Gaia - Matka země

Kolika způsoby komunikujeme navzájem?
Napadá mně: jazyk, písmo, neverbální komunikace, hudba, tanec...
a kdo je schopen komunikace? Lidí, zvířata, možná i stroje.
Mluví s námi i Matka země.

Zažila jsem, že to není v současné době řeč laskavá a konejšící. Zvedá hlas, zlobí se. Nevymýšlím si. V létě jsem slyšela mluvit Matku zemi v hluboké jeskyni na ostrově Mallorce. Byla to komunikace jenom prostřednictvím energie, nevím jak jinak přesně popsat, co sem zažila v Dračí jeskyni na Mallorce.
V temnotě jeskyně, která sama o sobě je turistickou atrakcí a každou hodinu tam proudí davy turistů, jsme se usadili na lavičky a čekali na hudební program. Jak tam sedím, najednou bez varování celým mým tělem proběhla silná tlaková vlna, energie, která vyvolala ve mně úzkost, paniku. Trvalo to jenom pár sekund a bez slov jsem vnímala něčí řeč. Bylo to skoro doslova tohle: "Mohla bych vás tady zmáčknout a nezůstalo by tady po vás nic. Já to ale neudělám. Chovejte se ale ke mně s úctou." V tom momentě vedle sedící muž, taky cizinec s manželkou, mně chytil za ruku, bylo to gesto uklidnění a sounáležitosti a pak mě zase pustil. Taky to slyšel? Nevím, trvalo to příliš krátce a pak začal koncert v jeskyni.
Mnou procházela energie, která rostla, točila se ve mě a pak se uklidnila. Pak jsem zase byla na lavičce a celý ten zážitek skončil. Komunikace skončila.
Ale jaký to mělo vliv na mně si uvědomuji čím dál víc. Příroda je teď pro mně živá entita. Změnil se můj postoj k ní. Přemýšlím o ní jako o lidské bytosti, ba co víc, jako o něčem, co je důmyslnější než lidi. Že jsem to slyšela je můj privátní zázrak, k tomu mi pomohlo to, že pracuji se sny a moje nevědomí se pomalu zjemňuje. U moře jsem se hodně sklidnila a pročistila, byla jsem velmi vnímavá a ocitli jsme se dole v jeskyni, kde je míň civilizačných šumů, které by bránili přijímání zvláštních energií.
Po tomto zážitku vidím, že neprojevuji úctu lesu, vodě, vzduchu. Od té doby se pořád jenom probouzím a divím.... narušili jsme rovnováhu Matky Země. Snaží se udržovat rovnováhu a nést nás na sobě, s drobnými varováními, ale pořád těm signálům nerozumíme a ignorujeme je.
Připomíná mi to práci se sny. Kolik přichází ve snech moudrosti a my ji přecházíme a ignorujeme. Jak se sen snaží kompenzovat naše vychýlení a krajnosti v myšlení, cítění, vnímání. A my jdeme dál a vychylujeme se víc a víc... a pak přichází krize. Až potom se zastavíme.
Vím, že v létě jsem slyšela Zemi, jak je už vychýlená z našeho nelaskavého chování. Má možnosti jak to vrátit do rovnováhy a jednou to určitě udělá. A pak ekonomická krize na burze bude jenom hezká pohádka na dobrou noc. Co si z toho vzít? Je čas vrátit životu rovnováhu. Nebudu mentorovat. Já nevím jak to máme udělat. Ale píšu o tom, co se mi vynořuje ve snech a co se vynořilo v Dračí jeskyni.
Když překonáš svůj strach a ve tmě chytíš hada, možná zjistíš až rozsvítíš, že je to kabel od televize..... staré a známé, ale každý to musí pochopit sám za sebe. Tak papa.