Běhám skoro denně v lese a využívám si to k povídání s přírodou. Ano, nechci to nijak vysvětlovat, prostě si povídám se stromy, se zemí, s listím, podle toho, kdo zrovna se mnou chce v lese navázat hovor. Ráda vzpomínám na jeden pozdně letní rozhovor s listím, které pomalu dávalo signál blížícího se podzimu. Bylo těžké pozdní srpnové odpoledne a najednou tři vzdušné víry zvedli listí a předváděli vířivý
tanec. Byla jsem tím natolik uchvácena, že jsem se zastavila a pozorovala tento určitě přirozený úkaz horkých vzdušných mikro vírů. Viděla jsem v tom tančící víly, které se vznáší a roztáčí svůj nádherný tanec radosti a harmonie, kterou les v dané chvíli nabízel. Nebo denně zdravím můj nejmilovanější strom, který se skládá ze čtyř kmenů. Je vysoký, košatý. Majestátnost sama. A co drobní obyvatelé háje jako jsou veverky, zajíci a jiná zvěř, kterou občas můžu pozdravit a poděkovat, že tam můžu s nimi být.
Dnes jsem taky běhala a najednou na mně spadl v lese smutek. Jak já se zlobím na naše barbarské chování v lese! V Čimickém háji nějaký mudrc nechal v celém lese asi po pětistech metrech instalovat lavičky. Dobrý úmysl je opravdu někdy cesta dlážděná do pekla. Kolem laviček v lese je teď halda odpadků, plasty, papíry, lahve, pneumatiky!, vajgly od cigaret. Běžet kolem těch laviček s odpadky všude kolem je utrpení. Tak to tedy opravdu není přirozená součást lesa! Běžím dál a vidím pejskaře, který si mezi stromy hází se psy míčky, takže veverko, přizpůsob se ty, i když jsi doma. A cyklisti? Les není přirozená cestička pro kolo, cyklisti velkou rychlostí profrčí po cestičkách a na místech, kde možná zrovna potřebuje les ticho a nerušit... Když takhle běžím a stoupá můj vztek nad tím, co provádíme lesu, potkávám babičku. Ne, nebyla kouzelná. Je to starší pěkná penzistka, která to cítí stejně, ale má ČAS. Sbírala odpad v lese a říkala mi, že denně takhle obejde celý les, sice jí to zmáhá, ale nemůže vidět, jak se lesu škodí a ubližuje. Tak si vezme igelitky a sbírá ten odpad. Poděkovala jsem jí a překvapila mně, když taky poděkovala za podporu, že v té lásce k lesu není sama. Babičko, čarujte, prosím. A až budu v penzi, přidám se k Vám.
Žádné komentáře:
Okomentovat