Včera jsem viděla film, který potřebuji doporučit. Zasáhl mně svojí jednoduchostí a emotivně silným sdělením. Lidskou sounáležitostí. V Karlových Varech ho mladí diváci ohodnotili jako pohádkový příběh pro šedesátníky. Ale tomu se musím smát, takové lidi z Le Havru znám i u nás a nejsou z pohádky. Jenom mít odvahu věřit lidem a životu, to je teď víc než zlato.
Film poeticky a jednoduchými obrazy sděluje, jak obyčejný člověk chce svoje jídlo, práci, někoho milovat, vědět kdo je hlava rodiny, věřit svému sousedovi, pomáhat si, když o něco jde, jasně definovat, co je a co není správné. Lidská sounáležitost, to je to, co mě zasáhlo ve filmu. Kaurismakiho film to nabízí jako hlavní chod.
Film poeticky a jednoduchými obrazy sděluje, jak obyčejný člověk chce svoje jídlo, práci, někoho milovat, vědět kdo je hlava rodiny, věřit svému sousedovi, pomáhat si, když o něco jde, jasně definovat, co je a co není správné. Lidská sounáležitost, to je to, co mě zasáhlo ve filmu. Kaurismakiho film to nabízí jako hlavní chod.
Moc mi tato jednoduchost chybí, je to ve mně silná vzpomínka na základní chuť života. Nevidět život jako boj, konkurovat, soutěžit každý den a každý moment. Vzájemně sdílet potěšení a pobýt spolu... život je omezený smrtí a vše, čeho je moc, udusí vůně a chutě ostatních základních ingrediencí.
Film Le Havre mi ukázal přítel, který mně na film pozval jenom pár hodin před začátkem se slovy: "viděl jsem to včera a rád bych to viděl ještě jednou, zvu tě..."
Cítím, že to je skryté poselství filmu, protože jsme se dlouho neviděli a opravdu jsme spolu sdíleli hezké dvě hodiny sounáležitosti.
Předávám tuhle sounáležitost dál. Chcete s někým jenom tak pobýt a darovat si pocit, že jsme tady jeden pro druhého? Le Havre je dobrý dar.
S láskou Cantadora
S láskou Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat