otčenáš a matkonaše 2021

 Konec roku se opakuje. Čím déle pobýváte na světě, tím je to opakování rychlejší. Tolik přání a předsevzetí vzal čas.... zároveň rostou hlubší touhy a rozhodnutí, které se rozvíjí do skutků a životní cest. Ta nekončí starým rokem ani nezačíná novým rokem. Chci se vyznat z lásky k matce přírodě, Ona se mnou  promluvila před lety velkým upozorněním.  "Jste tady na návštěvě a chováte se ke mně hanebně, já vás zničím...." Zlobí se a právem. Moc ji prosím opakovaně za odpuštění a moje otčenáše jsou už dávno matkonaše.

Jí patří i překrásná  písnička Vojtěcha Dyka

https://www.youtube.com/watch?v=c4-IBPGsWyU&list=RDc4-IBPGsWyU&start_radio=1

A taky jsem zažila od Netflixu překvapení na Vánoce. Je to nový film K zemi hleď, který nám připomíná, že existují i jediné velké pravdy, před kterými nikdo neuteče. I když děláme vše pro jejich popírání, devalvování nebo manipulaci  a zesměšňování. Věta: "Každý má svou pravdu." se velice přeceňuje.

Požehnaný rok 2022 a splněné sny přeji. Cantadora 

konec roku 2021

 Není to tak, že nechci psát. Jen jsem se rozcestovala na dlouhodobé pobyty, kde není dobré připojení na wifi. Jsem před další cestou a tak připojuji pár fotek z míst, která se dotkla mého srdce.

Adventní čas velmi uctívám, je to prostor pro ztišení a rozjímání. Vše směřuje k Štědrému večeru, který je večerem radosti a hojnosti, taky bodem obratu a čekání na světlo. No pragmaticky se může vše zvrtnout, zvlášť pro vyznavače Nevánoc. Nestresujme se, nežijme nějaké cizí vzorce a očekávání jak mají Vánoce vypadat. Vše je v srdci. A v tom je tajemství Vánoc, nechat je plynout a netlačit řeku. Přeji všem  krásný advent a Vánoce.

Těším se na snovou práci v roce 2022, setkání se snícími. Krásné a radostné sny všem snícím přeji. Cantadora

břevnovský hřbitov

Na břevnovském hřbitově přišla ke mě starší dáma a chtěla vědět, jestli ji neřeknu, kde je hrob arciopata Jana Opaska. Sice jsem to nevěděla, ale intuitivně jsem ho po krátkém hledání našla. Byl to hezký pocit, hrob byl přesně takový, jak by měl vypadat. Mou pozornost upoutala krásná červená růže a měkký paprsek světla dopadající na hrob. Ta chvíle byla dojemná. O Janu Anastázovi Opaskovi vím jenom to, co jsem si o něm přečetla, slyšela o něm v pořadu českého rozhlasu. Když jsem stála vedle hrobu, protože mě tam dovedla otázka neznámé ženy, cítila jsem, že je to přesně místo, kde chci být na hřbitově a vzpomínat na své rodiče. Protože otec s mámou mají hrob 800 km daleko... a nemůžu tam jezdit jak bych chtěla. Je fajn, že jsem našla místo, kde můžu pobýt s mrtvými a cítit krásu života. 

P.S. Můžu chodit k vám pane opate?

Hezké sny na Dušičky. Cantadora
 

Koleje nebo žebřík

Pokračuji v říjnových symbolech města. Kdo navštěvuje v říjnu Bubnování pro Bubny, ten ví. Symbolem jsou zvednuté koleje. V jednom příspěvku jsem se dočetla, že připomíná Jákobův žebřík. zapadlo to do něčeho, najednou mi svitlo. Tohle nádherné město potřebuje Jákobův žebřík jako sůl. Je to z části ateistické město a tohle jsou dvěře k zvědomování.... 

Přidávám odkaz k setkávání v Bubnech s bubny.

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/vyroci-nacisticke-deportace-zidu-z-prahy-pripomenulo-bubnovani-v-bubnech/

Hezké sny. Cantadora

snové symboly v městě

 Život kolem nás lze vnímat mnoha zůsoby a taky podle toho žít každodennost. Mám cit pro symboly města. Když mě zaujmou, fotím je, nebo o nich přemýšlím: co a kdo zatím stojí. Tento měsíc jsem vyfotila tři. Ten třetí dám do samostatného článku. Tady jsou  první dva. Mám radost ze symbolického ztvárňování našich příběhů.

Moudré sny. Cantadora

a slibovaná báseň Zpětnost

Charles Baudelaire: Zpětnost

Můj jasný Anděli, znáš výčitky a muka, 

znáš vzlykání, znáš pláč, znáš zdrcující stud,

znáš hrůzy půlnocí, znáš tyranii nud,

znáš úzkost u srdce, jež svírá čísí ruka?

Mů jasný Anděli, znáš výčitky a muka?

 

Můj dobrý Anděli, znáš nenávist a záští, 

znáš slzy, v nichž je žluč, znáš tvrdou pěst, znáš strach,

když Pomsta zavíří svým bubnem na poplach

a když nás ovládne jak vůdce v černém plášti? 

Můj dobrý Anděli, znáš nenávist a záští?

 

 Můj zdravý Anděli, znáš hrůzu Nemocnice,

kde podél velkých zdí se vlekou Horečky

jak smutní vyhnanci, jež vábí dvorečky,

kde vzácný paprsek by zahřál jejich líce?

Můj zdravý Anděli, znáš hrůzu Nemocnice?

 

 Můj krásný Anděli, znáš zkornatělé vrásky,

znáš hrůzu ze stáří, jež mení krásu v kost,

kdy v očích zatřpytí se pozdní oddanost,

v těch očích, ze kterých jsme pili nápoj lásky?

Můj krásný Anděli, znáš zkornatělé vrásky?

 

 Můj sťastný Anděli, jenž vznášíš se jak víla,

i David před smrtí by přál se ozdravět

v těch vzácných esencích, jež roníš jako květ!

Já chci jen, by jsi se za mne pomodlila,

můj sťastný Anděli, jenž vznášíš se jak víla.

 

 Krásné sny. Cantadora

 

Charles Baudelaire a jeho Květy zla

 Když vidím propukat démony u svých blízkých, sáhnu po knize Květy zla a útěchu nacházím v náhodně vybraných pasážích. Když propukají moje démony, medituji a odříkám jednoduchou meditaci; na nádech odříkám "Čistím se, výdech." Případně si při nádechu představuji temnotu, kterou vdechnutím podržím v sobě a na výdech ji proměňuji na zlatý prach světla. 

Teď jsem svědkem zápasu s démony u blízkého člověka; bude to asi zápas dlouhý a bolestivý.... náhodně otevřená stránka mi pomáha chápat, čím si lidé v takové chvíli prochází. Zůstat přítomná a provázející.

 Podělím se o část básně Nenapravitelné...

 

 

Charles Baudelaire:

 Květy zla

Nenapravitelné

II.

Vždy povšiml jsem si, jda kolem opery 

a za orchestru v světle svící,

jak víla na střeše, již zlatí večery,

má v ruce jasnou večernici.

Vždy povšiml jsem si, jda kolem opery,

jak Bytost ze světla a nejtenčího gázu

srazila k zemi Satana

v mém srdci, v divadle, jež cítí svoji zkázu, 

v tom chladném divadle je očekávána,

žel, vždycky nadarmo, ta Bytost s křídly z gázu!

... anebo znáte jeho báseň Zpětnost? Pro mě je vyznáním dobru, když Baudelaira pohlcují běsy. Dám ji na blog příště.

 Je příjemný den pozdního léta, pojďme si ho užít. Krásné sny. Cantadora