Mýtus o Midasovi

Král Midas aneb Bohatství samo o sobě nepřináší štěstí

Cituji z knihy: Životní cesta v zrcadle mýtů

Liz Green a Juliet Sharman-Burke

str. 154 a 155

"Midas kraloval v Makedonii a oddával se radovánkám. Když byl nemluvně, spatřil někdo na stěne jeho kolébky procesí mravenců. Nesli zrna pšenice a kladli je spícímu nemluvněti mezi rty. Věštci to chápali jako znamení velkého bohatství, které měl získat.

Přesně to se také stalo. Midas byl bohatší než většina lidí, ale přesto chtěl mít ještě více. Jednoho dne se stalo, že měl možnost prokázat službu bohům. Ve své růžové zahradě našel starého satyra Siléna, Dionýsova učitele. Byl opilý a tropil výtržnosti. Midas ho nepokáral, ale pět dní a nocí se o něj vlídně staral. Silénos se mu bohatě odměnil svými opileckými historkami. Později ho král poslal k Dionýsovi. Když se bůh dozvěděl, že Midas byl starému opilci ohleduplným a veselým společníkem, zaradoval se a slíbil mu odměnu dle vlastního výběru.

Midas nazaváhal. "Učiň, prosím, aby se všechno, čeho se dotknu, proměnilo v zlato."

"Nechť se stane!" odvětil bůh a zasmál se způsobem, který se Midovi pranic nelíbil. Král odchvátal, aby vyzkoušel nově získané nadání. Cestou do paláce utrhl Midas ze stromu ratolest - a hle, proměnila se v blyštivé zlato. Radostně zvedl ze země hrst oblázků, a i ty se proměnily ve valouny zlata. Král přímo vtančil do paláce, dotýkal se sloupů a všechny se měnily v ryzí zlato. Dotýkal se všeho nábytku a byl spokojen, když viděl třpitící se výsledek. Celodenní vzrušení a námaha ho nakonec zmohly, král podlehl hladu a únavě a požádal o jídlo. Složící mu přinesli nádobu s vodou, aby si před jídlem omyl ruce, ale voda ztuhla do podoby zlatého ledu. Midas ucítil osten neklidu. Vzpoměl si na Dionýsův smích a zachvěl se. Jeho nadšení se proměnilo v zoufalství ve chvíli, kdy usedl, aby pojedl. Každé chutné sousto se proměnilo v lesklý kov bez chuti. 

Zmučený hladem a žízní vstal od ubohé napodobeniny hodovního stolu a pro jednou záviděl i tomu poslednímu kuchtíkovi, který uždiboval z lákavého jídla. Pohled na rostoucí bohatství nepřinášel králi žádné potěšení. Z pohledu na zlato mu bylo nevolno. Hořce se rozplakal, když k němu přispěchala nejmladší dcera a vzala ho za ruku. V tu chvíli se proměnila ve zlatou sochu. Padla tma a Midas se zhroutil na svou měkkou pohovku. V okamžiku ztvrdla a ztuhla. Midas byl nejbohatší a současně nejbídnější člověk na světě.

Za úsvitu se Midas chvatně vydal za Dionýsem a naléhavě žadonil, aby mu odňal dar, který mu přinesl přepychové utrpení. Dionýsos se skvěle bavil. "Jak často se ukáže, že nejvroucnější lidská přání jsou pošetilá.," pousmál se. Nezapoměl ale, že král Midas byl laskavý k Silénovi, a poradil mu, aby se vykoupal v řece Paktólu. Hladový a žíznivý Midas se rozběhl k řece a zanechával za sebou zlatou stopu. Bez meš kání se vrhl do léčivé vody. V okamžiku, kdy ponořil hlavu pod hladinu, ze sebe smyl nešťastný dar. Ke své nesmírné radosti se zase mohl najíst a napít. Ale písek řeky Paktólu se dodnes třpytí zlatem."

 Touha mít se stala jedinou možnou volbou, kterou Midas znal při lákavé božské nabídce.  Symbolicky je v příběhu zobrazena neschopnost svobodně volit mezi tím: mít a být.    

 Naše schopnost vidět a svobodně se rozhodovat, prožívat obě polarity života jako jsou mít, tak i být vedou k spokojenosti;   uspokojovat základní lidskou potřebu lásky, sounáležitosti, bezpečí, jsou cestou k lidské spokojenosti. Podle mýtu byl Midas jako královské dítě obklopen sloužícími, dvořany nebo věštci. V mýtu nevíme nic o vztahu k rodičům. Mnoho dětí v současnosti nemá pozornost zaměstnaných rodičů zahrnujících děti dárky. Ale nejsou s nimi, nechávají své děti  s vychovateli, chůvami. Pro takové děti je láska záhada. V tom je příběh krále Midase poučný. Až když král Midas proměňuje předměty ve zlato, vidí, jak se mu nedostává základních potřeb jídla, spánku, bezpečí. Dcerku, která ho miluje, promění v neživou sochu. 

Je těžké změnit naše myšlení. A materiální bohatství je cíl většiny lidí v západní civilizaci. Nicméně mýtus o Midasovi je poučný. Zvedá se vědomí lidí, kteří to nejenom chápou, ale snaží se pracovat na potřebách lásky, sounáležitosti a bezpečí doma i v širším kontextu. V dnešní době velmi aktuální. Snad vyděšení běženci budou schopni po překonání šoku z příchodu do cizí země otevřít svá srdce míru a bezpečí, které jim z celého srdce nabízíme. 

Krásné sny přeji. Mír s námi. Cantadora

změny přichází

Čas adventu se překulil směrem k zlaté neděli. Víc než na ni se těším na vzácný nebeský úkaz.

 https://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/104343/vzacny-nebesky-ukaz-jupiter-splyne-se-saturnem-a-vytvori-betlemskou-hvezdu-poprve-od-17-stoleti.html

Věřím, že "Betlémskou hvězdu" uvidíme na jasné obloze. Spojení přes celý vesmír s hlubokou historií, když naši předkové čekali na příchod Mesiáše a naše doba má určitě nějaké společné body. Aspoň v té nejistotě, kterou my jako naše civilizace prožíváme. Stejně jako naši předkové, kteří žili v těžké době. I když ji nemáme teď spojenou s příchodem nového Mesiáše.

Připomínám: https://vanoce.vira.cz/vanoce/tri-kralove

Pokojný večer. Cantadora

moudrost Persie

Asraelův údiv
Jednoho dne se do Šalamounova paláce dostavil mladík. Celý zsinalý a rozechvělý přišel požádat moudrého krále o pomoc.
"Co tě tak rozrušilo?" otázal se Šalamoun.
Mladý muž odpověděl:
"Anděl smrti Asrael na mě vrhl strašlivý pohled. Ten pohled mi pronikl až do duše a nedá mi spát."
"Co tedy pro tebe mohu udělat," zeptal se Šalamoun.
"Přál bych si opustit tohle prokleté místo a vydat se co nejdál, abych se zachránil."
"Kam máš namířeno? Přece víš, že smrti nikdo neunikne."
"Snažně tě prosím, pošli mě do Indie."
Šalamoun tedy přikázal větru, aby mladíka odnesl do Indie.
Nazítří Šalamoun spatřil Asraela a otázal se ho:
"Proč jsi pohlédl rozhněvaně na toho ubohého mladíka, který se zřejmě ničím neprovinil?"
Asrael odpověděl:
"Ten muž se mýlil. Můj pohled nebyl hněvivý, ale spíš překvapený. Dostal jsem příkaz, že mu mám dnes vzít život v Indii! A k mému překvapení byl včera tady! Podivil jsem se tedy, jak by se ten člověk mohl nazítří ocitnout v Indii!"
(Lila Ibrahim - Ouali, Bahman Namvar - Motlag: Úsměvy a moudrost Persie)

 Nic není tak jak vypadá. Dobrou noc. Cantadora

Faethón - rebel bez příčiny

Většinou řešíme téma Oidipovského komplexu ve snech, kde syn znehodnocuje a sesazuje z piedestalu otce. Občas se ale snech synů  odehrává jiný krutý zápas, v kterých otec ničí syna. Můžeme ho nazvat faethónovský komplex. Jde o začátek cesty bezvýznamných synů, kteří jsou natolik znehodnoceni svými otci, že jsou vynuceni nastoupit na cestu hledání významu dospělého muže bez fascinace hrdinou.
Celý článek Jana Sterna o archetypu Hrdiny najdete na webových stránkách Britských listů: https://legacy.blisty.cz/art/22573.html     
 a z něj cituji:
"Faethón je zase archetypálním "rebelem bez příčiny", hrdinou experimentální závrati. Jako syn boha Hélia trpěl tím, že mu kamarádi jeho božský původ nevěří. Přemluvil tedy otce, aby mu dovolil řídit sluneční vůz na obloze. Splašení koně však začali zapalovat oblohu i Zemi, a tak vládce bohů Zeus musel srazit Faethóna z oblohy bleskem. Ranní rosa jsou prý slzy boha Hélia nad svým ztraceným synem. Kulturní formy faethónského typu hrdiny nalezneme ve všech extrémních životních stylech "in the edge" - ať už jde o extrémní sporty (rafting), konfrontaci s extrémní rychlostí (motorky, auta), nebezpečím (horolezectví), divokými zvířaty (žraloci, býci koridy), závratí (paraglading, bungee jumping, surfing) či nekontrolovanou transcendenci drogové zkušenosti. Experimentální dostávání se na hranu lidských možností, konfrontace s extrémem a smrtí, vyplavování adrenalinu i zaplavování toxickými látkami - to jsou také výrobní postupy hrdinů obsahů pop-kultury i celebrit specifického typu. Faethónskou ztrátu míry, zvláště v její narkotické formě, si přibírají do svého rejstříku zvláště celebrity orfeovského principu, které cítí, že tím, čím se prezentují (často jde jen o tvář a vizuální podobu), nenaplňují archetypální koeficient, neboť Orfeus byl přeci jen hrdinou výsostně kreativním a talentovaným."
 A pro ty, kteří svoji ztrátu míry potřebují zastavit a najít ROVNOVÁHU je důležité porozumět bezvýznamnosti svých počátku. Zkázu pádu na zem může přežít jenom syn, který přestane dokazovat svůj "božský původ hrdiny" a rebelovat bez smyslu. Uzdravující se syn potřebuje přijmout pravdu o sobě a nic nepředstírat na cestě k nalezení své obyčejnosti člověka. 
Moudré sny nám všem na cestě k sobě přeji. Cantadora

Imaginace: příběh o vykoupení

V pohádkách a mýtech není neobvyklé, že lotr potrestaný za své hříchy není pohřben nebo je pohřben za městem, kam jsou vykázáni všichni hříšníci.  Hlavní hrdina příběhu, který putuje po světě s cílem splnit nějaký těžký úkol, se nad tou mrtvolou slituje. Za své poslední peníze ji nechá pohřbít se vší úctou a vážností. Pak pokračuje dál na své pouti za strastiplným úkolem, aby zachránil svoji rodinu, zemi anebo své království a lid a samozřejmě taky nevěstu. Po tomhle aktu soucitného činu nastává krásná a nadějná fáze příběhu, protože hrdinovi se začne dařit plnit úkoly.  I když je jeho úkol těžký a je v něm plno překážek a nástrah, on je zdolává s pomocí neviditelných pomocníků, kteří ho na jeho cestě chrání a radí mu. Na konci příběhu se ukáže, že tím pomocníkem a MOUDRÝM RÁDCEM je duch zemřelého, kterého mŕtvé tělo hlavní hrdina vykoupil. Tak se mu odměnil za to, že ho uchránil před úplným odvržením i po své smrti.
Je tomu tak i v našich životech. Všichni se dopouštíme  nějakých nepravostí, naštěstí náš hlavný hrdina (naše nejsilnější psychická energie) v nás má schopnost nás vykoupit před naprostým odvržením a izolací.
Tohle jsem pochopila při práci s imaginacemi. V imaginacích  jsem potkávala v hlubinných obrazech mnoho symbolů zavrženihodných lidí a nedůstojně pohřbené mrtvoly. Až po mnoholeté práci mi došlo, že z nich můžou vzejít moudří rádcové, protože vědí o životě z odvrácené strany víc, než si přeje naše EGO.
Vykoupení je proces, který znamená víc než odpuštění (něco pustit), znamená to aktivní čin, vykoupit něco, dát vlastní "krev" tomu, kdo v nás pochybil a důstojně to uložit na věčný spánek.
Ráda s vámi budu na tomto tématu pracovat v aktivních imaginacích. Je to cesta pro odvážné, na konci této cesty je setkání s vlastním rádcem... Dobrou noc. Cantadora

Které myšlenky zůstali v šuplíku: Hekaté

Tenhle příspěvek jsem rozepsala před čarodějnicemi.... ale pak jsem šla s kamarádkou na Kampu do průvodu na pálení čarodějnic. Ukázalo se to jako čistá komerce. Rozhodně jsem nepřišla do kontaktu se svojimi odpornými a špinavými částmi, které bych pak mohla rituálně spálit. Zato bych tam mohla do sytosti pít pivo a jíst buřty ve stáncích na Kampě, které tam při této příležitosti vyrostli...  proto se vracím k článku o Hekaté, který mi je bližší než parodie na obřad pálení čarodějnic.
Hledala jsem na webu vše o Hekaté.  Je jednou z velkých ženských postav v souvislosti s čarodějnicemi. Tím jsem ji chtěla vzdát úctu jako Té z řady žen, která bude bezejnemmá a neoslavovaná , ale bez ní není života.
Michael Streeter
Božstva
"Patří mezi nejmocnější, nejuctívanější a samozřejmě nejobávanější. Je starší než řecká božstva, ale Řekové ji přijali za svou, v úctě ji choval i otec všech řeckých bohů Zeus. Byla současně bohyní plodnosti, Měsíce a podsvětí. Kromě toho též byla patronkou magie a čarodějnictví, kvůli tomu se na západě vyobrazuje jako pekelná bestie s červenýma očima, která v noci navštěvuje hřbitovy, nutí psy divoce výt, vyvolává noční můry a šílenství. Jedno z jejích dávných jmen zní Bezejmenná. Také se často zobrazuje se třemi hlavami a těly, čímž jednak zdůrazňuje její schopnost vidět do minulosti i do budoucnosti, jednak jde o symbol křižovatek, jejichž je patronkou, ty mají jak doslovný tak i symbolický význam: představují přechod či změnu směru, to v případě Hekaté znamenalo přechod ze zrození do smrti. Ve starověku však byli život a smrt, světlo a tma součástí jednoho celku Smrt nemůže být bez života a život bez smrti - nekonečný koloběh.
Hekaté bývá také spojována se zrozením a s porodními bábami, i ty byly někdy pronásledováni jako čarodějnice. Byla rovněž bohyní Měsíce a občas vystupovala ve spojení se Seléné a s Artemis, kdy představovala ubývající, temnou stránku Měsíce.
Symbolizuje moudrost, lidské podvědomí a vnitřní, skryté já - temnou stránku, kterou musí člověk uvést v soulad s vědomou myslí, aby v životě dosáhl jednoty."
 Čtěte to s takovou láskou a respektem jako já. Hezký den. Cantadora

Diké

Chci snícím pro práci se sny nabídnout  alternativní pohled. Skrze příběh Diké - je to symbolický příběh pro poznání zdrojů snů pomocí starořeckého příběhu o božské Diké. Než jsem se začala věnovat synchronicitě, tak jsem její jméno - DIKÉ- neslyšela. Jak ale vzrůstá množství pozorované synchronicity mezi lidmi, začíná se jméno Diké uvědomovat více a častěji. Jsem ráda, že o ní můžu psát s naprostou úctou a respektem.

Deike Beggová o ní v knížce Synchronicita napsala; cituji:
"...Mezi starořeckými bohy zaujímá zvláštní místo. Diké byla cestou světa, cestou přírody, obdobou čínského pojmu TAO. Řídila pohyb hvězd, fáze Měsíce (Měsíc byl občas uctíván jako sama Diké)  a dohlížela na běh Slunce a celého vesmíru. Byla jednou ze tří HORAI, což znamená pravá chvíle.
Ty nechávaly dozrát věci v pravý čas  a UDRŽOVALY POŘÁDEK MEZI BOHY samotnými. Diké znamená spravedlivá odplata. Jejími sestrami byly Eunomia - zákonitý řád a Eirene - mír. Byly to dary, které daly světu dcery Themidy a Dia. Kolo Diké se otáčelo, řídilo roční období a zajišťovalo, aby všechno bylo na svém místě. Jakmile lidé překročili její zákony, stávala se bohyní pomsty. Nakonec byla tak znechucená tím, jak lidé pohrdají přírodními zákony, že vymyslela kostky, vhodila je mezi smrtelníky a řekla jim, aby zkusili své štěstí. Zmizela, víckrát se neobjevila a život se  stal hazardní hrou."

Diké zmizela  z paměti lidí, upadla do našeho kolektivního nevědomí. Při hledání rovnováhy, udržování pořádku a prožitkům v pravý čas, se objevuje jako pojem synchronicity v běžném životě nebo jako informace ve snech. V určité fázi  nám sny sdělují tak nesrozumitelné věci nebo  je to tak obtížné a bolestné, že jsou jednoduší a rychlejší cesty jak se dostat k odpovědím na své otázky. Ano, může to tak vypadat.
Ale k nastolení vnitřního řádu a míru v sobě potřebujeme najít rovnováhu TAO. A sny to nabízí. To je ta má úcta k Diké, k cestě světa. Bez Diké je už tisíciletí náš život trochu jako hra v kostky. Ve snech Diké nezmizela, tam se  její přítomnost spatřit dá. Proto nepřestávejme hledat zprávy ve snech, posílá je nám v PRAVOU CHVÍLI skrze naši duši DIKÉ.

Dobrou noc. Cantadora

Orfeus a Euridika a důvěra

Chci se víc podívat při práci se sny na komplex DŮVĚRY. Po krizi ekonomické přichází totiž ještě větší krize a to morální. Čím míň si vzájemně důvěřujeme, tím víc vzrůstá strach, beznaděj a rozšiřuje se morální krize. Jako klasický příklad se mi vybavuje sebevražda syna Bernieho Madoffa. V Americe před 2 lety zatkli finančního guru Bernie Madoffa, podvodníka, který zpronevěřil miliardy dolarů. Urychlil lavinu krachů bank, finančních institucí... zkrachovali významné neziskové organizace a nejedna slavná star přišla o peníze. Všichni ti, kteří důvěřovali poctivosti Madoffa a svěřili mu své peníze.

Odhalením velkého podvodu byla Madoffova rodina do základu rozmetána, přišli o čest, majetek, svoje rodinné pouta a vazby, jedna snacha si nechala změnit jméno, aby mohla žít v bezpečí. Po dvou letech vyšetřování Madoffa jeho syn teď na konci roku spáchal sebevraždu.

Z mnoha a mnoha signálů se zviditelňuje druhá vlna krizové tsunami, po vlně ekonomické krize přišla i krize důvěry. Komu můžeme věřit?

V řeckých mýtech je na toto téma nádherný archetypální příběh Orfea a Euridiky, je to příběh o lásce, ale taky o důvěře. Orfeus podlehl pochybnostem a nedůvěra, která se ho zmocnila vedla ke trvalé ztrátě a konci jeho života.

"V řecké krajině Thákir žil slavný pěvec Orfeus. Hrál na lyru a zpíval tak krásně, že i ptáci přestali zpívat, zvěř se táhla za ním a lidé naslouchali Orfeově zpěvu a zapomínali na své starosti. Také vodní víly najády poslouchaly pěvce. Do jedné z nich se Orfeus zamiloval. Jmenovala se Euridika. Vzal si ji za manželku, ale jejich štěstí netrvalo dlouho. Když šla Euridika navštívit své přítelkyně, uštkl ji had a usmrtil ji. Orfeus byl zoufalý a zpíval jen smutné písně. Rozhodl se vstoupit do říše mrtvých a požádat Háda, aby jeho manželce navrátil život. Po dlouhé cestě našel vchod do podsvětí a přivítal ho štěkot trojhlavého psa Kerbera. Orfeus se dal do zpěvu a Kerberos ho vpustil do podzemí. Stejně tak přesvědčil smutnou písní převozníka Chárona, aby ho převezl přes řeku Styx. Všude kolem něho proplouvaly tiše stíny mrtvých. Došel až k Hádovi a jeho ženě Persefóně. Spustil tak smutnou píseň o své ženě Euridice, že i Hádes dojat jeho zpěvem řekl, že splní jeho přání, ale pod jednou podmínkou. Euridika se smí vrátit mezi živé, ale Orfeus se nesmí při cestě z podsvětí na ni ani jednou podívat. Orfeus se vydal s Euridikou za svými zády na cestu. Šli už dlouho, když se mu zdálo, že slyší jen své kroky a pomyslel si, že se jeho žena ztratila. Ohlédl se a spatřil ji, jak se pomalu rozplývá. Ve strachu zapomene Orfeus na slib a otočí se. Před očima se mu rozplyne obraz Euridiky a milovaná žena umírá podruhé.

(Záměrně jsem vyznačila tuto část červeně. Orfeus nevěřil, že ho Euridika ještě následuje. Strach a jeho vnitřní nejistota ovládli jeho mysl a konání. Bůh Hádes jeho prosbu podmínil zkouškou důvěry. Orfeus ji nezvládl, nevěřil dostatečně své ženě, že kráčí za ním a následuje ho. Dokázal svojí hudbou léčit jiné, otevírat srdce jiným. Přitom nevěřil v sílu lidského konání a sliby lidí a bohů. Je to paradoxně dost běžný úděl pomáhajících profesí. Léčí ostatní a sami nevěří životu, prožívají potíže které s nedůvěrou v život souvisí.) Lehký vánek se dotkne Orfeova čela jako poslední políbení a pak stojí na stezce uprostřed ticha sám a sám. Zoufalství přepadne Orfea, běží po stezce dolů jako šílený, volá Euridiku.Orfeus truchlil a po sedm dní prosil Chárona, aby ho převezl přes řeku Styx. Ten ale odmítne, a tak Orfeus zpíval tak smutné písně, že tím podráždil bakchanatky, ctitelky boha vína Bakcha. Zdivočelé ženy ho ukamenují. Orfeus se opět setkává se svou ženou Euridikou. Orfeova duše sestoupila do podsvětí. Teď se převozník Cháron nezdráhal převézt pěvce do říše mrtvých. Stín přicházel mezi stíny. Orfeus svou Euridiku poznal už z dálky. Mohl se na ni dívat, ohlížet se za ní, neztrácela se mu."Text byl zkopírován ze serveru: http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/eduard-petiska/orfeus-stare-recke-baje-a-povesti-5.html#ixzz19gqvyvRV

Až v nevědomí ( podsvětí) se spojují rozdělené postavy Orfea a Euridiky. Symbolicky řečeno, aspekty, které nenalézají dostatek důvěry ve svém reálném životě, musí projít zkouškou v podsvětí, aby obnovili svůj prvotní závazek důvěry. Je to těžká, ale nevyhnutelná cesta k nalezení lásky a důvěry.
Budeme v roce 2011 muset hledat a obnovovat svoji důvěru navzdory vnějším těžkostem a strastem. Přeji si hodně důvěry v život a víru, že vše dobře dopadne. Cantadora