Když vidím propukat démony u svých blízkých, sáhnu po knize Květy zla a útěchu nacházím v náhodně vybraných pasážích. Když propukají moje démony, medituji a odříkám jednoduchou meditaci; na nádech odříkám "Čistím se, výdech." Případně si při nádechu představuji temnotu, kterou vdechnutím podržím v sobě a na výdech ji proměňuji na zlatý prach světla.
Teď jsem svědkem zápasu s démony u blízkého člověka; bude to asi zápas dlouhý a bolestivý.... náhodně otevřená stránka mi pomáha chápat, čím si lidé v takové chvíli prochází. Zůstat přítomná a provázející.
Podělím se o část básně Nenapravitelné...
Charles Baudelaire:
Květy zla
Nenapravitelné
II.
Vždy povšiml jsem si, jda kolem opery
a za orchestru v světle svící,
jak víla na střeše, již zlatí večery,
má v ruce jasnou večernici.
Vždy povšiml jsem si, jda kolem opery,
jak Bytost ze světla a nejtenčího gázu
srazila k zemi Satana
v mém srdci, v divadle, jež cítí svoji zkázu,
v tom chladném divadle je očekávána,
žel, vždycky nadarmo, ta Bytost s křídly z gázu!
... anebo znáte jeho báseň Zpětnost? Pro mě je vyznáním dobru, když Baudelaira pohlcují běsy. Dám ji na blog příště.
Je příjemný den pozdního léta, pojďme si ho užít. Krásné sny. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat