Hezkou adventní neděli přeji.
Vybrala jsem z knihy
Konfucius jednou pozoroval 30 renů (1 ren - cca 2,2 m) vysoký luliangský vodopád. Na 30 li (1 li - cca 500 m) pěnila voda tak silně, že v ní nemohli plavat želvy, krokodýli ani ryby. Náhle spatřil muže, který ve vodě plaval sem a tam. Pomyslel si, že ten muž má jistě nějaké velké trápení. kvůli němuž se chce utopit. Vyslal tedy své žáky, aby ho zachytili a vytáhli, až ho proud bude unášet kolem nich. Muž však uplaval ještě vzdálenost několika set kroků, pak sám bez pomoci vylezl s rozcuchanými vlasy z vody ven, dal se do zpěvu a kráčel dál po břehu.
Konfucius se okamžitě vydal za ním, a jakmile ho dostihl, otázal se ho:
"Luliangský vodopád je 30 renů vysoký, takže na 30 li pění voda tak silně, že v ní nemohou plavat želvy, ryby ani krokodýli. Když jsem tě před chvíli spatřil, myslel jsem, že máš nějaké velké trápení, kvůli němuž se chceš utopit. Proto jsem vyslal své žáky, aby tě zachytili a vytáhli, až tě proud bude unášet kolem nich. Ale tys pak sám od sebe vylezl s rozcuchanými vlasy z vody ven a dal ses do zpěvu. V tu chvíli jsem si myslel, že jsi duch. Ale když si tě teď zblízka prohlížím, vidím, že jsi také jenom člověk. Smím se tě tedy zeptat, zda máš nějakou zvláštní metodu, jak v této vodě plavat?"
Muž odpověděl:
"Ne, nemám žádnou metodu. Zpočátku to byl zvyk, časem se to stalo mojí podstatou a nakonec mým osudem S proudem, který stahuje dolů, se potápím a proudem, který žene vzhůru, se dostávám zpět nad hladinu. Následuji tao vody a dál už nedělám nic. Proto tam mohu plavat."
Konfucius se otázal:
"Co to znamená, když říkáš, že to zpočátku byl zvyk, časem se to stalo tvou podstatou a nakonec tvým osudem?"
Muž odvětil:
"Narodil jsem se v těchto kopcích a dosáhl jsem v nich klidu. To je zvyk. Vyrostl jsem ve vodě a dosáhl jsem v ní rovněž klidu. To je má podstata. Nevím proč, ale prostě to tak dělám. To je můj osud."
Konfucius se okamžitě vydal za ním, a jakmile ho dostihl, otázal se ho:
"Luliangský vodopád je 30 renů vysoký, takže na 30 li pění voda tak silně, že v ní nemohou plavat želvy, ryby ani krokodýli. Když jsem tě před chvíli spatřil, myslel jsem, že máš nějaké velké trápení, kvůli němuž se chceš utopit. Proto jsem vyslal své žáky, aby tě zachytili a vytáhli, až tě proud bude unášet kolem nich. Ale tys pak sám od sebe vylezl s rozcuchanými vlasy z vody ven a dal ses do zpěvu. V tu chvíli jsem si myslel, že jsi duch. Ale když si tě teď zblízka prohlížím, vidím, že jsi také jenom člověk. Smím se tě tedy zeptat, zda máš nějakou zvláštní metodu, jak v této vodě plavat?"
Muž odpověděl:
"Ne, nemám žádnou metodu. Zpočátku to byl zvyk, časem se to stalo mojí podstatou a nakonec mým osudem S proudem, který stahuje dolů, se potápím a proudem, který žene vzhůru, se dostávám zpět nad hladinu. Následuji tao vody a dál už nedělám nic. Proto tam mohu plavat."
Konfucius se otázal:
"Co to znamená, když říkáš, že to zpočátku byl zvyk, časem se to stalo tvou podstatou a nakonec tvým osudem?"
Muž odvětil:
"Narodil jsem se v těchto kopcích a dosáhl jsem v nich klidu. To je zvyk. Vyrostl jsem ve vodě a dosáhl jsem v ní rovněž klidu. To je má podstata. Nevím proč, ale prostě to tak dělám. To je můj osud."
Žádné komentáře:
Okomentovat