Vím, je to povrchní napsat: Lao-c´na neděli. Je možné podávat moudrost jako jídlo na jídelním lístku? Myslím to tak: každý den má svůj rytmus a neděle je den ne-dělání. A tak zpytuji sama sebe, co potřebuji, abych byla šťastná a odpočívala.
Úpřimně? Lásku v její čisté esenci.
Vzdávám se lásky, chránim se před zlem tak, že zamykám srdce do bezpečí. Uzamykám se před tím, co považuji za agresi, lež, zradu, zlo a jiné temné části a vidím je u jiných.... nemiluji zlo u lidí, sebe; Přestávám cítit lásku k lidem, bolí nejvíc, že srdce zavírám i (k) sobě.... jsem první obětí své strategie. Navíc tím zamykám stín, protože samozřejmě, nechci vědět nic o své agresi, lžích, zradě a zlu ve svých hlubinách.... otevírám boj sama se sebou. A to není nedělní klid a nicnedělání.
Moudrý Lao-c´ hovoří o bojovníkově pouti toto:
"Cesta předpokládá úctu ke všemu, co je malé a jemné. Poznej vždy správný okamžik, kdy je třeba zaujmout patřičný postoj.
Protože už jsi z luku střílel mnohokrát, stále věnuj pozornosti tomu, jak kladeš šíp a napínáš tetivu.
Když si je začátečník vědom svých potřeb, bude nakonec moudřejší než roztržitý mudrc.
Hromadit lásku vede ke štěstí, hromadit nenávist k pohromě. Kdo nerozpozná potíže, nechá nakonec dveře dokorán a dojde k neštěstí.
Bitva nemá nic společného se svárem." P. Coelho: Rukověť bojovníka světla str. 46
A taková může být neděle, hromadit lásku neuškodí.
S láskou Cantadora
P.S. Dobré sny přeji.
Žádné komentáře:
Okomentovat