Od začátku naší civilizace, přes rozvoj, rozkvět, její vrchol až do dnešních dnů, kdy všechny znalosti, formy a obsahy zpochybňujeme, se děje něco přirozeného. Od počátku až k zániku přes všechny stádia vývoje se nacházíme v přítomném okamžiku. Aktuálně ničíme božstva, kulturu a s ní celý život takový jak ho známe. Je to signál toho, že se v hlubinách kolektivního nevědomí formuje nové paradigma, které vytvoří obsah a následně tomu dá formu (nebo opačně).
Jedna z věcí, která se rozpadá je výchova dětí. Z přehlíženého, méněcenného tvorečka jakou je dítě, se stává bůh, centrum života mnoha mladých rodičů. Tak jako všechny generace lidí před námi, dělají jenom to, co si myslí, že je v pořádku. Až za nějakých dvadcet-třidcet let budou plnit dnešní děti ordinace psychiatrů, bude pozdě. Důvod bude opačný než u těch rodičů, kteří sedí v ordinaci teď- jejich témata jsou direktivní výchova, vysoké/nízké nároky, malá empatie, nepodpora, nedostatek zájmu, opuštění, křivdy ze strany svých nejbližších. Dnešní děti trpí nadbytkem pozornosti, přesyceností, zahlcováním, rozmazleností. Nebudu psát příběhy rodin, které plně podřídili život dětem, které se stali slucem v rodině určující chod života.
Dítě potřebuje rovnováhu, poznat život v jeho hojnosti, ale i tu část, která nedává nic bez snažení, aktivní spoluúčasti. Dítě potřebuje poznat nudu, prázdno, jen tak se učí samo ze sebe pozorovat pohybující se mouchu, mráček na obloze, záclonu ve větru, utváří vlastní svět imaginace. Dotýká se svého potenciálu uvnitř sebe, z toho formuje fantazii, kreativitu. Dítě potřebuje nezájem, aby objevilo slast zájmu, hranice, aby se učilo sebeurčování; rodič je tady pro to, aby ho učil vyvažovat vše s mírou. Co s rodičem, který dítě zaplavuje hojností? Co s rodičem, který se oceňuje přes svoji roli rodičovskou? To je aktuální téma současnosti, pozoruji takové rodiče v ordinaci a otevírám téma závislosti na novém zdroji slasti - tou se stává dítě. A to je špatně. Pro obě strany. Takové děti v budoucnu můžou trpět narcistními poruchami, protože se tvoří jejich identita skrze pocit všemocného dítěte, nádherného dítěte, před kterým vše jihne, chce být zdrojem slasti pro rodiče a později okolí.
Nenabízím řešení pro rodiče. To (výchova) se bude proměňovat vlivem změn, kterými prochází naše civilizace. Při práci se sny je nejdůležitější objevit, kde je ve snu nerovnováha. Sen nám chce ukázat, na čem je potřeba zapracovat, abychom se vrátili k rovnováze. Mladý rodič kromě svého milujícího a přepečujícího vztahu k dítěti se potřebuje ptát: je to (výchova) v rovnováze s ostatními částmi mého života? Tohle je dobré vodítko a směr v příběhu dětí s rodiči, které se rodí teď.
Hezké sny. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat