Rozvázané tkaničky

Sen: Ve vlaku sedí žena, cítí se skvěle, vykládá své známé o tom, jak je úspěšná. Povídaly si o jejich zážitcích a vše bylo tak zajímavé a úžasné, že to poslouchaly i lidé kolem. Budila dojem blahobytu, spokojenosti. Snící cítila, že ta žena vnitřně spokojená není, že to jen hraje. Naproti seděla žena, která je poslouchala a vedle ní vypadala jako šedá myška. Vtom vlak zastavil a lidé vystupovali. Najednou tou zářivou ženou byla snící. Před ní vystupovala invalidní paní, co je poslouchala. Šla pomalu a opírala se o berle. Snící měla rozvázané tkaničky a šla opatrně, za ní aby si na ně nešlápla. Neměla dost místa na to, aby si tkaničky zavázala. Invalidní žena vystoupila a dveře se zavřeli. Snící na ně bušila, mačkala knoflík, ale nešlo to otevřít. Vlak stál ještě ve stanici, byl čas vystoupit, ale dveře byli už z bezpečnostných důvodů zavřené.

Snící byla velmi svým snem zneklidněná. Cítila se velmi dobře, dařilo se jí v práci i osobním životě. V práci se vzepřela před půl rokem mobingu šéfa a po vzájemné dohodě odešla pracovat do jiného oddělení, kde se jí nový šéf věnoval po pracovní stránce. Teď cítila, že si jí váží jako odbornici v oboru. Prožívala pracovně velmi dobré období a cítila se výborně i kvůli tomu, jak zvládla dlouhodobé konflikty s bývalým šéfem, který byl až nelidský a každý odpor ze strany zaměstnanců trestal výpovědí, snížením platu anebo přeřazením na horší práci. Teď zažívala eufórii z pocitu svobody, povedlo se jí nastolit hranici mezi osobním a pracovním životem a ještě cítila ze strany nadřízeného respekt a tomu odpovídali i odměny. Proč tedy tento sen?

Kdo je ta zářivá žena? Kdo je ta invalidní žena? Co ty berle? Co ty tkaničky? Co ty bezpečnostní pravidla? Co ta nemožnost vystoupit?

První pocit ze snu byl, že se něco děje, co snící neovládá. Ale v reálném světě měla pocit, že po prvé se jí daří ovládat svůj život tak, jak si to přeje ona. Sen byl velmi silný, po probuzení se jí zmocnil neklid.

Byla vzorné dítě, pak vzorná studentka, dcera, úspěšná vysokoškolačka a nakonec se stala i velmi úspěšnou ve své kariéře. V osobním životě moc prostoru neměla, ale i tam se cítila spokojená, protože si našla partnera, který ji měl rád a podporoval ji. Potřeboval pro sebe moc prostoru a ona mu ho poskytovala. V dětství zažila trauma, když umřel její mladší sourozenec. Ona cítila jako dítě vinu, protože moc zlobila a toto byl asi následek zlobení, že umřel bratříček. Bála se své síly, kterou její zlobení může způsobit, proto se už od dětství začala kontrolovat, myslela vždy na důsledky svého chování, aby někomu neublížilo. Čím byla starší, tím bylo těžší tomuto imperativu "ovládat se, aby její zlobení někoho nezabilo" dostát.

Snící se během svého života naučila ovládat svůj hněv, snažila se splnit očekávání rodičů, přátel, milenců, šéfů....

Momentem zvratu se stalo rozhodnutí nenechat se dál šikanovat svým nadřízeným. Ve snu se objevila zářivá žena, její Persona. Žena, která svůj život zvládá.

Její stínem je invalidní žena, která se musí opírat o berle, její kontakt se zemí je nestabilní. Stejně jako klientka, která svoji psychickou energii používá na to, aby držela od sebe svoji "destruktivní energii". Stabilitu dosahuje jenom pomocí berlí, opírá se o svoji vůli, kterou kontroluje své chování. Je čím dál vyčerpanější. Nevědomí chce, aby integrovala svůj hněv, úzkost a překonala svoji dětskou fantazii, že je všemocná a dokáže zabíjet pouhým dětským zlobením.

Když odešla od svého zlého šéfa, tak prožila velmi silnou nevědomou fantazii, že ho asi taky "zabila" (i když ve skutečnosti se mu nic nestalo a pokračuje dál v mobingu jiného zaměstnance).Ve snu se vynořil pocit, že bezpečnostné opatření dveří ve vlaku jí nedovolí vystoupit z vlaku. V reálném světě znovu spustila starý vzorec: zlobila, když se vzepřela šéfovi a něco se stane. Dítě zlobí, dítě poslouchá své instinkty a nepáchá tím žádný zločin. I když nejeden rodič tvrdí dítěti, že za zlobení půjde do pekla. Po rozkrytí významu snu jí došlo, že odchod z oddělení v ní spustil obavu z destruktivní síly, která by mohla zabíjet. Sen jí upozornil na mnohem reálnější pocity: její krásu, schopnosti, ale i na slabost a nejistotu, invaliditu a neschopnost stát pevnými nohami na zemi, které fungují odděleně a nespolupracují.

Rozvázané tkaničky bot jsou odkazem k období, kdy si ještě neuměla tkaničky zavazovat, na období, kdy byl život hra a mohla očekávat pomoc od rodičů, kteří ji botičky zavazovali a později ji to naučili. Rozvázané tkaničky ji vrátili do doby, kdy byla hravá a veselá a toto období skončilo tragickou událostí, pro ní špatně zpracovanou. Zůstávala v pasti nevyřešeného konfliktu mezi starými pocity viny a následného strachu z vlastní destruktivity a touhou být tím dítětem, které si tak radostně a lehce hrálo a zlobilo.

Přiznala, že závidí a nenávidí lidi, kteří necítí zodpovědnost za jiné a a myslí na sebe. Snící jela ve snu ve vlaku, kde se řídila povinností zářit pro ostatní, ona samotná z toho radost neměla, byla to pro ni povinnost.

Pro ní vystoupit na nádraží bude nová zkušenost, most přes jeden břeh plný hněvu a viny za domnělé zločiny na druhý břeh, kde pohřbila vlastní potřeby ve prospěch uspokojování ptřeb jiných lidí.

Otevře si cestu ke svobodě být sama sebou tím, že si zaváže tkaničky a pomůže své invalidní části, aby rychleji vystoupily obě.

Šťastnou cestu milá snící, bylo to odvážné a statečné jít tak hluboko do snu a nebát se té bolesti, která tam byla ukryta a ty si si ji musela znovu celou prožít. A děkuji za povolení k publikování. cantadora