neděle 16. listopadu 2008

Gaia - Matka země

Kolika způsoby komunikujeme navzájem?
Napadá mně: jazyk, písmo, neverbální komunikace, hudba, tanec...
a kdo je schopen komunikace? Lidí, zvířata, možná i stroje.
Mluví s námi i Matka země.

Zažila jsem, že to není v současné době řeč laskavá a konejšící. Zvedá hlas, zlobí se. Nevymýšlím si. V létě jsem slyšela mluvit Matku zemi v hluboké jeskyni na ostrově Mallorce. Byla to komunikace jenom prostřednictvím energie, nevím jak jinak přesně popsat, co sem zažila v Dračí jeskyni na Mallorce.
V temnotě jeskyně, která sama o sobě je turistickou atrakcí a každou hodinu tam proudí davy turistů, jsme se usadili na lavičky a čekali na hudební program. Jak tam sedím, najednou bez varování celým mým tělem proběhla silná tlaková vlna, energie, která vyvolala ve mně úzkost, paniku. Trvalo to jenom pár sekund a bez slov jsem vnímala něčí řeč. Bylo to skoro doslova tohle: "Mohla bych vás tady zmáčknout a nezůstalo by tady po vás nic. Já to ale neudělám. Chovejte se ale ke mně s úctou." V tom momentě vedle sedící muž, taky cizinec s manželkou, mně chytil za ruku, bylo to gesto uklidnění a sounáležitosti a pak mě zase pustil. Taky to slyšel? Nevím, trvalo to příliš krátce a pak začal koncert v jeskyni.
Mnou procházela energie, která rostla, točila se ve mě a pak se uklidnila. Pak jsem zase byla na lavičce a celý ten zážitek skončil. Komunikace skončila.
Ale jaký to mělo vliv na mně si uvědomuji čím dál víc. Příroda je teď pro mně živá entita. Změnil se můj postoj k ní. Přemýšlím o ní jako o lidské bytosti, ba co víc, jako o něčem, co je důmyslnější než lidi. Že jsem to slyšela je můj privátní zázrak, k tomu mi pomohlo to, že pracuji se sny a moje nevědomí se pomalu zjemňuje. U moře jsem se hodně sklidnila a pročistila, byla jsem velmi vnímavá a ocitli jsme se dole v jeskyni, kde je míň civilizačných šumů, které by bránili přijímání zvláštních energií.
Po tomto zážitku vidím, že neprojevuji úctu lesu, vodě, vzduchu. Od té doby se pořád jenom probouzím a divím.... narušili jsme rovnováhu Matky Země. Snaží se udržovat rovnováhu a nést nás na sobě, s drobnými varováními, ale pořád těm signálům nerozumíme a ignorujeme je.
Připomíná mi to práci se sny. Kolik přichází ve snech moudrosti a my ji přecházíme a ignorujeme. Jak se sen snaží kompenzovat naše vychýlení a krajnosti v myšlení, cítění, vnímání. A my jdeme dál a vychylujeme se víc a víc... a pak přichází krize. Až potom se zastavíme.
Vím, že v létě jsem slyšela Zemi, jak je už vychýlená z našeho nelaskavého chování. Má možnosti jak to vrátit do rovnováhy a jednou to určitě udělá. A pak ekonomická krize na burze bude jenom hezká pohádka na dobrou noc. Co si z toho vzít? Je čas vrátit životu rovnováhu. Nebudu mentorovat. Já nevím jak to máme udělat. Ale píšu o tom, co se mi vynořuje ve snech a co se vynořilo v Dračí jeskyni.
Když překonáš svůj strach a ve tmě chytíš hada, možná zjistíš až rozsvítíš, že je to kabel od televize..... staré a známé, ale každý to musí pochopit sám za sebe. Tak papa.

3 komentáře:

  1. Clanek je zajimavy, pri cteni mi hlavou proletelo nekolik vyvojivych linii. Napíšu až tu posledni, ktera se podle me k tematu hodi asi nejvice. Nedavno jsem cetl clanek, ktery se zabyval nejenom smrti. Psalo se tam zhruba to, ze by se lide meli naucit se smrti zit, ze by ji meli prijimat jako beznou vec. Nemeli by se ji bat, nemeli by se pred ni schovavat, utikat atd. Lide by se nemeli bat umrit, meli by byt na to pripraveni. Meli by si kazdy den uzivat tak, jakoby byl jejich posledni, zit zivot na maximum a chovat se k okoli (mysleno jak k lidem, tak k prirode, zivocichum atd.) tak dobre, jak jen dovedou. A az lide prijmou smrt za svou, tim ze v nich neco zemre, nechaji v sobe neco zemrit; tak se jim otevre brana pro dalsi poznani. Tou branou muze byt, poznani, uvedomeni si sve podstaty, nova prace, vztah, dalsi zivot, nove schopnosti atd., proste cokoliv co clovek v sobe drzi a nevi jak to ma pustit ven. Evo, myslim si ze jsi neco podobneho zaila ty, v te jeskyni.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji Vláďo, je to moudré. Eva

    OdpovědětVymazat
  3. Uplne mi behal mraz po zadech, kdyz jsem tu tvou prihodu cetla Evi. A ten okamzik, kdy te soused chytil za ruku byl pro me nejintenzivnejsi. Nadhera.
    Sama jsem si pred nedavnem skutecne uvedomila a pocitila, ze Zeme je ziva bytost a mam(e) s ni vic spolecneho nez jsem si kdy dokazala vubec predstavit. Prijemne se ta prihoda cetla. Potesila me, protoze jsem si ten pocit propojeni se Zemi znovu vybavila a taky jsem si uvedomila, ze potkavam vic a vic lidi, kteri to vnimaji podobne. To je mile. Dekuji.

    OdpovědětVymazat