na webových stránkách: http://www.astrolab.cz/ jsem se začetla do článku o planetě Pluto z astrologického hlediska a protože v životě se potkáváme se situacemi, které do našeho života přicházejí zvenčí, proto tady předkládám roli Pluta jako faktor, který tvoří, mění a ničí v širších souvislostech.
"Následující poznámky o Plutu vznikly jako pokus doplnit přednášku České astrologické asociace ze dne 3.3.2010. Nečiní si nároku na úplnost a uzavřenost.
... PLUTO JAKO OSMÓZA- nezadržitelná procesualita, dynamický proud kolektivních obsahů nevědomí- procesy makrosmického řádu- představme si, že tento proud protéká určitým řečištěm (tepnou, kanálem)- princip OSMÓZY: rozdíl mezi vnitřním a vnějším tlakem (z pozice vědomí se tato osmóza jeví jako nevyhnutelné nutkání k nějakému činu)- díky změnám tohoto tlaku dochází k rozdílné propustnosti "membrány" (hranice mezi vědomím a nevědomím)- do vědomí je možné uchopit jen nepatrnou část z tohoto dynamického proudu a to vždy jen na okamžik, tento proud je v každém okamžiku jiný- racionalita je vůči plutonské síle zcela bezmocná a nemůže její proud zastavit ani popsat, proto má tendenci tvářit se, že neexistuje, aby nepřišla o svou tvář; tím jí ani trochu nezbavuje působivosti, naopak může její procesy spíše kvalitativně zhoršit, neboť je vzdaluje vědomému- racionalita nechce a neumí přijmout iracionální nevyhnutelnost- enormní motivace, motivovanost "plutonsky aktivovaného" jednotlivce je dána právě změnou osmotického tlaku (uvnitř/venku); má-li být vyváženo cosi mezi kolektivním nevědomím (připravující se změny na hlubinné úrovni) a kolektivním vědomím (aktuální stav kultury), je vhodný jednotlivec použit jako průchozí otvor (brána)PLUTO JAKO NEMOŽNOST VOLBY- možnost si vybrat mezi dvěma cestami, které vedou tamtéž- tragická nevyhnutelnost antických dramat (tragické hrdinství)- obraz: v temné uličce ti na hlavu z ničeho nic míří pistole a hlas vypravěče sděluje: máš dvě možnosti, 1) buď si hned nasedneš do auta s černými skly nebo 2) ti dám pytel přes hlavu a nasedneš si do auta s černými skly. když si nevybereš, automaticky si vybral možnost 2. odehraje se tentýž děj, my si jen můžeme vybrat, zda u toho budeme vědomí (a tím z toho vytěžíme poznání) nebo nevědomí, ve skutečnosti je však právě tato volba klíčová pro to, kým budeme na konci dramatu- volba tedy vede nikoliv ve vztahu ke kauzálnímu dění, to je "dáno", volba vede ve vztahu k sobě samému: budu vědomý/nevědomý, přijmu/nepřijmu (nevyhnutelné)- nepřijetí procesu se podobá snaze utěsnit osmotickou membránu, což vede ke zvýšení bolesti; její nárůst způsobí otevření energetických kanálů tak jako tak; přijetí má naopak charakter uvolnění a dionýského stavu blaženosti- hrdina příběhu zjišťuje, že to není on sám, kdo píše svůj příběh, cítí, že "je psán", je objektem jiného subjektu, vyšší instance; dle osobního postoje se tento proces jeví jako ponižující nebo povyšující (zneužití/vyvolenost) .... "
autor: Vojta
Celý článek najdete na webu v části konference. Hezké čtení.
