resuscitace

Hezký večer. Tento týden jsem strávila s kamarádkou Terezkou úžasné chvíle. Přijela z Ostravy, pozvala mě na představení do divadla Kašpar. Hrála ve hře BLUESMENI. Je to klipovitá hra, rozdělená do krátkých příběhu a její sílu jsem začala cítit až druhý den. Na představení jsem na sebe nechala působit právě tu mnohoznačnost jednotlivých krátkých příběhů. Ta hra je přesně jako naše doba, všeho mnoho, vše důležité, ale v rychlém sledu a nic nestíháme vychutnat ve své hloubce.
Povídaly jsme si pak s Terezkou další den o životě; jak plyne, co mu dáváme my a co od něj dostáváme. Jak mizí lidskost, je nahrazovaná odstupem, prázdnotou a skepsí, cynizmem.. Tereza vyprávěla příběh záchranářů, kteří přijeli k bezdomovci. Byl už zmrzlý, bez známek života. Zachranáři se rozhodli bojovat o jeho život a po 90 minutách resuscitace se to POVEDLO. Radovala se, že se tohle děje, pro ni to byla dobrá zpráva v záplavě všednosti.
Postoj záchranářů je povzbuzující i pro mne. Profesionálně správně odhadli, že to není ztracený případ. A bojovali. Bojovali a nevzdávali to. Jiskřička života se znovu chytila. Princip života se prosadil, vždy se prosadí.  Naštěstí, jakkoli chceme život řídit, mít pod kontrolou, určovat jeho pravidla... dar života je nad všechny pravidla, kterými chceme spoutat to živé v nás.
P.S. Terezko, děkuji ti za obnovení radosti.
Dobrou noc. Cantadora