Památka zesnulých

Myslím dnes na své zesnulé rodiče a děkuji za to, co mě naučili. Už dlouho jsem sirotek, i když jsem zralá paní a tak slovo sirotek se ke mně už nevztahuje, nebo je nepatřičné?
Děkuji za čas, který jsme spolu strávili.
Každý máme svůj vyměřený čas, který můžeme žít a nějak s ním nakládáme. Život mi dal zatím nejsilnější poznání, že nejdůležitější je ho opravdu žít, ne jenom prožívat stranou a naštvaně. Mám radost, že můžu pomyslně znovu a znovu takhle na den zesnulých s nimi pobýt. V bytí jsou se mnou. Se šarmem jim vlastním. Cantadora