Všední život plyne zdánlivě kauzálně, události vyplývají jedna z druhé a každý žije svůj život tak, aby to dávalo smysl. Ránem počínaje, prací... rodinou... trávením volného času, spánkem konče. Samozřejmě nejsem schopna popsat, co do kauzálního života každého z nás patří. Události všedního dne navazují jedna na druhou a každý se cítí být aspoň trochu klidný ve vlastním mikrosvětě, kde to plyne a někdy stojí...
Je to ten kauzální svět, který má logiku a smysl a jedna událost vyplývá z jiné jako výplatní páska na konci měsíce.
Synchronicita je jev zdánlivě méně logický, protože je založený na principu akauzality, to znamená že nemusíme postřehnout mezi událostmi žádnou logickou souvislost. Ale kdesi v hloubce běží několik jevů souběžně, které život ovlivní. Ten vliv musíme zachytit z jevů zdánlivě nesouvisejících. Jen bystré oko, ucho a vnímání dokáže tyto souvislosti zachytit. Přirovnala bych to k rádiu, které když správně naladíme zachytí v éteru na určité frekvenci informace a pak můžeme poslouchat slova, hudbu z naladěné stanice rádia.
Toto se mi honí hlavou, když od pátku denně zakopávám o Modrovouse v divadle, novinách. Výjimkou je jenom můj kauzální záměr osvěžit si příběh o Modrovousovi, který vznikl jako potřeba si osvěžit tenhle příběh návštěvou Dejvického divadla a hry Modrovous. No ale pak jsem v neděli četla rozhovor s Vieweghem a ten taky mluvil o Modrovousovi v souvislosti s knížkou Biomanželka.
Výňatek citace se týká otázky, jestli manželka četla rukopis předtím, než vyšla v tisku:
..."Biomanželku jsem dal Veronice výjimečně přečíst už v rukopise..... - jenom jsem chtěl mít jistotu, že v ní nejsou faktické chyby,... Ačkoli já sám jsem při psaní příslušnou odbornou literaturu studoval, přečetl jsem například čtyřistapadesát stránek amerického bestselleru Ženy, které běhaly s vlky - údajnou bibli ženské emancipace od pološílené americké psychoterapeutky Clarissy Estés.
Oč té paní jde? (dotaz od redaktora)
Má to celé - a podle mně dost násilně - naroubované na archetypální příběhy a pohádky. Často tam třeba připomíná mýtus o Modrovousovi: svobodná dívka si vezme muže bohaté monstrum, protože je okouzlena jeho opentleným kočárem, ale Modrovous potom v průběhu let zabíjí její přirozenou kreativitu, dusí ji v rozletu.... Takové manželské scénáře se samozřejmě dějí, ale odmítám uznat jeho údajnou univerzální platnost. Já žádnej Modrovous nejsem. "
Celý rozhovor najdete v příloze Magazín dnes MFD ze středy 27.10.2010, autor Tomáš Poláček.
Jenom shrnu, že spisovatel se stěžuje, že jeho biomanželka má tolik zájmů, že na manžela jí nezbývá čas. Nepodporuje ho. Ve své velkorysosti dospěl tam, že už nepotřebuje, aby mu vařila, jenom stačí projevit o něj zájem:
Cituji z rozhovoru v MFD: " Snažil jsem se jí vysvětlit, že opravdu nejsem středověký macho, který si nárokuje dvě teplé jídla denně jen proto, že to tak dělala moje matka pro otce i babička pro dědu, ale že mi zcela stačí, když mi pouze zavolá a řekne: "Nestíhám vařit, jedu na kurz Montessori pedagogiky, naobědváš se v Praze?" S tímhle budu spokojený, protože jsem soběstačný...."
Ano, zní to dobře. Proč pak ten kritický a znevažující útok na Clarisu Pinkola Estés? Jak můžu říct o někom, koho neznám, že je pološílená terapeutka?
Není to právě Modrovous, který vraždí to tvůrčí a svobodomyslné v nás? Nejdřív gesto dobré vůle, manželce povoluji a chápu rozsah zájmů, ale pak pozor: Pinkola Estés je pološílená terapeutka, i když její dílo oslovuje duše miliónů žen. Miluji tu knížku a nevzala jsem si z ní názor, že Modrovous je jenom muž. Není to specificky ženská problematika. Týká se stejně mužů jako žen. Dnes jsme to také my ženy, které si neulevujeme, nejsme k sobě laskavé a soucitné. Nakládáme si mužské úkoly, soupeříme s nimi, ubližujeme našim partnerům stejně jako oni nám. Estés mluví o aspektu Modrovouse v povaze každého člověka, na toho si musíme dávat pozor a včas ho odhalit, neposlouchat jeho příkazy. Takový je Modrovous. Ženám i mužům nabízí hezký a bezpečný život, ale na oplátku musí poslouchat, vzdát se svobody a samostatného uvažování. Modrovous je ten aspekt každého z nás, který krade duši. Je to ten aspekt každého z nás, který za cenu nevědomí nabízí bohatství a život na zámku. Jenom se nesmíme podívat do jednoho pokoje. V tom pokoji je ukrytá hluboká pravda o našich nejhorších a zároveň hluboce lidských aspektech. Když o nich nebudeme vědět, zůstaneme naivní a důvěřivý. Přímo terč pro to, aby nás našel Modrovous a pokusil se svést a rozčtvrtit našeho ducha. Modrovous se živí naivitou a důvěřivostí, která není důvěrou a nevinností. Naivita nemusí vést k lidskosti, ale ke zklamání a následné pomstě nebo uzavření. Nevinnost, a ne naivita ví vše o lidských slabostech a chybách, přesto si zachovává lásku a je přitahována tím dobrým.
Tak takhle mně upozorňuje synchronicita na to, co teď nemám v rovnováze. Můj Modrovous si měl dal pěkně k večeři. No ale můj příběh na blog nedám, dost to bolelo. Až to přebolí, nebudu už důvěřivá. Chci si ale uchovat důvěru v lidi a život takový jaký je. Teď jenom: pozor na Modrovouse! Dobrou noc. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat