pátek 12. září 2014

stromy

 Hledám pohádky, legendy, v kterých se píše o buku a s dojetím zjišťuji v knize Stromy od Freda Hagenedra v kapitole Buk toto, cituji: "...buk a kniha se anglosasky řeknou bok a bec; švédsky bok a bok. Starohornoněmecký výraz pro buk je buoche, pro knihu buoch, pro "z bukového dřeva udělaný" je to buohin.... gótsky výraz bokos (písmo, kniha, množné číslo k boka, písmeno) původně znamenal "runový znak, písmeno", a tento název byl později přenesen na buk... Tudíž je možné předpokládat, že bukové hole byly   široce používáný jako runové tyče, ačkoliv pro to neexistují žádné archeologické důkazy (jak také - u tak málo trvanlivého materiálu jako je dřevo)." konec citace.


BUK

 Strážce sesbíraného vědění
Pevnosti vzpomínek života
Předáš nám dnes to
Co potřebujeme,
abychom rostli jako Ty?
ze středu neochvějného 
Srdce
Rozpínajíc zářící listy
A vybrané runy rozesílající
Jako šípy
Aby vytvořily sílu, tak pevnou
Jako je Tvá.

 z knihy Stromy; autor Fred Hageneder

Dobré sny přeji. Cantadora

pondělí 1. září 2014

radost z vyznání


Chodím si číst Šťastný blog a z posledního článku jsem si dovolila stáhnout citát psychologa Ackermana. ....
Článek se týká odvahy říct někomu, že ho milujeme i když netušíme, jak to dopadne.
"Psycholog Joshua Ackermann z Massachusetts Institute of Technology se prvním „miluji tě“, vyřčeným ve vztahu, zabýval věděcky a zjistil, že…
- většina lidí si myslí, že jako první to obvykle říkají ženy
- ve skutečnosti ale „miluji tě“ jako první obvykle řekne muž, asi v 62% případů
- mužům se více líbí, když první vyznání přijde ještě před prvním sexem, zatímco ženy to spíše vítají až „po.“ „Miluji tě“ před sexem se jim zřejmě zdá poněkud účelové.
- ženy se k prvnímu „miluji tě“ odhodlávají mnohem déle než muži, v průměru pět měsíců od seznámení..."

Ale jak to je s vyznáním našim přátelům, blízkým, kolegům, lidem, kteří nás něčím zasáhnou? 
Včera jsem do toho šla po hlavě, svému dlouholetému příteli jsem řekla, že ho miluji.  Je ženatý a neměla jsem v úmyslu vstoupit do vztahového trojúhelníku. Jenom zrovna není šťastný a chtěla jsem mu ukázat, že krize, kterou  dlouho řeší a chybí mu láska, není konec cesty. Jsou to jenom jedny dveře, jedna překážka, ale moje vyznání jsou dveře, za kterými je radost ze života, schopnost vidět věci jinak, aby mohl změnit  pocit pasti, v které se zrovna nachází. Jeho reakce byla poctivá, řekla jasně, pevně: "Ale já miluji svoji ženu." Uf, ulevilo se mi. Sláva, mám přítele, který dokáže být své ženě oddaný za každých okolností. Jsem na něj hrdá. Moc mu děkuji, a když jsem se omluvila, že jsem to  asi přepískla se svým vyznáním, odpověděl. "Ne, jsem rád. Potřebuji to slyšet."
Ano, musíme mít odvahu říkat lidem, že je milujeme, když to cítíme v hloubce svého srdce. Jsou různé druhy lásky a žádná není nadřazená.....
 I já děkuji ženě na Mallorce, která se nebála mě obejmout a říct I love you. Řekla to v pravou chvíli. Mně se to včera povedlo taky. A to je radost.


About these ads
Takhle jsem si udělala fotku za ostrého slunce v pravé poledne, někdo si asi chtěl svítit na moře i jinak .....

Posílejte svých 30 drobných radostí dál. Cantadora

pátek 22. srpna 2014

řada nešťastných příhod

Zpět z dovolené, kde jsem nezažila nic, na co jsem se těšila. Zato jsem měla hrozné ubytování, přepadl a okradl mně gang zlodějů, dvakrát jsem spadla z kola a zranila se. Anglická hospoda pod okny. Špatné počasí navrch....

