Kdo teď prochází rozchodem s partnerem, partnerkou, možná ho potěší tento dialog.
"Co teď potřebuješ?", ptám se své kamarádky, která má krizi ve vztahu. Cítí se sama.
"Nejvíc ze všeho se k někomu přitulit, od někoho obejmout, citim se zoufale sama."
Píšu: "Ach jo, to potřebujeme všichni, ale když to teď nemáš, udělej vše pro to, aby jsi měla dost tepla, ticha. Sama nejsi, mám tě ráda a je nás víc. Ale aby jsi pochopila, co se teď deje, tak tě ubezpečuji, že je to požadavek života, naučit se být sám. Je to důležité kvůli budoucnosti. Když člověk začne stárnout, musí už být opakovaně konfrontovaný s realitou samoty. A pak už je připravená odpovědět na požadavek života - Být sám a zvládnout, že ve stáří a umíráni jsme sami. Když pochopíš a akceptuješ samotu, je to jako učit se číst a psát abecedu. Učíš se to, co je na konci života nevyhnutelné. Přijmi to, řekni ano a zítra..... za měsíc, rok?....... bude lip. Pak se usměješ na někoho, on to opětuje a budeš ho za to milovat, protože v tvém veku je to tak jednoduché někoho potkat a s někým být.... "
Kamarádka odpověděla: "Já už jsem sama byla, bylo to ze začátku těžké, ale pak osvobozujici, to máš pravdu, jen těžké jsou ty přechody. Už jsem si zvykla s někým být a člověk se špatně smiřuje s tim, že to končí."
Je první adventní neděle. Kdo se schází v kruhu rodiny nebo přátel, společenství blízkých u adventního věnce, možná bude zapalovat svíčku a rozjímat. Kdo je teď sám, zapalte svíčku a rozjímejte. Všechno má svůj smysl. Být s někým i být sám.
ANO. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat