Protože bolesti jsem měla ukrutné, tak jsem nereagovala jako nadšená studentka, která se dozví zásadní informaci o tom, že země je kulatá... moje bolest se jenom vystupňovala.
Kde je moje babička, která, když jsem jí řekla, co mě bolí, věděla hned, co potřebuji. Vetšinou teplo, klid nebo bylinkový čaj....
Odsunout bolesti druhého racionalizací je cesta odcizování. A to je něco, co je pořád běžnější. Nejsme se sebou v kontaktu, nejsme v kontaktu ani se životem jiných. Rozumíme teoriím, ale nejsme druhému schopni podat čaj, když mu není dobře. Vše je JAKO ve filmu, odehrává se případně na facebooku. Vyvolává to zdání prožívání, ale je to bez osobního vkladu.
Je to ta falešná část vztahů, kterou můžeme rozvíjet bez toho, abychom do vztahu investovali sebe jako lidi, nezahřejeme se, nepocítíme vůni druhého, ani nepříjemné příznaky reality. Vše se odehraje v rovině informací.
Odlidštění pokračuje. Takže když mi teče z nosu, mám různé příznaky, budu ráda, když mi můj bližní podá kapesník. Ty řeči o vnitřním pláči si raději prožiji sama v posteli. Budu se u toho potit, bolet mně budou všechny klouby, ale bude mně hřát hezký pocit, že mi má kdo uvařit a podat čaj.
Dobrou noc. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat