Král Midas aneb Bohatství samo o sobě nepřináší štěstí
Cituji z knihy: Životní cesta v zrcadle mýtů
Liz Green a Juliet Sharman-Burke
str. 154 a 155
"Midas kraloval v Makedonii a oddával se radovánkám. Když byl nemluvně, spatřil někdo na stěne jeho kolébky procesí mravenců. Nesli zrna pšenice a kladli je spícímu nemluvněti mezi rty. Věštci to chápali jako znamení velkého bohatství, které měl získat.
Přesně to se také stalo. Midas byl bohatší než většina lidí, ale přesto chtěl mít ještě více. Jednoho dne se stalo, že měl možnost prokázat službu bohům. Ve své růžové zahradě našel starého satyra Siléna, Dionýsova učitele. Byl opilý a tropil výtržnosti. Midas ho nepokáral, ale pět dní a nocí se o něj vlídně staral. Silénos se mu bohatě odměnil svými opileckými historkami. Později ho král poslal k Dionýsovi. Když se bůh dozvěděl, že Midas byl starému opilci ohleduplným a veselým společníkem, zaradoval se a slíbil mu odměnu dle vlastního výběru.
Midas nazaváhal. "Učiň, prosím, aby se všechno, čeho se dotknu, proměnilo v zlato."
"Nechť se stane!" odvětil bůh a zasmál se způsobem, který se Midovi pranic nelíbil. Král odchvátal, aby vyzkoušel nově získané nadání. Cestou do paláce utrhl Midas ze stromu ratolest - a hle, proměnila se v blyštivé zlato. Radostně zvedl ze země hrst oblázků, a i ty se proměnily ve valouny zlata. Král přímo vtančil do paláce, dotýkal se sloupů a všechny se měnily v ryzí zlato. Dotýkal se všeho nábytku a byl spokojen, když viděl třpitící se výsledek. Celodenní vzrušení a námaha ho nakonec zmohly, král podlehl hladu a únavě a požádal o jídlo. Složící mu přinesli nádobu s vodou, aby si před jídlem omyl ruce, ale voda ztuhla do podoby zlatého ledu. Midas ucítil osten neklidu. Vzpoměl si na Dionýsův smích a zachvěl se. Jeho nadšení se proměnilo v zoufalství ve chvíli, kdy usedl, aby pojedl. Každé chutné sousto se proměnilo v lesklý kov bez chuti.
Zmučený hladem a žízní vstal od ubohé napodobeniny hodovního stolu a pro jednou záviděl i tomu poslednímu kuchtíkovi, který uždiboval z lákavého jídla. Pohled na rostoucí bohatství nepřinášel králi žádné potěšení. Z pohledu na zlato mu bylo nevolno. Hořce se rozplakal, když k němu přispěchala nejmladší dcera a vzala ho za ruku. V tu chvíli se proměnila ve zlatou sochu. Padla tma a Midas se zhroutil na svou měkkou pohovku. V okamžiku ztvrdla a ztuhla. Midas byl nejbohatší a současně nejbídnější člověk na světě.
Za úsvitu se Midas chvatně vydal za Dionýsem a naléhavě žadonil, aby mu odňal dar, který mu přinesl přepychové utrpení. Dionýsos se skvěle bavil. "Jak často se ukáže, že nejvroucnější lidská přání jsou pošetilá.," pousmál se. Nezapoměl ale, že král Midas byl laskavý k Silénovi, a poradil mu, aby se vykoupal v řece Paktólu. Hladový a žíznivý Midas se rozběhl k řece a zanechával za sebou zlatou stopu. Bez meš kání se vrhl do léčivé vody. V okamžiku, kdy ponořil hlavu pod hladinu, ze sebe smyl nešťastný dar. Ke své nesmírné radosti se zase mohl najíst a napít. Ale písek řeky Paktólu se dodnes třpytí zlatem."
Touha mít se stala jedinou možnou volbou, kterou Midas znal při lákavé božské nabídce. Symbolicky je v příběhu zobrazena neschopnost svobodně volit mezi tím: mít a být.
Naše schopnost vidět a svobodně se rozhodovat, prožívat obě polarity života jako jsou mít, tak i být vedou k spokojenosti; uspokojovat základní lidskou potřebu lásky, sounáležitosti, bezpečí, jsou cestou k lidské spokojenosti. Podle mýtu byl Midas jako královské dítě obklopen sloužícími, dvořany nebo věštci. V mýtu nevíme nic o vztahu k rodičům. Mnoho dětí v současnosti nemá pozornost zaměstnaných rodičů zahrnujících děti dárky. Ale nejsou s nimi, nechávají své děti s vychovateli, chůvami. Pro takové děti je láska záhada. V tom je příběh krále Midase poučný. Až když král Midas proměňuje předměty ve zlato, vidí, jak se mu nedostává základních potřeb jídla, spánku, bezpečí. Dcerku, která ho miluje, promění v neživou sochu.
Krásné sny přeji. Mír s námi. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat