neděle 4. dubna 2021

...mohu problém vyměnit za nějaký jiný... nebo ho ještě zhoršit


Cituji  z Anthony de Mello: Modlitba žáby (2)

 Doktor pacientovi: "Snažil jsem se vás po deset let zbavit pocitu viny, ale vy se za tu maličkost, jak vidím, pořád ještě cítíte vinen. Měl byste se stydět."

Potkali se dva chlapečci.

"Kolik máš roků?"

"Já pět. A ty?"

"Nevím."

"Ty nevíš?"

"Nee."

"Zajímají tě holky?"

"Nee."

"Tak to máš čtyři."


Velikonoce jsou připomínkou křížové cesty Ježíše. Třikrát klesl pod křížem, byl ukřižován, ale pak vstal z mrtvých. Je to nejsilnějším obrazem jak utrpení a bolesti, tak i naděje na možnost proměny.  Nepřidávejme si další a další problémy a hledejme řešení v naději, že zvládneme vlastní kříž. Tiché a laskavé Velikonoce. 

Dobré sny. Cantadora

úterý 23. března 2021

Jarní rovnodennost 20. 3. v 10.37 h


Máme tady už jaro. V sobotu jsem si udělala procházku kolem řeky, abych slavila jarní rovnodennost. Potkala jsem cestou rodinu, čistili část břehu Vltavy od tuny odpadu. Nedalo mi, požádala jsem je o jeden pytel a za čtvrt hodinu byl plný (to byla moje oslava jarní rovnodennosti). Čeho bylo na břehu nejvíc: polystyrénu, plasty, kapesníky, lahve, kelímky, boty, batohy atd. ...  Pamatuji na jaro a fialky, konvalinky, petrklíče, to je  jarní dar Matky Země... Vyfotila jsem to, abych vyjádřila (svoji) bolest Matce Zemi. Ona nám dává úžasný prostor k životu. A odpad je naše dílo, naše platidlo za možnost žít na Zemi. Mám radost za rodinu, která místo procházky takhle pečuje o břehy, byla jsem jim vděčná. Jsou to nejhezčí, co jsem ten den zažila. V pozici hosta, který je rád tady, přeji naší Matce Zemi více lásky a péče. A líbí se mi, když se o tom nemluví, ale potkáte někoho, kdo tiše a úplně prostě něco dělá.

 Krásné jaro.

Dobré sny. Cantadora 



pondělí 15. března 2021

symboly na ulici

Ráda se procházím v dnešní době Prahou. To ticho, klid a pomalost vybízí k pozornosti a všímavosti. A tak jsem se opakovaně setkávala na běžných místech jako obchody, kliky na dveřích, zeď v podchodu z metra, se symboly hada a ryby. Had jako začátek transformace, ryby jako produkty nevědomí, pobídka k meditaci a vnitřní práci. No není Praha pořád mystická?

Hezké sny. Dreamcantadora

pondělí 1. března 2021

otázka o neandertálci

Vrtá mi hlavou: proč neandertálci vymizeli, když byli nejlépe připravení na tvrdé podmínky života? Byli mnohonásobně silnější než homo sappiens. Co spustilo jejich zánik? Pravdivou odpověď zatím neznáme. Teorií je několik.

 Vkládám odkaz:

https://zoommagazin.iprima.cz/novinky/po-stopach-historie/co-vyhubilo-neandertalce-lide-nebyli-nestacili-na-ne-divejte-se-na-prima

Proč o tom přemýším? Vnímám, že se chováme čím dál víc destruktivně, nefungují naše instinkty, máme tolik názorů kolik je lidí a nemáme autority, kteří dokážou vyvést lidský kmen z nebezpečí. Ale nejhorší je, že nemáme ani zdravé lidské společenství, kmen, který plní to, co je potřeba, když je život v ohrožení. Zatím jsme ve fázi, že ukazujeme prstem na politiky, vládu, systém... kdy otočíme prstem a podíváme se na sebe? Naši neschopnost přijmout zodpovědnost za to, že nejsem v této pandemii jenom JÁ, JÁ, JÁ, JÁ... jsme taky MY. Jsme jako společnost atomizovaní, jako molekuly se bez soudržnosti dostáváme do stavu chaosu. Lze to určitě zastavit. Přemýšlím o naší historii., historii lidstva. Není to klišé. V jednotě lidí je síla. Kdy skončí nedůvěra ve všechno o co se pokouší lékaři, odborníci, lidé, kteří rozumí tomu, co dělají? Taky se učí za pochodu. A zapojíme své instinkty kmene? Dokážeme táhnout za jeden provaz?  Nejsme nebo jsme na stejné planetární lodi jménem pandemie?

Škoda, že nevíme o nich víc a nemůžeme se poučit z historie neandertálců. Byli silní, ale nestačilo to, evidentně v něčem fatálně selhali. A co my? Co teď potřebujeme? 

Dobré sny pro duši. Cantadora

 

 

úterý 23. února 2021

vidoucí oči

 

Předkládám sny, které  mají nadosobní obrazy a jsou aktuální i pro kolektivní procesy. 

 Sen: "Je léto, konec školního roku. Konec vysoké školy. Sedím v zahrádce poměrně obyčejné restaurace, někde na rohu ulice, v menší obci, kolem teče potok. Jsem sám, pozoruju okolí.

Je tam i mladá žena a také nějaké dítě - holčička.

Snad je tam i nějaká svatba? Nebo spíše na nějakou vzpomínám.

Zasním se a říkám … “Tady bývají nejkrásnější svatby!”

Žena se otáčí, působím asi trochu divně nebo vlezle.

Říkám: “Opravdu! Na konci školy.” Je vidět, že jsem pohnutý, moje slova působí. Snad se o tom chvíli bavíme, … o naději se svatbami spojené???

Pak hážu cosi do potoka. Možná kuličku, nebo nějaký podobný, ne úplně hladký předmět. Jakoby památku na nějakou svatbu či vztah? Talisman? Něco, co se o svatbách rozdává pro štěstí??? Možná je tam něco napsaného nebo vyrytého. Iniciály? Nebo nějaké oznámení? Citát?

Vidím, jak ten předmět dopadne do vody a ta ho pomalu začne unášet. Pozoruju i holčičku, zaujalo ji to. Možná se ho pokusí vylovit, ale tím si nejsem jistý. Potok nevnímám jako nebezpečný."

V prvním snu se objevuje symbol svatby jako obraz sjednocení protikladů. Tento proces snící nastoupil už před víc než rokem a půl. Že je to práce obtížná, nemusím zdůrazňovat. Kdo si touto alchymickou cestou prochází, rozumí.

Nabízím pro symbol svatby odkaz hieros gamos, posvátné spojení bohů, které vede ke zrodu nového. Pro člověka to není jednoduchá cesta. Objevují se překážky, které musí každý nejdřív spatřit, pak pochopit a následně odstranit. 

A o tom je druhý sen. Možná navazuje na sen předchozí, snící si není jistý.

Sen: "Pak jsem v nějakém jakoby fotostudiu. Ale nedělají se tu klasické fotky. Spíše se tu snímá “obličejová maska”. Napadá mě maska posmrtná, ale nejsou tu žádné mrtvoly. Možná je to maska “posvatební”?

Jako klientka je tu mladá žena. Já jsem v roli pozorovatele, nebo tu jsem na stáži.

Proceduře se podivuju. Myslím, že se otiskují, nebo odebírají OČI, pak putují na čas do chladové lázně.  Klientka se ptá, jestli už to bude hotové. Někdo říká, že ještě bude muset chvíli vydržet.

Já si všímám, že místo chladové lázně teplota rychle klesá, že ty oči budou zmrazené. To přeci musí vést k oslepení! Lidé sem přijdou s důvěrou … a takhle dopadnou!? Děsí mě to.

Do procesu zasahuju. Ne otevřeně. Jen ho sabotuju. Zabráním úplnému zamrznutí.

Vytvoří se tím obraz (maska), oči se očistí a budou zase sloužit … i když mě nejspíš vyhodí, když se na to přijde."

Symbol očí má subjektovou rovinu, na které pro každého znamenají oči něco osobního. Ale na objektové úrovni můžou reprezentovat vyšší odosobněnější rovinu: "Způsob jak nyní vidíte věci kolem sebe. Jedno oko představuje duchovní Já, oko Boha, rozšířené vědomí, jasné vidění. Pravda, síla, jasnozřivost. Pokud máte obě oči otevřené, vidíte jasně; pokud jsou zavřené, nechcete vidět věci tak jak jsou, a vyhýbáte se některým lekcím." (z Betty Bethards: Snář. Symboly pro sebeporozumění.)

Symbol slepoty: "Potřeba rozvinout duchovní vizi; koukáte, ale nevidíte. Nečiníte správná rozhodnutí, jste slepí k pravdě. Pohlédněte dovnitř a snažte se znovu." (z Betty Bethards: Snář. Symboly pro sebeporozumění.) 

Na cestě k bytostnému Já potřebujeme spatřit hlubší pravdu, sjednotit protiklady. K tomu se vydáváme přes pohyb, změnu, pochopení principu života a smrti a jeho koloběhu. Oživení ve vesmíru, jeho jednoty a rozrušování. Proces odebírání očí se v západní společnosti obrazně děje dnes a denně. Skrze závislosti na výkonu, konzumu, necitlivost vůči přírodě, excesivnímu cestování a nadužívání slasti v mnoha podobách. Naše oči se stávají slepé vůči pravdě o koloběhu života a zákonitostech přírody na naší planetě.... kde jsme jenom hosté a ne páni. Ve snu snícího se na závěr snu vynoří obava, že až oči budou vidoucí, vyhodí ho ze "stáže" ve fotostudiu. Co je to fotostudio ve snu? Místo, kde se vyrábí masky a obrazy. Kde se UPRAVUJE realita. 

Proces snícího pokračuje. Je si vědomý toho, že se vzdaluje od jednostrannosti a směřuje k rovnováze, jednotě a souladu sama se sebou - zde prostřednictvím sabotáže pravidel, která platí na místě stáže. A v tom spočívá upozornění snu. Mystická svatba neproběhne cestou sabotáže. Ještě musí přijít poznání toho, jak uskutečnit spojení, aby bylo možné nejkrásnější svatbu oslavit. Nedělat to tajně. Důvěřovat, že proces spojení nebude potrestán. Kolikrát otočíme hlavu a nechceme vidět pravdu? Raději se necháváme oslepovat a nasazovat masky, i za cenu zklamání, zrady nebo ztráty důvěry.  Cituji (z webu: jung.sneznik.cz slovnik)

Sjednocení, spojení. Původně alchymický pojem označující sloučení substancí v procesu jejich proměny. V psychologii označuje sjednocení protikladů a zrod nových možností.

Coniunctio je apriorní obraz, který odjakživa stojí na předním místě v duchovním vývoji lidstva. Sledujeme-li tuto myšlenku zpětně, nalezneme v alchymii dva zdroje, z nichž se odvozuje. Jeden je křesťanský a druhý pohanský. Křesťanským zdrojem je bezpochyby učení o Kristu a Církvi, o ženichovi a nevěstě (sponsus et sponsa), přičemž Kristu náleží role Slunce (Sol) a Církvi role Měsíce (Luna). Pohanským pramenem je na jedné straně hieros gamos (posvátná svatba), na druhé svatební spojení zasvěcence s božstvem.

Jung používal i další původně alchymické termíny s podobným významem: unio mystica (mystická jednota vznikající v mystickém či posvátném sňatku), coincidentia oppositorum (koincidence protikladů), complexio oppositorum - protiklady jsou vtěleny do společného obrazu, obrazu jednoho světa (unus mundus). Do stejné kategorie patří i pojem kámen mudrců (filosofů), který je rovněž alchymické provenience.

Děkuji snícímu za možnost sny uveřejnit. I když jsem vybrala z jeho série snů tyto a nevyjádřují hluboký proces změn na jeho živoucí cestě, jsou platná a aktuální v současné kovidové době pro změny na cestě životem mnohých z nás... Nezmrazujme své vidoucí oči. Pro každého z nás, kdo byl slepý a pohlcený iluzí života, nastává čas pokusit se zabránit zmrazování svého vidoucího potenciálu.

Dobrou noc. Dreamcantadora 



sobota 20. února 2021

Láskovičky

 


Laskavější píseň na únor/február jsem v únoru neslyšela. Doufám, že se bude líbit i vám.

 https://www.youtube.com/watch?v=HYzvPkPGt8E

Krásne sny i v únoru. Cantadora

pátek 12. února 2021

změna


Ten samý strom, i stromy v parku kolem něj. Nic se nezměnilo. Jenom roční období.

 Dokážeme se ukotvit v tom, co je náš bytostný stav?  Být pořád "ten strom".

Dokážeme se naučit přijmout to, že se vše pořád mění a život je koloběh?

Jsme pořád ten "strom".  Žijeme změny, naše duše to ví. Být stejný a pořád podléhat změně.  A nejenom těm zvenčí. Zatím nedokážu vyfotit změny, kterými strom prochází zevnitř.

Dobré sny. Cantadora