Naše vzorce myšlení se opakují znovu a znovu, mění se jenom obsah, ale ne forma. Kdo jednou nedůvěřuje svým rodičům, protože ho zklamali: důvody můžou být různé, od opuštění, přes rozvod až po každodenní ponižování a tvrdou výchovu nebo přílišnou benevolenci, nebude důvěřovat ve zlomových chvílích ani jiným postavám, už ne rodičovským, ale lidem, kteří byť jenom trochu připomínají symbol krále a královny. Vzorce myšlení se můžou změnit tehdy, když si uvědomíme, že pocity zvýšených obav z autorit: šéfů, terapeutů, novinářů, politiků, farářů, guruů.... můžou mít pozadí v nedůvěře v to, že nás někdo podpoří, poradí, dá nám to, co potřebujeme. Co se stane? Proběhne další potvrzení původního zklamání. Ponoříme se hlouběji do původního zdroje bolesti a cesta nahoru a k zdravému já se oddaluje. Jak z toho ven? V momentech, kdy cítíme, že se nedá nikomu a ničemu věřit - být všímavý k této nedůvěře a pochybnostem a ptát se, co se děje v mém životě? V zlomových momentech jako jsou ztráta zaměstnání, rozchod s partnerem, zrada přítele, finanční krach, nové zaměstnání... vše co otřese našimi jistotami otevírá znovu vzorec myšlení, který už jednou hodně bolel a vedl ke ztrátě důvěry v rodiče, učitele, nějakou instituci. Je to začátek velkých ztrát. Vylijeme dítě i s vaničkou. Jak s tím zničujícím pocitem hněvu, zklamání, bolesti naložit? Pojmenovat ho, namalovat, odtančit a nechat odejít. Nahradit tím, co potřebujeme: lásku, bezpečí, jistotu, laskavost, svobodu, svá přání. V paměti buněk je mnoho bolesti a tu je potřeba nahradit jinými informacemi, které naše buňky můžou aktualizovat a rozšiřovat náš vzorec myšlení, cítění a vnímání. Protože obnovením důvěry v život zároveň pracujeme na cestě ke svému zdroji, ke svému pravému já. Důvěra je pohonnou hmotou naší cesty. Důvěra je dvojče sestry sebe-důvěry.
Ubezpečuji snící, že zvažuji pokaždé, když narazí jejich symbol na něco ve mě, co si žádá poctivě prozkoumat, tak jsem schopná to zkoumat. A je mi ctí pokaždé objevit jednu důležitou informaci, jsem cantadora i pro sebe, vyprávím i svůj příběh, kteří se ničím neliší od příběhů ostatních snících. A můj dar být cantadorou mne zavazuje, abych slyšela a nepřestala být bdělá vůči snům svým a ostatních. Jsem tady, abych tyhle sny zaznamenala, podala dál, aby jsme neklesali dolů, aby nás naše sny vynesli z našich nevědomých komplexů a stali jsme se víc zodpovědnými a vědomými si své duše. Hezky týden milí snící. Eva
Žádné komentáře:
Okomentovat