"1. Archaicko-prepersonální stadium vývoje. (Neumannem označované za úroborické, archaické, vegetativně-animální). Na této úrovni ještě neexistuje výrazné rozlišování mezi subjektem a objektem, já a světem, já a ty, vnitřním a vnějším. Dimenze času a prostoru nehrají roli. Neexistuje výrazně vymezené jáské prožívání, existuje spíše jakýsi způsob předvědomého prožívání jednoty a celosti, označovaný také jako symbióza nebo duální unie. I když je na této úrovni k dispozici jisté vědomí (bdělé vědomí, tělesné vědomí, vnímavé vědomí, citové vědomí), můžeme o těchto stavech říci jen málo, protože jsou prepersonální a preverbální.
2. Diferenciálně-personální stadium vývoje vědomí. E. Neumann popisuje toto stadium jako systémové oddělení nebo diferenciaci a centroverzi tzn. tvoření jáského centra a osy já-bytostné Já. Hlavním symbolem tohoto stadia je hrdinský boj (zahrnuje oddělení prarodičů, boj s drakem, mýtus hrdinský, princip héros) s cílem vyvinout z archaické, prepersonální původní jednoty a celosti solárně-racionální já. Jednoznačněji lze od sebe vymezit tři dílčí stadia: magické, mytické a racionální. V každodenním životě a ve vývoji vědomí se tyto stavy vědomí často vyskytují střídavě a také zároveň vedle sebe. Na magické úrovni vědomí začínají první výrazná polarizující rozlišování, např. mezi subjektem a objektem, mezi já a světem. Ovšem toto rozlišování je ztíženo častým překrýváním, kterým spolu stále znovu splývá prožívání vnitřního a vnějšího světa. Někdy se magicky prožívajícímu člověku ještě nedaří rozpoznávat určité stránky své bytosti jako k němu příslušné. Tyto zatím neintegrované nebo odštěpené stránky se mu jeví jako bytosti nebo démoni nebo duchové, kteří se ho zmocňují. Jindy však neprožívá určité děje ve svém okolí jako na něm nezávislé a autonomní, nýbrž jako vztažené k sobě. Propadá egocentrickému hledisku. Psychoanalýza zde mluví o narcizmu a prožitku omnipotence. Neumann zde mluví o antropocentrizmu, aby nebylo toto zaměření vědomí spojováno s negativně hodnotícím pojmem egoizmu. Je možné jednoduše prokázat, že když vznikají neznámé, nesrozumitelné nebo také obzvláště zatěžující situace, kde jsou dotčeny komplexy, všude tam já velmi rychle sahá zpět k magickým strategiím zvládání. Pouze v klidných, uvolněných a jasných okamžicích je já racionální, rozumné a zralé. Proces diferanciace vědomí pak vede k mytickému stupni: Člověk zřetelněji zažívá svou omezenou moc a svou bezmoc, musí stáhnout zpět své fantazie o omnipotenci, ale objevuje také nové schopnosti sebeutváření. Začíná rozvíjet řeč a cit pro čas a začíná se diferencovaně zabývat představami a přemýšlet o původu věcí, vesmíru, lidí a zvířat, o přírodních jevech, svém těle, potravě, sexualitě, muži a ženě a významu jejich života a umírání. Ještě mnoho ze svého vlastního vnitřního života projikuje na vnější svět, ale stále více uznává autonomii a vlastní zákonitost procesů jak v sobě, tak v okolním světě. Mytický člověk již není orientovám převážně egocentricky, nýbrž sociocentricky, tzn. v centru pozornosti stojí jeho skupina a vlastní společenský a náboženský systém s odpovídajícími vůdčími osobnostmi. Identifikuje se s nimi a s kolektivními hodnotami. Lidé nepříslušející ke skupině jsou vnímaní jako ohrožující a nepřátelští.
Stadium racionálního vědomí - Neumann mluví o patriarchálním nebo solárně-racionálním vědomí - se odráží v počátcích západní filozofie a patriarchální kultury; prostupuje je predevším symbolika hrdinského mýtu. Člověk a jeho jáské vědomí se pokouší stále více vymanit ze závislosti na vnějších přírodních mocnostech a na vnitřních silách pudů a afektů. Dochází k narůstání konstantnosti a stability jáského vědomí, s tím je spojena schopnost ovládání světa. Jáské vědomí se více orientuje na princip logu.
Osvobození z magického a mytického myšlení se všemi jeho předsudky, strachem a nutkáním a orientace na principy rozumu, logiky a vědecké prozkoumatelnosti představují pro lidstvo nesmírný pokrok. Teprve schopnost zaujmout relativně neosobní, nestranné, ale také hranice vlastní skupiny přesahující stanovisko nakonec umožňuje například konstituovat lidská práva a tím demokracii a svobodný vývoj individuální osobnosti.
V tomto stadiu mají procesy utváření vědomí, které jsou nutně spojeny s rozlišováním, polarizací, odmítáním nevědomých, emocionálních a transpersonálních složek, silný sklon osamostatňovat a absolutizovat se. Tím vzniká jak u jednotlivce, tak v kolektivu stav jednostrannosti, strnulosti, nutkání, odcizování se tělu a nevědomí, doprovázený rozpadem společenského a kulturního hodnotového kánonu a regresivním znevědoměním jednotlivce s tendencí ke zmasovění."
Další stadium integrálně-transpersonální vývoje vědomí v dalším příspěvku.
Rozepsala jsem se o vývoji vědomí v souvislosti se snem o dvou hadech. Spojte to s příběhem, kterým můžeme procházet při vývoji vědomí v průběhu života. Jak od malého dítěte a jeho prepersonální fáze, přes grandiózní fantazie a představy o sobě a světě se postupně integrujeme do světa jako jeho součást. Abychom nadějně zjistili, že svět v nás a kolem nás po překonání konfliktu polarit může z egocentrického myšlení přerůst do kosmocentrického vědomí.
Krásne sny. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat