sen transformace

 

Práce s klientem v pokročilé fázi terapie. Takto popisuje svůj sen;  následuje text samotného snu.

Jako bych sledoval “Junga” - muž, ani starý, ani mladík. Něco dělá zároveň to komentuje. Já ho přitom sleduju a asi mu i chvílemi pomáhám.

V tajnosti se něčím zabývá. Asi naplňuje nějakou vizi, něco vytváří. Je to zpočátku spíše “jen” symbolické, než aby to mělo fyzickou podobu.

Teď asi dochází k další fázi, kterou sleduju. Sen byl možná delší, ale já si vybavuji konkrétněji jen následující část.

Samotný popis snu: "Je noc. “Jung” jde krajinou, možná i běží. Proces vyžaduje značnou fyzickou kondici, zejména v této fázi. 

Prší nebo je po dešti. Ani horko, ani zima. Vegetace kolem je bujná. 

Dostane se na na málo používanou cestu lesem. Z ní odbočuje na ještě menší cestu k vodě - asi k menší řece. Není to náhodné místo. Ve snu se nějak konkrétně jmenuje: Místo “něčeho”. “Místo, kde se něco děje, nebo kde se něco stalo.” Přesnější název si nepamatuju, ale vyznívá poeticky. Jung vleze do řeky, třeba po kolena, a do vody něco vkládá - jakoby nějakou hadici, do které má vlézt had. Nebo tu hadici má voda z řeky oživit. Had má být ochočený, ale asi ne hned. Nejde o to ho nějak krotit. Spíše ho utvořit, nechat vzniknout. Bude pak zdrojem nebo projevem nějaké síly. Obtížně se mi to popisuje, ale při zapisování mě napadá spojení “Hadí síla”. A po celou dobu snu i jeho zapisováním cítím, že ten “had” je něco ženského. Také si uvědomuju, že to pozoruju se zájmem a bez strachu, který bych v bdělém stavu při pohledu na hada silně pociťoval.

“Jung” pak bere tu hadici z vody, na trávě ji skládá dokola (do spirály) a bere ji přes rameno, možná v nějakém obalu.

Ještě vnímám, že říká, že ji nebude moci mít stále u sebe a že zůstane aspoň nějakou dobu skrytá. A také to bude vyžadovat nemalé finanční prostředky."

 

S KLIENTEM PRACUJI JUNGIÁNSKÝM PŘÍSTUPEM, ČASTO PRACUJEME SE SNY.

Prošel několika fázemi terapie, které byli zaměřené na zpracování traumat a rodinného příběhu. Už se dva roky věnujeme tématu změny a transformace. Sen potvrzuje, že klient v terapii přebírá vedení procesu, individuuje se. Je vzrušující pro mě pozorovat symbolickou práci na objevení své schopnosti čistit se, sytit a vědomě soustřeďovat na své emoce. Očekává probuzení své kundalíni životní síly, tvůrčí energie, pokračování svého duchovního růstu, v kterém už je zdrojem růstu on sám vlastním vnitřním vedením.  Symbol hada už popisuji v jiném snu, nebudu se tu znovu rozepisovat, co všechno může had znamenat. A v drtivé většině snu (!) platí poučka: "Tam, kde se ve snu objeví had, začíná hlubinný proces nevědomí. To vytlačuje nahoru nevědomá témata, způsobující nerovnováhu psychických sil. Sen pomáhá hadím symbolem zahájit práci s konfliktními silami, které jsou v protikladné pozici a způsobují psychické potíže." Tím, že hadici skládá do tvaru kruhu/spirály, naznačuje svoji strategii práce s transformační energií, jeho Já potkává samo sebe. Je to počáteční fáze, v které transformační síla nebude kontinuální a zůstane nějakou dobu skrytá. Opatrnosti není nikdy dost, říká sen. Dál sen připravuje snícího na to, že ho to bude stát mnoho energie (symbol pro nemalé finanční prostředky).  

Neznám čistší pravdu než sny. Klient by mohl mluvit o tom, jak už pokročil, co všechno objevil, zvládl. Sen ukazuje čistou esenci práce duše. A před tou se opakovaně skláním. Děkuji, děkuji. Klientovi děkuji za svolení dát sen na blog. 

Píšu na blog v této době málo, důvod je jednoduchý. Všude kolem je hodně falešných proroků, kteří si sytí jenom ego. Má duše mě vede tam, kde mám potřebu mlčet. Nerozšiřovat balast slov, v tichu je teď víc síly. Sen klienta je čistá esence duše, proto ho sem vkládám. Snad bude povzbuzením pro další lidi, kteří prochází transformací. Nám všem je naše duše nápomocná víc než všichni falešní prorokové, terapeuti, koučové a i jiní praktikanti duchovných nauk, kteří vyučují to, čemu se ještě sami rádně nenaučili a nedorostli do úrovně učitelů/mudrců. Ale co, taková je teď přechodová doba, úroveň rozvoje vědomí duše, asi to k transformaci patří, to je naše cesta lidstva.....  může to tak být. Každý si vybere to své, co mu náleží. 

 S láskou. 

Hezké sny. Cantadora

 

třetí vývojové stadium

Pokračování předchozího článku.

 "Integrálně-transpersonální stadium.

Jeli- však progresivně a tvořivě překonán jednostranný a obranný charakter racionálního stadia, rozvíjí se integrálně-transpersonální stadium vývoje vědomí. Jung a Neumann by ho označili za vlastní individuaci, která rozšiřuje jáské vědomí na vědomí bytostného Já ve smyslu nové centroverze ( osobně nazývám toto centrum kosmocentrické), ve které jsou jako nosné a spojující pozadí zakoušeny také transpersonální dimenze a jednostná zkušenost. K tomu by byla nutná také souhra nebo syntéza  matriarchálního a patriarchálního vědomí. Wilber rozlišuje v transpersonální oblasti ještě stupeň psychický, subtilní, kauzální a nonduální. Nonduální vývojový stupeň řeší rozpory mezi subjektem a objektem, mezi zakoušeným, objektem zkušenosti a procesem zakoušení."

 V mé práci se sny pracujeme s rozšiřováním vědomí ve třetím stupni. Jsou i snící, kteří  dlouhodobě zůstávají v egocentrickém stavu vědomí, více-méně i jejich sny je tlačí k dalšímu vývoji.  Kompenzační a prospektivní funkce snu jsou nejčastějšími funkcemi ve snech. Otázkami se pokoušíme otevřít a zvědomit překážky na cestě k dalšímu vývoji vědomí. 

Sen o dvou hadech považuji za symbolický sen, kde téma vývoje vědomí se aktualizovala. Uvidíme jestli to bude boj nebo tanec. V každém případě sen neberu jenom jako individuální příběh jednoho snícího, ale jako téma zápasu lidstva, které stojí na křižovatce. Může regredovat a být pohlcené nevědomím, nebo se masově posunout a přejít do třetího stadia vývoje vědomí. Moc nám to přeji k záchraně a spáse naší planety a lidstva.

P.S. K tomuto tématu patří sen a další předchozí články o stupních vývoje vědomí, číst odděleně nedává ucelený smysl.   

Krásné sny. Cantadora

První a druhé stadium vývoje vědomí

str. 461-462; Slovník analytické psychologie

"1. Archaicko-prepersonální stadium vývoje. (Neumannem označované za úroborické, archaické, vegetativně-animální). Na této úrovni ještě neexistuje výrazné rozlišování mezi subjektem a objektem, já a světem, já a ty, vnitřním a vnějším. Dimenze času a prostoru nehrají roli. Neexistuje výrazně vymezené jáské prožívání, existuje spíše jakýsi způsob předvědomého prožívání jednoty a celosti, označovaný také jako symbióza nebo duální unie. I když je na této úrovni k dispozici jisté vědomí (bdělé vědomí, tělesné vědomí, vnímavé vědomí, citové vědomí), můžeme o těchto stavech říci jen málo, protože jsou prepersonální a preverbální.

2. Diferenciálně-personální stadium vývoje vědomí. E. Neumann popisuje toto stadium jako systémové oddělení nebo diferenciaci a centroverzi tzn. tvoření jáského centra a osy já-bytostné Já. Hlavním symbolem tohoto stadia je hrdinský boj (zahrnuje oddělení prarodičů, boj s drakem, mýtus hrdinský, princip héros) s cílem vyvinout z archaické, prepersonální původní jednoty a celosti solárně-racionální já. Jednoznačněji lze od sebe vymezit tři dílčí stadia: magické, mytické a racionální. V každodenním životě a ve vývoji vědomí se tyto stavy vědomí často vyskytují střídavě a také zároveň vedle sebe. Na magické úrovni vědomí začínají první výrazná polarizující rozlišování, např. mezi subjektem a objektem, mezi já a světem. Ovšem toto rozlišování je ztíženo častým překrýváním, kterým spolu stále znovu splývá prožívání vnitřního a vnějšího světa. Někdy se magicky prožívajícímu člověku ještě nedaří rozpoznávat určité stránky své bytosti jako k němu příslušné. Tyto zatím neintegrované nebo odštěpené stránky se mu jeví jako bytosti nebo démoni nebo duchové, kteří se ho zmocňují. Jindy však neprožívá určité děje ve svém okolí jako na něm nezávislé a autonomní, nýbrž jako vztažené k sobě. Propadá egocentrickému hledisku. Psychoanalýza zde mluví o narcizmu a prožitku omnipotence. Neumann zde mluví o antropocentrizmu, aby nebylo toto zaměření vědomí spojováno s negativně hodnotícím pojmem egoizmu. Je možné jednoduše prokázat, že když vznikají neznámé, nesrozumitelné nebo také obzvláště zatěžující situace, kde jsou dotčeny komplexy, všude tam já velmi rychle sahá zpět k magickým strategiím zvládání. Pouze v klidných, uvolněných a jasných okamžicích je já racionální, rozumné a zralé. Proces diferanciace vědomí pak vede k mytickému stupni: Člověk zřetelněji zažívá svou omezenou moc a svou bezmoc, musí stáhnout zpět své fantazie o omnipotenci, ale objevuje také nové schopnosti sebeutváření. Začíná rozvíjet řeč a cit pro čas a začíná se diferencovaně zabývat představami a přemýšlet o původu věcí, vesmíru, lidí a zvířat, o přírodních jevech, svém těle, potravě, sexualitě, muži a ženě a významu jejich života a umírání. Ještě mnoho ze svého vlastního vnitřního života projikuje na vnější svět, ale stále více uznává autonomii a vlastní zákonitost procesů jak v sobě, tak v okolním světě.  Mytický člověk již není orientovám převážně egocentricky, nýbrž sociocentricky, tzn. v centru pozornosti stojí jeho skupina a vlastní společenský a náboženský systém s odpovídajícími vůdčími osobnostmi. Identifikuje se s nimi a s kolektivními hodnotami. Lidé nepříslušející ke skupině jsou vnímaní jako ohrožující a nepřátelští.

Stadium racionálního vědomí - Neumann mluví o patriarchálním nebo solárně-racionálním vědomí - se odráží v počátcích západní filozofie a patriarchální kultury; prostupuje je predevším symbolika hrdinského mýtu. Člověk a jeho jáské vědomí se pokouší stále více vymanit ze závislosti na vnějších přírodních mocnostech a na vnitřních silách pudů a afektů. Dochází k narůstání konstantnosti a stability jáského vědomí, s tím je spojena schopnost ovládání světa. Jáské vědomí se více orientuje na princip logu.

Osvobození z magického a mytického myšlení se všemi jeho předsudky, strachem a nutkáním a orientace  na principy rozumu, logiky a vědecké prozkoumatelnosti představují pro lidstvo nesmírný pokrok. Teprve schopnost zaujmout relativně neosobní, nestranné, ale také hranice vlastní skupiny přesahující stanovisko nakonec umožňuje například konstituovat lidská práva a tím demokracii a svobodný vývoj individuální osobnosti.

V tomto stadiu mají procesy utváření vědomí, které jsou  nutně spojeny s rozlišováním, polarizací, odmítáním  nevědomých, emocionálních a transpersonálních složek, silný sklon osamostatňovat a absolutizovat se. Tím vzniká jak u jednotlivce, tak v kolektivu stav jednostrannosti, strnulosti, nutkání, odcizování se tělu a nevědomí, doprovázený rozpadem společenského a kulturního hodnotového kánonu a regresivním znevědoměním jednotlivce s tendencí ke zmasovění."

Další stadium integrálně-transpersonální vývoje vědomí v dalším příspěvku.

 Rozepsala jsem se o vývoji vědomí v souvislosti se snem o dvou hadech. Spojte to s příběhem, kterým můžeme procházet při vývoji vědomí v průběhu života. Jak od malého dítěte a jeho prepersonální fáze, přes grandiózní fantazie a představy o sobě a světě se postupně integrujeme do světa jako jeho součást. Abychom nadějně zjistili, že svět v nás a kolem nás po překonání konfliktu polarit může z egocentrického myšlení přerůst do kosmocentrického vědomí. 

 Krásne sny. Cantadora

 

sen o dvou hadech a vývoj vědomí

 
Sen, který tady předkládám, má jednak indiviuální rovinu a pro klienta souvisí  s tím, že otevřel srdce lásce. Pro většinu zamilovaných to znamená být konfrontován s otázkami důvěry, blízkosti, schopnosti dávat a přijímat, s morální zralostí. Symbolika hadů ve snech naznačuje pohyb vědomí, potřebu růstu vědomí. Láska je jeden z klíčů, který nutí lidskou bytost růst (bohužel stejně tak je možné otevřít cesty duše do pekel, ale nebudu v tomto příspěvku psát o zhoubných vztazích). Jak ten příběh dopadne, záleží na každém snícím podle stupně zralosti a vztahu sám vůči sobě. Jsou lidé, kteří šanci k dalšímu vývoji nevyužijí právě kvůli egocentrickému způsobu myšlení, sebeodcizení, závislostem na látkách slasti, které s láskou souvisí jenom docela okrajově.... Větší části lidstva slouží k růstu vědomí a to z hloubi srdce přeji nejenom snícímu, ale taky nám všem. Kéž se lidstvo vyléčí láskou.

 Sen:

Jsme v nějakém suterénu, nebo v dílně, či ve skleníku. Jsem tam já a nějaký starší muž, asi přírodovědec. Uprostřed místnosti - na velkém stole, v otevřené krabici  nebo bedýnce(?) je nějaké menší zvíře (velké třeba jak zajíc, žádná myšička), které pozorujeme. Ale tuto část snu vnímám jen jako úvodní situaci. Zajíc není žádná asociace, ale popisuje velikost. Klidně to mohlo být i malé sele.

Sen si začínám vybavovat v momentě, kdy se u stěny místnosti, možná pod oknem, objevuje had, který vylezl z nějakého většího truhlíku naplněného pískem. Není veliký, asi tak 60 cm. Barva nevýrazná, černošedá, nevybavuju si žádné ornamenty.

Had se blíží k tomu zvířeti na stole. My ustupujeme a pozorujeme “v přírodě známý jev”, ve kterém se had nechá tím zvířetem spolknout (zaleze mu do břicha). Jako by to z nějakého biologického důvodu potřeboval.

Ale než na to dojde, místo hada a zvířete jsou tam najednou dva stejní hadi. Jsou vztyčení proti sobě a mají rychlé pohyby. Nevím, jestli spolu bojují, nebo se páří.

(Z těch hadů mám strach jako z hadů.)

Podíváme se na dynamiku děje. Had se plazí k neurčitému zvířeti, vlastně konkrétní je jenom velikost zvířete; malého selete nebo zajíce. Má spolknout hada. Tady se zastavím, protože "tento přírodní známy jev" až tak úplně častý v našich končinách není. Ve snu proces pohlcování souvisí se splynutím, smícháním dvou oddělených částí, prvků. Může to představovat obraz pohlcování našich starých částí rodícími se aspekty, nebo pohlcení něčeho slabšího silnějším. Vzdáváme se svobody, nenásledujeme vlastní cestu, přijímáme vyšší přírodní zákon. Posloucháme naše přírodní primitivní síly, dovolujeme nevědomí, aby nás pohltilo, proměnilo a vypustilo na novou energetickou úroveň .

Ve snu se ukáže, že to neidentifikované zvíře: sele nebo králík se proměňuje v hada. A tady začíná zajímavá část snu: čeká nás tanec nebo boj dvou hadů. Nebudu se věnovat obšírně symbolu hada, ten jsem už popsala v jiném snu, zaměřím se na zápas hadů a symbolické vyjádření boje o vývoj vědomí.

Had reprezentuje životní sílu, tvůrčí energii, je to energie, která se snaží prorazit skrze naše energetická centra, posunout výš naše stadium vědomí.

Cituji z knihy Lutz Muller, Anette Muller: Slovník analytické psychologie

str. 460-462 (upravená a zkrácená verze)

Vývoj vědomí 

 "... Dnes většinou vycházíme z toho, že se velká stadia lidského vývoje opakují v individuálním životě, tzn. každý člověk prochází od svého narození až ke své zralosti v relativně pravidelné posloupnosti a do určité individuální meze těmi samými stupni, kterými prošlo lidstvo jako celek. Přitom je sice možné udat současný všeobecný stav vědomí pro určitou společnost a kulturu tak, jak se odráží ve způsobu politické organizace, průměrném životním stylu, duševních a náboženských hodnotách, ale uvnitř každé společnosti existuje velké rozpětí mezi jednotlivými individui.

Pro hrubou orientaci je možné rozlišit tři stadia vývoje vědomí.

1. Po relativně nevědomém, nediferencovaném stadiu (prepersonální stadium)

2. následuje diferenciace vědomí do různých polarit (personální stadium)

3. v tomto stadiu dosáhnou tyto polarity konečně své syntézy (integrativní, transpersonální stadium).

Zde platí, že následující stadium to předcházející přesahuje a integruje, což znamená, že je sice dosaženo další, nové dimenze vědomí, prohloubeného chápání světa a sebe, ale stav a dimenze zkušeností předchozích stadií zůstanou zachovány a účinné."

Sen vnímám jako symbolické vyjádření zápasu o přechod na další stupeń vývoje vědomí. 

Obecně se častěji setkávám se strachem z lásky jak ve snech, tak v v umění a běžné realitě. Láska může probudit obavy z pohlcení, jak je to vidět v tomto snu. Zároveň je snící připravený tančit věčný zápas nebo tanec lásky. Volba je na každém z nás.

K stupním vývoje vědomí se  vrátím v dalších příspěvcích.

Přeji láskyplné sny. Cantadora 

 

 

 

 

archetyp prostitutky

 

 Dnes v noci se mi zdál sen, který je důležitý pro můj proces adaptace na současnou realitu. Začíná takto: 

 Jsem se skupinou lidí a jdeme spolu ven. Na ulici se skupinka zastavuje a na něco pobaveně kouká. Přicházím blíž a vidím natáčení porno scénky přímo na ulici. Lidé aplaudují. Moje skupina se přidá,  jednu mladou dívku vyzve režisér, ať se přidá k natáčení skupinového sexu, že jí zaplatí za účast na filmování. Cítím se sama, lidi jsou nadšení, příde mi absurdní se na tom podílet. Ta mladá dívka chce, ať jí napíšu něco hezkého na profil na pornostránky, které jí chce režisér vytvořit. Jsem zničena tím, co se kolem mě odehráva a nemůžu tomu zabránit. Pozoruji, jak lidé už považují porno za další zábavu. 

Budím se s pocitem odcizení od davu lidí. 

Brzo mi dochází, že nejdůležitější poselství snu je nějaká devalvace hodnot a první mě napadl archetyp Prostitutky. V knize od Caroline Myssové: Posvátné smlouvy, věnuje tomuto archetypu čtvrtou kapitolu. Cituji:

"Prostitutka - strážce víry

Prostituce je obecně spojována s prodejem vlastního těla za peníze, ale podle mne se jedná o nejméně významný příklad archetypu Prostitutky. Prostituci se daří nejlépe v drobnostech a v obyčejných, každodenních situacích. Nejvýrazněji se projevuje, když je ohroženo naše přežití. Jejím ústředním tématem je, nakolik jsme se ochotni prodat - svoji morální integritu, intelekt, slovo, tělo, duši - kvůli fyzickému bezpečí. Archetyp Prostitutky rovněž dramaticky ztělesňuje a zkouší moc víry. Máme-li víru, nikdo si nás nemůže koupit.... Lidi, které na své cestě potkáte a donutí vás nahlédnout vaši vlastní Prostitutku, přestavují vaše nejobtížnější vztahy. Označte přesně, z čeho máte strach, zvláště pak ty strachy, které se vás snaží přemluvit k jednání, kde veříte v moc peněz, kde zůstáváte ve špatných vztazích, podvádíte neetickým/nezákonným  způsobemu, děláte kompromisy sám se sebou. 

Jednání pod vlivem archetypu Prostitutky nás konfrontuje se strachy o přežití, bývá často děsivé a ponižující." (úprava textu, zkrácené.)

 Sen na třetí adventní neděli mě donutil uvažovat o tom, jak v současné době víc a víc mluvíme o ohrožení přežití  naší planety a lidstva. Archetyp Prostitutky se tlačí na povrch. I v mém snu. Jsem smutná, když vidím jak se zaprodáváme. Jsme lhostejní vůči nepravostem, bereme jako normální nemorální a nenormální situace, myslíme a jednáme pod vlivem archetypu Prostitutky. 

Máme-li víru, nikdo si nás nemůže koupit.

Hezkou třetí adventní neděli. Děkuji za sen a upomenutí na neochvějnost víry.

 Hezké sny. Cantadora

Kniha Jóbova s ilustracemi Williama Blakea

 

Od 2020 se stále rychleji aktualizují pradávne příběhy a slova proroků. Tady vybírám z knihy Setkání s bytostným Já od Edwarda F. Edingera: str. 36; citaci z proroka Zachariáše:

"Ani já nebudu mít soucit s obyvateli země, je výrok Hospodinův. Hle, dopustím, aby člověk padl do rukou člověka, do rukou svého krále. Na kusi rozbijí zemi a já ji z jejich rukou nevytrhnu. Pásl jsem tedy ovce určené k zabití, totiž ty nejutištěnější ze stáda. Vzal jsem si dvě hole; jednu jsem nazval "Vlídnost" a druhou jsem nazval "Pouto" a pásl jsem ovce.... Ale ovce se mi znelíbily a nenáviděly mě se stejnou silou. Řekl jsem: "Nebudu vás pást. Co má umřít, ať umře; co má zahynout, ať zahyne; a které zůstanou, ať se požerou navzájem." Vzal jsem svou hůl Vlídnost a zlomil jsem ji na znamení, že ruším svou smlouvu, kterou jsem uzavřel se všemi národy."

Pokračuji v citaci, abychom se dostali k pochopení, co se děje, když se z nevědomí tlačí nahoru dlouho vytěsňované pudové síly až z okraje, impulzy, zneuznané pocity, dlouhodobě ignorované a vytvářející kolektivní stíny.

"V této pasáži vylévá Bůh na lidstvo svoji zlost; znamená to, že primitivní zuřivost v nevědomí se vylévá do vědomé osobnosti a způsobuje války a vražedná napětí.... jde o to, aby já věnovalo pozornost ne-já. Bolest je velkou záhadou existence; je to věčný temný průvodce vnímající bytosti."

 Příšte odcituji prožitek intenzivní fyzické bolesti jednoho pacienta po ledvinové kolice.

A na závěr.

 Jung prohlásil: "Bůh je jméno, jímž označuji všechny ty věci, které mi násilně a bezohledně kříží cestu, již umíněně sleduji, všechny věci, které narušují mé subjektivní náhledy, plány a záměry a mění směr mého života - ať k dobrému, nebo ke špatnému. (Good Housekeeping Magazine, interview prosinec 1961.) Z knihy Setkání s bytostným Já od Edwarda F. Edingera.

 Jsme na cestě nejenom vnějších ale hlavně vnitřních změn.  A kdo ještě ani nezačal a drží se toho starého a tisíckrát neúspěšně odehraného, nechápe, že to staré je pryč; asi bude procházet bolestivou cestou Jóba.

Dnes jsem měla krátky sen: vytesala jsem do skály přípravu pro kvadratúru kruhu. Zatím jsem vysekala čtverec a oddychovala, než budu pokračovat ve vysekávání kruhu. Čtverec byl hotový. Čeká mě další práce. Pocit po probuzení byl "jsem připravená jít dál."

Hezké sny. Cantadora

symbol bílá husa a 613 micvot

sen: Pomáhám zajistit bílé husy pro židovské rodiny. Potřebují je pro svůj důležitý rituál. Vím, že pro ně hraje roli stav, v kterém se nacházím (jakási vnitřní čistota) a navíc mám k husám přístup. Ve snu ještě vidím syrovou husu na pekáči. Potom jedu v autě tunelem. Vedle mě jako spolujezdec je Harry Potter a na zadním sedadle dívka v jeho věku. Najednou celý tunel i světla všech aut v něm zhasnou a já rychle brzdím, držím Harryho a čekám náraz. Ale auto ve tmě zastaví, aniž by k nárazu došlo. V klidu čekám a snažím se ve tmě rozkoukat. Najednou uvidím po pravé ruce výjezd z tunelu a světlo na jeho konci.   

Začnu odkazem z wikipedie:

613 micvot nebo 613 přikázání (hebrejsky תרי״ג מצוות‎, přepsáno jako tarjag micvot, TaRJaG je akronym numerické hodnoty „613“) je koncept židovského náboženství, podle kterého Tóra obsahuje celkem 613 micvot (v hebrejštině: „přikázání“ (pl.), od sg. micva – מִצְוָה‎; od kořene צוה, c-v-h „přikazovat“), které Bůh nařídil Izraeli. Podle Kabaly se duše člověka skládá z 613 částí a pokud se této duši za dobu svého sestoupení na zemi podaří naplnit všech 613 micvot, pak dosáhne věčného pozvednutí.^[1] Oněch 613 přikázání se dělí na 248 „pozitivních přikázání“ (מצוות עשה‎ – micvot ase, např. „cti otce a matku“) a 365 „negativních přikázání“ (מצוות לא תעשה‎ – micvot lo ta'ase, zákazů, např. „nepokradeš“). Každé vykonání „pozitivního přikázání“ je možné chápat jako vykonání dobrého skutku. Dle tradice číslo 248 odpovídá počtu kostí a důležitých orgánů v lidském těle, takže každá část těla může s duší participovat na dodržování a plnění micvot. Naproti tomu 365 odpovídá počtu jednotlivých cév v těle člověka a rovněž počtu dní v roce, které poukazují na to, že po celý rok by se měl člověk vyvarovat porušování zákazů ustavených Bohem.

Podle Talmudu ^[2] biblický verš oznamuje, že Mojžíš přinesl Tóru od Boha židovskému lidu: „Zákonu, který nám přikázal Mojžíš jako odkaz Jákobovu shromáždění.“ (Deuteronomium 33:4) Nicméně jsou dvě přikázání, která Bůh sdělil všem Židům bez prostředníka, a to první dvě z Desatera, protože ta jsou formulována v první osobě. Talmud učí, že numerická hodnota slova Tóra je 611 (ת-400 ו-6 ר-200 ה-5). Těchto Mojžíšových 611 přikázání zkombinovaných se dvěma přímo od Boha dává dohromady číslo 613.

https://cs.wikipedia.org/wiki/613_micvot

Sen mé klientky byl výzvou v tom, že jsem si potřebovala velmi povrchně (jak jinak, jejich studium by trvalo opravdu roky) prostudovat židovské rituály. Trochu mi to pomohlo se na sen napojit. Snící sama pro sen výklad neměla, kromě informace, že se husy kdysi konzumovaly během chanuky. 

Ve snu je důležitá vnitřní čistota snící a asociace z židovské symboliky 613 micvot. Naplnění všech 613 micvot je tématem věčného pozvednutí. V psychologii je to symbol v podobě bytostného Já. Snící pomáhá zajišťovat rodinám pokrm na svátek světel, chanuky, protože je čistou duší. Symbolika bílé husi je v minulosti vnímána v egyptské mytologii jako prapták, který buď naklade vesmírné vejce nebo podle jiných verzí se z nich vylíhne. S husou na začátku stvoření se v mytologii setkáváme často. V čínské mytologii byla divoká husa prostředníkem mezi zemí a nebem. V řecké mytologii byla posvátným zvířetem Afrodíty a byla symbolem lásky, plodnosti, manželské věrnosti a ostražitosti. Dokonce v Římě se používaly k věštění. Snící je sama vnímáná ve snu jako čistá duše. Má přístup k symbolu něčeho božského, co zprostředkovává spojení země s nebem.V druhé části snu se v temnotě taky objevuje světlo. Hary Potter je poznamenán už od narození Voldomertem, ale zároveň je vyvolený k záchraně před nejtemnějším zlem. Hary Potter mu říká pravým jménem a cítí, že jsou propojeni. Ve snu je jejím spolucestujícím. Analogie k její situaci?

Snící v rodině je zdrojem láskyplného propojování, sycení všech členů rodiny. Už několik posledních let její role je vystavena velké zkoušce v podobě separace a individuace. Pro rodinu je to změna v rodinných konstelacích, kde na sebe brala problémy členů rodiny a řešila je za ně. Postupně klientku odvádí od původní rodiny. Dostává se do rozporu se svojí rolí spasitele a zachránce rodiny. Její sny ukazují směr, který má následovat. Zatím je důležité pro ní najít vnitřní klid a vydržet proces odloučení od rodiny, protože její cesta nabrala směr individuace.   

Snící žije duchovní život, její sny mají bohatou symboliku z mytologické oblasti. Zároveň jsou tady symboly husi na pekáči, auta, které sama řídí; ty odkazují  k ukotvení v běžné realitě. Proces probíhá zdárně, sen ji vyzývá k trpělivosti, rovnováze mezi spiritualitou a praktickým životem.

Krásné sny. Cantadora

 

dva přístupy k světu ducha

 

Hajao Kawai: Sny, mýty a pohádky z Japonska.

str. 70-71

"Byli dva budhističtí kněží, Gengjó a Gišó. Vydají se na vestu do Číny, kde chtějí studovat nauku sekty Chua-jen. Jednou, když hledají úkryt před deštěm, přečkají noc v jakési jeskyni. Teprve ráno zjistí, že je to ve skutečnosti hrob. Zůstanou tu i příští noc. Gengjó má sen, ve kterém se zjeví oni (druh démona), aby ho vystrašil. Po probuzení si Genjó uvědomí, že se mu oni zjevil teprve když věděl, že  místo, kde spí, je hrob. Uvědomí si, že snové zjevení zcela závisí na jeho duševním rozpoložení, z čehož vyplývá, že rozhodující faktor představuje tato vnitřní duše, nikoli vnější okolnosti.  Když získá tenhle vhled, rozhodne se v cestě do Číny nepokračovat, ale vrátí se do Koreje, protože nemá cenu hledat pravdu ve vnějším světě.

Po návratu domů Gengjó popíjí víno, chodí do nevěstinců a hraje na hudební nástroje, čímž porušuje předpisy. Nestará se o vnější věci, nýbrž se plně soustředí na vnitřní vývoj. Postupně se z něj stává významný korejský kněz. Říká se, že dokonce divoká zvířata zkrotla, když meditoval. Pak onemocní královna a nikdo ji nedokáže vyléčit. Král si dělá velké starosti, dokonce vyšle do Číny poselstvo , jestli by pro královnu přece jen nebyl nějaký lék. Když je loď na cestě, najednou se z moře někdo vynoří a požádá vyslance, aby jej následoval. Vyslanec je uveden do dračího paláce na dně oceánu. Dračí král mu sdělí, že když bude někdo další schopen lidem kázat podle svatých písem, která vyslanci rád předá, královna se jistě uzdraví. Vyslanec spisy přiveze nazpět svému králi a všechno mu vysvětlí. Král se usilovně snaží najít kněze, který by spisům z dračího paláce rozuměl. Nakonec je předvolán Gengjó. Když se mu úkol podaří, je královna uzdravena."

Příběh kněze Gengjóa reprezentuje cestu sestoupení do nevědomí, hlubin duše, která vede k uzdravení. Nebudu analyzovat, jestli je to příběh úzdravy animy Gengjóa.  Tento přístup odkazuje jak je důležité věnovat pozornost svému duševnímu rozpoložení a neodcizovat se svému běžnému i bytostnému Já. Neméně zajímavá je ale i cesta Gišóa.

"Gišó mezitím pokračuje na své cestě do Číny, i když se Gengjó vrátil domů. Jednoho dne Gišó potká  krásnou mladou  dámu jménem Zenmjó. Je pro ni velmi atraktivní a nakonec mu vyzná svou lásku. On ji odmítne s odůvodněním, že musí dodržovat předpisy pro budhistického kněze. Když jej Zenmjó vyslechne, vzdá se svých nároků a obrátí se na víru. Po dokončení studií se chce Gišó vrátit do Širagi.  Zenmjó se o tom dozví a spěchá do přístavu se s ním rozloučit. Uź ho nezastihne. Vidí jen Gišóovu loď daleko na moři. Hodí do vody svůj dar a doufá, že ten se k němu dostane. To jí však nestačí, nakonec sama skočí do moře a promění se v draka, který provází Gišóovu loď až domů. 

V Širagi se poté snaží Gišó šířit učení sekty Chua-jen. Nedaří se mu získat pozemek, na němž by postavil chrám. Zenmjó se z draka promění v kámen čtyři kilometri dlouhý, který se vznáší ve vzduchu a nahání strach nepřátelským kněžím, takže ti se už neodvažují mu ve stavbě chrámu bránit."

 To je Gišóova cesta dodržující pravidla a řád. Zaměřuje se na přijímání poznání života z vnějších zdrojů. Tvůřcí anima v podobě Zenmjó nejdříve přijímá jeho víru, ale bez lásky muže se proměňuje v studenokrevného draka. Aby její mužský protějšek uskutečnil svů plán zkamení tak, že vyvolává strach. Gišóovi to pomáhá naplnit své cíle a plány. 

Obě cesty jsou známé lidským bytostem; každá cesta reprezentuje jiný aspekt života. Gengjó se vydal na cestu individuace. Gišó zůstal v naplňování kolektivního pádu do nevědomých vzorců, které se opakují po staletí. Historie nám ukazuje, kde a kým byli postupně tyhle kolektivní archetypy narušovány, transformovány. Děje se to u čím dál většího počtu lidí, kteří se nebojí vydat na cestu individuace. 

Snad nám to pomůže, abychom se vrátili do rovnováhy klidu. Dnes to ještě není možné. 

S láskou Cantadora. Hezké sny.  

Bod obratu

 Jak má člověk vědět, že v jeho životě nastal bod obratu? Podle jakých kritérií to člověk pozná? Podle japonského významného psychoanalytika Hajao Kawaie v knize: "Sny, mýty a pohádky z Japonska" je odpověď zřejmá: Následovat džinen.

 Co je džinen? To už tak jednoduché k vyjádření není, ale vypomáhám si stručnou větou z téže samé knihy; Džinen jako spontánní plynutí všeho bytí.  

"Opravdu jedinečný život potřebuje jedinečné body obratu i obecná pravidla. Jak vyplývá z definice, pro tyto body obratu žádná pravidla nejsou, můžeme se ovšem snažit tříbit svou vnímavost k nim, třeba že budeme číst příběhy, jako by šlo o všechno. Těmi příběhy jsou vlastně naše sny, které každý dostáváme darem ze světa, kde neexistují rozdíly, totiž v v džinenu...." Cituji str. 45.

Život kolem nás je v bodě obratu a naše sny jsou toho důkazem. Příště nějaké uveřejním.

S přáním hezkých snů z džinenu.

Cantadora

když nevím

V životě máme křižovatky, na kterých nevíme co dál. Na takové křižovatce jsem, začali se mi opakovat  situace, staré třicet let, které nechápu. Pamatuji si tehdejší trápení, otázky: "Co se děje, jak to, že se to děje?"  Ty události jsem nečekala, ani nepředvídala. Musela jsem přijmout, že existují síly, které lze jen přijmout a prostě ty zkoušky vydržet.  A je tady opět pocit, který se vzpírá logice věcí, dokonce bytí... ale  po dlouhém rozjímání jsem dospěla k možné odpovědi. Tam, kde se objevuje intenzivní pocit NEVÍM a nic nepomáhá, protože každá úvaha je cesta do slepé uličky, tak mi došlo, že vlastně toto, Ten pocit Nevědění je setkání s osudem. Aha efekt mi říká, že jsem na správné cestě, nelze všechno pochopit, analyzovat. Takové to je, osud je vlastně pocit NEVÍM, nemám to ve svých rukách. Tak jsem se setkala opět se zkouškou, kterou musím přijmout. O tomhle nerozhoduji já, ale vyšší síly. Došlo mi, že můj osud se vynořuje v třicetiletých cyklech. Nutí mě ke změnám a transformaci, drtí vše, čemu jsem věřila a milovala, abych to pustila a jenom veeeelmi pomalu chápu, co po mě žádá... Teď se to přesunulo do oblasti práce. Práce se sny byla smyslem mého života, naplňovala mě důvěrou v bytí. To štěstí a důvěra zůstali, ale sny jsou už  pro mě víc nástroj než smysl mého bytí. Sny otevřeli mé srdce, abych pochopila k čemu slouží. Ale nejsou mým osudem. Poslední můj sen byl až na fyzické úrovni, ve snu jsem se nechala sama sebou zahnat do kouta, tam došlo u mě k výbuchu orgazmu, který jsem chtěla zakrýt před celým světem.

Orgazmus je pro mě upozornění na tvůrčí potenciál, který schovávám před sebou i světem, nečerpám z něj vášeň do života, ani pro své konání! Takovou sílu jsem ve snu už roky nezažila. Měla jsem pocit, že explodovalo celé moje tělo. Už jednou jsem měla sen, starý asi sedm let, v kterém jsem byla starém srubu. Extatický tanec mě tam bez varování zachvátil a tak jsem tam tančila vesmírny tanec. Dívali se na to stařešinové indiánského kmene. Po tanci přišli za mnou a každý mi dal starou drahocennou minci. Všechny mince jsem odmítla. Po probuzení mi nic nedocházelo, ale za pár měsíců jsem si na to vzpomněla a cítila silný žal. Plakala jsem se potom několik měsíců. Došlo mi, že jsem odmítla přijmout něco vzácného od rady stařešinů a tím jsem je odmítla. V pohádce by to byl symbol neposkytnutí pomoci čarodějnému starci nebo stařence. A víme jak dopadli ti hloupí bratři nebo sestry. Na rozíl od Honzy nebo Marušky, kteří od první chvíle pokorně sloužili, když byli vyzváni ke službě. Teď vím, že jsem svojí hloupostí, leností, strachem, arogancí, slepotou a hluchotou neproměnila dary svého ducha. To osud mě vyzýval ke svému  uskutočnění. Když to píšu, opět cítím velkou bolest jak nepřijímám nebo ukrývám své dary. 

Mým osudem je vynést na povrch něco extatického (kéž bych už pochopila, co to má být!!!) co z různých důvodů skrývám a rozdávám bez pokory k ocenění těmi, co jsou moudří. Další kolo práce je tady: "Protože osude můj: "Já to zatím  opravdu NEVÍM."

Hezké sny. Cantadora
 

emoční nouze, chamtivost, chudoba

Děkuji snícímu za sen, který tady předkládám k práci. Budu ho zpracovávat okrajově na úrovni osobního snu, ale chci se převážně zaměřit na témata, které symboly nabízí obecně.

Sen:
 Mám jít na zasedání České národní banky. Někdo mi kvůli tomu volal a v mailu mám instrukce. Nebudu snad přímo hlasovat o úrokových sazbách. Jdu spíše do nějakého poradního orgánu, do Národní rozpočtové rady. V ní je teď málo lidí. Možná tam bude jen Zamrazilová. Cítím se nepatřičně. Také jsem jen běžně oblečený. Žádný oblek.

Jedu taxíkem. Není velký provoz, je tam dost místa na parkování, ale nakonec parkujeme na pravé straně, odkud právě někdo vyjel. Řidič po zaparkování vystupuje z auta a odchází někam pryč. Nepomáhá mi vystoupit, nechce ode mě peníze - asi jsem platil kartou v aplikaci.

Kde to je? Pocitově někde u metra Hradčanská, na kraji Dejvic. Pamatuji si, že jedna z ulic v okolí se ve snu jmenovala Korunovační. Ale město vypadá úplně jinak než Praha. 

Chvíli to hledám. Jdu přes menší náměstí. Je na něm nějaká historicky významná budova, která vypadá jako katedrála. Nikoli gotická. Spíše vypadá, jakoby ji stavěl Gaudí. Taková hodně malá Sagrada. A tmavá (až černá). Tou tmavostí (zašlostí kamene) mi “gotiku” nebo hlubší historii připomíná. 

Má výrazný hlavní vchod. Já mám jít ale vlevo od něj, do menšího vchodu s obloukovou klenbou, skoro se musím sklonit. Je tam nápis “Vstup pro brokery”. Dívám se dovnitř, uvnitř je přítmí, ve kterém rozpoznávám nataženou ruku nějaké sochy. Nevím, jestli v gestu tance, nebo prosby o dar. Nepůsobí že žehná. 

Jdu dál a ocitám se v posluchárně, nahoře v “hledišti”. Je tam několik znuděných studentů práva. Čekají, až začne přednáška. Matně si vybavuji, že se bavili o exekucích nebo vystěhování - jak by nějakou situaci řešili - tedy jak by řešili problém s dlužníkem (nešlo o jeho obranu). 

Sejdu “hledištěm” dolů ke katedře - téměř sjedu po prudkých schodech. Na schodech nebo dole se na zemi válejí mapy, nebo jiné velké papíry.

Jdu kolem katedry, ale nebudu přednášet, jdu dál … a ocitám se v nějaké vstupní hale s recepcí. Potřebuji se zeptat, jak dál - jaké patro …?

Právě nastal čas, kdy bych už měl být na místě. Nevím, kolik bylo. Nebo půl druhá? Půl třetí? Bylo to “v půl”. Chci se zeptat recepční, ale předešla mě nějaká dáma. Na něco se ptá a konzultace ne a ne skončit. Snad něco vybírá (na recepci je i upomínkový obchod s vitrínami).

Celý sen se odehrává na cestě. Nejdřív taxíkem, pak pěšky. Pro snícího je důležité si tu cestu představit se všemi peripetiemi, komu nestačí představivost, může si ji namalovat. Snící uvidí mapu aktuální cesty životem, její důležité uzly, které obsahují nevyřešené konflikty.

Spouštěčem snu s konkrétními symboly můžou být události nebo dlouhodobý požadavek zpracovat narcistní zranění. Tam kde je téma hodnoty, peněz, se dotýkáme své sebeúcty, vlastní hodnoty, nevyváženosti energie, potřeby léčit bezcenné/traumatizované já.

Tím začínáme: "Co ten sen vyvolalo?"  V případě našeho snícího je to situace, v které přišel o exkluzivitu, výsady, vlivem vnějších okolností. Snícího situace by se dala nazvat vypadnutím z ráje. 

Je zajímavé, že tento sen přichází v době, kdy bulvár hodně probírá (i propírá) situaci prince Andrewa z Yorku. Jeho matka, královna Alžběta, mu v lednu odebrala mnoho titulů a privilegií. Tento biblický motiv se aktualizuje v současné kovidové situaci často, jsou nám odebírána naše práva, která k nám patřila a považovali jsme je za samozřejmé.

Podívejme se na symboly banky, katedrály a katedry, na jejich mnohoznačnost.

Asociace k symbolům ve snu, byli u majitele snu následující: 

"Budova jakoby v sobě spojovala centrální banku, katedrálu, univerzitu (právníci v přednáškové místnosti). Přinejmenším autoritu. Právníci odkazují na POSUZOVÁNÍ. Nebo připomínají VYMÁHÁNÍ.

Česká národní banka. Historicky významná budova. Korunovační ulice - odkazy na hodnotu.

Národní rozpočtová rada především varuje před dluhy, hlídá udržitelnost hospodaření státu. Její předsedkyně se jmenuje Zamrazilová. To není zrovna lichotivé jméno (led, mráz, necitlivost?). Ale spíše půjde o zmrazení výdajů. Neutrácet víc, než na co mám. Zdroje jsou omezené."

Pro někoho jiného mohou být banky ve snu zdrojem hojnosti, bohatství, vesmír nabízející nepřeberné množství cenných informací. Pro jiné je to místo, kam se nelze dostat kvůli hlídačům, banka jako nedobytný trezor, chráněný pancéřovanými dveřmi, banku je nutné vykrádat, atd. 

 Banka znamená stav, který ukazuje, jak se cítíme ve vztahu ke svým zdrojům hojnosti nebo pocitu nouze. Jak a z čeho teď potřebujeme brát nebo dávat, co v nás trpí kvůli vnitřnímu stavu nouze/poranění. U dalšího odkazuje na chamtivost nebo na marnotratnost. 

Ve snech se v bankách dějí různé divoké situace, proto se ptáme: "Co potřebujeme narovnat?"

Vyslechla jsem už sny o bankách, které měli obrovské nedobytné trezory, kam neměl přístup ani snící, i když v bance byl celý jeho majetek. Nebo v bance nezůstal ani haléř a snící nemohl pokračovat ve své cestě do Ameriky, neměl žádné peníze na cestu atd.

Sny o bance souvisí s naší ne/důvěrou v moudrost a nápady, které generují naše bohatství. 

Je místem energetického pole, zdrojem našeho bohatství, vesmír nekonečných možností, kolektivního nevědomí. 

Jak se sen o bance projeví ve vnějším světě? Opakuji: Je to upozornění na případný emoční stav nouze, pasivitu, bezmoc, chamtivost, hazardování se svými možnostmi, s našimi blízkými, jejich zneužíváním, sebezničujícími tendencemi.

Proč je snící pozván do rozpočtové rady? Je v ní jenom Zamrazilová. Může to být  jeho ANIMA, s kterou snící není v kontaktu Že by byl odcizený své emocionální stránce? Jak se spojit s animou v důvěře, že se nás nechystá zničit, zmrazit?  Duše se nenechá ovládat žádnou rozpočtovou komisí. Ona je smyslem, zdrojem bytí a jako taková nás upozorňuje na naše omyly v závěrech, které si o životě děláme. V pohádce by to byl zápas s čarodejnicí, která zaklela prince a někdo za něj (jeho odštěpená část) teď podniká cestu na jeho záchranu... 

Katedrála nemusí souviset jenom s autoritami. Je taky obrazem naší vnější víry ve vyšší síly, kterou potřebujeme prohloubit, abychom se nestali ezoturisty hledající boha. V pohádce jsou to hrdinové, kteří se ztratili, na své cestě, prohráli a kletba čarodejnice  je proměnila v předmety, zvířata. Černá barva katedrály může odkazovat k nevědomí, na stínové překážky. Těmi může být duchovní stav nouze, přítomnost stínu. 

Katedrála vypadá jako malá Sagrada Familia. Je fascinující jak se její tvůrce Gaudí otočil a opustil formální naplňování požadavků architektury, svojí stavbou vykročil z kolektivní představy jak má vypadat boží chrám. Familia Sagrada se stává novým kolektivním archetypem. Je symbolické, že stavba není pořád dokončena, stává se víc a víc individuovanou představou katedrály. Téma objevit svoji jedinečnost se prohlubuje. Přestat hledat svoji katedrálu, stát se tou katedrálou.  

Ze snového symbolu lze odvodit velmi sofistikovanou mysl snícího, ale ukazuje mu v jakém stínovém stavu se nachází.

Duše vstupuje vedlejším vchodem. Uvnitř je přítmí a snícímu skýtá pohled na sochu s nataženou rukou, která tančí nebo prosí o dar. Broker je obchodník s cennými papíry, nicméně anglické slovo broke znamená někoho bez peněz. 

Co reprezentuje tento obraz? Naší chudobu ducha? Nedůvěru v hojnost? Odpověď je uložena v jednotlivci.

Univerzita je symbol života jako nepřetržitého procesu učení. Lidem, kteří žijí ze svého zdroje, jsou zvídaví, otevření změnám. Jsou to hledači pravdy a světla, takovým nabízí univerzita mnohé. Nebo se stává vězením, v kterém jsme šikanování, opakovaně propadáme, zapomínáme na zkoušku, dobíháme na poslední chvíli nebo k ní nejsme připuštěni. Pro miliony lidí, kteří se ženou jenom za majetkem a růst založili na slávě, moci, společenském postavení, masce dokonalosti, vykořisťování planety, se cesta zužuje. Snoví studenti práv řeší spory s dlužníky. To je velká životní zkouška pro každého z nás. Kdo jsou ti dlužníci?

Každý z nás může být ten dlužník, který si bere po dlouhou dobu a zapomíná, že jednoho dne bude muset skládat účet ze svého života. Lekce rovnováhy braní a dávání.

Bez každodenní vděčnosti a lásky se život postupně stává smutným a chudým. 

Zaplatíme vysokou daň za svojí nedůvěru, bezohlednost, kritizování, závist, chamtivost, pocit oběti, paranoiu, aroganci, které byli naším vkladem do banky. To jsou pasiva, překážky, proč se život nestal  vášnivým a bohatým....

Cesta v tomto snu začíná taxíkem, reprezentuje náš každodenní život, někdo nás veze a my za cestu platíme dohodnutou cenu. Ale když vykročíme ke svému zdroji ze své získané představy o světě, začínají zkoušky. I když jsme téměř na místě, jsou tam lidé, kteří jsou na tom stejně a berou si všechno, trpí stejným nedostatkem. Tento řetězec stavu nouze/zranění se naruší okamžitě, když si položím otázku: "Co můžu teď hned DÁT sám sobě, světu, abych netrpěl pocitem emoční bídy, prázdnoty, stavu opuštěnosti a zrady?" Odpověď objevíme ve své "bance."  

Láska k sobě samotnému, štědrost, vděčnost a umírněnost, to jsou obrovská aktiva, naše poklady, které můžeme vkládat, rozmnožovat pro sebe a svět.

P.S. O marnotratnosti napíšu zvlášť v mýtu o Midasovi.

Hezké sny. S láskou Cantadora

 

 

Koleje nebo žebřík

Pokračuji v říjnových symbolech města. Kdo navštěvuje v říjnu Bubnování pro Bubny, ten ví. Symbolem jsou zvednuté koleje. V jednom příspěvku jsem se dočetla, že připomíná Jákobův žebřík. zapadlo to do něčeho, najednou mi svitlo. Tohle nádherné město potřebuje Jákobův žebřík jako sůl. Je to z části ateistické město a tohle jsou dvěře k zvědomování.... 

Přidávám odkaz k setkávání v Bubnech s bubny.

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/vyroci-nacisticke-deportace-zidu-z-prahy-pripomenulo-bubnovani-v-bubnech/

Hezké sny. Cantadora

snové symboly v městě

 Život kolem nás lze vnímat mnoha zůsoby a taky podle toho žít každodennost. Mám cit pro symboly města. Když mě zaujmou, fotím je, nebo o nich přemýšlím: co a kdo zatím stojí. Tento měsíc jsem vyfotila tři. Ten třetí dám do samostatného článku. Tady jsou  první dva. Mám radost ze symbolického ztvárňování našich příběhů.

Moudré sny. Cantadora

sen o telepatickém pávovi

Sen snící: Majestátní páv mě učil telepaticky, rozpínal a stahoval svůj barevný ocas. Předával mi myšlenku: "Všechno, co vidíš je projekce tvé mysli."

 Snící má průběžně několik snů, které otřásají její představou o sobě. Přichází do období, kdy se tyto představy budou měnit. Mohly bychom mluvit o pádu do nevědomí, které otřásá léta budovanou představou o svém já. Tyto sny, a jejich vícero, přichází z nevědomí blízko zdroje bytostného Já. V několika posledních snech se objevují symboly zvířat, symboly celostního charakteru, probíhají v nich náhlé změny v ději, které jsou překvapující a upozorňují na dramatické proměny. Mají archetypální charakter. Sny tohoto druhu věští často bolestivou transformaci. Přichází, když já se příliš odchýlilo od svého středu. Mají kompenzační charakter a snící vyzývají k práci na návratu k realitě, protože se vychýlila k příliš jednostrannému životu. 

Takové sny nelze hodnotit logicky. Nejsou dobré ani špatné. Jsou to sny, naši Ochránci a Průvodci, které potřebujeme, když se naše duše vydá na svoji Odysseovu plavbu domů.  Snící je s velkou pravděpodobností zvládne, protože svým snům naslouchá a intenzivně s nimi pracuje. Děkuji za možnost publikování. Ať se práce daří. 💗

Přeji nám všem hodně citlivé vnitřní oči a uši, abychom nezabloudili na své plavbě vnitřní krajinou. Dobré sny. Cantadora