně reagovat na touhu dítěte po vřelosti, ochraně, opoře, bezpečí, jistotě a především lásce, znamená to pro dítě nesmírnou duševní tíseň a nouzi." citát z knihy: Symbióza a autonomie od Fratze Rupperta.

Přemýšlím, jestli se dostatečně staráme o budoucí matky, jestli jim poskytujeme v dostatečné míře stabilitu a podporu. Aby pak mohla dávat dítěti právě symbiotickou vazbu, která pak lehce a jednoduše může vytvářet důvěru dítěte ve svět. Jsou ženy, které to umí a jsou úžasně nadané v tom spojit se s dítětem a dát mu slast už od začátku. Ale je celá armáda žen, matek, které mají v sobě chlad, necitlivost, tvrdost a nerozumí svému děťátku. Není jim dobře, mají velké množství problému od deprese, pocitů viny až po agresivní záchvaty, ale je těžké o tom pro ně s kýmkoliv mluvit. Je to pro společnost ohrožující a skoro tabu. Potkávám tyhle příběhy strašných matek ve snech snících i v reálném světě. Zaslouží si, aby byly vyslyšeny a okolí jim podalo pomocnou ruku. Stejně tak jako jejich děti potřebují lásku a vědomí toho, že jsou to milované bytosti schopné lásky. Důležité je  vidět, rozpoznat, pojmenovat a nezavírat před tím oči, když matka má problémy s tím být dost dobrou matkou. Je teď dost možností, jak s tím začít něco dělat. Přiznat si to a požádat o pomoc je začátek cesty k nápravě. Potom dospělí padesátníci u terapeutů nebudou muset marně hledat  odpověď na otázku: "Co jsem udělal/a špatně, že mě matka nemilovala?"
- "Nic děťátko nic, jsi nejúžasnější človíček na světě a maminka by tě ráda milovala jak to potřebuješ, ale neumí to."
Krásně a drahé ženy, pečujme o sebe a i o naší mateřskou část. Je silná, vyživuje nás všechny, dodává nám důvěru a naději v život.  V dnešní nejisté době je to možná to nejdůležitější, co můžeme dělat. Cantadora