.... dívam se na světlo a vidím pohyb, lidi, přírodu, která se spomalila a spí. A pak je tady kalendář a zvláštní... teď jsou za sebou jména, ke kterým se vážou nějaké tradice, pověry, mílniky pranostiky. A zaplavil mně pocit tiché radosti. Sdílíme spolu všichni to, že máme NADĚJI. Ten věří tomu, že mu vykvetou větvičky třešně, já tomu, že večer na svátek Jitky příde čert, anděl a Mikuláš s nadílkou. A pak už všichni víme, že Vánoce jsou tady, že budeme zase spolu a na pár dnů si vytvoříme iluzi ráje. Proč máme tak rádi pohádky? Potřebujeme veřit, že vše se v dobré obrátí.
Víme, že neobrátí, ale ta naděje, ta víra je důležitá. To je naše Severka, která nás vede životem. Naděje, že to dobré je uložené v každém z nás. Víra v to, že nám bude odpuštěno, když selžeme a nebudeme dost dobří.
Tak ahoj, mějte otevřené oči, zavřené ústa a srdce plné lásky. cililink... je tady Mikuláš.
Žádné komentáře:
Okomentovat