zlý aspekt ženy

Už skoro měsíc přemýšlím o své poslední dovolené na Malorce a o čarodějnicích. Malorka má pro mě nejpozitivnější mateřský aspekt a čarodějnic se bojím. Jezdím pravidelně na Malorcu, miluji ji jako svůj zvolený domov: pro její přírodu, energii, nespoutanost a zároveň jakousi bolestnou zkušenost, která souvisí s těžkostmi, které každá izolace ostrova v sobě historicky nese. Mojí Malorce rozumím a pro mě to je bájný ráj, kde se cítím jako v děloze. Chráněná a v bezpečí. Tento rok jsem jela na nové místo Es Arenal a jestli je Malorca děloha, tak Es Arenal je pro mě řiť tohoto ostrova. Opilí mladí turisti, hluk a špína, hlava na hlavě, přítomnost drog, lidské výkaly na ulici, agrese.... bylo pro mě těžké zůstat nad věcí. "Můj mateřský ostrov má taky zlý aspekt", uvědomovala jsem si. Přibližně v té samé době jsem potkala po sobě dvě ženy, zralé padesátnice, které mě konfrontovali se zlobou, závistí, pomstou, frustrací. Zlé ježibababy.
Já jsem taky zralá padesátnice a asi se to týká i mě. Položila jsem si otázku: "Kdy se mladé krásné dívky a ženy promění v ježibaby? Kdy zmizí ta síla a léčivá energie ženy, její schopnost tvořit, vnášet radost a konstruktivní sílu do života?"
Ženy v průběhu svého života nasbírají mnoho šrámů: od zlých otců, bratrů. Od lhostejné nebo chybějící matky, od kamarádek, které je zradí... od učitelů, kteří je necitlivě shodí před třídou. Od života jako takového, od manželů, kteří je vymění za mladší, od dětí, které je opakovaně zklamou nebo jim ublíží...
Žena má nesmírnou moc, dává život, formuje dítě svými zkušenostmi, výchovou, příkladem. Z mužů mnozí celoživotně utíkají od matky, která je dusí, nebo hledají ženu jako byla matka. Ženy se stávají kopiemi svých matek nebo se snaží vymanit z jejího vlivu, kterému vzdorují a hledají svoje pravé JÁ.
Matka má být dost dobrá, aby dítě přežilo její lásku. Když je té lásky příliš, může to dítě poškodit - vzít mu křídla, schopnost se osamostatnit a růst. Když je matka lhostejná, chybějící nebo příliš chybující, dítě si odnese šrámy, které se budou opakovaně obnovovat.
Ale i dost dobrá matka prožívá své těžkosti, které může dítě ohrozit. Zdravé dítě to zvládne, protože jeho důvěra k matce není narušena. Samotná matka svému dítěti rozumí a nenarušuje jeho růst svojí nevyzpytatelností, pomstychtivostí, krutostí. Neničí sebelásku, sebedůvěru, sebeúctu dítěte. Nenutí ho, aby se stalo někým jiným než kým dítě je. Dává mu bezpečí a svobodnou vůli v stabilním prostředí tak často, jak to dítě potřebuje. Zároveň ho učí i snášet frustraci odmítnutí a oddalování uspokojováni potřeb, když matka není k dispozici. Dítě se učí rozlišovat, že to není odmítnutí jeho osoby, ale oddálení jeho žádosti, vedení směrem, který je bezpečný pro jeho vývoj.
Hrozná matky miluji příliš nebo málo. Taková dcera jednou může převzít její roli a tak pokračuje linie nešťastných a zlých žen, kterých se tak trochu všichni bojíme a zároveň je chceme vysvobodit z jejich údělu nebo prokletí.
Já jsem teď byla konfrontována s takovou ženou a bojím se její. Jestli uteču před její zlobou, tak zvítězila. Mám tento aspekt i já? Určitě ano, možná ponořený do větší hloubky a nevím o tom, ale jak se s tím vyrovnat? Její zlý ženský aspekt mě ohrožuje, spouští strach a úzkost, jakoby měla moc nad mým životem. Ohrožuje mně můj zlý ženský aspekt?
Konflikt, které cítím mezi racionalizací "je zlá, ale jsem dospělá a nemůže mi nic udělat, když si na ní dám pozor" a hlubokým nevědomím strachem dítěte, které se přiblížilo k zlé čarodejnici, která ho může zničit, probudilo ve mě proces plný napětí a bolesti.
Proces vyžaduje pomalý a opatrný přístup k sobě a dění kolem, jeho cílem je syntéza: spojení nespojitelného jak píše C.G. Jung.
Spojení:
- vědomého života, ve kterém se ženami spolupracuji a předpokládám, že využíváme své dobré síly k pozitivním cílům
- s nevědomými procesy, v kterých naše strašná matka může to, co stvořila, lehce zničit.
Co z tohoto paradoxu spojení nespojitelného (konstruktivních a destruktivních sil) vzejde, je buď krok přiblížení k JÁ, anebo to může být i jeho ohrožení a destrukce.
Musím to teď PUSTIT , nechat to působit. Vše co mělo být zvědomeno, se tím, co jsem napsala, už začalo zvědomovat. Teď se budu modlit za naši plodivou a životadárnou sílu.
A co se týče Malorky, vím, že do Es Arenalu jezdit nebudu. Vrátim se do míst, kde je teplo a bezpečí. Zase jsem se dozvěděla o své Malorce něco důležitého, vlastně by bylo překvapující, kdyby ráj žádný otvor neměl. Cantadora