 Každý den nová nešťastná příhoda, a do toho po předčasném návratu otázky známých typu,  "Přemýšlej, PROČ se ti to děje?". To  jsou pro mně otázky jako červené sukno pro býka. Kdybych žila podle principu, proč se ti to děje, tak bych nemohla žít. Bála bych se vystrčit nos z bytu, ale nechci být paranoidní. Děje se to PROTO, že život není to, co si přejeme, ale to co se nám děje, jak říkal Arnošt Lustig. Život mám ráda a tak se mu přizpůsobuji, i  když mi zrovna nevoní.
A krásna příhoda nakonec. Sedím v restauraci, slzy zklamání na krajíčku. Přijde ke mně číšnice v uniformě, starší krásná dáma s perlami kolem krku. Obejme mně a říká prostá slova: Miluji vás.  Dotek anděla by mně nezahřál líp.... vše bylo v té chvíli v pořádku, i když už jsem byla pevně rozhodnutá a večer se zabalila k návratu. Vrátila jsem se šťastná, hurá jsem doma.
Dobré sny. Cantadora


sobota 9. srpna 2014

ahoj a šťastný návrat






















Jedu na dovolenou. Na té fotce je vše, na co se těším. Moře, hry, západ slunce, lehkost, sny. Budu psát dál svůj příběh. Krásné sny všem snícím.   S láskou Cantadora

středa 6. srpna 2014

stěhování a zase stěhování

V novém školním roce zahajuji seminář Sny léčí na novém místě na Vyšehradě ve školce Indigo kids.... pojďme pracovat spolu v krásných prostorách, kde se spolu budeme učit pracovat s významy symbolů, které nám sny přináší.

Indigo Kids

Štulcova 1
Praha 2 – Vyšehrad
128 00
www.indigo-kids.cz

foto: Travis Daldy  

Autem

4 minuty z Nuselského mostu.

Parkování

Pro rodiče máme povolení k vjezdu a parkovací místa přímo u školky.

MHD

5 minut pěšky od zastávky Výtoň, tramvaj číslo 3, 7, 17.
5 minut pěšky od zastávky Albertov číslo 18,24
10 minut pěšky od zastávky metra C – Vyšehrad.

Popis cesty

Nejlépe se k nám dostanete od tramvajové zastávky Výtoň, kde za Železničním mostem nalevo uvidíte ceduli s ukazatelem na Národní kulturní památku Vyšehrad, odtud vedou schody přímo před naší školku. Pozor, schody jsou prudší a s dětmi je půjdete pomaleji. (Dospělou chůzí 5 min).
Pro cestu s kočárkem doporučujeme cestu od tramvajové zastávky Výtoň vlevo ulicí Vratislavova k Cihelné bráně, ihned za branou vpravo a uličkou dojdete k budově Nového proboštství a za ním již spatříte naší zahradu a budovu Starého proboštství – naší školku Indigo-kids. Cesta je krátká, ale vede do kopce. (Dospělou chůzí 7 min).
Další možná cesta i pro jízdu kočárkem je od tramvajové zastávky Albertov. Podejdete podchod a za přechodem ulicí Neklanova vzhůru, na konci doleva ulicí Vratislavova k Cihelné bráně, ihned za branou vpravo a uličkou dojdete k budově Nového proboštství a za ním již spatříte naší zahradu a budovu Starého proboštství – naší školku Indigo-kids. Cesta je krátká, ale vede do kopce. (Dospělou chůzí 7 min).
Od stanice metra Vyšehrad vede cesta k horní Táborské bráně, za ní projdete ještě Leopoldovou branou a potom vlevo ke kostelu sv. Petra a Pavla. Za kostelem se dáte doprava podél zdi a hned první dům je naše školka. (Dospělou chůzí 10 min).

Začneme 8.9.2014 od 18.00 h.

Krásné sny. Cantadora

neděle 3. srpna 2014

fotky

Všechny krásné fotky na mém blogu jsou buď moje, mých přátel a známých  nebo je stahuji z www.500px.com, kde se setkávají fotografové se svými nádhernými fotkami. Budu se ke každé snažit přiřadit autora. Ano, omlouvám se, doteď jsem to nedělala a chci to napravit. Úctu k autorům a poděkování za jejich krásnou práci vyjadřuji touto cestou. S láskou ke všem fotkám, které mají duši.
Cantadora

ztratil hlavu?

je ráno ve Stromovce, je krásné ráno, přede mnou louka a uprostřed ní dva milenci v kameni.... běžím kolem nich a něco není v pořádku.... běžím dál,  pak mi to dochází. Něco je špatně. Muži chybí hlava, nedrží dívku, neobjímá, protože mu uřízli i ruku. Zasáhlo mě to. Je to symbol. Tolik lásky je kolem nás. Ale co s ní děláme, jak se k ní chováme? Sochař, který dokázal dát do kamene tolik lásky, práci s kamenem, co s tím udělá? Jak si bude stát za tím, co vložil do kamene? Jak si stojíme my za tím co děláme, cítíme? A co ti, kdo to ničí, závidí a znehodnocují? Co vyjadřujeme? Běhám kolem milenců dál a přeji jim, ať se spojí jejich ruce. A milenci/muži přeji hlavu na pravém místě.
 S láskou Cantadora