přijetí strachu

Připravuji seminář emoční inteligence, ten první je věnovaný Strachu. Všichni, kdo se strachem pracují, a snaží se porozumět jeho roli v životě člověka píšou o strachu jako o základní trvalé emoci, kterou potřebujeme přijmout a žít s ní. Přitom naše kultura je založená na popření strachu, farmaceutický průmysl ví o tom své, stejně jako pojišťovny, nemocnice, školy, chrámy, kde se snaží nabídnout lidem iluzi bezpečí....
Nejmilejší je pro mě osobní objev, že když se bojím, tak to prostě musím udělat. (U zubaře jsem samu sebe překvapila, když mi úžasný doktor vylíčil bolest, kterou budu pár minut cítit, v duchu jsem si přeříkala, "bojím se své bolesti a jdu do ní". Byla jsem překvapena, jak jsem vše zvládla a potěšila sebe i personál, který zná z dřívějška, jak jsem vyváděla, když  došlo na cokoliv kolem vrtání zubů. Bolest tady byla, ale strach z toho dělal nezvladatelné situace.)
 Strach je mým trvale přítomným pocitem, který teď už nepopírám a neznevažuji. Pomáhá mi být tady a ukazuje cestu, kterou mám jít. Dobře se rozpouští, když vím, že mě má chránit a ne ničit. Doufám, že tohle můžu předat i na semináři, těm, koho má strach v hrsti. Tak to je, když člověk musí popřít součást své emoční inteligence.
Večer  se sejdeme a bude to začátek skupinové práce na symbolech, které se objevují taky ve snech a představují odkaz k našim vytěsněným emocím. Dobrou noc. Cantadora