Život je změna. Tato banální věta je zároveň nejhlubší pravdou. Narozením začíná proces, který vede přes dětství a hups změna: přijde dospívání a hups zrněna: přide mládí, aby ho vystřídala dospělost , zralý věk a stáří. Pak nás všechny čeká smrt, aby se něco nového zase odehrálo i bez nás. Počasí se mění, nálady se mění, vlády, politika, rody, láska, kultura. Čeho se chytit, když těch změn je příliš moc? Co je pevné a neměnné? Víra a naděje? Účet v bance? Čest a sláva? Nevím - zdá se, že všechno je pomíjivé. Ale duch je věčný. Duch lidstva prošel takovými zvraty, historickými mílniky, hrůzami, těžkostmi, otřesy, katastrofami, válkami, nemocemi, že jediné co je neměnné je pravidelnost, s jakou se rodíme a umíráme. Když si to člověk uvědomí, může se uvolnit, protože mezi těmito dvěma milníky je velký prostor prožít dobrý život plný hledání sebeurčení a sebepoznání. Osobně mi pomáhají sny věřit, že naše síla a tíhnutí k životu je takový zdroj energie, který se nedá ničím přehlušit. Sice se planeta rychle přelidňuje, ale to je už téma demogragie, co s tím budeme dělat. Když se člověka zmocní pocit, že před ním nic neexistovalo a po něm bude potopa, je dobré si připomenout, že planeta je místo, kde kempujeme. Mělo by se zavést pravidlo, aby každý návštěvník po sobě uklízel, uhasil oheň a moc se neroztahoval, aby nerušil sousedy. Když tedy zrovna moc a moc trpíme, protože změny v nás a kolem nás se nedají dobře zvládat, tak je dobré se ptát sama sebe: na co tady jsem? Na to, abych si to užíval a nenechal po sobě bordel anebo jak to se mnou je? .... no já osobně vím, že jsem tady pro sebe a lidi, kteří bdí i ve snu.
Mám radost, že nedávno se pár snících nevyděsilo ze špatných zpráv, které by vedli k drastickým změnám.
Svěřili se my s tím, že zůstali v klidu a věřili, že ve snech je nic neohrožovalo. Pomohlo jim to zůstat v klidu a důvěřovat sobě... Jinými slovy, věřili svým instinktům. Nevědomí nás totiž s nimi propojuje. Události a život jim přitakal, že opravdu i přes rizika a reálná varování z vně se jim nic nestalo. Jak by to vypadalo, kdyby začali panikařit, protože by slyšeli jenom hlasy z bdělého života? Pár dní by byli hodně otrávení a i otravní. Kempovaní v kempu Život se mi líbí. Jsme tady proto, aby sme si to užili. Tak hezký víkend a ukliďte a uhaste oheň po sobě až budete odcházet, po nás přijdou další. Potěšme se navzájem. cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat