neděle 7. února 2010

čas v mých snech

Jsem teď
znepokojena tím, že nedokážu pochopit ve svých opakujících se snech téma času.
V jednom snu mi zbývá do odletu letadla 10 minut, ale já prostě nedokážu jít k odletové hale letadla, protože mně rozptyluje na letišti to, jak pomáhám spolucestujícím. V druhém snu se nemůžu dostavit do školy, protože dělám domácí práce, které mě baví a nejsem schopna odejít do školy, která začíná ve 14.30 h. Sny jsou košaté a je tam dost symbolů, kterým rozumím, ale mně trápí Čas. Jak to, že ignoruji realitu času? Jak to, že nejsem schopna se řídit časem, abych dorazila tam, kam mám namířeno? Proč dávám přednost rozptylujícím událostem, které mně zdržují od cíle a jaký to je vlastně cíl?
Co mě drží na místě? Strach? Málo energie k osobnímu vývoji, pokroku?
Co dál? Jsem tak spoutána svým egem, že nevidím odpovědi. Nedokážu zatím s těmito sny o čase pracovat. Protože moje ego se bojí dozvědět se PRAVDU o mých taktikách a strategiích. Moje ego MNĚ odvádí od cesty, na kterou musím nastoupit. I teď když to píšu, cítím bolest. JAK TO, ŽE NEJSEM SCHOPNÁ ODLETĚT A ODEJÍT DO ŠKOLY?
Mám svůj příběh, jsem cantadora a miluji úžasné příběhy, které si ve snech vyprávíme. Teď musím psát kromě příběhů jiných snících, i ten vlastní. Věřím, že najdu odpovědi na sny o čase, které mě teď tak silně oslovili. Celý tento týden budu věnovat meditacím, aby se moje mysl zklidnila a pak projdu v aktivní imaginaci svojí krajinou nevědomí.
Určitě tam potkám postavu, která mi napoví, kam mám jít a co už jsem zmeškala.
Protože obecně sen, v kterém snící něco promešká, je upomínkou na to, že zameškal nějakou příležitost na růst, nemá dost energie stát se úspěšným v nějaké oblasti. Ovládá ho strach žít tak, jak by chtěla jeho duše.
Přiznat si, že nejsem úspěšná a propásla jsem svoje šance v životě, je pro mě bolestné a ještě o tom psát i na blog, opravdu znamená, podívat se pravdě do očí. Tuto pravdu mi může poslat jenom sen. Já sama bych to o sobě neřekla, protože mám tisíc důvodů vidět se úspěšná. Ale sny mi teď nastavují zrcadlo, že jsem bez energie, s promarněnými šancemi a plná strachu. I takový je příběh Cantadory, dotkl se mě rytmus života-smrti-života. Procházím si krajinou stínů a moji milí snící, víte o čem píšu. Dobré a pravdivé sny přeji. Cantadora

Žádné komentáře:

Okomentovat